Když se vídáme s přítelem a jdeme třeba na nákup domluvíme se, že budeme platit napůl, tedy tak že já zaplatím a on mi pak tu půlku dá(nebo opačně, ale to velmi zřídka), jenže většinou to dopadne tak, že já ten poměrně drahý nákup(jsme oba studenti, ani jeden nemáme moc peněz) zaplatím a pak ale přítel řekne, že at to nemusíme tak blbě rozpočítávat, že příští nákup zas zaplatí on. Jenže potom je to tak tak, že on sice ten další nákup zaplatí, ale ten je levnější než předchozí a kupuje v tom i věci jen pro sebe. Mě osobně se to nelíbí a chtěla bych mu to nějak říct ale nevím jak, je mi trapné říkat si o peníze, já když něco kupuje on tak mu to pak co nejdřív zaplatím(tu svou část) ale kdy něco kupuju já tak on nic, kdybych si řekla tak mi to asi dá, ale je mi to opravdu trapné.
Přítel je fajn, ale celkově mi přijde, že se snaží ušetřit (na mě) kde to jde a nechává mě platit kdykoliv je to možné. Přijde mi to takové trapné, protože většinou to bývá tak, že platí spíš muž(o to mi nejde, chápu že taky nemá peníze na rozhazování to po něm nechci) nebo že je to rovným dílem, ale když za sebe muž nechává takto platit...
Tak nevím jak mu to říct, aby se neurazil a pochopil 
Trosku rovnopravnosti do vztahu.
A k dotazu, urcite bych si s nim promluvil, pac co se nenauci v mladi, uz se nenauci nikdy. A to by byla chyba.
Nebo zkus neplatit ty, nerikej mu kolik mas penez a at se stara.
1x
Klidne bych mu rekla.ze je vam to sice trapny atd.ale ze to resit potrebujete.protoze ve vas ildyz nechcete sili pocit.ze je neco v neporadku a nojujete s pocity zneuzivani.A ze toto ve vztahu urcite nechcete...
1x
Asi je pán velice vyčuraný a navíc asi špatný student. Proč? On řekne, že ať to nemusíte blbě rozpočítávat, příště nakoupí on. 
To je pro něj tak těžké třeba vydělit 650 Kč dvěmi? Nebo pětset? Nemusí používat logaritmy ani integrály, prostě pouhé dělení dvěmi. To zvládne i Pepíček ve 3. třídě. Ale je evidentní, že on nechce. Čeká na příležitost, nakoupí méně a ušetří. Chtělo by to odhodit stud, promluvit si na rovinu a pak trvat opravdu na tom vydělení. Dohoda, že mýdlo, toaleťák a zubní pastu koupíte ze společného, ale lak a barvu na vlasy, parfém, pěnu na holení atd. každý za své. Pokud s tím nebude souhlasit, opravdu bych uvažovala o rozchodu. Někdo možná řekne, že je to maličkost, ale takovéto šetření se bude stupňovat a jednou budete všechno hradit Vy a pán se jen poveze. Jaga.
0x
Řekněte mu to na rovinu. Že máte oba omezený rozpočet a že si budete nakupovat a platit každý to své. Abyste mezi sebou měli pořádek. Co si kdo z vás koupí, to ať si také zaplatí. Tak mezi vámi nebudou spory, kdo zaplatil za čí nákup a kdy více, či méně peněz. Společně hospodařit a nakupovat se naučíte třeba až časem, ale pokud to mezi vámi nefunguje spravedlivě a ke spokojenosti obou, pak to jinak nejde zatím..
0x
Můj skromný názor je, že jistá vypočítavost, lépe řečeno hamižnost bude jeho povahovým rysem a osobně nevěřím na změny povah. Určitě bych doporučil slušně asertivní rozhovor na toto téma a dle výsledku se rozhodnout co dále. A velmi věcně zvážit zda mít ev. za životního partnera člověka s nedostatkem velkrysosti.
0x
Já když jsem začala žít s přítelem, tak jsme také oba studovali a měla jsem jen 2/3 příjmu mého partnera. Dohodli jsme se, že ve stejném poměru budeme platit společné výdaje. Své osobní věci jsme si kupovali každý sám. Nikdy v tomto směru u nás nebyl problém. Ale chce to vyřešit hned ze začátku.
