Rodinný problém?

Od: Datum: 18.12.13 23:17 odpovědí: 7 změna: 19.12.13 18:39

Ahoj,
nevím, co s tím a prosím o radu. Jde o to, že kolikrát bych chtěl v pozdějších večerních hodinách vyrazit s kamarády/kami někam za zábavou nebo do společnosti. Jenomže, přestože už jsem dospělý, mě má mamka asi pořád za malého chlapce. Ano, je v pořádku, že o mě má strach, ale já nemám až takovou volnost, jakou bych si přál. Tím myslím jít bez zábran v pátek a o víkendu večer ven a vrátit se v pořádku domů třeba až k ránu. Věděla by, kde a s kým jsem, ale přesto se bojím večer vycházet, protože prostě se bojím reakce. Co s tím? Mám s mamkou promluvit, aby mi věnovala více volnosti apod., či se prostě odebrat, doma zanechat lístek, nebo to sdělit, a jít? U druhé možnosti se právě bojím oné reakce. Prosím, poraďte, nevím už jak s tím mám naložit.
Moc děkuju.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 18.12.13 23:24
avatar

Opakováním dotazu porušujete zdejší pravidla.

Použijte zdejší vyhledávač, u původního dotazu máte řadu odpovědí.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 19.12.13 08:07
Druzí se k nám chovají tak, jak jim to dovolíme...
Píšete, že jste dospělý. Jednoduše řeknete mamince, že jdete ven a nevíte, kdy se vrátíte. Neznám a neumím si přestavit reakce maminky, ale v okamžiku, kdy máte pocit, že se k Vám chová jako k dítěti, se na ní usmějte, klidně ji obejměte a pěkně ji řekněte: mami já už jsem dospělý... Jednejte s maminkou s láskou, ale stůjte si za svým. ;)
Někdy je problém "ustřihnout pupeční šňůru" a z pohledu matky to chápu, ale přesně tímto se "vyrábějí" mamánci, kteří pak nejsou schopni normálního partnerského vztahu!
Vzpomínám si, jak jsme před lety o dospělých dětech hovořili s jednou známou. A ona tehdy řekla: "nejtěžší je, jim přestat do všeho kecat" a měla pravdu...
Když je dítě malé, tak ho opatrujeme, pak ho učíme a máme ho pod kontrolou a přijde doba, kdy se musíme dívat, jak se staví na vlastní nohy a máme strach, jak to zvládne. Nezbývá než přihlížet a mlčet. Je to těžké, ale musí to být, aby se z dítěte skutečně stal dospělý...
Ohodnoceno: 2x
 
Od: myse®
Datum: 19.12.13 09:04
avatar

no ono je dospělý a dospělý, že jo. 18.narozeniny to neřeší...

Moc se mi líbí rada Miklouse, to sedí... ale jestli je vám čerstvých 18 a studujete, tak se mámě ani moc nedivím... Jestli už pracujete nebo jste na VŠ, tak jo, tak mámě klidně a s úsměvem oznamte že jdete a kdy cca přijdete... Aby neměla strach. A pokud se zdržíte déle, než jste mámě řekl, pošlete SMSku, že jste v pořádku a že se zdržíte...

To víte, máme o své děti strach, pořád... (ale z lásky)

Ohodnoceno: 2x
 
Od: kami95
Datum: 19.12.13 13:08

No oni někteří rodiče to berou tak, dokud tady bydlíš budeš poslochat..pokud tvá maminka není tento případ, gratuluji..já to vždy řešila tak, že jsem prostě řekla že jdu ven a nevím kdy se vrátím..když věděli že ze mě nic jiného nedostanou, spokojili se..pokud máš maminku naučenou se vším se jí svěřovat, asi to bude těžké, ji teť naučit, aby se s takovouto odpovědí spokojila..

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 19.12.13 15:35
avatar

Kami, nechci být na vás hnusná, ale mamince se nesvěřujete a problémy se svým přítele tady řešíte s naprosto cizími lidmi už strašně dlouho a velmi otevřeně a stále dokola. A mamku, ke které byste měla mít nejblíže, odbudete. Hmhm, podivné. *sok*

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 19.12.13 16:53
avatar

No, je vidět, že tato "výchova" Vám byla spíš ke škodě, když vidím Vaše dotazy. U mých rodičů byste dostala zprava zleva a naučila byste se chovat slušně.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: uska®
Datum: 19.12.13 18:39

majkee6 -tak to zkuste jak to fungovalo u nás doma. Mně také dělalo problémy, když syn šel na VŚ na kolej a týden jsem o něm nevěděla. Nemohla jsem si zvyknout, že už mě za zadkem nepotřebuje, že je dospělý. Tak mě jednou objal a říkal. Mamčo klídek, žádné zprávy, DOBRÉ zprávy. Kdyby se mi něco stalo, tak policajti či nemocnice by ti dala vědět. Měl pravdu.

Jeden týden nevolal vůbec, druhý týden ob den, prostě nechala jsem to na něm. On věděl co dělá a já se musela přizpůsobit a dnes jsem spokojená, je samostatný člobrda.

Ohodnoceno: 1x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.