podle nadpisu možná vypadá, že to psal nějaký puberťák, ale za chvíli budu končit VŠ.
Mám vadu řeči, a i když není nijak velká, mám problém se zdravením lidí na ulici. Bydlím v menší obci, kde se všichni známe a nepozdravit kohokoli je velká ostuda. Nedělá mi potíže říct někomu ahoj -mám na mysli pozdrav "dobrý den". Nedávno jsem např. procházela kolem staršího člověka, kterého ani pořádně neznám, a nemohla jsem ze sebe vyrazit pozdrav. Doslova mě seřval, že neumím zdravit. Chápu, že to bral jako nevychovanost, aleprostě to nešlo. Takových zkušeností mám, bohužel, víc. Když se s někým normálně bavím, často ani není poznat, že se zadrhávám - mám ale problém někoho nečekaně oslovit.
Vzhledem k tomu, že bych měla brzy dokončit studium a hledat si stálou práci (ne jen nějaké brigády apod.), mám docela obavy, že s tímto problémem "neustojím" v konkurenci s ostatními. Nehledám žádnou lukrativní práci, můj obor je ale zaměřený na kontakt s lidmi.
Nevím, jestli se dá ohledně tohoto něco poradit; spíš jsem se jen chtěla svěřit...
4x
pamatuju jednoho staršího pána, který zdravil: "Já vás zdravím!" Znělo to ještě více srdečně a zbavil se toho Ddddd na začátku. Prostě tím JÁ se rozjel a pak už to šlo. Třeba to pomůže. 
nebo vůbec nějaké alternativy: "přeju dobrý den" apd. Záleží co je pro vás nejsnažší.
2x
Možná, že to právě vám nebude nic platné, ale dcera měla s "D" na začátku věty jako mladší také problémy. Naučila se zdravit "hezký den", za nějaký čas z ní ostych spadl a problémy nemá.
2x
Ahoj-
- jako mladá holka jsem se v amatérském loutkovém divadle v Praze seznámila s kamarádem, který dělal "mluviče" - a taky dobře hrál na kytaru a krásně zpíval - ale při normálním rozhovoru hodně koktal . - Mezi námi, kamarády, mu to žádný problém nedělalo - a při jeho sebevědomé povaze věřím, že ani v ostatním životě, kde jsem ho ovšem neznala.
Píšu to proto - že je to asi nějaký psychický blok, který by se měl dát dnes už snad nějak léčit - odstranit snad nějakým cvičením - zajděte na logopedii, nebo psychologii a dělejte s tím něco. Přeju hodně úspěchů a zdravím. Marcela.
doplněno 16.10.13 13:40:no a ještě - jako staré "holce" se mi občas taky podaří zakoktnout, když myslím rychleji - nežli mluvím - odbudu to vždy smíchem - a většinou řeknu - "tak ještě jednou" - a zopakuju větu. Všichni se zasmějeme - a nic se neděje. Marcela.
1x
Ahoj. Když Vám nepůjde vyslovit "dobrý den" , tak co třeba se jen na lidi usmát a kývnout hlavou, nebo zvednout ruku na pozdrav?
U těch ostatních by to asi moc nešlo -pro ilustraci: u nás v obci je zvykem, že všichni mají před domem lavičky, na kterých (zvlášť starší lidé) sedávají. Asi tak před měsícem jsem se vracela v podvečer domů a uviděla jsem, že u jednoho domu stojí asi 10 důchodců v družném hovoru. Jakmile jsem se k nim přiblížila, okamžitě přerušili debatu a vysloveně čekali až je pozdravím. Úplně jsem cítila, jak se na mě upřeně dívají 
. Nějak jsem zmobilizovala všechny schopnosti a pozdravila je - odpověděli mi sborem. Není to nic výjimečného (samozřejmě tak reagují úplně na každého). Neumím si představit, že bych je "odbyla" jen pousmáním; to by mi asi neprošlo.
1x
Náhodou jsem sledovala tv kde mladík mluvil šíleně a zpíval jak pán Bůh, zkuste to dobrý den trošku zazpívat a třeba to půjde. Bydlí u nás v domě paní která mluví velice špatně, dřív jsem se divila proč zdraví všechny lidi AHOJ, pochopila jsem, že toto slovo ji nedělá problém a zvykla si, také jsem se naučila trpělivě vyčkat až řekne co chce a i když už vím konec té věty tak mlčím a nedoplńuju ji. Pokud nic z toho nepůjde tak už tu někdo napsal, zkuste se usmát a pokývnout hlavou, nebojte se oni si lidi zvyknou.
