Nejste přihlášen/a.
Ráda bych si přečetla názory, jak řešit určitou situaci v rodině. Jde o to, že mám muže, který se velice málo, nebo vůbec nezapojuje do rozhovoru. Nezeptá se mě na nic a tak podobně. A mě už nebaví se o konverzaci pokoušet pořád já sama. Dříve jsem to tak dělala, tedy nééé že bych pořád něco mlela, ale ptala jsem se ho, snažila se, abychom se bavili, ale už mi došla slova. Je to můj druhý manžel a mně to přijde, že jediné, o co se zajímá je naše společné dítě. On se totiž nebaví ani s mým dítětem z prvního manželství, taky se ho na nic nezeptá, a když dítko začne samo na něho mluvit, tak je vidno, jak to muže otravuje a odpovídá jen tak "na půl huby". V domácnosti mi muž taky nepomáhá, všechno je jen na mně. Takže to u nás vypadá asi takto - já lítám jak hadr na holi, muž si sedí, dříme... Jako co s tím? Tak si nějak zvykám, že ač vdaná, tak jsem vlastně na všechno sama. Přijde mi to smutné a nevím, jak z toho ven. Přála jsem partnera a kamaráda pro život, parťáka, ale to, co mám doma, se tomu nepodobá ani za mák. Asi nemusím nijak více popisovat, že když se muž s mým dítětem z prvního manželství nebaví, tak že ho ani neživí... Už chápu ty pohádky o zlých macechách, ono to nejsou pohádky, ale skutečnosti. Poradíte mi, jak se mám zachovat? Jo a mužovo chování se výrazně zhoršilo po narození našeho společného dítěte, předtím to bylo sice ne perfektní, ale lepší. A vzala jsem si ho proto, že jsem si nemyslela, že se takto bude chovat, protože se choval trošku jinak, když jsme spolu chodili.
Záleží na tom, do jaké míry Vám vyhovuje mít takového muže za manžela. Pokud jste si ho představovala jinak a domníváte se, že nemá snahu se chovat lépe a snažení, že je zbytečné, pak bych ho za manžela dál nechtěla. Manželé si mají být oporou, mají si vzájemně pomáhat, mají společně rozhodovat o věcech, společně vychovávat děti...Pokud toto s Vámi manžel nedělá a nesdílís Vámi život se vším všudy, nemá zájem ani o komunikaci, vyměňte ho.
Škoda že nemůžeme vyslechnout i druhou stranu. Zajímalo by mě jak staré je vaše 1. dítě a jak společně hospodaříte, když ho neživí? Proč si s ním nepromluvíte a nezeptáte se ho co mu vadí? Vím že vždy to nejde a né s každým, ale jako 1. krok určitě toto.
No to společné hospodaření je asi takové, že mi muž dá jakési výživné na naše společné dítě a já z toho platím veškerý chod v domácnosti plus mateřská.. A většinu výplaty si nechává pro sebe. První dítě je na VŠ, studuje náročnou vysokou, u které bohužel nelze mít brigády. Náklady na studia jdou z mých úspor, které jsem měla před svatbou a které se čím dál tím víc zmenšují. Abych nějak vyžila, tak si při mateřské přivydělávám. Muže totiž nezajímá, jestli z těch peněz, co mi dává, vyžijeme. Když jsem se dívala na hranici chudoby, která je stanovena v České republice, tak můj přijem pro 4 členou rodinu, se kterým hospodařím každý měsíc, je na úrovni té chudoby...
Nerad popichuji, ale prostě mi to nedá. Mám přátele na studující UK na právnické i první lékařské fakultě a stejně mají oba brigády, tak to mi tedy řekněte, jakou školu studuje vaše první dítě, že si současně nemůže přivydělávat?
Vaši situaci vám samozřejmě nezávidím, ale už z vašeho dotazu je zřejmé, kam celá věc směřuje. Myslím, že rozvodu se nevyhnete, ale dobře si to spočítejte. Budou předpokládané alimenty na obě děti vyšší, než částka, kterou vám dává manžel v současnosti (předpkládám, že bydlíte ve svém a všechny účty platíte z almužny, kterou vám dá)
Tak jak jsem si přečetla to, co jste napsala, tak bych asi s takovým mužem být nechtěla. Jak píšete, stejně jste na vše sama. A pokud s vámi ani nekomunikuje, tk se budete akorát trápit.Pokusila bych se s ním o všem promluvit, navrhnout nějaká řešení, jak byste si to představovala a pokud by manžel nebyl ochotný se pojusit o zlepšení vašich problémů, tak by se s ním asi rozešla
V první řadě byste ho měla přinutit, aby vám dával víc peněz, máte na to zákonné i morální právo. Podle zákona - společné jmění manželů - jsou jeho výdělky vaše společné, a tím, že vám udělal díte, vám znemožnil na pár let normálně vydělávat a měl by vám to náležitě finančně kompenzovat. Tím, že si větší část svojí výplaty dává bokem vás okrádá.
V podobném vztahu jsem žila 7 let,vím, co to je.Pak jsme zatla zuby, rozešla se s ním a je mi dobře.Udělejte to, nevím, kolik je Vám let, ale jednou budete hodně litovat promarněných let a toho, že děti žily v takovém nedobrém prostředí.Nebudete první ani poslední, která bude podruhé rozvedená.Nebo zajděte do Občanské poradny a poraďte se s nimi, jak to řešit.Hlavně něco dělejte.
Píšete, že vás muž toho moc nenamluví, ale to většina mužů. Já měla otce, byl havíř, ten pořád pracoval, když měl dovolenou šel skládat brambory na nádraží, doma toho moc nenamluvil, se mnou už vůbec ne. Bud spal nebo četl noviny. Uměl dobře německy, chodila jsem na němčinu a zeptala jsem se maminky jak se řekne to a to a ona mi řekla, zeptej se táty. Zeptala jsem se ho, a on mi řekl já nevím. Když přišel napitej to měl řečí jak ponocnej. Přesto jsem ho měla ráda, dnes když už nežije na něj často vzpomínám. Nevím jak by se zachoval k cizímu dítěti, ale taky asi ne valně, protože když k nám přijel maminky bratr na prázdniny tak měl vztek a nebyl rád. Mamince dával peníze, protože věděl, že je velmi šetrná a všecko uspoří, měli vždycky nějaké peníze. Asi se váš manžel bojí, že byste všechny peníze utratila, nebo chce abyste měli nějakou korunu ušetřenou na horší časy. Asi mu taky vadí, že váš syn studuje a nemaká, moje vnučka chodí na gymnasium a už má stálou práci dělá v Cinema star uvaděčku a uklízečku, prodává popkorn, zkrátka holka pro všechno. S rozvodem bych si to rozmyslela, ono byste si moc nepomohla, každý je nějaký a málokdo vás tak bude milovat, že mu nebude vadit, živit 2 cizí děti.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.