Jak byste se cítili?

Napsala jsi to sama: ...jinak má každý svůj život...

Kazdy ma svuj zivot. Ty si se rozhodla zit v zahranici a Tvy rodice se z toho ted maji posadit na zadek, ze se na tyden vratis domu a jinak te nevidi, jak je rok dlouhy?

Neznám důvody vašeho odjezdu ani poměry ve vaši rodině, tak možná že se pletu, ale odjed pracovat do zahraničí, jezdit domů po 10ti měsících a čekat, že si z mě všichni sednou zadek je poněkud naivní a sobecké. Oni mají svůj život a vy jste se rozhodla, že ho je ze svého "odstřihnete", jistě si prošli těžkým obdobím po vašem odjezdu, že tu zůstali "sami" a prostě si na to zvykli a to díky Vám.

A k otázce, "jak byste se cítili vy?"

Odpovím: Nevím a ani se to nedozvím. Já bych rodinu neopustil, tak abych se k ní alespoň 1x za měsíc nedostal. Mohu mít 100 kamarádů a známých, nejlepší práci, hodně peněz, ale rodinu mám jen jednu a tu již nikdo a nic nenahradí.

Dobrý den,

já si myslím, že ve skutečnosti mrzí všechny zúčastněné, že se momentálně sešlo víc věcí a nemůžete veškerý čas být spolu. Vaši rodiče Vás mají rádi a to je to nejdůležitější. Váš táta sice pár dni "prošvihl" tím, že byl někde na akci s kamarády, ale pořád Vás má stejně rád, jako dřív. Nekažte si zbytek dní se svými rodiči nějakou hádkou. Byla by to velká škoda.

David

Zdravím. Píšete, že mamka se Vám věnovala a táta se Vás ptal, jestli Vám nevadí, že jde na domluvenou akci. Tak proč jste naštvaná? Že Vám rodiče nepodřizují svůj čas a program? Každý má právo na svůj život a svůj životní prostor. Skousněte ten fakt, že rodiče jsou schopni spokojeně žít i bez Vás a přejte jim to. Nevím, jaký je vztah mezi Vámi a rodiči, jak se k sobě vzájemně chováte, jak často s nimi z ciziny komunikujete, jaký zájem o ně jinak jevíte mimo své návštěvy u nich...To vše se pak může odvíjet od jejich přístupu k Vám. Jasně, zamrzí to, ale je třeba začít hledat příčinu své nespokojenosti a svého naštvání vždy v první řadě u sebe. Přístup Vašich rodičů vůči Vám nikdo soudit a odsuzovat nemá právo. Ani Vy ne.

Ahoj, co se týče té oslavy, to chápu, byla naplánová 4 měsíce a nevím, proč by ji táta měl rušit.

Co se týče dneška, ano, mrzelo by mě to, a to hodně. U nás by se to nestalo, máme poměrně silné rodinné vazby, ačkoli si každý žije svým životem, takže pokud se někdo vrátí po delší době, následuje takový nějaký rodinný večer.

Nicméně! Píšeš, že na kamarády nemáš náladu, jak tedy mají rodiče vědět, že máš náladu na ně? Řekla jsi jim, že bys s nimi dnes večer ráda poseděla nebo někam zašla? Nebo automaticky očekáváš, že s tebou budou? Jsi doma tři týdny, nemůžeš tedy čekat, že budou každý den s tebou. Dneska jsou pryč, tak si zítra udělejte večer jen sami pro sebe. Nebo pozítří, za celý týden, co tu ještě budeš, se snad najdou jeden večer dvě hodiny, kdy si na sebe uděláte čas.

Přijedeš po 10-ti měsících na návštěvu a čekáš, že se bude všechno točit kolem tebe? Uvědom si, že sice přijedeš domů, ale tam panuje určitý režim, zvyklosti, rodina má nějaký program atd. Proč by ho kvůli tobě měli měnit? Taky jezdím "domů" 1 - 2x do roka, ale nijak to nenarušuje běžný režim domácnosti. Udělám si svůj program, oni chodí do práce, za jinými povinnostmi nebo zábavou a tak k pokecu s nimi využívám chvíle, kdy jsou doma nebo když si výjimečně mohou na mě udělat čas. Mohu "domů" přijet kdykoli chci, ale nikdy nepočítám s tím, že by se mně cokoli přizpůsobovalo.