0x
Chlap ma vydelavat a zenska utracet 
To Vam ale ted nepomuze.
-
Pokud nakupujete spolecne jidlo, predpokladam, ze mate i spolecnou domacnost (alespon obcasnou).
Co se dmomluvit na spolecne "kasicce", kam kazdy budete prispivat stejnym dilem a z toho SPOLECNE utracet za vasi SPOLECNOU utratu.
0x
Mno nevím, jestli se to dá porovnat, ale sestra má kamarádku a občas najdou něco na e-shopu- na netu a chtějí to obě, tak to někdy kupuje kamarádka, jindy sestra.. a přesně sestra hned peníze při prvním setkání vrací, kamarádka na to ale na dlouhé týdny zapomene.. už to tak bylo hodněkrát, ale jakmile se sestra připomněla, tak se kámoška omluvila a peníze doplatila.. takže se ségra naučila připomínat se okamžitě... Jednoduše je kamarádka z bohaté rodiny, kde se nějaký malý peníze neřeší.. Takže to opravdu vypustí.. Nevím, v čem je problém u Vás, ale ozvěte se dřív, než bude pozdě...
0x
Tak tohle je milé dámy feminismus. Kdo je gentleman, ten je dnes minimálně šovinista a zřejmě by patřil i do kriminálu. Takže někteří muži se evidentně rozhodli nejít proti proudu, ale plavat s ním...
Dobře vám to ty ženy s mužskými mozky (feministky) zařídily!
ale kdeže, to není feminismus, to je (od chlapa) vychcanost 
jinak k dotazu - ta lepší možnost je ta, že si to prostě jenom neuvědomuje. to bych já klidně chápala, taky mi spousta pro mne nepodstatných věcí hlavou jen tak proletí... v takovém případě si kupte obyčejný notýsek a veďte jednoduché domácí účto, soupis vydání a kolik kdo do společného vložil peněz. nebo si ho veďte v počítači, to už je jedno, ale to mi přijde jako složitější varianta (aspoň pro mne je jednodušší provést hned zápis do notýsku, který mi leží na stole po ruce, než zapínat počítač a lézt do programu... to jsem si vždycky říkala, že než by se mi to načetlo, kvůli jednodmu záznamu to nemá cenu, zapíšu toho pak víc najednou... a pak člověk akorát zapomněl). při dobře vedených zápisech by pak mělo být jasně vidět, jak si kdo vede a kdo kolik do společné kasy ještě dluží.
ta horší možnost je, že mu vyhovuje, když ho někdo živí... a takového z vlastní zkušenosti radím nebrat. něco takového jsem měla doma, roky jsem ho omlouvala, proč nemůže přispívat na domácnost tolik, kolik by bylo potřeba... až jsem se jednou složila vyčerpáním, jak už jsem to sama utáhnout nezvládala... a milý zlatý otec tří dětí mi oznámil, že tedy odkráčí za jinou, která mu ráda pomůže, když já už nechci (fajn, a od té doby jsem ho přestala omlouvat a aspoň po rozvodu od něj mám pravidelný přísun peněz a netroufá si mě krmit historkami, co dřív 
)
0x
Víte, oni mužští si většinou myslí, že nakupujeme voloviny, že moc utrácíme a zbytečně. A ještě mají pocit křivdy. Velmi podobnou situaci jsem zažila jako velmi mladá, když muž studoval se stipendiem a já pracovala, dítě ve školce. Pořád jsem poslouchala pindy. Tak jsem jednou řekla, že se v hospodaření budeme střídat po týdnu. Obědváme mimo domov, takže o zbytek se budeme po týdnu, dělit. Ale že nesmí vyčerpat moje zásoby mouky, cukru, oleje, špeku, konzerv rybiček, vajec, kafe, čaj, sádlo a koření. To že budou zásoby a musí je doplňovat stejně jako já a předávat do dalšího, mého týdne.. Že je snadné žít ze zásob, které doplním já. Měli jsme obálky na jídlo, na kulturu, na drogerii, na vatu (něco, co se může a nemusí vybrat, taková zásoba na horší dobu). :D Byla to veliká zkušemost pro oba dva.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.