1x



Denní režim seniora

Od: Datum: 20.11.13 11:00 odpovědí: 22 změna: 21.11.13 03:13
avatar

Dobrý den, obracím se na vás, milí poraděnkové, s otázkou denního režimu seniorů. Nemůžeme se shodnout, zda u seniora, který potřebuje trvalou péči (konkrétně babička 86 let, po malé mozkové příhodě a s tím související zmateností (se světlými chvilkami), s obtížemi chodící, těžká inkontinence) je lepší pravidelný denní režim s danou hodinou vstávání, odpoledního odpočinku, mezi tím denního zaměstnání v přiměřené zátěži (duševní i fyzické = chůze, cvičení, malé ruční práce jako ve školce) a pravidelnou stravou, nebo se řídit tím, jak se chce babičce. Ta by nejraději trávila den v posteli, sem tam něco snědla, moc nemluvila a hlavně 2/3 dne prospala. Narážíme na tento problém mezi dvěma pečovatelkami u každé s jiným názorem. Jak je to tedy správně, co vy na to, nebo máte i vlastní zkušenosti?


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: fram
Datum: 20.11.13 11:10

Pokud je babička spavá ve dne a v noci spí také, tak dobré, nechte to na ní. Seniorům se ale s pokročilejší zmateností režim obrací, jsou ve dne spaví a v noci nespí a mají snahu něco podnikat - což je průšvih pro pečující osoby (prášky také nemusí zabírat). Tak tam režim: vstávat...atd. - pokud má kdo režim babičce organizovat a nevypadnou všichni do práce...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 20.11.13 11:10
avatar

Pravidelný denní režim je důležitý jak pro babičku, tak i pro Vás. Máme doma devadesátiletého dědu. Jeho program začíná ráno v pět a končí v deset večer. Je silný diabetik, skoro slepý, téměř hluchý, má jen jednu nohu, močí břišním vývodem, stolici sám nezvládá, takže pleny. Nenají se sám, krmíme. Jí 7x denně, 3x pícháme perem inzulin. Naštěstí pracuji doma a tak se mu mohu věnovat... Pravidelnost je opravdu velmi užitečná. Děd naštěstí poslouchá a nezlobí. Jednou za týden ho přijíždí koupat zdejší Charita, i to je pravidelně ve středu (tedy dnes) ve stejný čas.

Ohodnoceno: 4x
 
Datum: 20.11.13 11:14
avatar

Já se domnívám, že nejlepší je něco mezi oběma metodami - zlatá střední cesta. Je důležité, aby určité body denního programu byly pevně dané - zejména pak pravidelná strava, každý den ve stejnou hodinu. S tím musí být spojen i pitný režim. Dále by bylo vhodné denně dodržovat určité zvyky, např. před oběděm nebo po obědě krátkou, klidnou procházku podle babiččiných možností. Ale částečně bych se i řídila přáním staré paní. Když se jí chce spát, nenutila bych ji do žádných ručních prací nebo jakékoliv činnosti. Pevný denní režim je pro ošetřovatelku jednodušší, ale seniora by mohl zbytečně stresovat. Úplně volný režim je nevhodný, protože je důležité dbát na pravidelné stravování a také je pro celkovou pohodu člověka důležité udržovat si rituály.

Ohodnoceno: 4x
 
Datum: 20.11.13 11:18
avatar

Já maslím, že by se to mělo nechat na něm. Není na vojně, aby mu někdo dělal budíček a šel spát na zhasnutí světla. Samozřejmně pravidelnost v braní léků musí být a taky nějaké procházky je potřeba pokud to zvládá.

doplněno 20.11.13 11:19:

Myslím...občas ale nemyslím.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 20.11.13 11:20
avatar

Asi podle sebe soudím tebe. Já bych chtěla, abyste mě nechali být, abych měla i při tomhle průšvihu možnost volby. Kdy budu spát a kdy nebudu muset dělat něco, co chce někdo. Nechci dělat ruční práce, nechci se trápit myšlenkami. Chci spát a něco pěkného si nechat zdát. Stějně už maraton napoběžím, dokonce si ani do obchodu nedojdu a neuvařím si. Tak co?! Si myslím já. ;)

Ohodnoceno: 3x
 
Od: fribble*
Datum: 20.11.13 11:34

Babkazov - plně souhlasím. Někdy je den, kdy jsem docela ativní, někdy nemám náladu ani koukat kolem sebe. Chápu, že pro ty kolem mne to není jednoduché, ale dožívat "na vojně" bych opravdu nerad. Asi se tomu nakonec nevyhnu, ale dokud to jen trochu jde ...

