Příští týden to bude přesně rok, co se scházím (23) s mužem (29). Nechodíme spolu, zřejmě. Vídáme se 2x týdně, téměř každý den si píšeme. Nebo spíš on píše většinou mně, já tu iniciativu moc neuchopuji. Jsme každý z jiného kulturního prostředí, jiné národnosti, jiného jazyka. Žiju v Kanadě.
Vlastně mě minulý týden přivedl k tomuhle zamyšlení. 10 dní jsme se neviděli, jelikož byl nemocný a pak dva dny celý den v práci. Mně začalo vše vrtat v hlavě: "To vážně neměl hodinku, abychom se mohli vidět?". Po těch 10 dnech navrhl nějakou schůzku a já jí odmítla s tím, že už mi došla trpělivost, že vídat se takhle málo mi nestačí. Nakonec jsem se přece nechala hezkými slůvky ukecat, odložil práci až na odpoledne a strávili jsme spolu noc a půl dne. Vím, jak se chová když jsme spolu, vůbec nepochybuju o tom, že by mě neměl rád, ale včera se stala další "divná věc". Oba jsme měli volný večer, což se nestává příliš často, ale netrávili jsme ho spolu, já šla na narozeniny a on do kina. Strašně mě to zamrzelo. Mohla jsem mu napsat ať radši dojde ke mně, nejít na ty narozeniny, ale neudělala jsem to, chtěla jsem to slyšet od něj.
Problém je v komunikaci a jednoznačně na mojí straně. On stále jak mu chybím, jak je rád se mnou, neustále se mi strašně věnuje když jsme spolu. Já tyhle věci neříkám, neříkám že mi chybí, nebo že ho mám ráda. Mám takový strach, že se spálím, že si ublížím, že jsem absolutně bez emocí a citů. Minule jsme se kočkovali a on se mi ptal, jestli ho mám ráda, říkám, že ne, že ho nenávidím (v legraci) a on na to, stejně mě miluješ a hned jak to dopověděl, úplně se zarazil, že takhle to nechtěl říct, nutit mě to říct. To si je se mnou tak jistý, že vypustí z pusy, že ho miluju?
Vyhodili mi ze školy, hodně mi pomohl a držel mi nad vodou, prý je to nový začátek ne konec. Strašně mě psychicky pomáhal a prý že je rád, že aspoň neodjedu do ČR, když se budu hlásit na jaře znovu. Celý ten rok plánuje jak pojedeme spolu do Prahy, teď začal ještě plánovat dovolenou, ale nevím, jestli to nejsou jen planný řeči. Za celou dobu, co se známe dovolenou z práce neměl.
Pochybuji již o všem, jestli si se mnou hraje, věší mi bulíky na nos a čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se uzavírám a nekomunikuju s ním o sobě. Mluvíme o normálních věcech, o něm, ale o mně nikdy, vždy to utnu.
Miluju ho, ač si to nechci přiznat. ALE. Musí se to nějak hnout, nechci na něj tlačit nebo ho stavit před nějaký rozhodnutí, nechci ho nutit vést rozhovory, protože vím, že chlapi to nesnáší, potřebuju aby ta iniciativa přišla od něj. Chtěla jsem vše nechat volně plynout, ale plyne to rok a nic... Hodně teď přemýšlím, zda zůstat v Kanadě. Chybí mi rodina, ale přece jen tady je on a kvůli němu bych byla ochotná tu zůstat.
Takhle napsané to zní dost praštěně a úplně nereálně a téměř jako sci-fi, jak si vůbec můžu dělat naděje, že z toho bude něco víc...?
..nevim kdo vlastně nechce!
2x
Zdravím, podle mě hledáte problémy tam, kde ješě nejsou. Byl nemocný? Chápu, že neměl ani tu hodinu, aby se s Vámi viděl. Byl dva dny v práci? Protože mám velmi zaměstnaného přítele, tak chápu i to. Bohužel to člověk mnohdy nepochopí, že je ten druhý úplně hotovka z práce, doma ho třeba ještě čeká úklid apod., a prostě chce být sám.
Překáží Vám Vaše uraženost a hrdost. V kině byl třeba s přáteli, které delší dobu neviděl. Vy jste vlastně uražená proto, že ho nemáte jen sama pro sebe - a když chce s Vámi být, tak ho odháníte. Pokud si (evidentně) nejste jistá, jak to s Vámi myslí, jděte do toho po hlavě. Udělejte si dovolenou, pište mu klidně sama a řekněte, že by taky měl někdy navrhnout večerní program. Jen tak poznáte, zda za to stojí a myslí to vážně. Urážením ničeho nedosáhnete a normálního chlapa leda opravdu odeženete.
doplněno 10.11.13 20:19:Na kamarádky se takzvaně vykašlete. Znám plno takových "kamarádek", co samy nikoho nemají, jsou nespokojené, nebo závidí, nebo mají blbej den, tak poradí schválně špatně. Bohužel.
