Pokřtění dítěte - rodiče se nevzali v kostele

A proč chcete pokřtít dítě když nejsou sezdání v kostele tudíž ho ani nepovedou k víře? Jaký to má smysl? Chce to snad babička? Nebo prababička? Jestli ano, tak řekněte razantně NE!

Jinak toto se nesmí dělat. To že najdete kněze který vám jej pokřtí tak je to napováženou!

Já to tak dělat nechci, ale jedna paní to tak udělala, tak mě zajímalo, jestli je to legální.

Nemáte pravdu! Mě taky pokřtili dítě a nejsme manželé! A to neznamená,že nebudu své dítě vést k víře!

Může se to dělat a není na napováženou žáden kněz,který pokřtí nesezdaným dítě! A když už tak - DÍTĚ NEMŮŽE ZA RODIČE!

To není prava. Je to naopak, smí se to dělat a pokud se najde neochotný farář, který dítě (na žádost rodičů) pokřtít odmítne, je to na pováženou; aspoň ttedy katolický farář. Jsou církve, které všebecně jsou proti křtu malých dětí, pokřtít chtějí jen toho, kdo křest vnímá a chápe, ale to je jiná záležitost.

Jen na okraj, za jistých okolností může kohokoli pokřtít kdokoli, třeba i žid či bezvěrec, jen je důležité, aby křest provedli vodou a doprovázel ho slovy"křtím Tě ve jménu Otce i syna i Ducha svatého". To jsou ovšem zvláštní případy, církevní právo katolické o tom praví:

V případě nutnosti může křtít každý člověk, který má správný úmysl.

takto prosila babička známou sestřičku v porodnici, když po komplikovaném porodu bylo u novorozených bratrů delší dobu nebezpečí, že nepřežijí.. aby je alespoň pokřtila.

Jen škoda, že si o křestu nemůže dítě rozhodnout samo a je mu vnucena roiči, tudíž fráze "rozhodnutí se pro víru" je značně zavádějící...

k cemu krtiny , kdyz nejsme manzele a jeste , i kdyz nejsme manzele tak ho budu vest k vire , no nwm nwm

Ano, budu dítě vést k víře! Přítel je bezvěrec a já rozvedená. Proto nemůžem mít svatbu v kostele! Můžu mít i církevní rozvod, ale vím, že je zbytečný, když přítel nechce svatbu v kostele. A jak už jsem jednou psala, dítě nemůže za své rodiče. Takzvaně mu ukážu i tuhle cestu, a kterou si vybere bude na něm! Určitě ten křest dítě nijak "neohrozí"

No, pokud je to takto, tak potom ho nekřtěte. Protože pokud přemýšlíte jak jste napsala tak je to špatně a vaše výchova ve víře bude špatná.

Milostivá, když máte svatbu v kostele, tak se říká je to svatba, uzavření manželství před bohem a jak se dál říká co je uzavřeno na zemi je uzavřeno i na nebi a co je rozvázáno na zemi je i v nebi rozvázáno. To jen tak. A pokud nemáte církevní rozvod, který posoudí zda můžete být či nemůžete být rozvedeni tak se dopouštíte cizoložství jako se ho dopouští i váš muž když žije s jinou a jako se toho dopouští i vaši milenci.

Je hezké že si někdo vykládá zákony víry tak či onak, ale když v tom budete dělat guláš tak to dopadne jako na západě, kde už je morálka celkem rozpustilá i ve víře, vlivem podobných zásahů. To jen tolik. A prosím nejsem kněz ani řeholník ani nic podobného. Obyčejný smrtelník se zaměřením na práva atd...

Takže z pohledu mého buďto zažádejte alespoň o tento církevní rozvod a nebo se na celý křest vykašlete.

Pamatujte že zákon a právo je třeba dodržovati! A pokud si jej budete vykládat takto tak je zbytečné, špatně takto ho i vykládat svému dítěti.

To jen pro upřesnění.

Mimochodem, pokud nemáte církevní rozvod a máte dítě s jiným mužem a kněz o tomto ví a přesto udělí křest vašemu dítěti, je to nezodpovědné a přebírá tím také dávku viny. To je ale bohužel to co říkám, že katolická církev a nejen ona je v rozkladu díky vnitřní anarchii kterou dělají jak věřící tak i mladí kněží (né všichni a někdy nejen ti mladí). A to prosím nemám s prstu ale z cest po západě, kde je situace ne zoufalá ale zarážející ale to už není o této debatě.

