Stará babička - co s ní?

V první řadě požádejte na Úřadu práce o příspěvek na péči. Formulář je i na internetu. Buď příspěvek využijete doma, při péči i babičku a je to také "vstupenka" do sociálního pobytového zařízení. Na nějakých 15 tisíc zapomeňte, výši PnP bych odhadoval na 800, max 4000 Kč. Pokud nejste schopni se starat sami, tak skutečně nezbývá, než podat žádost o přijetí do některého domova pro seniory nebo domova se zvláštní péčí. Domluvte si se sociální pracovnicí domova návštěvu, vezměte babičku na prohlídku domova. Bude vám a jí vysvětleno, že se jí poskytne komplexní péče - ubytování, stravování, hygiena, zdravotní péče, rehabilitace, volnočasové aktivity. Slibte babičce, že ji budete často navštěvovat, třeba ji přesvědčíte. Ale skutečně, nejprve příspěvek na péči, bez něj babičku do domova nevezmou.

Pečovatelský dům neznám. Existují domovy s pečovatelskou službou, ty jsou však určeny pro soběstačné osoby.

Paw: Stupeň závislosti na pomoci jiné osoby neurčuje lékař. Ten hodnotí zdravotní stav žadatele. Závislost na pomoci jiné osoby je posuzována zejména na základě sociálního šetření, při kterém se zjišťuje, kolik úkonů uvedených v § 9 zák.č.108/2006 Sb. v platném znění a vyhl.č. 505/2006 Sb. v platném znění, posuzovaná osoba zvládne bez pomoci. Pokud babička chodí, sedí, sama se nají a umyje, pak v žádném případě nelze očekávat přiznání PnP IV. stupně, t.j. 12000 Kč.

Napadá mě ještě jedno řešení. Zkuste si zjistit, zda je ve vašem okolí denní stacionář. To je sociální ambulantní zařízení, které funguje tak, že rodina babičku ráno odveze do stacionáře (některé stacionáře svážejí seniory samy), klienti tam tráví den, mají zabezpečenu stravu, hygienu, aktivizaci a pod. Odpoledne si rodina odveze svého příbuzného zpět domů.

Máme babičku se stejnými problémy, bude jí zanedlouho 89let. Nezná už hodnotu peněz, mele si divné řeči /spíš houká, hučí.../, nepoznává své blízké. Zapálila gauč, musíme všude zamykat a uklízet klíče, aby si chodila jsen po dvorku /utíká/ a je hrozně nečistá. Neustále mám gumové rukavice, peru se s močí a stolicí. I když plenkové kalhotky má, zaneřádí kdeco.

Jak to je: máte několik možností:

1/ Pečovat o babičku doma. Vyžaduje už celodenní dohled, přípravu jídla apod. Proto by bylo lepší, kdyby o ni pečovala třeba Vaše paní /koupání, hygiena - to je pro ženu žena lepší/. Pečovatelka z rodiny není přihlášena na ÚP, zdravotní za ní platí stát. Pečovatel nepobírá žádnou mzdu. Babička /na sebe/ může pobírat příspěvek na péči. Má 4 stupně: 1. stupeň 800 Kč/měsíčně, 2. stupeň 4.000 Kč, 3. stupeň 8.000 Kč a 4. stupeň 12.000 Kč. Návrh podává lékařka, na měst Ú jej pak vyřídí. Je to na péči o babičku. Nejen tedy pro Vás jako pečovatele, ale třeba i pro sestru, která babičku chodí koupat, vozí jí obědy apod.

2/ Domov důchodců. Není to jednoduché. Máme tam žádost do budoucna. Dokud se babička pohybuje, snažíme se to s manželem zvládnout. Pokud by ale přestala chodit, nic jiného by nezbývalo. Nedostane se tam ale ze dne na den. Máme tam žádost už asi 2 roky, tak 2 x do roka nám zavolají, zda máme zájem a když řekneme, že zatím ještě ne, umístí někoho jiíného. Ale je to taková "pojistka" kdyby něco.

3/ Platit si privátní pečovatelku, která s babičkou bude v době, kdy Vy nejste doma. Bývají to školené ženy, chovají se dobře ke starým lidem, mají praxi, ale bude to hodně drahá záležitost.

Tak si musíte vybrat. Léky nepomohou. Babička bere Yasnal - na zjasnění paměti, kupujeme jí přípravky s jinanem na posílení paměti, ale je to marné.Prostě přišel věk a nic s tím nikdo nenadělá. Pokud píšete, že babička už je na tom s pamětí zle, myslím, že jí ten důchoďák vadit nebude. Nebude totiž vědět, kde je. Hlavně si zažádat, abyste ho dostal. Bývá plně obsazeno a pokud někoho přijmou, bývá to místo vykoupeno smrtí někoho jiného.

Jsem někdy na dně, brečím a nevím, jak dál. Nevadí mi jí uvařit, vyprat, ale spíš mi vadí ta její psychika. Když mi řekne: Co tady, pane děláte? , co jí na to říct. Stejně nepochopí, kdo jsem. Manžel ji ale do ústavu zatím dát nechce. Je to jeho máma a chtěl by, aby dožila doma. Občas mi ale připadá, že dřív než ona, dožiju já.