Řiďte se výhradně podle sebe. Svůj život přece "vedete" Vy, tak se o něm naučte rozhodovat sama. Je to trošku těžší, než se spolehnout na rady jiných, ale má to nesporná pozitiva.
2x
To, co jste napsala na mě nepůsobí dobře. A to ve Váš neprospěch. Vy jste uzavřená, chcete být neustále dobývána, ledová královna, ačkoliv píšete, že ho máte ráda, tak s takovým chováním se celý život nedá prožít. Ke svému životnímu partnerovi máte být vstřícná, komunikovat, mít k němu důvěru, vědět co chci. A to Vy hledáte, máte pochybnosti, nevěříte. Proč musí Váš partner jedině on vyvíjet aktivitu, on musí první kontaktovat, být iniciativní? Vy musíte do vztahu také něco dávat, přinášet, ale Vy se jen litujete, bojíte, pitváte jeho i svoje city. Láska je o něčem jiném. Pokud by jste chtěla v tomto vztahu vydržet a založit rodinu měla, by jste se změnit.
0x
Myslim.ze to neni o nem.ale o vas.zkousela bych hledat priciny vasich strachu se otevrit.strachu.ze se spalite atd.
Az budete vedet cim to je.bude snazsi na tom pracovat.
Podle meho je nejlepsi prace s odbornikem-psychologem.ale to asi v te Kanade nepujde...
Zkuste kouknout na knihu emocni alchymie od Tary Benet.Dala se stahnout na ulozto.cz
o psychologovi jsem taky přemýšlela, ale tady teda bohužel, tak dobře anglicky nemluvím (což je asi i další problém, moje anglina). Tenhle problém mám se všema chlapama od skončení mého 5 letého vztahu. Neumím se otevřít, vyjádřit city. V Čechách jsem pak vše hrála jen na "sex", snažila jsem se chovat jako chlap ve smyslu, že mi jde jen o sex o nic víc. Naštěstí, jsem v Kanadě na to nebyla tak jazykově vybavena, abych zazdila i tohle.
A az budete v Cechach opravdu zkuste nejake psychorerapie.protoze vam to pomuze v budoucich vztazich.
A urcite to nevzdavejte.Je spoustu lidi.kteri potlacuji seve sama ze strachu.ze by jim nekdo mohl ublizit.kdyby se otevreli...
Ps.jeste mozna dobra kniha: zakladni formy strachu... Nevim.zda se da stahnout...
0x
Podívejte se Kanaďanko. Napsala jste obsáhlý bríf - to je hezké ale nenapsala jste jasně, CO VLASTNĚ CHCETE. Kam co chcete hnout? Chtěla byste si jej vzít? Nebo s ním žít? Potom bych vám radil, vyzkoušet si jej nějak, abyste věděla, co k vám vlastně cítí (trocha ženské lsti či špionáž,...)Jakmile si jej prolustrujete, řeknete mu rovnou, co chcete. Prostě na plná ústa.
Co chci? Normální vztah. Časem třeba se společným bydlením. Nechci furt čekat a být v nejistotě jestli se ozve, jestli se uvidíme, jestli mě má rád.
Asi nejsem dostatečně kreativní, ale vůbec netuším, jakým stylem si ho "prolustrovat", co tím je myšleno...jak mám zjistit, co ke mně vlastně cítí?
Ono je dost špatné, že z jeho chování nepoznáte, že Vás má rád, že v tom nemáte jasno. Lustrovat lze rozličnými metodami, základem je, aby se na to nepřišlo. Například: nejtradičněji asi: skrze společné známe(lze si je udělat), obsah mobilu, e-mail schránky, facebooku, nastrčená kamarádka, pozorování, štěnice mobilu, odposlech v domě:D. Pokud se nechcete prostě na plná ústa zeptat a tak by to patrně mělo být správně, metod, jak se dozvědět i bez otázky, co je vlastně kamarád zač, respektive, následně, co k vám cítí je moře. Nevýhoda popsaných metod je, že nejsou zcela etická a někdy nejsou ani zadarmo. Výhodou je, že víte na čem jste a nic vám nenabulíkuje. K tomu, že má třeba další dvě favoritky by se patrně jen tak nepřiznal :D
pohanka, martinaa: jednoznačně obě máte pravdu. Vím to o sobě. Pokaždé, celý ten rok si říkám, změním se, udělám něco sama za sebe, pustím si ho blíž. Jdu k němu plná odhodlání, pak dojdu k němu, vidím ho a říkám si "proč proboha by se takovejhle chlap chtěla zahazovat s holkou z východní Evropy, která neumí pořádně anglicky..."
Samozřejmě jsem se to snažila řešit i s kamarádkama, počas celého toho roku. A jejich názory mi moc nepřidali, takže jsem zvolila tuto, nestrannou, cestu.
