2x
Co si budeme povidat, obor, ktery ste studovala, je v praktickem svete uplne na ho*no. To ste ostatne zjistila sama. Takze prakticky ste klasicka nezamestnatelna gymplacka.
Po vanocich se sbalte a odjedte do Prahy na ubytovnu.
Hned jak budete v Praze, zacnete shanet spolubydleni. Kazdemu je jedno, ze ste nezamestnana. Dulezite je, ze platite najem. kdyz si s ostatnima padnete do oka, kvuli tomuto vam nereknou, ze shani nekoho jineho. Jsou to obvykle mladi lide., kteri nemaji penez na zbyt a dalsiho na bydleni zkratka potrebujou. A kdyz za dva mesice zmizite, tak si najdou zase jineho.
Zaroven si sezenete praci. Callcentrum, pokladni, doplnovani zbozi. V Praze sehnat podobnou praci neni problem.
Dostanete minimum, ale na byt, stravu, jizdenku a nejakou utratu to staci. Nic zrejme neusetrite, ale koupite si za to cas na ziskani nejake praxe, cas na zaziti se v Praze, na rozhlednuti se a na shaneni lepsiho zamestnani.
Samozrejme doba do prvni vyplaty bude nejhorsi a asi i dost na nervy. To je ale dan za to, ze Vam nestaci Brno.
1x
S takovým myšlením změnu neuděláte nikdy. Praze jsou ubytovny od 80,- po 120,- Kč. Co vám brání si sbalit tašku, přespávat třeba 3 týdny na ubytovně a do třech týdnů práci máte. Neříkám, že ve vašem oboru, ale práci.
Vrátit domů se můžete kdykoliv, 300,- Kč na cestu vám zbude. Zítra odjeďte a pokud někdo bude přijímat od nového roku, buďte jedna z prních uchazečů.
Ubytovny jsou podle me osemetne. Snad kdyby to byl jednoluzkovy pokoj s mym vlastnim zamken, ktery bych si vymenil, tak pak bych se nebal tam nechat veci. Jinak bych se bal rano odejit a nechat tam veci.
Souhlasim ale s tim, dat si po prijezdu stranou 500Kc (nebo kolik potrebujes na to dopravit se z ubytovny na nadrazi a dojet domu) a to si drzet jako "zeleznou" zasobu. Az se dostanes na nulu, tak si okamzite zbalis sve 2 kufry a mas akorat na cestu domu.
Ta ubytovna ma vyhodu v tom, ze platis den po dni. Nemusis tedy mit ze zacatku celou castku na cely mesic. Je to sice drazsi nez predplatit pokoj v byte na cely mesic, ale jak jsem psal, je rozdil, jestli mas ten den zaplatit 100Kc za dalsi noc nebo 2000Kc na dalsi mesic.
Drzim palecky.
Abych to upresnil - dat si stranou 500Kc, krabici nejakych musli tycinek a lahev vody. To ti bude stacit na tech asi 10 hodin, ktere potrebujes na to dostat se domu. Je to ta tvoje zelezna zasoba, na kterou nesahnes ani za zlate prase, protoze je to tvoje zachranne lane na ceste domu.
Nekupuj si v Praze moc veci, protoze kdyz budes muset nahle odjet, tak je nebudes mit kam dat. Budes muset neco z kufru vyhodit nebo tam ty "nove" veci opustit.
I kdyz se ti prvni pokus o probourani se do Prahy po par mesicich nevyvede, tak mas ty zeleznou zasobu a ziskala jsi nove zkusenosti. Vratis se na chvili domu, neco zase usetris a za par mesicu to zkusis znova.
