Moje máma špatně jí - 90 let

Právě zde bych si pomáhal otázkou: Kdo ví, jak se v tomto věku budu chovat já?

Strejci to já vím jaká budu v tomto věku.Mámě občas říkám že jsem celá po ní.

No jo, je to s nima někdy těžký. Občas jí řekněte, že nic jiného není (když tedy opravdu nebude) a že holt musí tohle, nebo se jí zeptejte dopředu, co bude chtít. Berte to tak, že prostě staří lidé už takoví jsou, hlad je hned přejde, pak ho ale zas dostanou, když se pořádně nenajedli, na běžné jídlo zničeho nic třeba nemají vůbec chuť a nechtějí ho, ... ale to víte sama dobře. Když to bude možné, jezte s ní. Snažte se jí přiměřeně vyhovět a nezlobte se na ni. Budete tak mít mnohem lepší pocit, až ... už jídlo nebude potřebovat.

Emilko, starám se také o maminku, asi o maličko mladší než je ta vaše, také mám někdy pocit, že jsem na prášky. Je to takový povzdech, ale někdy pomůže, když se napíše, vysloví... Ale vydržet se to se starými lidmi musí.

Já mám štěstí, že mamince chutná a dobře jí. Až moc. Vám bych poradila, abyste měla neustále po ruce něco malého. Tu kelímek s jogurtem, tu trochu hroznů, nastrouhanou mrkev s jablíčkem.

K obědu dávám mamince malou porci, částečně z důvodu, že je málo pohyblivá a nechci aby přibírala, když upadne, nevím si s ní rady. Je těžká.

Jestli vaše maminka málo jí, netrapte se tím, staří lidé toho mnoho nepotřebují. Ale pokud se v nějakou divnou dobu hlásí o jídlo, opravdu to řešte malou porcí, takovou svačinkou.

Hlavně dbejte, aby dostatečně pila.

Existuje zvedák, plně hrazeno pojišťovnou, pokud je horší na pohyb, napíše ortoped, rehabiliťák nabo neurolog

Není to o jídle. Vaše maminka si tímto způsobem vyžaduje Vaši pozornost. Ona prostě chce, abyste se se jí zabývala. jiným způsobem už Vás přilákat nemůže, a dobře ví, že když bude spokojená se vším, co jí dáte, nebudete s ní trávit tolik času. Jí už zdaleka nejde o jídlo. A navíc si musíte uvědomit, že ona má už jiný styl života. Má stařecké nálady. Proto nebude jíst do určité hodiny. Nemá prostě náladu až do té chvíle, kdy se jí zamane a chce vaši přítomnost. A pak to prodlužuje tím, že tohle nechce a a támhleto, protože dobře ví, že Vás tím zdrží delší dobu a Vy se budete snažit najít řešení a vyhovět jí. A to jí vlastně jde. Ona vůbec nechápe, že je to pro Vás vyčerpávající, nepřemýšlí nad tím, žije ve svém světě. Jediné, co Vám mohu poradit je to, abyste si pokaždé, když už toho máte dost, vzpoměla, že když jste Vy byla malá a dožadovala se jídla a všeho možného a vztekala se jako dítě, vaše maminka se Vám snažila vyhovět. Vychovala Vás a také jste určitě nechtěla jíst to a ono, budila ji v noci, a tak dál...

Já dobře vím, že se Vám asi moje odpověď líbit nebude, protože Vám to nepřijde stejné. Vaše maminka je pro Vás dospělý člověk, ale nezapomeňte, že takto starý člověk dětinští.

Přeji Vám hodně sil, ale hlavně Vám nesmírně závidím. Já už svoji maminku nemám...

