Bojím se že to nezvládnu s prachama

to mě pokaždé dokáže fascinovat, jak se někdo chce osamostatnit, ale platit to mají jiní :D

škoda, že jsem si nenahrála dnešní výstup od našich. Navíc studuju celkem náročnou vš, kde musím mít bohužel přípravy na každou hodinu, pak ještě do toho brigádu, ještě doma poslouchat jaká sem neschopná k*áva a že mám vypadnout z baráku, v autobuse na sebe poslouchat, jaká jsem oškliva od stejněstarých lidí jak já není zrovna jednoduchý a ještě když musím pak do práce, kde se musím usmívat a být příjemná. Navíc studuju a tak mám snad nárok na výživný, ne? stejně mi zachvílu ze všecho jebne a už mi jen někdo zařídí at moje mrtvola nevysí na stromě

pláčeš špatně, a ještě k tomu nad špatným hrobem

Na devatenáctiletou studentku náročné školy máte dost naivní uvažování. Připadáte mi jako barbie, co se ráno místo v paláci probrala v chatrči do mrazivého rána jménem realita - vítejte. Doporučil bych Vám místo brigády spíš štěstí na partnera, který vás jednak založi finančně a také vyprofiluje trošilinku vaše uvažování. Nutně to do života potřebujete. Mnohem víc než penízky - tomu věřte.

Studuju=tak mám nárok na výživný, taky mě napadlo, že bych si našla prachatýho chlapa, jenže to je nereálný a neslušný . Já budu ráda, když o mě zavadí ai nějakej bezdomovec když mi bude 40. Já nejsem taková ta, kterou někdo chce. Na brigádě mám 50Kč za hodinu, jenže když končím ve dvě ve škole, dostanu se tam ve 3 a můžu tam být max. do 10 protože pak mi nic nejede dom. To je 7 hodin denně. a v ůterý mám školu do 5 a pro ně nemá cenu tam chodit na 4 hodiny. Pěšky neujdu 25km-jestli někdo jo, tak respekt. Doma se mi nechce byt, nechce se mi čekat, až mi poteče z nosu a z držky krev, což se stává si tak 1-2x měsíčně+to co jsem popisovala jinde. Co budu dělat, když budu nemocná a nebudu moct na brigádu protože dělám v potravinářství, fakt nevim. A proč vam připadám jako barbie? protože nechcu mít rozbitou držku od našich? to není kvůli tomu že bych byla týden nateklá a vypadala bych jak prasečí xicht ale kvůli tomu, že dostat přes držku celkem bolí, přála bych vam abyste to zažil, pak by ste mluvil jinak

Musíte si někoho najít, kdo vám bude oporou. Pokud Vaše rodina vážně stojí s prominutím za prd, tak to sama asi jen tak nedáte. Denní studium není jen tak. Všechno má svoje. Asi vás adoptuju

Ahoj,

celý tvůj příspěvek zní neuvěřitelně sobecky. Nikde ani slovo, že by sis větší podporu od rodičů skutečně zasloužila. Takže má rada je, abys co nejdříve přestala vidět rodiče jako chodící peněženky, ale jako na lidi, kteří ti věnovali kus svého života.

David

Já bych taky ráda viděla rodiče jako někoho kdo mě má rád, pak bych je měla moc ráda, jenže pak uslyším nadávky a kouknu do zrcadla na moncla na xichtě a ono to jaksi přejde.

Promiň, ale nějak nevěřím tomu, že na mladší sourozence jsou rodiče jak cukrkandl, pěkně si s nimi hrají a tobě dvakrát do měsíce rozbijou držku. Už jen to, že to takhle píšeš.

A k tomu, že nemáš pořádnou brigádu, chlapa atd atd. Budeš se holt muset snažit sama, nikomu nic nespadne do klína zadara. Moje kamarádka moc krásy nepobrala, na střední sociální případ, matka další tři dcery, otec se na ně vykašlal a kamarádce psal, jak je hnusná. Na výšce kámoška jezdila načerno, protože neměla na šalinkartu, kolikrát den dva nejedla, aby zbyly peníze na bus domů. Poté si našla přítele, také ze slabších poměrů, a jejich bydlení byly dvě matrace, mikrovlnka a pár kusů nádobí. Roky prodávala kafe na hlavním nádru v Brně, v zimě mrzla, šéf debil.

Teď si v 27 letech našla novou práci, s přítelem se mají moc rádi, postupně vylepšují bydlení a snaží se, co to dá. Už ví, že od okolí moc čekat nemůžou, tak makají a bojují sami za sebe.

Taky to bude muset zkusit. Naříkat, jak nic nemáš, jak jsi sama, nikdo ti nic nedá, jak tohle a tohle... to umí každý. Postavit se tomu a bojovat, to už je těžší.

Tou zimou jsem chtěla říct, že ne každý brigádník má to štěstí, že třeba dělá během zimního období uvnitř. Ono stát 8 hodin v teplotě kolem nějakých 10 stupňů, kdy si ani nemůžeš sednout, není legrace. A právě proto, aby měla na jídlo, aby měla na nájem, se neválela doma u televize A je pravda, že jsem ji nikdy neslyšela moc si stěžovat, prostě to brala, jak to je, a sama se snažila svůj život vylepšit.

Zřejmě se pohybuješ ve špatném kolektivu, musíš se tedy poohlídnout po jiném. Peníze pokud možno nepůjčovat, vůbec ne novějším kamarádům. A co je asi nejdůležitější - pokud jdeš mezi lidi s tím, jaká jsi chudinka, jak jsi škaredá a jak se všichni mají lépe, tak si piš, že to na tobě hodně půjde vidět. Možná právě proto lidi kolem sebe odrazuješ a dáváš důvod k pomluvám.

Zapoměla jsem napsat, že 3 mladší sourozenci mají celou rodinu, já nemám tatky, tak si musím psat o výživný. Takže se mají líp než já. Nepochopila jsem tuhle větu--Roky prodávala kafe na hlavním nádru v Brně, v zimě mrzla, šéf debil.-Ona si jako myslela, že bude ležet v posteli u televize? Snad je zima (roční období) tak je zima (teplota vzduchu). Borca nemám, neměla jsem ani žádný kamarády, když jsem se začala s někým bavit, tak mě budto začal pomlouvat, nebo jsem přišla asi o 800Kč-prostě si půjčili a nevrátili, nebo když jsem někomu půjčovala sešity tak se mi vrátily vždycky politý, v tomto ohledu jsem neschopná.

Vše je o domluvě. Ty myslíš jen na sebe, všem závidíš, chceš si nahrabat co nejvíc pro sebe a ostatní jsou ti jedno.

Nikde neuvádíš výši svého výživného, tak by mě zajimalo, kolik je pro tebe málo a kolik je dost.

Já bydlím v rodině, taky studuju, chtěla jsem na školu do jiného města, takže by to pro mě zanamenalo platit si ubytování (kolej), dopravu do městě a pak i domů, jídlo, potřeby do školy. Bylo mi jasné, že by mi doma na nepřispěli na to co jsou výdaje navíc proti tomu zůstat doma. Byly dvě možnosti - vydělat si na všechno sama nebo jít na školu v domovském městě, kde je obor téměř stejný jako jsem chtěla.

Docela by mě zajímalo, jakou školu děláš ty, ať vím co je těžké až se budou ptát jiní na názor na tu školu.