Já vím o svém přístupu, že myslím hrozně... negativně. Tohle máme už v rodině, babička to přenesla na mamku, která žije celý život v jedné vesnici s prací, kterou moc nechce dělat, protože byla právě nesmírně ovliněná tím "všechno, co uděláš je blbě" přístupem od babičky. Teď žijeme v dvojgeneračním domku, takže opět cokoli mamka nebo já uděláme, tak je to blbě. Když udělám/neudělám něco já, tak to má navíc mamka na talíři, že neumí vychovat ani děcko, že kdybych byla její dcera, tak mě pošle do fabriky až zčernám a mám si zvykat, že se v životě nikdy nebudu moct mít dobře, protože dobrej život mají jenom "ty bohatý prasata u koryta" a my jako chudá dělnická rodina prostě nemáme pomalu ani nárok na nějakou zářivou budoucnost. Když jsem šla na gympl, tak jsem byla strašně špatná, protože s tím se nikde neuživím, pokud to vůbec dodělám. No a s takovým přístupem po celý život je člověk nějak otupenej a pomalu k tomuhle negativistickému pesimistickému náhledu tak nějak sklouzává. A to je taky jeden z důvodů, proč chci začít jinde. Není nic horšího, než když máte nějaké nadšení - např. "koupím si kytaru a naučím se na ni hrát!", ale dostane se vám jen studené sprchy v podobě "dyť to je zbytečný, akorát vyhozený peníze a stejně u toho určitě nevydržíš a nikde se tím neuživíš". Když jsem doma řekla, že jdu na vysokou, tak za celé tři roky se nikdo nezeptal na prostou otázku "A baví tě to?" Všechno bylo jen "A uživíš se s tím?" "A kolik potom budeš vydělávat?" a podobně... uf... to jsem se zase vypsala :/.
Zkráceně: když žijete s někým, kdo bude vyzvedávat komunisty do nebe, protože sice jsme byli furt chudá dělnická rodina, ale aspoň i všichni ostatní byli chudý dělnický rodiny a práce sice byla na prd, ale aspoň byla jistá, tak dobrá nálada, zdravý duch a přiměřená asertivita a optimistický pohled na svět a tak nějak i pevná vůle, motivace a víra sebe v sama se pomalu vytrácí a vytrácí...
Zase takova nula byt nemuzes. Rozhodla jsi se pro gymnazium a vychodila jsi ho. Sla jsi na vysokou a dodelala jsi ji. Ve velkem meste jsi bydlela, takze vis, co cekat. Neni duvod byt negativisticky, protoze jsi uz nekolikrat dokazala, ze do ceho se pustis, to dokoncis.
Prvni semestr na vysoke jsi taky asi koukala jako vyvorana mys (stejne jako vsichni ostatni kolem tebe), protoze to bylo nove prostredi a nevedela jsi presne co delat a nakonec se ti v pohode poradilo prizpusobit se situaci a uspesne v ni vzkvetat. To same te ceka v Praze pri prechodu do nove etapy zivota (prace misto skoly).
Ze ti vasi prispivali na byt v Brne je pochopitelne, protoze jsi chodila do skoly a nemela 8 hodin denne na to chodit do prace. Ted tech 8 hodin mas, takze si na ubytovani v pohode vydelas.
Posilej odpovedi na prace, o ktere mas zajem a nez se nekde uchytis, tak mezitim vezmi neco, kde vydelas dost penez na najem a jidlo. Za par mesicu se otrkas a budes tam jako ryba ve vode.
Dokazes to. Verim ti.
Na babicku se neohlizej. Ma svoje nazory, tezko je uz zmeni, cely zivot byla chuda a moc si toho nemohla doprat a proto se na vsechno kouka z pohledu, jestli ti to neco prinese, protoze vi, ze v jeji situaci si nemuze dovolit delat jen tak neco pro radost, protoze kdyz bude pracovat naplno, tak to bude jen tak tak na obzivu a pokryti zakladnich potreb.
V Praze chod do mist a seznam se s lidmi, kteri pracuji v oboru, kam se chces dostat. Oni vi o volnych (neinzerovanych a nevypsanych) pracovnich mistech a tobe - jejich kamaradce - o nich reknou, zvlast kdyz budou vedet, ze neco takoveho hledas.
0x
Obor mám vystudovaný blbý, když jsem na něj šla, tak jsem ještě nevěděla, že tady u nás se tohle studovat pořádně nedá. Chtěla jsem paleontologii se zaměřením na mezozoikum a vyšlo mi akorát to, že tady se prostě všude dělají jen šutry a mikropaleontologie (pyly atd.), což prostě dělat nechci a ani mi to nejde. Mám tedy papír bc. na geologii, ale je mi k ničemu. Do zahraničí bych šla, kdybych měla nějaké peníze, ale když mám +- 10 tisíc, tak si nekoupím ani letenku. Bohužel.
