Vedoucí na táboře - co musí mít?

Vedoucího na táboře nemůže dělat kdokoliv a zkoušky jsou potřebné. Ovšem každá organizace má zkoušky trochu odlišné.

Vedoucí tábora u skautů musí mít minimálně vůdcovskou zkoušku, což znamená 18 let, zdravotní způsobilost pro práci s dětmi, bezúhonnost, praxe minimálně 1 rok s vedením oddílu a samozřejmě teoretické i praktické znalosti získané v kurzu a zakončené zkouškou. Nic až tak jednoduchýho.

Na vedoucí skautských družinek nebo v Pionýru se zkoušky dělají, vedoucí jsou většinou odrostlé děti z oddílu. Jak je to na brigádách nabízených přes internet, to nevím, ovšem zájem může být dost velký, kromě pozitivnímu vztahu k dětem, zkušenostem s vedením dětí (např. z vedení kroužku) a zdravotnický kurz jsou plus.

Zdravím, jako vedoucí jezdím už pěkných pár let, na obyč tábory, ani skauti, ani nic podobného. Sice mi hodně pomáhá to, že mám pedagogickou školu, ale jinak se obecně žádné zkoušky nedělají, nikde jsem se s tím nesetkala. Vedoucí jsou často studenti všeho možného, musí mít 18 let, v požadavcích je i nadšení pro práci s dětmi, nápaditost, fantazii.

Pak to bohužel leckdy dopadá strašně. Potkala jsem se i s vedoucími, kteří se přišli na tábor jen ožrat a udělat si dovolenou, a děti jim byly úplně šumák.

Dneska je to už zřejmě přísnější. Když jsem před hodně lety začínala jako vedoucí na táboře, bylo to snadné. Kamarád, asistent z VŠ pedagogické mi poslal seznam táborů, které shánějí vedoucí. Vybrala jsem si. Protože jsem už léta učila v MŠ, vedla dětský turistický kroužek a bezúhonná byla taky, k dětem jsem měla blízko a vzali mě. Jen jsem si musela zařídit zdravotní průkaz /ten budete potřebovat i dnes/ a pak absolvovat 2 denní školení.

Poprvé jsem to zvládla v pohodě, byly spokojeny děti i já. Tak mi už sami navrhli spolupráci za rok a jezdila jsem tam pak 10 let, dokud tábor "díky" restitucím pozemků nezanikl.

Jinak nějaké pedagogické minimum po Vás asi budou požadovat. A dále se umět k dětem chovat, mít přirozenou autoritu, umět umravnit, ne však drilem. Občas také provozovatel tábora šlápl vedle a vzal děvče či kluka, kteří byli k ničemu. Vytáhli děti na louku, nechali je svému osudu a povalovali se. Takových dětí mi bylo líto, co z těch prázdnin mají? Podobní vedoucí už nikdy nebyli přijati.

Bylo by dobré si něco přichystat. Už od ledna jsem pokaždé kombinovala, připravovala, kreslila, vymýšlela nové hry, inovovala staré. Děti nadšeně přivítaly starší a nově vymyšlené hry: Bystré kolo, Vodní ještěr, Bum do hrnce, Vysvoboďte princeznu, Cesta za dušičkou, Jak stařeček měnil...

Děti se rády každoročně vracely, řadu z nich si pamatuji od 7 let až do dospívání. S mnoha z nich jsem si dlouho psala. Na táboře vzniknou krásné vzpomínky a krásná přátelství. Jen se musí pořád něco dít. Proležet kus prázdnin - to se nechá klidně i doma. Jaga.

Omlouvám se, BYSTRÉ OKO, nikoli kolo. Jak se mi to povedlo?

Měl byste být duší pořád mladý. Umět děti pro něco nadchnout, sám se zapojit. Když se hrál fotbal dětí proti vedoucím, vypůjčila jsem si ohromné retro trenky a nastoupila taky. Když byl karneval, strojili se za masku i vedoucí, při diskotéce jsme si s dětmi s chutí zařádili atd. Prostě se zapojit taky, děti vidí, že vedoucí mají zájem, překonají třeba ostych a zúčastní se taky.

Na tábory jsem jezdila řadu let jako vedoucí Oddílu mladých ochránců přírody. Všichni naši vedoucí museli mít kvalifikační zkoušky a já jako hlavní vedoucí kvalifikaci pro hlavní vedoucí. Odpovídající kvalifikaci měl i zdravotník. Vše bylo podmínkou pro získání příspěvku na naše tábory.

Bylo to oceňováno i se strany rodičů, kteří se měli jistotu, že všichni, kterým svěřují děti vědí něco o bezpečnosti práce, zdravovědě, pedagogice a pod.

Myslím, že většina podobných organizací trvá na proškolení svých vedoucích.

U "komerčních" táborů s vedoucími najmutými na jednu sezónu jsem se s něčím podobným nesetkala.