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 20.11.13 11:27
avatar

Mám skoro tříletou zkušenost, pečuji o maminku, je na tom přibližně podobně jako ta vaše. Intuitivně věřím, že pravidelnost je důležitá, a snažím se vše dodržovat, maximální odchylka je tak půl hodiny.

Pospávání během dne nerada vidím, maminku zabavuji, aby neusnula, protože pak docela zlobívala večer a v noci a vyžadovala prášky na spaní.

Chůze je také velmi důležitá. Samozřejmě v rámci možností a sil. Péče o ležáka se opravdu bojím. A jak se chodit přestane, tak mnohem hůř fungují všechny vnitřní orgány. Myslím, že přístupem dopřejme starému člověku klid a pohodu a ať si "dělá co chce", mu moc nepomáháme.

doplněno 20.11.13 12:14:

Babkazov a frible - budu trochu oponovat. Vy oba i já jsme teď docela fit. Vždyť i internet umíme pustit a na poradně něco napsat... Já také teď, když jsem při smyslech, šířím kolem sebe, že nechci dopadnout jako opečovávaná osoba působící víc starostí než radostí. A říkávala to i moje maminka, když pečovala o svou nemohoucí maminku, mou babičku.

Jenže pak najednou se něco stane a péče je potřebná. A myslíte, že si moje maminka vzpomene na to, jak kdysi byla frajerka a říkala, že nedopustí, aby se o ni pečovalo? Nevzpomene. Je přes to všechno špatné na světě ráda. Někdy je úplně mimo, ale vnoučata i pravnoučata pozná a těší se z nich. Občasné návštěvy známých vítá a ráda si poslechne, co jí povídají.

A já jsem unavená a můj život je úplně jiný než dřív, ani partner to v nové situaci nevydržel. Přesto nedovolím, aby jen tak ležela a tím ležením se rychleji ubírala k úplnému konci. Chci ji zde mít co nejdéle, vždyť stále těch pár světlých okamžiků za to stojí. Pro všechny, i pro vnoučky.

A abychom to obě nějak zvládly, musí jistý režim dne být.

Ohodnoceno: 4x
 
Datum: 20.11.13 11:28
avatar

Klobouk dolů pro Strejce!

Nějaký řád je opravdu velice potřebný. Máme babičku 88 let a také by se nejraději povalovala celý den. Chodit nechce. Neurolog však neustále připomíná důležitost pohybu, chůze, jakmile prý ji necháme válet, můžeme čekat zápal plic a to u starého člověka znamená konec.

Takže vstávání v pravidelnou dobu, v případě pěkného počasí procházky po dvorku, po obědě tak do 14 až 14,30 ji dáme ležet. Ležela by až do večera, proto ji zase musíme "vstát".

Nejhorší je, že babička už nečte, nic ji nebaví, jen sedí a houká. Málo slyší, číst jí také nemůžeme. Kromě toho se nesoustředí a neví o čem to je. Nepamatuje si lidi ani jména. Zkoušeli jsme to, ale marně.Televizi chvílemi sleduje, ale když se jí zeptáme, o čem to je, jediná odpověď je, že tam "běhají panáci".

Lékařka nám poradila, abychom jí zadávali lehklé úkoly, kterými by se zabavila. Třeba poskládat vyprané prádlo. Dělávala to, dneska už ji to nebaví. Složí kus, hodí zpátky do koše a zapomene, co má dělat. Když si vylije polívku po stole, nechala by to tam klidně 3 dny. Vidí to, ale nenapadne ji vzít hadr a utřít to.