Vítejte ve světě dospělých. Chápu, že Vás to mrzí, ale vidím, že si ve Vaší rodině každý našel svou cestu, sice trochu sobeckou, ale to i Vy. A co babička a děda? Máte je nablízku? Určitě by jim udělalo radost, že se na ně jdete podívat a popovídat si s nimi. A co Skype? Přece během doby, co jste v zahraničí můžete si přece povídat s rodiči o stošest. Máme dceru v zahraničí již 21 let a díky Skype jsme s ní denně v kontaktu. - pt

Asi bych se také cítila trochu divně. Ale už se stalo. Před příští návštěvou požádejte rodiče o tři jednoduché věci. O nějaké oblíbené jídlo z dětství, o jeden společný večer s lahví vína a o jeden společný celodenní výlet někam. Možná do nějakého zámku, do zoo... To už sama odhadnete, co by celou rodinu zaujalo. Víc toho nechtějte, případně už nechte na nich.

Na rodiče se nezlobte, možná oni naopak očekávali, že je něčím překvapíte vy sama. V tom případě by byl dobrý nápad třeba nějaké jídlo podle receptu země, kde žijete. Ale radila bych alespoň trochu se předem domluvit a nestydět se předem požádat o něco takového, co jsem napsala předtím.

Trochu mě překvapují reakce ostatních rádců, možná se do situace špatně vžívám. Ale za mnou jezdí děti "jen" z Prahy a relativně často. Na většinu návštěv mám připravené nějaké dobré jídlo i malou láhev vína - na symbolické přiťuknutí na shledání. Ale také jezdí s nějakým svým konkrétním plánem - v pátek večer za spoužáky, v sobotu odpoledne na houby...

Je fakt, že každý má svůj život, ale je škoda společné vzácné chvilky neprožít intenzivněji.

Mně by to bylo jedno, řeším jiný starosti, než to, jestli je rodina pohromadě nebo ne.

Otázek může být více. Např. ta, jestli nejde přijet ze zahraničí častěji? Opravdu nelze přijet častěji než jednou za 10 měsíců?

A jakým právem si děláš nároky na jejich volný čas?Oni se musí podřídit a dát své zájmy stranou,když si madam umíní,že takhle to bude a basta fidli?Nejsi náhodou dospělá?To poslední,co bys měla udělat,je vypěnit a pěkně jim vynadat.Ale za co?

Ahoj. No, asi by mě to také mrzelo. Ale když se nad tou situací zamyslím, musím konstatovat, že Vaše rodiče vcelku chápu. I oni mají svůj život, zaběhnutý program. Vy přece také těch 10 měsíců pobytu v zahraničí jste s nimi jejich starosti a radosti nesdílela, také máte přece "svůj život" . Nemůžou přece všeho nechat a věnovat se jen Vám. Neříkáte, jestli právě ta Vaše návštěva byla plánovaná. A neděláte dobře, že nemáte náladu na přátele a kamarády. Možná právě oni by Vám pomohli volný čas příjemně naplnit.Takže já bych to řešila setkáním s kamarády a po společné domluvě pěkným večerem (dnem) s rodiči. Určitě bych jim nic nevyčítala. Po odjezdu by Vás to pak mrzelo.

Máš si to domluvit dopředu, také žiju jinde a domů přijedu jednou za rok a co nevyjde, nevyjde.

Nechtěla bych být protivná, ale nemohlo se stát to, že s rodiči nejednáte fajn, že raději hledají společnost jinde, než u vás? Nemohlo se stát, že nemáte zas až tak vysoké sebevědomí, že ho naháníte předváděním sebe a svých úspěchů? Že s rodiči jednáte blahosklonně a s despektem, kapku jako s dementními dětmi? Vyslechla jste jejich starosti a stesky a zabývala jste se jimi? Nebo jste mávla rukou, jakože se jedná o číčoviny, které lze smést ze stolu mávnutím ruky. Ale ty vaše problémy jsou světové, veliké, o kterých se vašim ani nemůže zdát. Zamyslela jste se nad jejich "jednotvárným a jednoduchým" životem? Pochopila jste, že i oni mají spoustu věcí k řešení, k povyprávění, k prodiskutování. Omlouvám se, mohla jsem šlápnout naprosto vedle, ale z těch několika vašich vět jsem to takhle uviděla. Přeji vám laskavý a přátelský svět.