0x
To vazne nikoho v Praze neznas, kde by jsi mesic mohla bydlet, nez si najdes praci a budes schopna si platit vlastni spolubydleni s dalsima svobodnyma holkama ve stejne situaci jako ty? Podivej se do nejakych prazskych inzertnich novin, kde shaneji spolubydlici do volneho pokoje. Treba si ten spolunajem budes moci z nasporenych penez dovolit uz ted na nebudes potrebovat toho znameho/znamou, u ktere ze zacatku bydlet.
Jinak dalsi moznost je samozrejme uchazet se o praci jeste kdyz bydlis u vas ve vsi a do Prahy dojizdet na pohovory. Az neco ziskas, tak az pak se tam muzes prestehovat.
Drzim ti palce. Vim, jak je zmena tezka.
Bydlím na Moravě, takže pokud nějaké známé mám, tak to jsou většinou Brňáci, ale v Brně bydlet nechci. Pár lidí z Prahy znám, ale ti bydlí ještě s rodinou a u nich by to nešlo (zas tak dobře je neznám). 
Říkala jsem si, že bych si mohla najít nějaký pokoj k pronajmutí (třeba za 2000 nebo tak), což bych potom teda měla na nájem +- na 3 měsíce, což bych si SNAD už nějakou práci našla. Jenže, co když nenajdu a budu chtít z bytu odejít? A nemůžu si přece pronajmout byt/pokoj s tím, že jim řeknu "No, ještě nemám práci, ale chci si tady nějakou najít," a za pár týdnů to odvolat, že práci nemám. 1) nikdo by mi ten byt nepronajal (vybrali by si jiného zájemce), 2) musela bych určitě platit něco navíc. Tak já nevím. To, že nemám nikoho, ke komu bych se uchýlila nebo mi pomohl, to je právě to nejhorší. Vím, že od rodiny čekat podporu nemůžu (spíš se mi vysmějí a eventuelně řeknou, že za 14 dní přilezu zpátky, a když to udělám, tak to doma bude horší než dřív).
doplněno 18.12.13 22:31:Dojíždět... jen samotná cesta do Prahy a zpět by byla za 500 + to, co dám za metro atd. a navíc minimálně celkem 8 hodin cesty. 8 hodin na cestě, 8 v práci... a zbyde mi prd.
Ten pokoj za par tisic v Praze je dobry napad. Okamzite zacni hledat JAKOUKOLIV praci (ve svem oboru, v oboru, co te zajima, jednorazove brigady, spatne placene prace - doplnovani regalu, ve sluzbach atd., proste neco, kde si vydelas na ten najem a co ti umozni zustat v Praze o dalsi mesic dele a ziskat cas na sehnani lepsi prace). Takhle to dela spousta lidi. Zacnou dole u toho nejjednodussiho a az se rozkoukaji a otrkaji, tak strileji vyse, kdyz se jim uz na zacatku nepovede ziskat praci jejich snu (sance jsou male).
Hodne stesti. Drzim ti palce.
Hledám, hledám, ale nenacházím. Všude chtějí praxi nebo školu a když je to jen nějaké uklízení, tak je to vyhrazeno pro OZP a podobné. Což je právě problém i tady u nás. Napadá mě, že bych se na to mrkla po Vánocích, že budou nějaké nabídky se začátkem práce od Nového roku (teda, budu se dívat už teď, samozřejmě) a s tím novým rokem bych se do Prahy odstěhovala.
doplněno 18.12.13 23:09: Díky, ten tip, že až v únoru bude něco kloudného, se mi bude hodit 
.
Pred Vanocema a zacatkem noveho roku asi nic trvaleho nesezenes. To je mrtve obdobi pro hledani prace. Spise jeste tak nejakou brigadu. Osobne bych pockal se stehovanim tak na konec ledna. Od unora (a definitivne tak od pulky unora) se to zase s nabiranim lidi rozjizdi.
Az budes v Praze, tak spoustu praci ziskas jen proto, ze o nich uslysis od lidi v praci, znamych, ... Vetsina volnych pracovnich mist se nikde neinzeruje. Na ta inzerovana se hlasi strasne moc lidi.
