Mrtvé miminko den před porodem

Zdravím, v první řadě musím vyjádřit velkou lístost nad takovou tragédií .

Kamarádka je nyní těhotná, termín měla minulý čtvrtek, ale malému se ještě nechce ven, je spokojený, nic mu není. Tudíž je kamarádka doma a čeká, až to přijde. Vzhledem k tomu, že mimčo je spokojené a v pořádku, jde do nemocnice až zase ve čtvrtek, to už možná porod vyvolají. Chci tím říci, že nikdo neví, zda se dnes večer kluk nezamotá a neudusí, když je dnes 100% v pořádku.

Pokud těhotenství probíhá bez komplikací, obvykle není třeba každodenní kontrola. Běžné kontroly se provádějí jednou za 2-3 dny, což odpovídá kontrolám sestry pátek - pondělí. Lékařům se těžko bude dokazovat vina, pokud až do včerejška nebyl žádný problém a vše probíhalo normálně.

Hello, pokud je mimčo i mamka v pořádku, kontrola je jednou za dva, tři dny. V tomto případě to takto bylo, takže k zanedbání dle mě nedošlo. Pokud matka přenáší do 14 dnů od termínu, stále se to bere jako zcela normální (týden před a dva týdny po termínu jsou uvedeny jako "porod v termínu"). Kontrola byla v pátek 20. 9. a další v pondělí 23. 9. Nevidím tedy reálné pochybení ze strany lékařů.

Tak trochu chápu, že se nyní hledá viník, lékařům nijak nestraním, protože v naší nemocnici vidím, co to je kolikrát za verbež, ale kontroly proběhly přesně v rozmezí, v jakém proběhnout měly. Udušení miminka je v tomto případě obrovská a velmi nešťastná náhoda.

Hello,je to strašně bolestná věc.Vím z vlastní zkušenosti,ale nikdy bych nešla do soudního sporu.Čím dýl se v tom budete šťourat,tím déle bude sestra ve stresu a vůbec ji nepomůžete tím,že lékaři něco zanedbali. mamina

2 nepříjemné události: skoro před 59 lety jsem měla 2. přijít na svět . Objevila jsem se na něm až 18., takže přenášená o 16 dní.Prý jsem zpočátku nedýchala, byla jsem modrá, kolem krku obtočenou pupeční šňůru. Lékaři mě začali křísit a přitom prý moji mamku nedokázali ušetřit toho hrozného pohledu. Naštěstí jsme to přežily obě. Moje tchyně porodila v roce 1961 zdravého chlapce, který pár hodin po porodu za divných okolností zemřel. Nikdo jí nic neřekl, lékaři drží při sobě a zůstaly jen dohady. V dnešní době, kdy je lékařská věda na daleko větší výši považuji za zvláštní 2 věci: Když už je matka takřka před porodem, raději bych byla pro to, aby těch několik dní zůstala v nemocnici. Kdyby se cokoliv dělo, lékař je nablízku. A jistě by kontrolovali životaschopnost toho drobečka /pohyby, dýchání/. A kdyby něco, mohli zasáhnout okamžitě. Nechápu, proč si tam paní nenechali. A druhá věc: když nejsou stahy a tělo není připraveno k porodu, jak chtít rodit mrtvý plod přirozenou cestou? Není podle mě jiného východiska, než císařský řez. I když je v lidském životě občas mnoho problémů, v tomto případě si myslím, že nemocnice pochybila a neudělala vše naprosto profesionálně. Na druhou stranu - tu maličkou rodičům už nikdo /a případně žádné vysouzené peníze/ nevrátí. Je mi to moc líto, co paní prožila. Jaga.

Je to samozřejmě velmi smutná chvíle a chápu vaše rozhořčení. Ale pokud těhotenství probíhalo bez problémů, nejspíš nebyl žádný důvod k častějšímu monitorování. Nikdo vám tady neřekne, zda udělali lékaři chybu, nebo se jednalo o náhodu, kterou nemohl nikdo ovlivnit. Ikdyby byl monitor proveden o víkendu, tak to nezaručuje, že by se tohle nestalo. Přeji vám i vaší sestře hodně sil.

Co Bůh činí, dobře činí. My neznáme všechny souvislosti. Takto zemřelé dítě je jistě v nebi. Kdoví jak by dopadl její život. Dříve umírala až třetina všech dětí, dnes jsme tomu odvykli. Berte to jak to je. Třeba si brzy pořídí další.

Především sestře přeji hodně síly, je to hrůza, jakou si vůbec nedokážu představit. Myslím, že od doby, kdy žena zjistí, že je těhotná, nikdy už se o své dítě nepřestane bát..