To mi chcete jako říct, že když já žiju v "hříchu", tak nesmí mé dítě být pokřtěno a nejlíp ani vědět co je to víra, Bůh atd? Trošku ujeté, nemyslíte? Snad si udělá samo obraz na víru, kostel, Boha a samo se pak rozhodne...

A Vy taky nevíte, co budu nebo nebudu vykládat svému dítěti, takže mi nepiště, že má výchova ve víře bude špatná!

A kdyby to opravdu nešlo, tak mi mé dítě nepokřtí sám farář...

milostivá an vám to nějaký farář pokřtí, to dozajista, nemějte péči. Ale jen vám říkám jak se na toto nahlíží, viz má reakce níže. Máte církevní sňatek, brala jste si svého muže v kostele je to tak? Což znamená, že jste vázány zákony které mimo jiné jsou i v tom desateru a mimo jiné i další...jako že slibujete že ...

A teď máme vás a x dalších kteří mají tento církevní sňatek a řeknou chci se rozvést, protože jsi tlustý, protože se mi příčíš, protože máme prachy a celkově si chi teď života užívat nebo prostě vám chlap zahne nebo vy zahnete chlapovi, a nebo je zde prkotina. Chlap netušil že jeho žena nosí brýle tak se rozvedli(nosila čočky).

A tady je jádro problému, církevní rozvod může rozvázat jen církev na základě posouzení. Civilní je sice platný ale né v zákonech církve. Tudíž, kněz který toto zjistí by měl odmítnout dát pokřtít dítě. Není to že by se vám mstil, ale je to proto, že víra je o něčem jiném a jeji zákony jsou brány jinak. Což ale pokud jste věřící tak vám asi nemusím vysvětlovat, noboť to dozajista víte. A pokud nechápete tuto základní věc která mimo jiné vyplývá i z desatera, tak nevím čemu chcete svého potomka učit.?

Já vím,že cirkevně nejsem rozvedená. Ale ani ta církev mě a mé dítě nezanevřela jak VY komandofoki!

A neznáté mé důvody k rozvodu, tak buďte tak laskav(á) a nenarážejte na něco o čem nemáte ani páru!

A nebojte, já vím až moc dobře, co chci svého potomka učit. Prostě jsem jen otevřela cestu svému dítěti do církve a jestli bude v ní pokračovat nebo né, záleží jen a jen na něm.

A ještě jedna věc. Myslím, že nikdo se nevdává či nežení kvůli toho, aby se pak rozvedl! Končím tuhle debatu...

No tak tady jen tak naokraj:

"Platné a žité (odborný výraz je "dokonané") křesťanské manželství nemůže být v žádném případě rozloučeno, mimo případ smrti.
Tato zásada katolické církve ukazuje, ve kterých případech také Církev uznává skutečná, nebo zdánlivá druhá manželství.
Za prvé může Církev rozloučit ta manželství, u nichž se nikdy neuskutečnilo manželské společenství - to znamená, že nebylo nikdy "dokonáno". Zde mluvíme o takzvaném "Petrově privilegiu" (Petr - papež).
Za druhé jsou absolutně nerozlučitelná jen manželství mezi dvěma křesťany. Jinak je tomu u manželství dvou nepokřtěných. Když jeden z nich se stane katolíkem a druhý už s ním nechce dále v manželství žít, může být toto manželství rozloučeno "ve prospěch víry". Protože t akový případ popisuje svatý Pavel (32), mluvíme o "Pavlově privilegiu".
A za třetí zná Církev anulování manželství. Jsou totiž případy, že se dva lidé vezmou, aniž by zamýšleli a uskutečnili manželství tak, jak jej chápe katolická Církev. Například: manželský pár zásadně vyloučí přijmout děti. Někdo jiný plánuje "otevřené manželství", to znamená bez závazku věrnosti.
V jiném případě je jeden z partnerů neschopný pohlavního spojení. Jsou-li dokázány takové (nebo nějaké jiné) překážky manželství, Církev prohlásí, že tito lidé nebyli v očích církve nikdy sezdáni a mohou tedy "znovu" manželství uzavřít. Toto druhé manželství je vlastně prvním manželstvím.
Jen odborník může říci, zda v jednotlivých případech přichází anulování manželství v úvahu podle platných předpisů církve. Jestliže po rozvodu nastane problém uzavření nového manželství, měl by se dotyčný člověk obrátit na církevní soud.
Je-li možné provést anulování, je vždy pečlivě zváženo, ale člověk by si neměl dělat iluze. Často je to nemožné a z toho vyplývají - dnes tak časté - bolestné překážky platného, ale nezdařeného manželství."