V létě se zabaví tím, že pozoruje za plotem naše slepice, či sousedovy ovce. Ale tam to nedělá dobrotu. Zvykla si jim házet přes plot jídlo a ovce začaly v touze po pamlscích demolovat náš 2 roky nový plot. A soused nám nadává - Vemte si babku pryč! Babce to nevysvětlím, že je nemá krmit. Ovcím to nevysvětlím, že to nemají bořit. A sousedovi už nevysvětlím vůbec nic.

Takže jídlo, vstávání, uléhání a odpočinek - dodržujeme stejnou dobu. S tou zábavou je to už velice špatné. Dobře nevidí, dobře neslyší, nechápe, nedá se si s ní zazpívat lidovku, či vzpomínat na její mládí. A že těch vzpomínek bylo! V tom bych taky potřebovala poradit. Jaga.

doplněno 20.11.13 11:34:

Jinak babička nám nevstává v 5 a spát nechodí v e 22, jako Strejcovi. Z postele ji dostávám okolo 8 hodiny, ležet jí dáváme v 18 hodin. V noci je docela hodná, večer bere jeden slabý tlumící prášek. Někdy v noci zlobí,ale opravdu to není často.

Ohodnoceno: 4x
 
Datum: 20.11.13 11:42
avatar

Problém se sluchem řešíme velkými měkkými sluchátky. Výborná je stanice ČR2, kterou děd poslouchá pět šest hodin denně. Ačkoliv skoro nevidí, vozíme ho na vozíku k velké televizi, na které alespoň trochu něco rozezná. Má rád tenis, u kterého dokáže sedět i tři hodiny, opět se sluchátky. A také pořad pošta pro Tebe... zkuste ta sluchátka, možna je babička ocení.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 20.11.13 11:57
avatar

Není to ironie, ale dnes se docela děsím, co to se mnou je. Nic mě nebaví, na nic se nemohu soustředit, žádná práce za mnou není vidět. Mám pocit, že babijagi píšete o mě. Takže tato otázka na poraďte je dnes dělaná i pro mě ač je mi 57 let. Jestli takhle bude vypadat můj zasloužený důchod, tak to se toho ani nechci dožít. Jestli si starý člověk uvědomuje, že je vše marnost nad marnost, tak bych mu nechala volný režim, ale ty konce, vždyť je to spirála jenom k horšímu a horšímu. Nezávidím nikomu, kdo se stará o nemohoucího člověka. Stát by měl takové ošetřovatele ocenit, ohodnotit, vycházet vstříc. Ale zatím to vypadá, že háže takové rodiny přes palubu.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 20.11.13 12:15
avatar

Víte, není to jednoduché, ale když si uvědomíme (s mou ženou), že možná jednou budeme ve stejné situaci, snažíme se dědovi ten konec prostě ulehčit, ačkoliv nejsme přesvědčeni, že o to ještě stojí. Ale co dělat? Vykašlat se na to nejde a navíc jeho přáním je umřít doma.

Stát pečování oceňuje, ne, že ne. V našem případě je to 8000kč, + příspěvek na benzín 400Kč. V současné době jsme požádali o přehodnocení stavu a pokud bude stav shledán podle předpisů k hodnocení, mohl by příspěvek být zvýšen na 12000kč. Rozhodně to nejsou peníze za nic...

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 20.11.13 13:05
avatar

Od ledna 2014 mají být pravidla poskytování příspěvku poněkud uvolněna, takže Vám to třeba vyjde, přeju Vám to. Kdo nepečoval, neví, o čem je řeč.

Nedávno jsem však viděla v televizi smutný příběh: pán bez nohou,, na vozíku, pobíral příspěvek 4.000 Kč. Chodila mu cizí paní uklízet, něco uvařit. Chtěl jí za to slušně platit,požádal si proto o zvýšení příspěvku. Přehodnotili to a namísto zvýšení na 8.000 mu to snížili na 800 Kč /1. stupeň/. Proto mi řekla známá z úřadu, že je snad lepší na sebe příliš neupozorňovat, že to občas dopadne přesně obráceně. Ale to Vám, samozřejmě, nepřeju. Je to těžká práce, fyzicky i psychicky a každý pečovatel si příspěvek zaslouží.Jaga.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 20.11.13 13:47
avatar

Ano, požadavek o zvýšení příspěvku může mít na zlepšení zdravotního stavu zázračnější účinek než samotné Lurdy :(.

