Moje máma špatně jí - 90 let

Od: Datum: 14.10.13 20:40 odpovědí: 22 změna: 17.10.13 13:03

Mám mámu ,necelych devadesát let.Dnes už jsem z ní na prášky.Jídlo-Chce buchtu kdž není,koupím jí buchtu nechce ji,tak je to ze salámem s rybama s rohlíkama, nejí rýži ,brambory,nemá ráda kuřeNejraději má chleba a čokoládu ale tím jí krmit nemužu.Do tří hodin nejí a v jedenáct abych ji obskakovala.Poradťe jak to mám řešit.První jídlo po spanu aby snědla tak u ní sedím a musí to sníst protože bere léky a na lačno je nesmí.Jsem docla v pohodě ale někdy toho mám dost.Ohřeju jí jídlo polovičku toho nechá za chvíli má hlad.*zed*


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 14.10.13 21:07
avatar

Právě zde bych si pomáhal otázkou: Kdo ví, jak se v tomto věku budu chovat já?

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 14.10.13 22:19

Strejci to já vím jaká budu v tomto věku.Mámě občas říkám že jsem celá po ní.:) :)

Od: hm®
Datum: 14.10.13 21:10
avatar

No jo, je to s nima někdy těžký. Občas jí řekněte, že nic jiného není (když tedy opravdu nebude) a že holt musí tohle, nebo se jí zeptejte dopředu, co bude chtít. Berte to tak, že prostě staří lidé už takoví jsou, hlad je hned přejde, pak ho ale zas dostanou, když se pořádně nenajedli, na běžné jídlo zničeho nic třeba nemají vůbec chuť a nechtějí ho, ... ale to víte sama dobře. Když to bude možné, jezte s ní. Snažte se jí přiměřeně vyhovět a nezlobte se na ni. Budete tak mít mnohem lepší pocit, až ... už jídlo nebude potřebovat.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 14.10.13 21:20
avatar

Emilko, starám se také o maminku, asi o maličko mladší než je ta vaše, také mám někdy pocit, že jsem na prášky. Je to takový povzdech, ale někdy pomůže, když se napíše, vysloví... Ale vydržet se to se starými lidmi musí.

Já mám štěstí, že mamince chutná a dobře jí. Až moc. Vám bych poradila, abyste měla neustále po ruce něco malého. Tu kelímek s jogurtem, tu trochu hroznů, nastrouhanou mrkev s jablíčkem.

K obědu dávám mamince malou porci, částečně z důvodu, že je málo pohyblivá a nechci aby přibírala, když upadne, nevím si s ní rady. Je těžká.

Jestli vaše maminka málo jí, netrapte se tím, staří lidé toho mnoho nepotřebují. Ale pokud se v nějakou divnou dobu hlásí o jídlo, opravdu to řešte malou porcí, takovou svačinkou.

Hlavně dbejte, aby dostatečně pila.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: ivulenka*
Datum: 17.10.13 11:44

Existuje zvedák, plně hrazeno pojišťovnou, pokud je horší na pohyb, napíše ortoped, rehabiliťák nabo neurolog

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 14.10.13 21:26
avatar

Emilko, nezoufejte si. Pomyslete na ty chvíle, kdy maminka opečovávala a obskakovala Vás, když jste byla malá. Jakou trpělivost při krmení měla ona s Vámi..Jak se snažila a Vy jste třeba také nechtěla jíst to, co Vám právě dávala...Inu, teď tu péči je třeba mamince oplatit a obrnit se trpělivostí a laskavostí, jakou měla vůči Vám jistě i ona...

doplněno 15.10.13 10:00:

Emilko, já ještě dodám pár slov, když dovolíte...Pokud jste na péči o maminku sama, je jasné, že je to pro Vás hodně náročné a že potřebujete občas i "nabrat dech". Již jsem to zde v jednom vlákně psala, je zde možnost poohlédnout se třeba i po dočasné výpomoci nějaké pečovatelské služby. Anebo fungují tzv. odlehčovací služby. Stojí to peníze, ale když si člověk potřebuje psychicky a fyzicky odpočinout na chvíli, řešením by to pro i pro Vás časem mohlo být. Přikládám odkazy, za úvahu to třeba bude stát, až toho na Vás bude skutečně hodně:

http://sanusbrno.com/rubrika/odlehcovaci-sluzby/

http://www.domelie.cz/pece-o-seniory-duchodce

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 14.10.13 21:44
avatar

Není to o jídle. Vaše maminka si tímto způsobem vyžaduje Vaši pozornost. Ona prostě chce, abyste se se jí zabývala. jiným způsobem už Vás přilákat nemůže, a dobře ví, že když bude spokojená se vším, co jí dáte, nebudete s ní trávit tolik času. Jí už zdaleka nejde o jídlo. A navíc si musíte uvědomit, že ona má už jiný styl života. Má stařecké nálady. Proto nebude jíst do určité hodiny. Nemá prostě náladu až do té chvíle, kdy se jí zamane a chce vaši přítomnost. A pak to prodlužuje tím, že tohle nechce a a támhleto, protože dobře ví, že Vás tím zdrží delší dobu a Vy se budete snažit najít řešení a vyhovět jí. A to jí vlastně jde. Ona vůbec nechápe, že je to pro Vás vyčerpávající, nepřemýšlí nad tím, žije ve svém světě. Jediné, co Vám mohu poradit je to, abyste si pokaždé, když už toho máte dost, vzpoměla, že když jste Vy byla malá a dožadovala se jídla a všeho možného a vztekala se jako dítě, vaše maminka se Vám snažila vyhovět. Vychovala Vás a také jste určitě nechtěla jíst to a ono, budila ji v noci, a tak dál...

Já dobře vím, že se Vám asi moje odpověď líbit nebude, protože Vám to nepřijde stejné. Vaše maminka je pro Vás dospělý člověk, ale nezapomeňte, že takto starý člověk dětinští.

Přeji Vám hodně sil, ale hlavně Vám nesmírně závidím. Já už svoji maminku nemám...

Ohodnoceno: 4x
 
Datum: 14.10.13 21:46
avatar

Emilko patří vás pozlatit jako ostaně všechny co o staré, nemohoucí rodiče nebo o někoho i mladého co nemůže pečují. Víte někdo mě za to co řeknu nejspíš odsoudí ale u věku 90 let se už nečeká nějaké výrazné zlepšení zdravotního stavu a tak já bych ji klidně tu čokoládu s chlebem dopřála, myslím, že když ji bude mít dva dny tak i ráda sní něco jiného.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: jarm®
Datum: 15.10.13 00:14
avatar

Je to nelehké se starat o starého člověka. Hluboce se klaním Vám i ostatním co pečujete o svoje rodiče. Mamka pečovala o moji babičku do 96ti let. Poslední dva roky to bylo nejhorší co do osobní hygieny, stravy a pozornosti. Měli jsme to štěstí, že hlava sloužila jak v padesáti. Televizní zprávy jsme už tlumočili, protože špatně slyšela a viděla, ale pořád měla v sobě kusíček humoru, moudra a spravedlnosti. Když jsme potřebovali si něco zapsat do kalendáře- že se má jít třeba k lékaři, tak jsme to řekli i babičce a ta den předem upozornila, že zítra je patnáctého - máte dopoledne doktora. Babička moje milovaná. Nakonec tělo zestárlo a rozplynula se jak obláček.

Viděla jsem to roky jak se máma stará a opečovává člověka, který to potřeboval. Kolikrát také byla unavená, skrývala slzy, neměla s tátou žádný volný čas pokud jsme někdo nezastoupili. Byla u nás 18 roků. A já jsem také připravena se o své rodiče postarat pokud to budou potřebovat, Musím jim oplatit tu lásku, kterou dali mně a také dovedli babičce dát kus lásky a pochopení, aby mohla dožít doma s námi všemi, které měla tak ráda.

