Zdravím vás,
předem děkuju všem, kteří budou ochotni si tento delší text přečíst a třeba i poradit.
Představte si situaci, že jste cca 5 let doma po ukončení SŠ, od té doby se "živíte" jako OSVČ, protože jste z kraje, kde o práci není jednoduché zavadit a zároveň nechcete mít pocit, že jste nepracující, proto se každý měsíc mučíte coby živnostník, ačkoli vaše příjmy zdaleka nepokrývajícnáklady (pojištění apod.), nemáte žádný soukromý život, z přátel se stali známí, se kterými se maximálně pozdravíte, všichni už mají své bydlení, stabilní práci, rodinu, dokončená studia a vy si uvědomíte, že sedíte mezi čtyřmi stěnami a nemáte v podstatě nic (ano, máte skvělé rodiče - díkybohu za ně), ale jistě rozumíte, kde je pointa...
Řeknete si dost - chci to změnit, život je krátký, utíká mi mezi prsty a chci taky někam patřit, něčeho dosáhnout, něco nebo spíše někoho mít (partnera, přátelé apod.), ale problém je v tom, že za těch několik let, kdy jste byli jakoby odděleni od společnosti, už nemáte ani to malé sebevědomí jako dříve, nevěříte si, pochybujete o sobě, říkáte si, že to sami nezvládnete, rodičům se s tímhle problémem svěřit nechcete, abyste je netrápili, ale nikomu jinému to říct nelze - nikoho jiného nemáte (partnera, kamaráda...nikoho).
V hlavě se vám honí tisíce myšlenek, máte plán, chcete konečně udělat první krok, ale za chvíli je všechen entuziasmus pryč a bojíte se, že se jen ztrapníte, dokážete všem, jaká jste nula, protože jste ten svůj plán prostě nedokázali dotáhnout dokonce...
Takhle se cítím poslední dny já - nechci se litovat, vím, že za všechno si v podstatě mohu sama, na druhou stranu pokud člověk nevypadá jako Barbie, tak nemá tolik příležitostí.
Troufám si říct, že nejsem hloupá a spoustu věcí jsem se z doby "podnikání" naučila (komunikaci s lidmi, naladit se na jejich vlnu a vyjít v podstatě s každým, myslím, že můj mluvený ani psaný projev není také úplně nejhorší) - ale neumím to prodat, nevěřím si, pochybuju o sobě, všechno předčasně vzdávám, bojím se posměchu, pohrdání...
O tom, že v našem kraji není příliš mnoho pracovních příležitostí, jsem se již zmínila, proto jsem se dívala jako mnozí, kteří jsou v podobné situaci, na nabídky v Praze - je tam toho spoustu, jsem ŠS s ekonomickým zaměřením, čili kapka v moři a vím, že nesmím mít přehnané nároky (a taky nemám, půjdu klidně dělat pokojskou, alespoň pro začátek),
jenže pro mě problém ten PRVNÍ KROK, děsí mě představa, že najednou budu sama v cizím (a velkém) městě, mám sice řidičák, ale obávám se, že Prahu bych jentak sama ještě nezvádla, takže zatím by to zřejmě jistilo metro nebo MHD...
Když to teď po sobě čtu, tak musím jistě působit jako hromádka neštěstí, která neví, co se sebou - asi ano, nějak tak to bude, to vše se mnou provedlo 5 let odloučení od přátel a "společnosti", ale nadruhou stranu beru jako poměrně zásadní plus to, že si to uvědomuju a dokážu si to přiznat...
Co jsem tímhle dlouhým výlevem chtěla říct? Nic, možná jen potřebuju podporu od někoho, kdo něco podobného prožil a už máte ten první level zasebou, kdysi jsem tu podobný román četla, ale nemohu ho najít, tak jsem si sepsala svůj vlastní...
Budu ráda za vaše příspěvky, přijímám i kritiku, i ta bývá pozitivním přínosem a možností si spoustu věcí uvědomit.
Krásný den.
1x
Ahoj Sofie,
z Vašeho příspěvku se zdá, že máte trochu sklon k "hysterčení". Pod mostem nejste, máte co jíst a rodiče Vám poskytují ochotně svoji podporu. Tím jsem chtěl jenom naznačit, že máte evidentně dostatek klidu a času si rozmyslet co dál se svým životem jako celkem _ a také to, že může být hůř.
