Po odstěhování mi je do breku

Od: Datum: 08.12.13 17:48 odpovědí: 13 změna: 23.01.14 21:56

Přeji hezký zimní podvečer.

V posledním týdnu jsem udělal několik velkých změn. Rozšířil jsem své podnikání o jeden projekt a částečně se osamostatnil od rodičů. Ač vše jakžtakž klape, je mi čím dál tím víc smutno a velmi špatně se mi pracuje. Dnes jsem úplným vyčerpáním spal asi do 14:00 a od té doby jsem ještě nic neudělal. Nemám přítelkyni a mám pocit, že jsem na světě sám. Mám několik dobrých kamarádů, ale každý se věnujeme něčemu jinému, takže se scházíme jen vzácně. (Buďto nemám čas já nebo oni). Tyto stavy (pocity nenaplněnosti, pocity samoty, pocity zbytečnosti) mě už opravdu vadí a překáží. Jak se toho zabavit?


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 08.12.13 17:55
avatar

Pokud to máte často, může to být začátek maniodepresivní psychózy. Jinak to může být i způsobem života. Nejen prací živ je člověk. Chce to sbalit hezké děvče, občas resetovat mozek přemírou alkoholu, vyjet si na hory, do lesa atd.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 08.12.13 17:56
avatar

Je třeba si zorganizivat život tak, aby byl užitečný a přitom, pokud možno, radostný. Ve Vašem popisu jsem nenašel zmínku o času na věci, které postrádáte...

Ohodnoceno: 0x
 
Od: kejki
Datum: 08.12.13 19:17

Deprese, nebo vyhoření. Psychiatr vám dá léky, díky kterým nebrečíte. Psychoterapeut s vámi hledá cestu, na které se budete cítit lépe. Každý jsme nějaký, někdo je prostě křehčí v duševnu a i když se vám zdá situace zvládnutelná, někde uvnitř je poplach. Bojujte s nadměrným spánkem pravidelností a pohybem, tím neříkám, že máte spát málo jako většinová populace, ale rozhodně si nedovolte spaní přes den. Protože tím více se budete s lidmi míjet.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 08.12.13 19:32
avatar

Vřele doporučuji co nejdřív začít řešit s lékařem, pokud máte dobrého praktika, tak s ním. Měl by umět rozpoznat vážnější problém - ringo zmínil maniodepresivní psychózu, dnes se tomu říká bipolární afektivní porucha. Bohužel mám krušné zkušenosti v rodině, a proto radím - neváhejte a řešte. Třeba jste opravdu jen přepracovaný a vyhořelý, což je patrně to menší zlo, ale je nutné, aby Vám to potvrdil někdo kompetentní.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 08.12.13 20:00
Já bych Vás zatím k lékaři neposílala...
1/ Předvánoční čas je prostě depresívní sám o sobě.
2/ Děláte ve svém životě velké změny a zřejmě k nim přistupujete velmi zodpovědně, což také vyčerpává psychiku (viz. dlouhý spánek).
- Naučte se chválit se! Naučte se relaxovat a dělat sám sobě radost! A hlavně zkuste být komukoli, jakkoli užitečný (co třeba jeden dobrý skutek denně?)... :-D Pak vám garantuji, že hezký pocit přijde. A uvědomte si, že právě pocit nespokojenosti je hnací motor ke zlepšení...
Jen v případě, že by Vámi popsané pocity trvaly dlouhodobě a narušovaly Vaše "fungování", pak bych Vám doporučila vyhledat pomoc.
Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 08.12.13 20:31
avatar

Ano, to jsem si taky myslela, a trvalo mi půl roku, než jsem pochopila, že jako se nedá rozchodit zlomená noha, nelze rozveselit depresi a úzkost. Můj syn nemusel trpět tak dlouho bez pomoci, kdyby mě tohle vůbec bylo jenom napadlo. Když už nebyl schopný dělat nic jiného, jen ležet a plakat, pochopila jsem, že s povzbuzováním nikam nedojdu.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 08.12.13 21:31
Plně s Vámi souhlasím. Jen si myslím, že každý máme někdy špatné období a ne vždy je ihned potřeba lékař se svými preparáty... Nakonec stejně záleží na jedinci samotném, jak zmobilizuje své síly. Tím samozřejmě nechci znevažovat práci psychologů a psychiatrů. Těchto osob si velice vážím...
Pokud bych měla použít Vaše přirovnání "zlomenou nohu nerozchodíš", pak říkám "na rýmu není potřeba antibiotik".
Už jen fakt, že tazatel napsal tento dotaz, značí, že bojuje a to není známka chorobné deprese.
Ohodnoceno: 1x
 
Od: anonime
Datum: 09.12.13 09:12

Děkuji všem.