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 15.10.13 06:38
avatar

Nevíme, jak dopadneme jednou my. Naši staroušci mají to štěstí, že mají kolem sebe rodinu, blízké. Pokud naše děti budou dělat skoro do 70let, kdoví kde a jak budeme dožívat my. Je mi z toho moc smutno.

Pečuji o babičku tchyni, bude jí brzy 89 let. Tělesně je na tom dobře, běhá po zahradě s hůlkou, ale mozek už není. Je to hrozně smutné. Nevím, jak dožijeme my, nevadí mi se o ni postarat, vyprat, uvařit, uklidit, hrozně mi ale vadí ta psychika. Když jí donesu jídlo a ona krákoravě poděkuje: Děkujůůů vám pane!, musím se jít vybrečet.

Babička naopak jí a jí a jí, doslova jako popelnice. Nechci vypadat jako lump, který jí nedá, ale musíme ji opravdu kapku omezovat. Jinak by jedla takřka nepřetržitě. Nejspíš z nudy, nemá co dělat, sedí na židli a tak aspoň žvýká. Třeba 2 buchty. Kdybych jí doneska celý talíř a řekla, to máte i napotom, naláduje to do sebe během půl hodiny všechno a pak je jí špatně. Po večeři jí klidně zase donesu 2, ale nemohu nikdy najednou všechno. Nejhorší je to, když přijede nějaká návštěva. To potom babička dělá, jako by se vrátila z koncentráku, jí a jí a jí, já ji nechci před návštěvou napomínat, no a druhý den peru postel.

Babička se Vám už chová jako malé dítě, vyžaduje Vaši péči a pozornost. Proto bych jí maličkost vždycky dala, jak už tady rádci psali, nějaké ovoce nebo třeba jogurt, zabaví se tím a má pocit, že jí bylo vyhověno. Je to hrozně těžké, vím, občas se musím vybulit, ale co naděláme. Dokud může na nohy, musíme to nějak vydržet. Třeba nám to jednou bude přičteno k dobru, ale jak znám svět, tak kdo ví...Jaga.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: narf
Datum: 15.10.13 09:19

To je normální, v 90 má každý nárok na stařecký vrtoch. Znám to: Navařite oběd do termosky, vstáváte kvůli tomu dřív - a co bližní? Celý den zobe hroznové víno a termoska je netknutá...Vůbec se neznepokojujte, starý člověk jednak tolik nejí, a pak se můsí vypořádávat S RŮZNÝMI NEDUHY, KTERÉ SI NEUMÍME PŘEDSTAVIT...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 15.10.13 09:43

Dobry den.Chtěla bych vám poděkovat za vaše názory,hodně mě to pomohlo protože si nemám s kym povykládat.Ona moje máti to nemá tak jednoduché.Maminka se o ně nestarala,manžel ji byl,Prva byla u nejstarší dcery a ta už si na ni troufala,když jsme mámu k nám stěhovali tak mě sestra napadla ,vytáhla z mámy peníze.Bratrova manželka ji nechce obskakovat až máma rozdala co měla tak se na ni vykašlali a zbyla jsem jí jen já.Někdy bych si potřebovala odpočinout asponˇna čtrnáct dní.S mámou to není tak hrozné jen ten mozek už nepracuje.Rozhodla se že umře tak cely den až do podvečera spí a v noci taky.Je mě ze sourozencu smutno a to jsme byli jako rodina zadobře.Ještě jednou děkuji za podporu.*slunce*