Profesně zvažte své současné schopnosti, dovednosti, praxi, oborové zaměření, finanční možnosti nebo třeba rekvalifikace či další studium. Třeba zmíněná pokojská je právě pro vás ale měla byste k tomu dojít po zralé úvaze.
Pokud se týče partnera. Podle jednoho výzkumu, asi jenom dvěma procentům pánů skutečně záleží na tom, co potenciální partnerka vystudovala a čeho profesně dosáhla. Naproti tomu devadesát procent žen by nechtělo muže s nižším vzděláním než má ona sama. Tím vám chci naznačit, že před pány mindráky z toho, co jste dosáhla profesně nebo spíš nedosáhla ani tolik trpět nemusíte.
Najít si svoje místečko na sluníčku může trvat hóódně dlouho. Hlavně nepanikařte.
0x
0x
Nemusíte hned do velkoměsta. I F.L.Hek se svým obchodem textilním byl v Dobrušce úspěšný. A i v malých městech a obcích je třeba obchod, služby, výroba a podle toho, co píšete jste již několik let OSVČ, jen to asi není tak výdělečné, ale asi to funguje a potřebujete spíš povzbudit a možná poradit od někoho, kdo vás zná blíž. Někdo se i v malé obci chytne a najde platící zákazníky, s autem je akční rádius větší, s internetem ještě větší. Jde o to, najít služby nebo výrobu takové, o které je zájem a pro které jsou v místě podmínky. Aby se člověk uživil třeba pěstováním křenu, česneku, kopru nebo něčeho o co je zájem, chce to mít políčko tak velké, aby roční produkce zaplatila náklady na pěstování a prodej i zisk pro pěstitele a zbylo i na nějakou zálohu pro případ neúrody nebo ztráty v příštím roce. Dřív bylo zajímavé družstevnictví, výrobní družstva vyráběla, zemědělská pěstovala, prodávala a dala dohromady lidi i kapitál a tak se mohlo vyrábět třeba i ramínka na šaty, cedníky, šít zástěry, provozovat čistírnu, prádelnu, fotografické služby, atd. Závěr: nemyslím si, že je třeba utéci a hledat uplatnění v prostředí, které vám nevyhovuje, nebo z něj máte obavy.
0x
Dobrý den. Vaším největším problémem momentálně není nedostatek pracovních příležitostí, ale právě pocit osamělosti. Ten musíte řešit a právě stěhování do velkého města já osobně nevidím jako optimální a jediné řešení. Budete muset řešit bydlení, ztratíte zázemí rodičů a práci budete řešit také. A věřte mi, že jiní lidé, než ve vašem bydlišti tam nebudou. Ani tam nepotkáte přítele na každém kroku. Doporučuji oprášit "staré přátele" a vyrazit někam mezi lidi. Přijdete na jiné myšlenky, trochu se pobavíte a budete mít i šanci a příležitost získat nové přátele ... partnera. Určitou jistotu - zaběhnutou živnost a zázemí rodiny máte, tak k ní přidejte ještě snahu o budování osobního života.
0x
Ahoj,
me vzdy zajima, jak to cele dopadne.V tv
em pripade bych to resila nejkou zmenou urcite, chtelo by to nejakej konicek, kurz, studium, trosku se zamestnat myslenkove, aby neprichazeli spatny pocity, zensky to maj slozitejsi to je jasny, kupa hormonu proudi ze.
Sama to znam, sama se nachazim momentalne v komplikovane situaci, ale usila jsem na sebe past a prihlasila se na studium po asi 10 letech, jsem aktivni clovek, jenze posledni dobou na materske me to nejak dostava a musim neco delat, nebo me z toho trefi.
Existuji ruzne koucovani, kdy ti odbornici poradi, psala jsem i psycholozce, nic na tom neni, vykecat se jednou za cas, lidi pomuzou, ale kdyz rikas, ze jich moc neni, ze jsou uz jen znamy, mam to tak taky, nikdy me samota nevadila, ted me teda dostava.
Potrebovala bych poradit spis sama, trochu podporit, najit nejakej nadhled na svoji situaci.