Je to nelehké se starat o starého člověka. Hluboce se klaním Vám i ostatním co pečujete o svoje rodiče. Mamka pečovala o moji babičku do 96ti let. Poslední dva roky to bylo nejhorší co do osobní hygieny, stravy a pozornosti. Měli jsme to štěstí, že hlava sloužila jak v padesáti. Televizní zprávy jsme už tlumočili, protože špatně slyšela a viděla, ale pořád měla v sobě kusíček humoru, moudra a spravedlnosti. Když jsme potřebovali si něco zapsat do kalendáře- že se má jít třeba k lékaři, tak jsme to řekli i babičce a ta den předem upozornila, že zítra je patnáctého - máte dopoledne doktora. Babička moje milovaná. Nakonec tělo zestárlo a rozplynula se jak obláček.

Viděla jsem to roky jak se máma stará a opečovává člověka, který to potřeboval. Kolikrát také byla unavená, skrývala slzy, neměla s tátou žádný volný čas pokud jsme někdo nezastoupili. Byla u nás 18 roků. A já jsem také připravena se o své rodiče postarat pokud to budou potřebovat, Musím jim oplatit tu lásku, kterou dali mně a také dovedli babičce dát kus lásky a pochopení, aby mohla dožít doma s námi všemi, které měla tak ráda.

To je normální, v 90 má každý nárok na stařecký vrtoch. Znám to: Navařite oběd do termosky, vstáváte kvůli tomu dřív - a co bližní? Celý den zobe hroznové víno a termoska je netknutá...Vůbec se neznepokojujte, starý člověk jednak tolik nejí, a pak se můsí vypořádávat S RŮZNÝMI NEDUHY, KTERÉ SI NEUMÍME PŘEDSTAVIT...

Dobry den.Chtěla bych vám poděkovat za vaše názory,hodně mě to pomohlo protože si nemám s kym povykládat.Ona moje máti to nemá tak jednoduché.Maminka se o ně nestarala,manžel ji byl,Prva byla u nejstarší dcery a ta už si na ni troufala,když jsme mámu k nám stěhovali tak mě sestra napadla ,vytáhla z mámy peníze.Bratrova manželka ji nechce obskakovat až máma rozdala co měla tak se na ni vykašlali a zbyla jsem jí jen já.Někdy bych si potřebovala odpočinout asponˇna čtrnáct dní.S mámou to není tak hrozné jen ten mozek už nepracuje.Rozhodla se že umře tak cely den až do podvečera spí a v noci taky.Je mě ze sourozencu smutno a to jsme byli jako rodina zadobře.Ještě jednou děkuji za podporu.

Emilko, chápu, že to máte těžké, ale vydržte, posluhujete mamince, která Vás vychovala a jistě Vás má ráda. Já také doopatrovala svého otce. Když ležel po mrtvici nebylo to jednoduché, plenkové kalhotky nebyly, tak jsem to chytala do novin, když jsem to stihla. Jinak praní uklízení, nehty ostříhat, tělo namazat, hlídat aby nebyly proleženiny. V noci jsem se moc nevyspala, když otec naříkal, že má bolesti. No zhubla jsem 36 kilo, ale už jsem zase kus ženské a když budu bilancovat svůj život, tak jsem ráda, že jsem otci posloužila. Moc pěkně to napsala o mamince Jarm, také babajaga. Jistě je spousta hodných lidiček, které mají srdce v těle. Když bude nějaké trápení, tak si tu zase napíšeme a povzbudíme se společně. Tak Vám držím palečky. - pt