0x
Je problém s konkrétním pozdravem nebo obecně okamžitě pozdravit.
Pokud by šlo jen o to Dobrý den, tak co použít Zdravím.
Sestřenka to používá, když si není jistá jestli si z dotyčným/dotyčnou tyká nebo vyká. Pak podle reakce pozná jestli tykat nebo vykat.
Taky to používám, je takové obecné. Je to spíš vykání, ale snadno se přejde do tykání.
Ale je fakt, že se to pro člověka, kterého moc neznáte úplně nehodí.
doplněno 14.10.13 22:03:Pěkný den je úplně v pohodě i pro konzervativní obyvatelstvo.
Problém je částečně s obojím, ale spíš právě s tím konkrétním pozdravem. Přátelům říkám "ahoj" a s tím jsem nikdy neměla potíž. Možná je to také ale zčásti způsobeno tím, že vím, že kdybych náhodou nepozdravila, bude oheň na střeše. To člověku moc odvahy nepřidá.
Se "zdravím" by nebyl problém, ale asi bych tak nepozdravila někoho, kdo je mnohem starší než já. To by nebylo úplně vhodné.
0x
Četla jsem někde, že se zjistilo, že koktání není zas až tak problémem mluvidel, ale že to byla velice krátká křeč plic a mezižeberních svalků. 
Zjistěte něco víc a pokuste se o nápravu. Tento problém vám určitě hodně komplikuje život a ničí sebevědomí. Třeba by šlo, zbavit se ho.
Určitě to není problém mluvidel. Já mluvit umím - když jsem delší dobu v klidu, anebo sama, mluvím úplně normálně. Ovšem když jsem ve stresu, tak vím, že zhruba za týden (když už bude všechno pryč) se mi bude mluvit těžko. Je to spíš nějaký neurologický problém (na fyzické i na psychické úrovni). Zbavit bych se toho chtěla, ale myslím, že to není tak jednoduché.
0x
Zrovna nedávno jsem se setkala se zadrhávající dámou, která je šéfkou něčeho. V kontaktu s lidmi je tak středně. Myslím, že v kariéře to zadrhávání tak nevadí - pokud nebudete lékařka nebo soudkyně a tak. Snažte se zdůraznit jinou přednost, ta kolegyně nap. stále ř vypadá chic.
0x
Já to vezmu úplně z jiného soudku než ostatní rádci. Co se místo vady řeči zaměřit spíše na sebedůvěru? Víš kolik lidí je bez nohy, ruky, oka a kdoví čeho? To přece není vada, za kterou by ses měla stydět. A naopak je spousta lidí, kteří jsou "komplet", ale tak pitomí, že by se měli stydět a přesto si o sobě myslej kdoví co. Prostě zdrav, jak jsi zvyklá, jestli se zakoktneš, nikdo ti hlavu neutrhne a pochybuju, že by někdo jen naznačil, že jsi zakoktla. Tohle rozumní lidé neřeší, každý má svých problémů dost než aby řešil cizí jak malé děcko.
Bohužel, mám špatné zkušenosti . Pár lidí už se na mě dívalo jako na mentálně zaostalou. Třeba jeden přednášející na VŠ - ptal se nás na náš názor na určitou problematiku, a vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásil, jsem se rozhodla vyjádřit já. Nějak ale na mě nečekaně padla nervozita a mluvilo se mi docela těžko. Hledala jsem jiná vhodná slova a celkově to ze mě lezlo, jak z chlupaté deky (i když jsem přesně věděla, co chci říct). Ten vyučující se mi tehdy docela vysmál, před celou aulou. Ale myslím, že ani nepoznal, v čem byl problém - ono to opravdu asi vypadalo, že nevím, co chci.
Jinak asi máte pravdu, že to nemá cenu tak řešit.
Porucha plynulosti řeči nijak nesouvisí s mluvidly ani s dechem, jak tu někdo psal. Souvisí spíš s Vaší nervozitou. S přílišným (podvědomým) soustředěním na řeč. Proto funguje tisíciletý trik se zpěvem. Musíte se soustředit na něco jiného. Odpoutat pozornost toho počítače v hlavě od řeči. Pomáhá nějak rušit slyšení své řeči, soustředit se na dýchání, chůzi nebo propocený límeček toho, ke komu hovoříte. Nebo zkuste zkušenou logopedku, která dělá s balbutiky. Něco spolu vymyslíte.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.