Urcite to za cas bude ok, stehovani sama, nevim, zda se neco vyresi, zas budes sama, ty se potrebujes jen zvednout, jestli chces neco ukazat ostatnim, tak si najdi nejakej dobrej konicek, sport, kurz, trosku odlisny od ostatnich to by ti mohlo dat trochu energie...
0x
Tak to ti nezávidím. Ono spousta lidí si myslí že OSVČ je frajer co si žije na vysoké noze, nemusí vstávat v 5:00, že si řídí svůj život sám, no prostě pohoda. Přitom lidé ani netuší že většina lidí na OSVČ se okrádá. Jak sama zmiňuješ, jsou to různé formy pojištění. Každý by chtěl být OSVČ ale opravdovou výhodu být zaměstnán někým člověk pocítí až když okusí chleba OSVČ.
Teď k problému. Prvně, pokud máš peníze, bych zajel na dovolenou...sedm osm dní. Vypnout načerpat energii (hory, moře, památky...záleží co zvolíš...třeba i lázně)
Co se týče strachu z života ve velkém městě. Pamatuj si, že strach porazíš jen tehdy, půjdeš-li mu vstříc a porazíš ho. Nebo od něj dostaneš pár ran, ale rány použiješ jako školu pro své zdokonalení.
Co ztratíš tím, že se odstěhuješ do Prahy? Ano, ubytování je šílené takže plat 20.000,- čistého je stejné jako na východě 10.000,-
Ale znovu, máš se ke komu vrátit, můžeš se vrátit domů a rodiče tě podrží. A že bys to nezvládla? Proč se na to díváš takto? Život je boj a je o tom že schytáváš rány. Někdo více někdo méně, ale čím více ran dostaneš a čim více z ních vytěžíš pro své zdokonalení tím většího úspěchu pro rozvoj sebe získáš. Život nepoznáš a zkušenosti nezískáš tím, že se budeš bát vyjet za hradby města. V novém městě najdeš vždy přátele...leda že bys byla Leon 
Teď slyš jednu pověst. Byl jednou jeden lev, který žil v kleci, kde měl jídlo, měl boudu kde se schovat ale přesto se trápil. Chtěl poznat svět venku za klecí. Jak to tam vypadá. Stále se snažil přemýšlet jak by se z klece dostal, čas šel, přišel podzim, padalo listí a jeho touha po světe ho lákala čím dál víc. Následovala zima, jaro léto a on stále si zoufal a hledal jak se dostat z klece ven. Stárnul až nakonec zemřel. Přitom stačilo tak málo, vyskočit na svou boudu a přeskočit klec.
Někdy hledáme řešení příliš složitě, k řešení problému, někdy si klademe sami klacky pod nohy abychom se utvrdili že to nezvládnem a někdy, někdy náš strach nás přepere.
0x
Milá Sofie,
nikam se nestěhujte. Zůstaňte tam, kde jste. Spíše se pokuste oddělit od sebe to, co Vás "živí" a to co Vás baví. Zkuste být OSVČ jen část dne a tu druhou věnujte aktivitám, kde budete potkávat lidi a bavit se. Nemyslete na práci, myslete na "zábavu", při které se uvolníte a potkáte lidi, známé nebo neznámé. Řešení není tak težké, protože teď motáte svůj život na jednu hromadu, ze které jste tak trochu zmatená. Vsugerovala jste si, že je všechno z téhle hromady těžké, ale není to pravda. Někam zajít a bavit se, je strašně jednoduché.
David
No ono je to strašně jednoduché říci, prostě vypni jdi se bavit, nech práci. Musíte si ale uvědomit že OSVČ si platí veškeré poplatky sama, veškeré pojištění. Teď si vemte, že musíte mít vyděláno na to aby jste vyžil a nebo aby jste byli s platem tam, kde jsou vaši přátele kteří makají jen 7,5 hod. týdně a stěžujísi jak jsou nespokojení a že zavídí těm co podnikají sami na sebe... Takže vypnout je dost složité. Defakto tímto ztrácíte přátele, protože jste stále v práci, stále řešíte nebo něco píšete... toť celé. Je to jiný svět. Prvně bych se snažil najít si nové zaměstnání a oprostit se od OSVČ.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.