Dyspraxie nebo ne?

Tyto dis- se dnes hrozně přeceňují. Dřív se nic takového neřešilo, žádné úlevy nikdo neměl. Je to stejný nesmysl jako třeba tzv. pozitivní diskriminace.

To co tady popisujete je jen nedostatek praxe - jinak řečeno, nikdo učený z nebe nespadl. Psát se naučíme psaním, rukopis vypilujeme pravidelným a pečlivým psaním rukou (ne na počítači), přišívat knoflíky přišíváním. Kdo je levý na tělocvik, ten pravděpodobně proseděl předešlý život u televize/PC a prostě nemá ty správné reakce a návyky. Chce to trénovat a ne se vymlouvat a hledat úlevy. To je přístup lenocha a slabocha, který to nikam nedotáhne. I člověk bez hudebního sluchu se může naučit hrát na hudební nástroj, jen musí chtít. Když na něco člověk "nemá buňky", tím víc se musí snažit.

Třeba já když jsem začal jezdit na kole nebo na mopedu, jezdil jsem hrozně, pořád jsem padal a do něčeho vrážel. Když jsem poprvé zkoušel vylézt na strom, spadl jsem. Přes kozu sem taky nedokázal hned skočit. Jsem dispraktik? Asi ne, protože jsem nehledal úlevy a vše jsem se naučil i když to šlo někdy těžce.

Druhá možnost je, že trpíte roztroušenou sklerózou nebo jiným onemocněním postihujícím CNS, třeba boreliózou, ty se špatnou koordinací pohybů projevují v počátečních stádiích. Tam ale asi úlevy taky nepomohou.

Já myslím, že jste úplně normální nemehlo. Musíte se s tím naučit žít a nikoliv požadovat ohledy, ale najít si takové uplatnění, kde to nebude vadit. O některých profesorech se traduje, že byli podobně nešikovní. A přece to dotáhli daleko.

Měla jsem stejné problémy, když jsem rostla. Rostla jsem překotně, můj bratr také a moje dcery též. Např. nepřeskočila jsem kozu, ale přeletěla jsem ji plavmo do kotoulu úplně plynně. Všichni jsme byly v určité době velice neobratné, otřískané o skříň, která tam stojí celý život. Hodně mi pomohla právě tělocvična. :D Tyhlety problémy, které popisuješ, se musíš naučit zvládat a vítězit. Protože by se mohlo stát, že ti to zůstane a budeš taková celý život. Nic moc hezký život nemehla. Musíš donutit mozek spolupracovat s tělem. A to tak, že se budeš pohybovat. V tělocvičně, před barákem, doma. Budeš cvičit, běhat, chodit, tančit. A taky budeš trénovat činnosti, které vyžadují koordinaci drobných svalů ruky. Tedy kreslit, psát, modelovat, šít, stavět z drobných kostiček. Musíš dělat všechno pro to, aby ses v životě stala úspěšnou a prospěšnou. Abys nevisela nikomu na krku se slovy: Já to neumím, já za to nemůžu. A uvědom si, na úplně všechno se musí popracovat.

Pavle, opravdu si myslíte, že vám život bude dávat nějaké úlevy jen proto, že máte papír od odborníka? Fakt si myslíte, že něco změníte bez naučení?! Že změna příjde sama? :D

Tyhle rady, co Vám tady píší neberte vážně. Je evidentní, že to není jejich obor. Existují prychologicko-pedagogické poradny, které baterií testů zjistí, zda jste dyspraktička nebo jen obyčejné nemehlo. Pokud jste, potom máte samozřejmě na úlevy právo podle rozsahu zjištěných skutečností. Domluvte se s třídním, doma.. na dalším postupu.

Ze školy se pamatuji, že část milovala tělocvik a byla šikovná, část neměla pohyb ráda (a víc většinou vážila) a vynikala třeba ve zpěvu. Ti první se vyřádili, ti druzí se trochu zasnažili, omluvený nebyl nikdo z ničeho. Ty omluvy jsou prý nový trend...