Jelikož se mi nechce nic psát, chtěl jsem zde pouze vložit plačícího smajlíka, kterého jsem ale v nabídce nenašel...

Od: lina
Datum: 09.12.13 10:28

Ahojky, jsem na tom stejně. Přitom si nemám absolutně na co stěžovat. Přesto si někdy říkám, že mě to tady tak nebaví, že bych to nejraději skončila. Ale pak zas přemýšlím jak by to odnesli chudáci mí rodiče, brácha, přítel... tak se zapřu a zas ten balvan (život) před sebou tlačím dál :(

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 09.12.13 11:24
avatar

Venku je stále tma a nevlídno. Mozek špatně reguluje serotonin, nedostatkem světla. Z toho jsou takovéhle depresívní stavy. Někdy úplně stačí, když všechno rozsvítíte a jste ve světle. http://cs.wikipedia.org/wiki/Serotonin Tím, že se necítíte dobře, máte potřebu rozsvítit jen lampičku nebo svíčku a tiše si truchlit. A průšvih je na cestě! Smutek přeroste a deprese zvítězí. Je potřeba se bránit. Světlo, příjemné zážitky, mít rád a vážit si sebe. Nedejte se! Nikomu! ;)

Ohodnoceno: 1x
 
Od: anonime
Datum: 23.01.14 20:22

Ahoj všem v novém roce. Od mé minulé přítomnosti jsem se sice neměl nijak zvlášť šťastně, ale dalo se mi celkem v pohodě žít (spíše přežívat). Dnes jsem celý den zase v tom stavu jako tehdy počátkem prosince. Nikdy by mě nenapadlo uvažovat o sebevraždě (a také vážně neuvažuji), ale představa konce života mě ve svých myšlenkách nepříjde jako něco hrozného. Dnes mám celý den pocity toho, že nic nedělám, když dělám, tak pomalu a neefektivně, rozčiluje mě že mi stále zvoní mobil. Jsem hnusný na lidi, už je v telefonu ani nezdravím.

Mému otci před několika lety zemřela partnerka (nebyla to má mamka) a on si v relativně krátké době našel partnerku novou. Brzi na to jsme měli celkem vážný rozhovor o životě a pamatuji si jeho slov ve kterých se zřejmě obhajoval proč si našel novou partnerku tak krátce po smrti své tehdejší partnerky. Řekl: "Já prostě sám nebudu !" O sobě jsem si vždy myslel, že jsem nespolečenský tvor, ač všichni tvrdí opak. O tom mluvím proto, že mi začíná docházet, že se do tohoto stavu většinou dostávám v okamžiku kdy jsem úplně sám a mám moc práce. Pracuji většinou neustále s lidmi, dost často mě štvou svými zbytečnými otázkami a tím, že jím musím 20x ukazovat jak mají něco udělat a stejně to po 21. udělají špatně. Tím, že jsem dnes po delší době úplně sám, si myslím, že i když jsem si to do současnosti neuvědomoval, jsem po svém otci a nikdy nemohu být sám. Nezáleží na tom co je to za lidi, ale celý den u PC sám v domě bez jediného výjezdu do terénu mě uhání k šílenství.

Cokoli si představím, mi přijde zbytečné, nemožné a chce se mi z toho brečet. Např. dnešní oběd (většinou jím něco za pochodu nebo v terénu) - dnes jsem si pouze ohříval jídlo z ledničky a vyndat to zhrnce na talíř a do mikrovlnky ... to mi přišlo zbytečné a i přes hlad jsem uvažoval, že se na jídlo vykašlu.

Nevím jak bych blíže popsal to jak se cítím, je to zničující.

Od: axus®
Datum: 23.01.14 20:56
avatar
To je jeste dobry. Ja kdyz sem doma sam, tak by mi talir ani nenapadl. Jedl bych to rovnou z hrnce.
Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 23.01.14 21:56
avatar

Prosím, podívejte se na mé předchozí odpovědi na Váš problém. Je mi Vás moc líto. Podle Vašeho popisu potíží si myslím, že opravdu potřebujete přinejmenším konzultaci s Vaším praktickým lékařem. Něčím velmi podobným jsem před rokem prošla se synem a bylo to hrozné, naštěstí už je v pořádku.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.