Bab měla jsem ji v LDNce když jsem byla v nemocnici,platily jsme dvěstě korun,jenže ji tam zbytečně nechci dávat ale po vánocích mám v plánu ji tam na chvíli dát.Když přišla k nám,v květnu to bylo rok tak jsme chodívaly ven ,chodívala za ženskyma na lavičku si povykládat a přez zímu jak když utne,letos byla třikrát venku,Nechce nikam chodit a to spaní je silnější jak ona.Když přišla k nám tak kašlala a oni ji dávali léky na anginu pektoris.Doktor se jí podíval do očí a nasadil jí léky.Tady jí dyli doktori léky na prudušky.Byla dost zanedbaná.Byly jsme na operaci se šedym zákalem ,na jedno oko už skoro neviděla a dnes čte i bez brílí ty větší písmena.A s tím že pořát spí s tím nic nenadělám já ji zbudím dám ji najíst a ona usíná ,ven ji nedostanu protože bydlíme na činžáku a vytah nemáme.Ona se nechce ani umyvat ,prostě se rozhodla že na tomto světě už nechce být.A s tím psychyatrem tam se chystám že ji obědnám,jenže nevím jak ji tam dostanu.Měla jít na kontrolu s očima,vše jsem měla oběnané a dělala mě tady takovy cirkus že nikam nepujde tak jsem to musila odvolat.

"emilko", když jsem si teď přečetla Vaše doplňující informace, tak to vidím tak, že se tělo skutečně připravuje ke svému konci a všechno maminku vyčerpává. Nezvládá jít ven, proto nechce. Nezvládá se mýt, vyčerpává ji to, proto nechce. Vydržte to, už ji nikam netahejte a nechejte ji v klidu dožít. Možná si zkuste najít na internetu něco "o kultuře umírání". Nejsme připraveni na takové situace, je to absence minulé doby. Myslíme si, že musíme dělat vše, aby člověk žil, taháme ho v poslední fázi života po doktorech, až ho utaháme k smrti. Dopřejte mamince klid v rodinném kruhu a připravte se na to, že se konec přibližuje. - pt

Pt je to tak,Já si myslím že už mě máma připravila,protože každy den slyším že chce umřít ale mám z toho strach až ji najdu bez dechu.Jak dlouho nevychází z pokoje tak poslouchá jestli kašle a jak zakašle tak je to dobrý a nebo otevřu dveře a koukám jestli dycháJeště jednou vám všem děkuji za vaše příspěvky,hodně mě to pomohlo.

Obrnit se trpělivostí, prostě je to mamka, pokud možno s láskou o ni pečovat, jak byste si přála, aby se jiní starali o Vás, kdyby bylo potřeba. V tomto věku to bude spíš těžší, než že by se "cosi" zlepšilo. Vy buďte co nejvíce pozitivně naladěna (samozřejmě je to těžké, chápu), a třeba zkusit, jestli má vzpomínky na něco pěkného, co prožila, tak ji navnadit vzpomínáním na to pěkné, tím se vyhrabe ze sekýrování. Po ránu, když nic nepůjde, tak trošku čokolády a nějakou milou vzpomínku, kdyby se toto osvědčilo, ať může ty léky. Nebo ten chleba. V jejím věku a zdravotním stavu nějaká zdravá strava toho tolik nezmůže, spíš bych se snažila příjemnými vzpomínkami (pokud něco příjemného má) udržovat v pozitivnějším naladění. Kdyby se to nedařilo, tak přístup: je to mamka, je to mamka, je to mamka: nenechat se odradit jejími negacemi, je obrovskou učitelkou trpělivosti, tolerance... Přeji pevné nervy . UUUUUFFFFFFFFFFFF

No právě u ní je ten problém že vzpomíná jen na ty špatny věci,já jsem od ní neslyšela že by vzpomínala na něco pěkného.Když přišla k nám tak to byla uzlíček nervu.Asi ji sestra dávala najevo že je jí na obtíž,což mě máma často říkala aby nám nebyla na obtíž.Asi to těžce nesla že moji sourozenci se na ni vyprdli.

Emilko, vyvolejte vzpomínky na mládí, na její život s kamarády, nějaké příhody. Tak jsme babičku také udržovali. Ptejte se ještě na věci, které si myslíte, že neznáte - třebo ohledně jejich sourozenců a jiné rodiny. Bude Vás někdy určitě historie rodiny zajímat a potom se nebudete mít koho zeptat. Sama si vzpomeňte na nějakou příhodu s ní když jste byla malá a povídejte si.