pokud není církevně anulováno manželství a pár se rozhodne sezdát na radnici platí toto:

Kvůli biblickému "ne" rozvodům ve vlastním slova smyslu se Církev cítí nucena odepřít souhlas druhému sňatku. Kdo se však přesto dá oddat na radnici, nemůže pak přistupovat ke svátostem.

Jinak jsem uváděl jen příklady rozvodu. Nechápu proč se hned tak čílíte.

takže nechápu proč mě soudíte a říkáte že jsem na vás zanevřel. Jen jsem vám odpověděl na vaše otázky. Mimo jiné, zavolejte si na církevní soud který rozvody řeší a kde vám mimo jiné i sdělí co a jak.

Co se týče křtu dítěte, kněz by měl vědět že bude křít dítě páru, kde jeden z partnerů nemá církevní rozvod byť má cirkevní sňatek a má jen civilní rozvod.

A jak jsem i uváděl výše pokřtívám dítě, ale ne všude vám jej pokřtí neboť jsou porušeny zákony. Tolik ode mne prozatím.

Hezký večer

Nedá mi to

Hezky jste se rozepsal... ale taky jsem Vám nepsala, že nevím, co je církevní rozvod, a že nemám o něm žádné informace. Dokonce mám i tel. číslo na kněze, který se tím zabývá v našem regionu

Zřejmě jste nikdy nikoho nekřtil, protože jinak by jste věděl, že kněz ví před křtem "vše" o obou rodičích a vše je zapsáno do Křtící knihy!

Taktéž přeji hezký zbytek dne

to máte pravdu nikoho jsem nekřtil, jak jsem také uvedl výše

Ježkovy voči... takže mě rozvedou na úřadě, ale ještě se musím nechat rozvést církví, která bude posuzovat, zda mě rozvede, nebo ne? Tak to je mazec. A co když ta skvělá církev rozvod nepovolí, zatímco úřady ano? Nepleťte si opravdové zákony a práva s něčím, co někdo sepsal a vydává to za ně. Hustit dětem do hlavy nesmysly také není správná výchova.

Znám dva rozvedené páry, sezdané v kostele, rozvedené na městě. Tak upřímně, ne, nechápu...

prvně si musíte uvědomit to, že když se sezdáte v kostele - tedy že budete mít svatbu v kostele, tak vám to taky církev musí rozvázat toto manželství. Chápete kam tím směřuji. Anulovaní rozvodu u civilního soudu je pro případnou další svatbu neplatné, neboť nebylo anulováno církevním soudem

Toť vše. Musíte chápat že církev není jen nějaká tlupa pánbičkářů, ale že mají také systém a maji i takzvaný institut církevního rovodu.

Pokud se tedy tazatelka ptá, tak ji odpovídám. Nemá anulováno manželství před církví a tudíž porušuje pravidla. Chápete!? Civilní rozvod nestačí.

a ano pokud vás čeká svatba v kostele před bohem a jste nevěřící, tak toto by jste měla vědět ať víte, že rozvázání manželství není jen tak. A že sama dobrovolně tyto podmínky příjmáte. Do čerta lidi, vy nečtete a ani se nezajímáte co uzavíráte? Církevní sňatek je církevní a musí jej anulovat i církevní soud který mimo jiné myslím sídlí v Brně? Teď nevím přesně.

Takže až někdo ze čtenářu řekne, že jeho partner partnerka je věřící a chce sňatek v kostele, nebo chce sňatek v kostele protože je to hezká romantika, tak pozor, romantika nekončí u světského soudu.

jako že byli sezdáni v kostele, rozvedli se pomocí civilního soudu a znovu se vzali v kostele?Nebo jak to myslíte?

