Nedokážu jí věřit

Zdravím. A máte důvod k té své nedůvěře? Zavdala Vám někdy k ní příčinu? Ve vztahu je důvěra důležitá, jinak dříve, či později to vztah nabourá, často i zničí. Každý potřebuje mít svůj vlastní prostor, tedy i ve vztahu. Z Vaší strany to bude nejspíš žárlivost a to je problém Vašeho nízkého sebevědomí a sebeúcty..Zapracujte tedy v první řadě na sobě...

Důvěřujte sobě i jí. Nechtějte jí mít neustále pod kontrolou a sám se též naučte trávit čas i bez ní. Pokud se máte rádi, mějte jeden k druhému úctu a pracujte na vztahu, abyste se o něj nemusel bát..

Napadlo Vás někdy podívat se na to z druhé strany? Proč by dívka měla zůstávat s partnerem, který něvěří jí ani sám sobě? Tušíte, jak se asi cítí?

Buď svůj přístup k ženám změníte, nebo pčijdete nejen o současnou partnerku. (S žárlivým partnerem žádná dívka/žena dlouho nevydrží.)

Chápala bych Vás tehdy, pokud byste měl ke svým obavám důvod, pokud by se Vaše dívka chovala skutečně tak, že by nevěra padala v úvahu. Protože tomu ale tak není, pak Vámi pohrdám. Proč děláte peklo ze života sobě i jí?

Pokud se budete dál chovat stejným způsobem, brzy zůstanete sám a vaše děvče si najde někoho, kdo si ji zaslouží. Navíc ji svým nevhodným chováním k nevěře přímo navádíte. To říkal už Dr. Plzák, že žárlivec toho druhého partnera svými obavami a neustálým podezíráním nakonec přivede k tomu, že to udělá doopravdy. Pokud se nezměníte.máte se opravdu na co těšit.

Pokud máte tu dívku rád a ona Vás, měl byste být tolerantní. Víte vůbec, co to je? Můžete si jít s kamarády, ona s přáteli také, někdy spolu, podle toho, jak se dohodnete. Ale nikdy ji nepodezírat, nevyptávat do podrobností, co se tam dělo, kdo se na ni usmál, kdo s ní nejvíc mluvil, případně tančil apod.

Zvedla mě ze židle Vaše poslední věta: Co mám dělat, abych JÍ víc věřil? Vy nemusíte víc věřit jí, to není potřeba, Vy musíte především VÍC VĚŘIT SÁM SOBĚ. Jaga.

Tím, že se člověk zamiluje, nestává se otrokem svého citu. Naopak, láska by měla člověka povznášet, Měla by ho motivovat k k mimořádným činům a mimořádným výkonům. A ne přikovat, co nejpevněji, k milované osobě. Děsí mě věta: Mít pro koho žít. Šílená váha, obruče, pouta, které tato věta nasazuje milovanému i milujícímu. Je potřeba žít svůj život a pozvat do něho milovaného tvora. Ale tvora, ne otroka! Milovaného člověka, kterého obdivuji, věřím mu, se kterým se navzájem respektujeme, milujeme, jsme spolu rádi, rosteme spolu, stárneme spolu.. Chceme! Ne musíme! Jakmile se láska stane klecí, je to konec. Vím to, protože jsem tohle zažila. Zkončilo to tím, že když už jsem měla dost nesmyslného žárlení, obviňování, zdůvodňování, zahla jsem a ráno mu to řekla, že jsem byla nevěrná. Když ze mně dělal děvku bezdůvodně, teď ten důvod má. A odešla jsem navždy. Ještě se vás zeptám: máte promyšleno, co uděláte, když na něco příjdete? Opravdu se budete chtíít rozejít? Opustíte ji? Faakt?! Nevyhrožujte něčím, co nemůžete splnit!