I já jsem naznala, že situace u nás je o hodně horší než na počátku, a začala sondovat. Úřednice byla ochotná a chtěla se mnou předběžně projít požadované body. Začalo to hůlkou. Jestli ji maminka používá. Ne, nepoužívá. Bývalá tanečnice národopisného souboru se s hůlkou nepohybovala jako zdravá a jako nemocná už není schopná tolik pohybů koordinovat. Chůze s hůlkou je pro ni nebezpečnější než bez hůlky. Její hůlkou - oporou jsem prostě já.

A tak jsem na úřadě skončila. Pochopila jsem, že jakmile se úřední šiml dozví, že nějaký opovážlivec požaduje příspěvek, ale nepoužívá hůlku, bude nejspíš prohlášen za zdravého.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 20.11.13 12:22
Mám tatínka po CMP. On tedy pravidelnost vyžaduje sám - zřejmě se mu pak lépe orientuje. Ale také je hodně unavený a i když prospí celou noc, odpočívá i během dne. Takže se přikláním k tomu, co zde zaznělo - zlatá střední cesta.
Jaké máte zkušenosti s mluvením? Můj tatínek trpí afázií a po cca roce se naučil opakovat. Artikulace vázne a sám si slova nevybaví... :( Díky
Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 20.11.13 12:29
avatar

Děd mluví jen velmi málo, protože byl dlouho v zahraničí, huhlá na nás občas v různých jazycích... Protože však již známe jeho potřeby, většinou vše odhadneme, což hodnotí pokynutím ruky... když se zmýlíme, umí to dát najevo.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 20.11.13 12:49
avatar

Máte pravdu,Pohanko, s tou péčí státu. Zažili jsme už moc. Když jsme žádali o příspěvek na péči, přijela komise, dvě úřednice z měst. úřadu. Jedna byla taková stará "vyčouzená bambitka", sotva vylezla z auta, hned u vrátek si zapálila cigáro "na cestu". Ale u verandy ho musela típnout. Smrděla pak kouřem, jako když se tchoři žení, ale v místnosti u babičky nakrčila s nelibostí nosík. Ano, babička neudrží moč, tak je jasné, že přes veškerou snahu to tam po fialkách nevoní. A tyto dámy s dlouhými nehty posuzovaly, co babička dokáže udělat a co už ne. V duchu jsem si škodolibě říkala: kdybyste ji, holky, měly umýt a převléknout po stolici, jestlipak byste to dokázaly? Ale ony jen čenichaly.

Někdy letos v lednu nám přišlo vyrozumění, že se babička musí dostavit pro slavnou S kartu. Dostala hned určený den a hodinu. Nikdo nebral v úvahu, že 88 letému člověku třeba nemusí být dobře. Volala jsem tam, zda nemůžeme kartu vyzvednout místo ní. Odpověděli, že to nejde,musí se přednimi vlastnoručně podepsat. Úřednice se dokonce nemile obroukla: Tak chcete ty dávky,nebo nechcete?

A tak jsme ji vezli. Sněhu bylo aspoň 20 cm, úřad je v kopečku, špatně se tam leze i zdravému. Babičku jsem nechala v autě a došla poprosit na úřad, zda by mohla úřednice kvůli tomu podpisu přijít za ní, že se bojím, aby se nesmekla . Úřednice, že do sněhu nepůjde /88 letá bába mohla *ee*/ ale dala mi potřebný papír, půjčila fixu a ať to dojdu k babičce podepsat. Kdybych věděla dopředu, co obnáší ten "vlastnoruční podpis před orgánem" *:D* babču bych nikam netahala a někde v koutě u záchoda bych to podškrábla za ni.

A právě dneska babičce přišel rozkaz, že má S kartu vrátit. Po pouhých 11 měsících. Prostě se těm starým a nemohoucím jen vysmívají, politici vymýšlejí ptákoviny, aby se udrželi u korýtek a doplácíme na to my všichni obyčejní lidé.