Pokud ano, tak buďto vědomě lhali knězi (což je málo pravděpodobné, protože pokud mu řekli že jsou rozvedeni tak si mohl najít zda nebyli sezdáni v kostele nebo by se přímo zeptal zda byli sezdáni v kostele a zda také byli rozvedeni církevním soudem. A nebo mu to řekli a ten nad tím mávnul rukou. V tom případě ale je otázka zda je toto platné, tedy není).

A v jaké že je to oblasti kde je tento případ(pokud se jedná o mávnutí rukou)?

A první svatba byla v kostele? Pokud ne, v principu můžete mít druhou svatbu v kostele. Ale když říkáte, že přítel ji nechce, tak samozřejmě ji pořádat nemusíte. A zase, svatbu v kostele můžete mít i s přítelem bezvěrcem a nepokřtěným, pokud vaši víru vezme na vědomí a zaváže se, že nebude bránit ve výchově k víře.

Ještě připomenu jednu věc. Ono mnohdy když někdo řekne, že je věřící, lidé si automaticky pomyslí, že je katolík. Ale jsou i jiné církve a křest si navzájem uznávají. To není samozřejmost, smlouvy o vzájemném uznání křtu vznikaly někdy v devadesátých letech.

Jinak je skutečně otázkou, je-li nutné pokřtít dítě ještě v tomto nízkém věku. Píšete, že mu chcete i tuhle cestu. možná to můžete dotáhnout do důsledků a nechat dítě, aby se rozhodlo se vším všudy včetně křtu. Stejně se plnohodnotým čolenem (katolické) církve stane ož po biřmování, do té doby nemůže přistupovat ke svátosti smíření, a třeba v církvi evangelické podobnou roli hraje konformace.Ostatně některá církevní společenství jsou proti křtu "nevědomému", novokřtěnec by podle nich měl vědět, že je křtěn, a chápat to. Na okraj, já sám jsem býl pokřtěn v devíti letech důvody rozvádět nebudu, to je zde nepodstatné) a to mi nebránilo chodin na náboženství.

ke svátosti smíření? K tomu přistoupí poprvé v den před prvním svatým příjmáním(nebo jak si to stanoví). Tedy v sobotu a neděli je pak první svaté příjmání které je někdy kolem třetí třídy... Biřmování je pak po 15 roku života.

No to jsem opravdu poněkud dost popletl, sám nejsem katolík. ALe šlo mi hlavně o to, že samotný křest neznamená ještě až tak mnoho. Svátist biřtmování je vlastně svátost křesťanské dospěolosti a těch patnáct let je spíš zvyklost či doporučení, ale to jen tak na okraj.

konfirmace

Jsem ráda, že nejsem pokřtěná, třebaže to mamka původně chtěla. Člověk má pocit, že si může vybrat, že není k ničemu vázaný.

To jste měla štěstí. Jsem ráda, že nás s bráchem mamka taky do ničeho nenutila. My jsme nechodili ani do kostela nebo do "náboženství" ani na půlnoční mši. I tak jsem ale později do kostela začala chodit - měli jsme totiž naprosto fantastického faráře, který v pátek pořádal dětské mše s hrami atd. Na faru koupil dokonce fotbálek atd., takže jsme tam měli takovou "partu" a scházeli se jak v klubovně. Dokonce na jedny Velikonoce připravil tradiční židovskou sederovou večeři. Věděl, že nevěřím, nechodila jsem si pro pomazání ani pro hostii, přesto mnou neopovrhoval a choval se ke mně stejně jako k ostatním. A pokud by bylo takových farářů více, tak by to bylo jenom a jenom lepší.

To je jen taková vzpomínka z dětství

Ano, přesně... co jsem tak byla v kostelech (chodívala jsem tam ze "zvědavosti"), tak to byla opravdu hrůza. Přišlo mi to jako nějaké setkání sekty nebo tak něco :D. Až děsivé to bylo. A právě tady s tím farářem to bylo úúúplně o něčem jiném. V ten pátek tam chodívaly prakticky jen samé děti, měl tam vystavenou u pultíku mapu a vždycky vyprávěl nějaké příběhy. S tou mapou tam byla potom hra, ptal se na otázky atd. a kdo vyhrál, dostal putovního plyšáka na jeden týden. Pak tam bylo i divadlo a zpívali jsme písničky, které nebyly samé "ó, hospodine" atd., ale veselé pěkné písničky (jako Andělé nade mnou bdí) a tancovali jsme u toho. Všichni jsme seděli v prvních řadách nebo na zemi na koberci, abychom byli všichni u sebe a bylo to takové "útulnější". Povídal tam vtipy atd. (byl to hodně mladý farář a znal/sledoval moderní seriály atd.) Právě pro ty starší děti tu pak byly ty sederové večeře a podobné akce. Musím říct, že ta sederová večeře byl jeden z nejlepších zážitků v mém životě...