0x
Napsala jste tady svůj příběh. Je vidět, že ten vztah není v pořádku, jinak byste nic nepsala. Cítíte v hloubi duše, že to tak nemá být. Někdy je dobré vnitřnímu hlasu naslouchat. Kdybyste měli bezproblémový vztah, ani by Vás nenapadlo sem něco psát. Já bych ten vztah ukončila, ale je to na Vás. - pt
Neříkám, že to tak nedopadne, ale opravdu si myslíte, že veškeré pokažené nebo nefungující věci (v tomto případě tedy vztahy) je potřeba vyhodit, zničit, zlikvidovat? Ono takhle od boku se hezky střílí, kdyby mi byl ukradenej udělám to hned..ale dle vaší rady, kdykoliv budu mít o něčem pochybnosti, je lepší to vlastně ukončit co? BTW. Který vztah je bezproblémový? Chtěla bych ho vidět... směšné :D
Třeba Vám to vyjde, píši, že vás neznám ani jednoho. Doufám, že za pár let nebudeme číst otázku, jak odejít od svého muže? - pt
Nevím, jestli to někoho zajímá, ale když už jste mi radili, přijde mi fér, napsat, jak situace vypadá a třeba někdo bude mít nějaký postřeh:
Včera jsem se viděla s mým drahým a po lahvince vína, přišla pravda. Bavili jsme se o tom, že už jsme spolu rok a on, že bysme to měli nějak oslavit... a tím jsme se postupně dostali k tomu, že nejsme spokojená s tím, jak jsme spolu málo, že mi přijde, že to není o nás dvou, ale o sexu a o tom, že se přitahujeme.
Zeptal se mi, zda ho miluju. Vyjela jsem, že se mě nemůže ptát na takový otázky. A on, že si to myslí a že ke mně cítí to samé (trošku mi vadilo, že na to šel oklikou) a že je se mnou rok a za ten rok neměl nikoho jiného, že je tu jen pro mě a že ho mám jen pro sebe, že ví, že není nejlepší, ale že to snad s ním není úplně nejhorší. Zeptal se mě, co bych si přála, jestli se chci vídat víc, já že jo a jestli ho chci vidět každý den, odpověděla jsem zase, že ano. On, že se to pokusí změnit, že jednou mi vysvětlí vše, tak abych ho pochopila, že je to těžký. (co tím básník chtěl říct?). Bylo to intenzivní, zintenzivněné i tím vínem. Silná slova, objetí, slzy a tak dále. Trošku drama, trošku argentinská telenovela.
Když jsme ráno vstávali, bylo to divný, byl hodně zamyšlenej. Mluvili jsme málo, mazlili se v posteli, ale občas měl takovej nepřítomnej výraz. Jsem zvědavá, co bude dál. Pokud by neproběhl tenhle večer, byla jsem odhodlaná ve středu odletět do Čech.
Přijde mi, že nevíte co chcete. - zeptá se, jestli ho milujete. Vy mu na to odmítnete odpovědět. Nepřímo vám řekne, že vás miluje a to vás zase štve, že to neřekne přímo. A to se mu divíte? Vy byste chtěla přímo vyznávat lásku někomu, kdo se tváří, že o to nestojí, či ji nedokáže vyznat zpět? Podle všeho to s vámi myslí dobře, snaží se, ve všem stojí za vámi, trpí vám vaše chladné chování... A vy? Jen kritizujete jak se chová. Ne vždy je možnost vídat se každý den, buďte ráda, že bydlíte ve stejném městě. Možná jsem na vás tvrdá, ale připadá mi, že na něm jen hledáte chyby, místo abyste se pokusila vyjít vstříc. Možná byste si měla více vážit toho, že se o vás takhle někdo stará, není na vás zlej, má vás rád a otevřít se mu, ne ho od sebe naopak odstrkovat...
opravdu ho miluju, nechci mu ubližovat, jen v tom evidentně neumím chodit... od té neděle se fakt snaží, v pondělí večer mi napsal krásnou sms, v úterý, psal, že se chce vidět ve středu, tak jsme spolu byli od včerejšího večera do dnešního odpoledne. Je vidět, že se fakt snaží, ale přijde mi, že tu komunikaci teď táhne on. Přemýšlím, jestli bych mu měla napsat, nebo to nechat plynout a netlačit na pilu, ale zase je hloupý, když bude furt kontaktovat jen on mně, tak mu třeba jen popřát dobrou noc, nebo tak něco. Ale nechci být vlezlá, když odešel před 6 hodinama, aby si zas nemyslel, že teď bude mít za zadkem stíhačku... co radíte?
Přestaň to tak analyzovat. Když budeš mít chuť mu napsat, tak mu napiš. Pokud ne, tak ne. To, že mu napíšeš na dobrou noc, jak se má, nebo co se ti stalo zajímavýho, tak to není stíhání. To by bylo v případě, že bys mu psala 5x za den kde s kým je, co dělá a kdy přijde domů.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.