Všechno odkládám a pak na sebe mám vztek

Dobrý den,

v první řadě - nic si z toho nedělejte! "Když nejde o život, jde o prd" To co Vy nyní prožíváte může být dáno třeba také tím, že jste ochotná pomáhat i když toho máte sama dost. Ano může to být také počasím. Ale abych Vás uklidnil - nejste sama, pracoval jsem déle jak 5 let v IT oboru a tam je tento přístup naprosto běžný, někdy dokonce jediný možný - řeší se to co na sebe nejvíce upozorňuje a to ostatní jaksi "vyšumí".

Jste jenom člověk. Chybovat i zapomínat je lidské. Dejte si na seznam nejdříve na každý den malý úkol, pak 2, pak 3, pak 3 nahraďte jedním větším atd. - Pomalu, jistě, v klidu.

A nezapomínejte na relaxování!

Pravidelně se dostávám do situací, kdy zůstávám o hodinu až 2 déle v práci, zaseknutý nad nějakým problémem který prostě chci vyřešit než půjdu domů - po 2h si uvědomím, že to nedám - jedu domů. Druhý den ráno to jako zázrakem sfouknu za 5 minut.

Naštvat ne, zasmějte se tomu a pak odkrojte. Je to možná trošku sobecké, ale věřte tomu, že když řeknete: Nestíhám, Zapoměla jsem atd. tak Vám nikdo hlavu neutrhne. Hlavně nelhat sobě ani jiným!

Přeji Vám ať to postupně všechno zdárně "vyboucháte"

nc

naprosto souhlasím s prvním názorem, chce to na to jít pozitivně... Když jste naštvaná, že věcí je moc, nebuďte. Vyberte si jen jednu nebo maximálně tolik, kolik víte naprosto přesně, že stihnete a nebudete pak utahaná, a tu/ty udělejte. Stačí jen ty nejdůležitější, které jsou opravdu nutně potřeba, další se opravdu dají odložit bez výčitek svědomí, jsme jenom lidi

Nejste líná, jste nemocná. Vaše choroba se nazývá prokrastinace.

Jenže nikde není definované, že prokrastinace je choroba.

Také tento symptom je natolik častý, že se k identifikaci problémových případů spíše nehodí. Jinými slovy: dokonce extrémní formy prokrastinace jsou vcelku normální, pokud chceme slovem normální označit něco, co dělá ještě několik milionů dalších lidí.