0x
Slečno, je to hrozně těžké "jít do Prahy" a začít se protloukat v cizím městě bez jakýchkoliv známých zde žijících. Měla bych trochu o vás obavu, abyste neskončila špatně a ještě více na dně. Pokud vám v Praze nikdo do začátku nepodá pomocnou ruku, nejezděte. Není od věci uvažovat i trochu vypočítavě. Najděte si slušného chlapa v Praze (po webu, v Praze v baru atd...) a pak se za čas přistěhujte. To je snad jediné řešení, které si myslím, že by mohlo vyjít bez ztráty sebevědomí. Bohužel to má i háček, že člověk musí trochu překousnout možnou "neideálnost" nalezeného mládence.
Díky moc za rady, @luke237, všecko si to beru k srdci
Kdyby měl ještě někdo nějaké tipy na to, jak začít úplně od znova v Praze (nebo nedejbože rovnou tipy na práci/bydlení), tak bych byla moc vděčná. Zatím jsem bydlela jen na privátě v Brně a byly to nejlepší tři roky. Jenže to jsem měla nějaké malé brigády + hlavně peníze z domu, za které jsem si mohla byt + jídlo (atd.) uhradit.
0x
Taky bych se zamerila na sebemotivaci. Nikdo za tebe tvuj zivot nezmeni!
To espolubydleni je tady. Nabidek je tam mraky ve velkem cenovem rozpeti. Vyber si, co se ti libi.
Dalsi je treba chcispolubydlici.cz, Google zna i dalsi. Zkus take Annonci nebo jina klicova slova do Googlu. Je tam toho opravdu spousta.
0x
Upozornění: nabídka práce v Praze byla, je a vždy bude nesrovnatelná s venkovem, ale už dávno neplatí, že na příchozího čeká u cedule "Praha - hlavní město" personalista s pracovní smlouvou na třicítku měsíčně, jak si mnozí představují. Divila byste se, kolik lidí v Praze pracuje za dvanáctku netto a jsou rádi, že jsou rádi. Určitě to bude chtít doporučení známých a hlavně vše vyzkoušet nanečisto, než definitivně spálíte mosty. Nechci zbytečně odrazovat, spíše krotit růžová očekávání. Na druhou stranu bych docela bagatelizoval představu okradené bezdomovkyně, k tomu vede trochu delší cesta.
0x
No, ne... tady na vesnici opravdu sehnat práce nejde. Když ano, tak je to daleko někde v městě a tam zase nemám spojení dopravní (mám hrůzu z aut, proto neřídím). Stačí když si prohlížím inzeráty tady pro okolí a inzeráty pro Prahu... nesrovnatelné. Žádné práce za 30 000 si nehledám, tolik peněz jsem jaktěživ ani pohromadě neviděla. Mi bude těch 10 000 i stačit (to k předchozím k odpovědím). Jinak cílevědomá nejsem, stejně tak nejsem moc průbojná a pochybuju, že někdy budu. Nemám vůbec ambice, abych vydělávala miliony a žila někde na zámku byla nějaká vedoucí čehokoliv atd.
Bez auta jste dneska namydlená, takže šupem udělat řidičák. Často bývá podmínkou buď čidičák, nebo i samotné dojíždění za prací.
0x
Tady by se Vám líbilo: pronajmy.cz/... Většině lidí z pravého venkova se ale Praha zdá špinavá plná bezdomovců zlodějů. Zvažte menší město.
Díky za tip, mrknu se 
. A sice jsem z venkova, ale duší měšťák jako hrom. V Brně jsem byla hodně spokojená, ale i tak mi přišlo malé. Při každé cestě do Prahy bylo všude plno lidí, to ano, ale zase... když jedete metrem, tramvají nebo jen tak stojíte na nádraží a rozhlížíte se kolem sebe a vidíte ty veliké davy lidí, jak prochází sem a tam, tak je na tom něco kouzelného. Prostě se jen dívat, říkat si kam asi jdou, vidět třeba někoho, kdo se usmívá, tak přemýšlet jakou asi hezkou novinku dneska dostali nebo jestli akorát mají dobrý den, vidět někoho uplakaného a přemýšlet, co se mu asi stalo atd... Tohle je strašně krásný pocit. Proto se vůbec nebojím toho, že jdu z vesnice do města. Možná právě naopak, tímto si jsem nejvíc jistá v celé téhle věci.