Od: pt®
Datum: 15.10.13 09:58
avatar

Emilko, chápu, že to máte těžké, ale vydržte, posluhujete mamince, která Vás vychovala a jistě Vás má ráda. Já také doopatrovala svého otce. Když ležel po mrtvici nebylo to jednoduché, plenkové kalhotky nebyly, tak jsem to chytala do novin, když jsem to stihla. Jinak praní uklízení, nehty ostříhat, tělo namazat, hlídat aby nebyly proleženiny. V noci jsem se moc nevyspala, když otec naříkal, že má bolesti. No zhubla jsem 36 kilo, ale už jsem zase kus ženské a když budu bilancovat svůj život, tak jsem ráda, že jsem otci posloužila. Moc pěkně to napsala o mamince Jarm, také babajaga. Jistě je spousta hodných lidiček, které mají srdce v těle. Když bude nějaké trápení, tak si tu zase napíšeme a povzbudíme se společně. Tak Vám držím palečky. - pt

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 15.10.13 11:13
avatar

Emilko vy se nemáte zač stydět, klidně si přiznejte, že si potřebujete odpočinout a dejte maminku na nějaký čas do LDM, sice to nic moc neřeší jelikož za ni budete minimálně ob den chodit ale odpočinete si aspoń trošku.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 15.10.13 11:29
avatar

Emilko, musíte udělat 2 věci:

1/ Pokud už nemůžete dál, existuje tzv. "odlehčovací pobyt". Jsou ústavy, kam starouška můžete umístit na dobu, jakou si sama určíte: na týden, 14 dní, měsíc. Bývá to při domovech důchodců či při LDN. Z vlastní zkušenosti vím, že si to nechají mastně zaplatit, kolem 800 až 1000 Kč na den, ale jste prostě na chvíli zase člověkem. Jste puštěná ze řetízku, můžete jet na dovolenou, můžete sednout na vlak a cestovat, můžete se vyblbnout třeba v akvaparku. Poprvé mi tekly slzy, když jsme jeli do Itálie a byli jsme zase sami sebou. Ty peníze ráda dám, kdo by pečoval o cizího starého člověka zadarmo? To se nedá nic dělat, jen mi připadá, že to pokaždé hrozně rychle uteče. Navíc, babička jistě pobírá příspěvek na péči o osobu blízkou. A právě z tohoto příspěvku se to nechá uhradit, aspoň částečně. .

2/ Co mě zarazilo, byla vaše slova: CELÝ DEN AŽ DO PODVEČERA SPÍ A V NOCI TAKY! Máme dobrého neurologa a ten říká: jen nezůstat ležet, z toho se vyvine hned zápal plic a u starého člověka zápal plic = konec. Prý chodit, chodit a chodit. Tak děláme s babičkou kolečka po dvoře,po zahradě, třeba se jí nechce a já jí říkám, jen pojďte, ukážu Vám, jak mi letos kvete moje Nostalgie /růže/. Třeba ji to nebaví, ale já jí vypravuju, držím j iv podpaží, aby neupadla a ten pohyb prostě musí být, to se nedá nic dělat. Jinak by byl brzy konec. Pokud ji necháte ležet ve dne v noci, můžete jí už pomalu dát natisknout parte. Řečeno tvrdě, ale bohužel, pravdivě. Jaga.

doplněno 15.10.13 11:36:

Ten odhehčovací pobyt je na to, aby si pečující příbuzní odpočinuli. Nevím, odkud jste, ale tady v mém okolí se může člověk obrátit na Domov seniorů v Pardubicích, LDN v Rybitví, či krásný zámeček ve Filipově, pár kilometů od Čáslavi. Pokud mají volná místa, ochotně starého člověka přijmou a vy si můžete chvilku odpočinout.