Někdy už je mi z toho nanic, o všechno žebrám jako starý tulák, aby poskytli záchodovou židli, a jiné, co by babče usnadnilo život. A všude na vás koukají jako na parazita, jako byste snad tu židli chtěla pro sebe před televizi do obýváku. Ano, podstoupím to pro ni, ale je mi občas při jednáních s úřady a lékaři vážně zle. Jaga.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: pohankaa
Datum: 20.11.13 15:20

Televize několikrát za týden vysílají o těžkém životě zdravotně postižených i seniorech. Děda u přítele si nenakoupí, neuvaří, nevypere, postel nepřevlékne, ale na vyšší příspěvek nedosáhl, jenom na 800 korun. Prostě tabulky. Nemá nohu nad kolenem, ani protézu mu nedoporučili, kvůli srdci. Bez pomoci nesoběstačný. Ale vím, že jsou horší případy, hlavně, že má mysl v pořádku. Ta Vaše anabáze s kartou, není vůbec záviděníhodná, ještěže řídíte.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 20.11.13 16:13

Zdravím,

z vlastní zkušenosti s pčíi o maminku jsem pro vcelku pravidelný režim. Nemocní a staří se rádi utíkají do pospávání přes den, je to pro ně únik od nepříjemné skutečnosti - bolest, pocit bezmoci ap. Jsou na výběr dvě možnosti - nechat člověka v klidu, do ničeho nenutit, ale následkem je zhoršení zdravotního stavu - více léků, více jejich negativních účinků, více problémů, např s trávením a také bližší konec. S jídlem a pitím byl vždy problém, nemám hlad , už zase mám pít? Ale pokud se postavilo jídlo před ni, snědla vše. Pokud je starý a nemocný trochu schopen chůze nebo aspoň rehabilitačního cvičení, malé ruční práce - skládání drobného prádla, utírání nádobí v sedě, osvědčily se i návštěvy - děti nebo naopak věkově blízcí, každé rozptýlení v průběhu dne bylo vítané. V létě sezení na dvorku, protože žila na vesnici i před domem na ulici, zvládli jsme takto 8 let.

Domovovy pro seniory propagují přesný opak. Pokud je senior na péči závislý, nechají ho celý den pospávat, nasadí antidepresiva na zklidnění, místo používání toaletní židle raději inkontinentní pomůcky, dají najíst, nechceš? nic nemusíš - i takovou mám zkušenost.

doplněno 20.11.13 16:14:

Oprava : z vlastní zkušenosti s péčí ...

Ohodnoceno: 4x
 

 

Datum: 20.11.13 16:58
avatar

Jano, máte velikou pravdu. Dnes sem píšu nějak moc, ale nemohu si pomoci, ty zkušenosti jsou příliš živé.

Tchán měl slabší mozkovou příhodu. V nemocnici se z toho jakž takž dostal, ale nemohl chodit. Nějak se mu zkroutily dole chodidla dovnitř a když chtěl jít, šlapal si jednou nohou na druhou. Dali ho do LDN. A děda resignoval.

Nechtěl jíst. Sestra mu přitáhla stolek, postavila na něj talíř, lžíci a běžela dál. Ono mu to nešlo, tak raději řekl, že nechce. Když jsme přijeli v době jídla my a nakrmili ho, snědl všechno. Ale musel si s tím dát člověk práci.

Stejné to bylo s cvičením. Přišla rehabilitační sestra, dovezla chodítko a Pane, budeme chodit. Děda se bál, že to nezvládne, šlapal si na ty nohy, tak vždycky řekl: Až zejtra! Sestra zmizela i s chodítkem v cukuletu. Měla ušetřenou práci.

Je fakt, že ty sestry asi nejsou nic moc placené, ale druhá pravda je, že si s těmi lidmi práci nedají. Jenže - krmte třeba postupně 10 pacientů. Než dojde k poslednímu, bude to studené. A místo oběda pomalu večeře. Ale pokud takový pacient nemá návštěvy, takřka se nenají.