Tak přeji pevné nervy a rozumné rozhodnutí. Jaga.

Alzheimer na 100% cs.wikipedia.org/...

Pokud je to neúnosné, pečovatelský dům.

Domov duchodců, pokud nemáte čas se o babičku starat (věřím že to chtít se starat tam je ale bylo by to na urok finančního zázemí rodiny tak je to nemožné) Pokud by babička nechtěla do domova důchodců je možnost si objednat celodení pečovatelku přímo do domu, ale asi není potřeba přípomínat že taková možnost je dražší ...

podívejte se na zitdeledoma.cz/...

Vše bylo řečeno, jen mám dojem že se budou podmínky od nového roku měnit, ale nevím zda se to také bude týkat příspěvku na péči. Zjistěte si jak to vypadá teď a jak to bude po novém roce. Možná, že podmínky pro přiznání péče budou po novém roce lepší.

Takto jsem byl informován na úřadě já, ale to se týkalo jiného sociálního příspěvku.

"geox", měla jsem to podobné, jak píše "babajaga", jen jsem pečovala o otce. To ještě nebyly plenkové kalhotky a bylo hodně práce. Je to, jak píše "babajaga", už jsem si myslela, že to nezvládnu, neboť jsem zhubla 36 kg, ale pán Bůh to vyřešil za mně. Nemusela jsem se rozhodovat o ústavu, otec odešel na pravdu Boží, ale dožil mezi námi v kruhu rodiny. - pt

Ještě doplním ty pomůcky:

Babička potřebuje plenkové gatě. Je to prima věc, nevím, jak dříve staří lidé vůbec fungovali dřív, když toto nebylo. Známá vypráví, že strkala mamince do kalhot hadry ze starých cích a prostěradel, po znečištění je prala. To muselo být hrozné, za ty plenkové kalhotky bych dala Nobelovu cenu.

Doktorka /obvodní/ je napíše, každé 2 měsíce. Ale jsou dosti drahé a tak jich nedostaneme tolik, kolik babča spotřebuje. Vím, někdo je má jen jako pojistku, kdyby něco, ale někdo do nich udělá vše. To je pak jejich spotřeba větší. Proto si další, pokud ta dávka na 2 měsíce nestačí, musíme dokoupit. Balík se 14 kusy stával okolo 500 Kč, teď jsem natrefila na nějaké levnější, ale se stejným výsledkem, ty stojí kolem 350 Kč. Je jich taky 14 v balení.

Pokud babička potřebuje tyto gaťky, neberte nikdy lepicí, na suché zipy. Jakmile jsou jednou obléknuty a rozdělají se /aby pacient mohl vykonat potřebu/, už nikdy je pořádně nezalepíte a nedrží. Vezměte si jen natahovací, vypadají jako normální látkové gatě, jen jsou takové "hutnější". Je v nich plno gumiček, natáhnou se do pasu a dobře drží. Vyrábějí je v několika velikostech.

Další pomůcky: máme pana doktora, který se chová, jako by vše dával ze svého. Asi mají lékaři nějaké prémie za to, když nedají a ušetří. Já se nedala, lezla jsem na něj jako veš a ne a ne se odbýt. Nakonec jsme dostali, ale:

1/ sedátko do vany: jen to nejobyčejnější, takové prkénko přes vanu, bez opěrky. Babča se nám kácí dozadu, potřebovala by s opěrkou, ale nedal. Aspoň něco, manžel jí hlídá záda, aby neupadla, já drhnu. Jsou i krásná, s opěrkami pro ruce i záda, ale na ten jsme neměli nárok.

2/ Toaletní židle -má ji hned vedle postele, jen ji přetáhneme a může vykonat potřebu. Dali nám rovněž tu nejlacinější, velice tvrdou a těžkou, železné nohy. Koženka se už místy ve svárech rozlepuje. Vše je takové hampulácké, těžké. V katalogu měli i krásné, polstrované, ale pan doktor zasvěceně prohlásil: co byste s tím dělala, až vám to posere? Doslova tak, jak píšu. Jenže stály okolo 5 tisíc /hradí VZP/ a za tu naši jen asi 1.200 Kč. Ale i tak je dobrá.

Nejlepší by bylo, abychom nechodili k doktorům jako chudí příbuzní: počítám s tím, ža až babička jednou nebude, tyto pomůcky dobře umyji, vydrhnu v Savu a někomu je ZDARMA nabídnu. Doma to nechávat nebudu a když s tím doktoři dělají takové obštrukce, tak ať to pak užije někdo další.

Takže to chce: nedat se, nedat doktorům pokoj a lézt na ně tak dlouho, až jim dojde trpělivost. Na tyto pomůcky, i další má každý nárok /i když není o co stát anikdo o ně nežádá jen tak ze srandy/, ale doktoři je dávají velice neradi. Takže se nedejte. Jaga.