A nejlepší bylo, když na jedné půlnoční mši (jak říkám - nechodívala jsem jako dítě, ale jednou nebo dvakrát jsem tam byla právě s tím naším "klubem") začal číst "Stvoření světa"... akorát trošku jinou verzi... :D

pro "kolikokoli"

- dobrá odpověď - já pokřtěná jsem, protože moji rodiče byli věřící katolíci, i když nijak ortodoxní, jenom pokorní a zbožní.

Ale ani křest, ani náboženská výchova (chodila jsem do náboženství, do kostela, ke zpovědím i na biřmování) mi nijak nebránily, abych si už v ranném mládí (ca 10 let) - nevytvořila svůj vlastní názor - svým založením jsem prostě ateista - s tím nic nenadělám - výuku náboženství jsem vnímala jako dějepis.

Rodiče byli natolik rozumní a chápaví, že mi naštěstí nebránili - tím jsem chtěla říct, že křestem ještě není nic ztraceno. Zatím to vidím jako komplikaci spíše pro rodiče. Dítě se stejně zařídí podle svého (co víte, co z nej nakonec vyroste). Tak ahoj. Marcela.

Ahoj - dík za odpověď - my jsme měli na náboženství taky dobrého faráře - byl moc hodný a s námi - dětmi - si na hodinách i hrál. Bylo zřejmé, že měl děti rád - byl by asi dobrý otec - a je dost nelidské - zakazovat katolickým farářům mít děti a rodinu.

Ale co naděláte proti takové organizaci, jako je církev- !

Zajímavé je, že můj o 5 let mladší brácha byl vychováván ve stejné rodině - byl taky pokřtěný, ale myslím, že nechodil ani naboženství, ani do kostela - ale přesto je věřící - sám si to vybral a nikdo ho k ničemu nenutil. I když taky není ortodoxní - u nás doma nikdo v ničem ortodoxní nebyl. S každým se dalo diskutovat.

No ono přest je neodvolatelný, tak to berou katolíci, ale pokud je někdo nevěřící, tak prostě křest pro něj nic neznamená.

Kolikokoli, měla jem tu čest navštívil kostel a jednu ze mší na Slovensku. Zatímco tady, jak jsem zažila, se lidem do hlavy hustí stále ty samé bláboly, tam kněz mluvit realisticky, pochopitelně a poutavě. Bydlet tam, zřejmě na mši zajdu častěji.

Může a dokonce by mělo. Aby mělo volné pole k víře, bude-li mít potřebu. Kotr/kmotra také nejsou na škodu. To je trochu skoro jako s propíchnutím uší u holčiček: náušnice nosit nemusí, ale má možnost.

Pokřtít se muže nechat i dospělý člověk Tak nechápu proč křtít dítě když jste nevěřící? Jen pro to že je to IN? Nebo že to chce babička-dědeček?

pro "jakubcech"

- nějak mne napadlo - co se na vašem manželství tak zásadního změní - budete-li oddáni "před Bohem".?

ještě - už se nemám koho zeptat - všichni pamětníci už umřeli - moje babička nar. 1897 byla rozvedena někdy kolem r. 1930 - byly v té době už civilní rozvody, nebo jenom církevní.?

Rozvedli je po roční lhůtě, měli v té době už 3 děti - takže to možná bylo i o pár let později. Ale celá rodina byla stále zbožná, tak nevím. Děkuji za odpovědi. Marcela.

Čtu si tady a nestačím koukat. Já jsem také neměla svatbu v kostele, ale to neznamená, že své děti k víře nevedu - nebo tedy dávám jim na vybranou. V kostele jsem se nevdávala, protože můj muž je nevěřící a nehodlala jsem ho nutit slibovat v kostele věci které pro něj nejsou pravda. Děti pokřtěné nemám, ale můj mladší syn - 6let to teď zrovna velmi rozebírá.