To je z prvního pohledu, zdá se Vám dobrá anonymita velkého města a patřičný tepot. Na vesnici se všichni zdraví a znají, v Praze budete moci právě jen pozorovat anonymní davy. Většině lidí z venkova to přijde cizí, nedobré.
Ano, to vím, že to hodně venkovanům vadí, ale naštěstí k nim nepatřím - naopak mi vadí to, že mě tu na vesnici každý zná, kamkoli jdu tak se mě ptají "Tak kampak, kampak?" a nemůžu si pomalu ani vyměnit záclony v pokoji, aniž by o tom sousedi nediskutovali.
Ale víte o koho jde. Pokud Prahu neznáte, můžete potkat úplně kohokoli. Tak se rodí venkované nadávající na Prahu : Vždyť mě tam okradli..." a to mne mrzí...
Takže doporučuji: Vlastně můžu popsat případ mladé kolegyně: V Praze má tetu, ta znala někoho, kdo kolgyňku zaměstnal u svého zaměstnavatele - a k této tetě se nastěhovlala. Během 3 měsíců si sehnala spolubydlení. Na vánoce jede domů kamarádit s přítelem... poté, co jí Praze zkontrolují rodiče. Určitě nespoléhejte na "nabalení" Pražáka - a už vůbec ne zámožného, jak o tady vidí někteří pánové. Nejdřív práce a pak zábava .
0x
"kolikoli", trochu více sebevědomí. Jste mladá, vzdělaná a zdravá holka a svět nekončí ve Vaší vesnici. Jak Vám radí "uska". Pro začátek bydlení na ubytovně a s sebou vzít jen tu tašku a to nejnutnější. Nebude to pohodlí, jako doma, ale vydechnete svobodně a naučíte se samostatnosti. Prostě musíte do té vody skočit a plavat. Přece musíte získat nějaké zkušenosti. V Praze práci nejdete, máte svoje kvality, věřte si. Držím alečky. - pt
0x
řeknu ti to takhle, v mém životě přišla chvíle kdy jsem měl dvě možnosti 1) začít nový život ..2) žít starý nespokojený a přežívat. První možnost měla plno rizik když se to nepovede skončím s mnoha exekutory na krku, skončím pod mostem, budu dlužit kam se podívám a jedinou pomoc už mi nabídne jen pistol a kulka nebo se mi to povede a já se budu mít lidově řečeno "jako prase v žitě" - naštěstí se povedlo mám hezký dům, hezké auto, za mnou stojí přes několik set pravidelných spokojených zákazníků... Potřebujete jen jednu věc a to odvahu, odhodit strach, nepřemýšlet nad tím jestli se to povede nebo ne. Jeden můj kamarád mi na otázku "Jak jsi dokázal vybudovat tak obrovskou prosperující firmu?" mi jen suše odpovědě "jednou ráno jsem se probudil a nevěděl co dělat tak jsem zašel do banky vzal si hypotéku a začal přemýšlet co s těma penězma budu dělat" .. takže cestou k úspěchu je lehkovážnost ... Z chutí do všeho co chcete udělat je co stratit ale hlavně je co získat ...
0x
Napíšu ti příklad jak to udělala jedna mladičká Slovenka se kterou jsem měla co do činění. Nejdříve si našla v Praze práci. Pracuje jako Mgr. v jedné francouzké společnosti, která se zabývá cest. ruchem, prodejem letenek atd. Poté asi týden před nástupem do práce jela do Prahy, měla už vytipovaných několik levných bytečků a s realitním makléřem si jeden vybrala a zaplatila na místě. Kauci, nájem na 1. měsíc a odměna makléři. Na to jela na Slovensko, sebrala tam známého, který jí vše přivezl do Prahy a nastěhovala se. Druhý den nastoupila do práce, je snaživá, už pracuje měsíc, všichni si jí chválí. Nic těžkého, akorát sehnat nějakou práci a něco do začátku.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.