Byla jsem svědkem, jak sestra nesla talíř kuřecích stehen. Potkala druhou a povídá: Zase dneska nic nejedli, aspoň si pes dá! Seděla jsem na lavičce za palmou a nevšimly si mě. Jinak by to asi neřekla.

Je to smutné a kdo ví, co čeká jednou nás. Aspoň abych jednou to stehno mohla okousat /bude-li čím/ *:D* Jaga.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 20.11.13 16:51
avatar

Zas budu ta špatná ale proč stále chce někdo někomu organizovat život, 86 let babička má přece nárok celý den prospat a nemusí nutně ráno vyskočit z postele a běžet si vyčistit zuby. Sama jsem většinu času na invalidním vozíku a ač ještě nemyslím na smrt (nejsem až tak stará) nesnáším snahu dcery a manžela organizovat mi den údajně pro moje dobro, zrovna dnešek byl ukázkový, já si ráno sedla naprosto spokojená k počítači a po desáté manžel zavelel, obleč se a jedeme do nějakého obchodu, na mojí otázku co tam potřebujeme odpověděl, že nic určitého ale přece nebudu sedět zavřená doma. Nechtěla jsem, musela jsem,) Futurum plné lidí, v Ikei ječící děti a nejvíc času stráveného v Hobby marketu (šroubky a různé nářadí mě vážně "zajímalo nejvíce") Naprosto zbytečně (podle mě) utracené peníze, manžel se kochal a já na vozíku mrzla a vrčela, že kdybych nemusela, tak bych sem nešla.Oběd-to přiznávám patřil k příjemným věcem dneška ale jakmile jsme přijeli domů už zase manžel organizoval jak se půjdeme dívat na nějaký film na DVD zcela jistě je to opět abych nestrádala v samotě. Nesnáším otázku proč si nepustíš rádio abys tu nebyla sama tak potichu, já jsem v tichu ráda, nesnáším to nedělej, řízneš se a podobně, říznu se téměř vždycky ale je to můj prst a má krev. Nechte nás žít.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 20.11.13 21:44
avatar

Tak, a mám to. Kolik lidí, tolik názorů... Já sama jsem zastáncem určitého režimu, ne snad jako na vojně, ale moc navolno si myslím, že to není to pravé. Jde o celkem novou situaci v naší rodině a já se sestrou se na této otázce nemůžeme shodnout. Ale protože se v péči o babičku musíme střídat, byla by potřebná nějaká shoda. Ocenila jsem odpovědi na moji otázku od @bimbam, @babajaga, @1jana. Bohužel, další se mi už ocenit nepodařilo, obzvlášť u @strejc mně to mrzí. Ale každého, kdo pečuje o kohokoliv, nemusí to být jen senior, ale třeba postižené děcko, hluboce obdivuji. Je fakt, že si nikdo, kdo to nezažije na vlastní kůži, nedovede představit co to obnáší. Najednou se všechno změní a místo klidného užívání si důchodu (na což se obvykle všichni těší a ve všech médiích se na to objevují lákavé reklamy) se člověk musí vrhnout do kolotoče celodenní péče a vlastní "užívání si" není ani čas, ani energie. Nakonec to ale všichni děláme rádi, protože snést pomyšlení, že náš blízký, kterého máme rádi, který pořád vnímá a je mu s námi dobře, je v nějakém zařízení mezi cizími - to bych se trápila určitě ještě víc. Jak píšu, je to nová situace a já doufám, že najdeme kompromis a nějak tu situaci zvládneme všichni. Ještě jednou moc děkuji všem, kdo se k mé otázce vyjádřili a přeju každému kdo pečuje, hodně sil a zdraví... Děkuji...

Datum: 21.11.13 03:13
avatar

Též si myslím, že každý má svým způsobem pravdu, nejde všechno hnát do extrému. Člověk by si měl život užít. Učit se a režim může mít malé dítě, ale starému člověku nechat i chvilky na nic nedělání. Uvědomte si, že seniorovi utíká ČAS úplně jinak, než nám. Pro nás celé odpoledne, pro něj chvilka. Čím víc roků, tím rychleji den uběhne.

Ohodnoceno: 1x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.