Deprese - nejsem to já

Ahoj, už tak 2 roky ,,asi,, trpím depresemi, nevím jestli se to depresemi dá nazvat. Už od dětství jsem to měla těžké. Ve škole jsem byla šikanována a v rodině to taky neklapalo.( alkoholismus). Měla jsem malé sebevědomí, pocity méněcennosti. Na střední škole se to zlepšilo, měla jsem třídu fajn a zapadala jsem. Ale problémy v rodině byly pořád. Našla jsem si potom kluka se kterým jsem dnes 6 let. Ze začátku fajn, teď nám to trošku skřípe, ale je to tím, že jsme do toho zase spadla, trpím totální méněcennosti, malé sebevědomí, pořád mě trápí ta rodina, ale to už jepší nebude. nwjhorší je že 2 roky trpím totálního vyhoření, né pořád, mám nálady kdyybch zlíbala celý svět, jsme štastná, ale pak upadnu do totální bezmoci bez nálady, nic se mi nechce, jsem lenivá, trpím flustracemi, že nic pomalu nedělám, štve mě to, odkládám všechno na potom tzv. prokrastinace, ratši celý den prosedím u počítače a večer si pak nadávám, že jsme totálně blbá, že takhle marním čas, ale když já si nemůžu pomoct, příjde mi, že je to tzv. trauma z toho čím jsme si prošla. nechápu ani proč nemám sebevědomí, učím se dobře, dostala jsme se na vysokou na které jsme už druhým rokem, ve škole se směju doma brečím, prostě už nechápu nic. Přitom mám v životě ambice, čeho bych chtěla dosáhnout, ale příjde mi, že nemám tu správnou odhodlanost, nebo spíš ze všeho mám strach a nevěřím si Já vím, že je určitě potřebná návštěva psychologa, ale chtěla bych znát Váš názor nebo odpověď.