Jen upozorňuju, že to uteče jako voda a člověk je zase ve stejném. Ale to se nedá nic dělat.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 15.10.13 13:30

Bab měla jsem ji v LDNce když jsem byla v nemocnici,platily jsme dvěstě korun,jenže ji tam zbytečně nechci dávat ale po vánocích mám v plánu ji tam na chvíli dát.Když přišla k nám,v květnu to bylo rok tak jsme chodívaly ven ,chodívala za ženskyma na lavičku si povykládat a přez zímu jak když utne,letos byla třikrát venku,Nechce nikam chodit a to spaní je silnější jak ona.Když přišla k nám tak kašlala a oni ji dávali léky na anginu pektoris.Doktor se jí podíval do očí a nasadil jí léky.Tady jí dyli doktori léky na prudušky.Byla dost zanedbaná.Byly jsme na operaci se šedym zákalem ,na jedno oko už skoro neviděla a dnes čte i bez brílí ty větší písmena.A s tím že pořát spí s tím nic nenadělám já ji zbudím dám ji najíst a ona usíná ,ven ji nedostanu protože bydlíme na činžáku a vytah nemáme.Ona se nechce ani umyvat ,prostě se rozhodla že na tomto světě už nechce být.A s tím psychyatrem tam se chystám že ji obědnám,jenže nevím jak ji tam dostanu.Měla jít na kontrolu s očima,vše jsem měla oběnané a dělala mě tady takovy cirkus že nikam nepujde tak jsem to musila odvolat. :) :)

Od: pt®
Datum: 15.10.13 20:51
avatar

"emilko", když jsem si teď přečetla Vaše doplňující informace, tak to vidím tak, že se tělo skutečně připravuje ke svému konci a všechno maminku vyčerpává. Nezvládá jít ven, proto nechce. Nezvládá se mýt, vyčerpává ji to, proto nechce. Vydržte to, už ji nikam netahejte a nechejte ji v klidu dožít. Možná si zkuste najít na internetu něco "o kultuře umírání". Nejsme připraveni na takové situace, je to absence minulé doby. Myslíme si, že musíme dělat vše, aby člověk žil, taháme ho v poslední fázi života po doktorech, až ho utaháme k smrti. Dopřejte mamince klid v rodinném kruhu a připravte se na to, že se konec přibližuje. - pt

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 15.10.13 21:08

Pt je to tak,Já si myslím že už mě máma připravila,protože každy den slyším že chce umřít ale mám z toho strach až ji najdu bez dechu.Jak dlouho nevychází z pokoje tak poslouchá jestli kašle a jak zakašle tak je to dobrý a nebo otevřu dveře a koukám jestli dycháJeště jednou vám všem děkuji za vaše příspěvky,hodně mě to pomohlo. :) :)

 

Od: ivulenka*
Datum: 17.10.13 11:27

Obrnit se trpělivostí, prostě je to mamka, pokud možno s láskou o ni pečovat, jak byste si přála, aby se jiní starali o Vás, kdyby bylo potřeba. V tomto věku to bude spíš těžší, než že by se "cosi" zlepšilo. Vy buďte co nejvíce pozitivně naladěna (samozřejmě je to těžké, chápu), a třeba zkusit, jestli má vzpomínky na něco pěkného, co prožila, tak ji navnadit vzpomínáním na to pěkné, tím se vyhrabe ze sekýrování. Po ránu, když nic nepůjde, tak trošku čokolády a nějakou milou vzpomínku, kdyby se toto osvědčilo, ať může ty léky. Nebo ten chleba. V jejím věku a zdravotním stavu nějaká zdravá strava toho tolik nezmůže, spíš bych se snažila příjemnými vzpomínkami (pokud něco příjemného má) udržovat v pozitivnějším naladění. Kdyby se to nedařilo, tak přístup: je to mamka, je to mamka, je to mamka: nenechat se odradit jejími negacemi, je obrovskou učitelkou trpělivosti, tolerance... Přeji pevné nervy . UUUUUFFFFFFFFFFFF

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 17.10.13 12:42

No právě u ní je ten problém že vzpomíná jen na ty špatny věci,já jsem od ní neslyšela že by vzpomínala na něco pěkného.Když přišla k nám tak to byla uzlíček nervu.Asi ji sestra dávala najevo že je jí na obtíž,což mě máma často říkala aby nám nebyla na obtíž.Asi to těžce nesla že moji sourozenci se na ni vyprdli.

Od: jarm®
Datum: 17.10.13 12:56
avatar

Emilko, vyvolejte vzpomínky na mládí, na její život s kamarády, nějaké příhody. Tak jsme babičku také udržovali. Ptejte se ještě na věci, které si myslíte, že neznáte - třebo ohledně jejich sourozenců a jiné rodiny. Bude Vás někdy určitě historie rodiny zajímat a potom se nebudete mít koho zeptat. Sama si vzpomeňte na nějakou příhodu s ní když jste byla malá a povídejte si.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 17.10.13 13:03
avatar

Chtělo by to nějak pozitivně ji naladit. Když má hlavu v pořádku, filmy pro pamětníky, ne z války, ale spíš takové ty zamilované, jednoduché. Sehnat ji třeba CD s nějakými starými písničkami, třeba z Babiččiny krabičky, prostě nějaké ty lidovky, na které kdysi tancovávala.

S naší babičkou byla dlouho sranda. Měla řadu vzpomínek, i když byla nemilovaná, nemanželská. Měli souseda, ten chytil hned na každé našlápnutí a řádil. Kluci to věděli, převrátili mu třeba záchod, když tam seděl, na střechu mu vytáhli žebřiňák a ráno vstal až v poledne, protože mu kluci zalepili okna černým papírem a on měl pořád noc. A on jim zase chystal odplatu. Na vesnici se prostě takhle blbnulo. A vnoučata to bez dechu poslouchala: Babi, vypravuj nám o panu Kopinovi, co mu kluci provedli! ! A ona vypravovala, i když to děti slyšely snad 100 x a na chvíli se zase vracela do svého mládí a do hezkých chvil.

Co bych za to dneska dala, kdyby vypravovala. Nemá už myšlení, nemá řeč. Jen sedí a hučí: úúúhůůůůů, hůůůů. Co krásných receptů s ní zapadlo, bývala vynikající kuchařka. Nic si nepsala, všechno nosila v hlavě. Mně to bylo dřív trapné se jí ptát, že si to napíšu, aby si nemyslela, že se chystám na její konec. A dneska nemám nic a co bych za ně dala!

Ten život tak rychle přejde, z člověka plného sil je najednou troska bez myšlení, bez mozku. Proto se snažte vzpomínat na to pěkné. Ještě mě napadlo: vím, že toho máte za celý den asi dost, ale co jí takhle vpodvečer číst? Na pokračování - třeba babičku od B. Němcové, nebo nějaké pěkné staré pohádky, od K. J. Erbena či B.Němcové. Nebo Jana Cimburu, Filosofskou historii, něco od Vlasty Javořické, prostě takové ty knihy z jejího mládí, kterým porozumí.Staří lidé jsou jako malé děti a když má pohádka dobrý konec, uvidíte, jak se babča bude radovat. Přeji Vám s ní hodně pěkných chvil, i když sama vím, jak těžké to je. Jaga.

doplněno 17.10.13 13:14:

Babička občas pronese nesouvislou větu. Nedávno pořád opakovala: "podělala bych se, podělala bych se, podělala bych se..." Běžela jsem otevřít toaletní židli, myslela jsem, že potřebuje na záchod. Ale ona si takhle zpívala. A pak mi to došlo: podívala bych se, podívala bych se, co chlapci dělají.

A tak jsem spustila od začátku: Kdybych byla ptáčkem, tím malým zpěváčkem, zatočila bych se, zatočila bych se nad naším dvorečkem...Vděčně se na mě podívala a přidala se tím svým brumendem. Ano, to bylo to její - podělala bych se...A bylo vidět, že má radost.

Vím, že Vám do zpěvu asi moc není, stejně jako mně, ale pokud si aspoň z některé písničky pamatuje sloku či pár slov, zkuste si s ní zazpívat. Uvidíte, jak bude ráda.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.