Přidávám se k názorům, že lékaři nic nezanedbali. Mohlo se to stát i třeba během porodu. Kdysi si známou v Podolí fotili jako raritu, protože se jí dceruška narodila s extrémně dlouhou pupeční šňůrou omotanou kolem krku, měla taky na mále Nechala bych to být a šla dál. Podobné rány hojí jen čas.

A dle zkušeností z okolí, bych jednou raději rodila přirozenou cestou, protože rekonvalescence po porodu přirozenou cestou mi přišla daleko rychlejší než císařem + problémy s kojením atd. I když chápu, že to může být individuální.

to je mi líto, vaší sestře i jejím nejbližším přeji hodně síly

upřímně - nevím, co bych v její situaci dělala. teď mi rozum říká, že bych do sporu s nemocnicí nešla, ale opravdu netuším, nakolik by mě ve stejné situaci ovlivnily vlastní emoce.

nemyslím, že by nemocnice pochybila. to, že teď mám monitor v pořádku, ještě neznamená, že za půl hodiny už nebude všechno jinak. sama jsem taky své tři děti rodila 7-14 dní po termínu, ale na monitor jsem denně (nebo dokonce dvakrát denně, jak jste v diskuzi psala) opravdu nechodila. nemocnice v Podolí je zaměřená na rizikové rodičky, pokud vím, tak případné problém rozhodně nepodceňují. v těhotenství a při porodu občas dojde k situacím, které není v lidských silách ovlivnit.

bohuzel , toto je zivot a co se da delat? v dnesni dobe se dela vse pro dobro v lekarstvi , ale priroda je kolikrat mocnejsi nez clovek :-/ nevidim zadne pochybeni , toto byla nestastna nahoda a uduseni pupecni snurou se stane z minuty na minutu

Šel bych do toho. Už jen proto, aby si doktoři uvědomili, že si nemůžou dovolit vše. Nejsme ovce. Byli jsme na tom podobně. Pan doktor nechtěl zvyšovat procento císařských řezů. Musela se žena trápit dokud nepřišla nová směna. Nový doktor začal řvát, všechny zdrbal a za 1/2 hoďky jsem měl kluka v náručí.

"hello", opravdu moc cítím s vaší sestrou v těchto chvílích plných bolestí nad ztrátou holčičky. - pt

Co se týče žaloby - lékař proti lékaři nepůjde. A to často ani v případě, že ve vás najdou při operaci zapomenutý a zašitý bagr.. :/

Jen tak mimochodem - spolupráce mezi lékaři. Lékař lékaře nepotopí. Co kdyby od něj potřeboval jednou pomoc sám? Babička /88/ byla týden hospitalizována na interně. Silný zánět močových cest. V pátek ji propouštěli. Lékař nebyl přítomen, ptala jsem se sestry:1/ na případná omezení, diety v jídle. Prý nejsou, jedla všechno. 2/ Na případnou změnu medikace. Když babička nastupovala, chtěli po nás všechny její léky /má jich 9/ a rozpis, jak je brát. Nyní mi sestra řekla, že to mám všechno ve zprávě. Protože babička se nám na čisté posteli opět počůrala, neměla jsem čas studovat zprávu a nechala si ji na doma. Doma jsem s hrůzou zjistila, že babča dostala na silný zánět močových cest nějaké silné antibiotikum. Brala jej vždy po 12 hodinách. Tento lék jsem ale nikde v jejích ostatních lécích nenašla, ani recept na něj. A je to věc, která by se měla dobrat až do konce. Tak jsem volala do nemocnice. Pan doktor /podle hlasu velice mladý/ mi sdělil, že babičku nikdy neviděl a její ošetřující lékař není právě přítomen. Když jsem mu řekla, co a jak, pronesl památnou větu: A JÉJE, TO ON PAN DOKTOR NA TO ASI ZAPOMNĚL! Vzápětí se zarazil, zjistil, že řekl moc a povídá: Počkejte si, podívám se na její /babiččiny/ hodnoty. Chvíli to trvalo a pan doktor povídá: Víte, hodnoty se už u nás takřka zázračně zlepšily. Proto asi pan doktor usoudil, že není třeba tento lék už brát, stačilo to, co brala u nás po dobu jejího pobytu. Vím, že ze mě dělal vola, vím, že se poprvé prokecl, vím, že se antibiotika musí dobrat. Jenže doktor od doktora nebude a já nestudovala medicínu, abych mu mohla oponovat. Navíc si řeknou - 88 let, co tady můžeme zkazit? A tak si, bohužel, myslím, že proti doktorům se jít nedá. Pokaždé budou při sobě. A co laik zmůže? I když si myslím, že ta naše babča měla ty zapomenuté léky doužívat, mohu si stěžovat tak max. na hlavním nádraží. Jaga.

Jinak ve zprávě bylo napsáno, že tyto léky brala 5 dní v nemocnici a má je ještě 3dny brát doma /ve 12 hod intervalech/. A najednou se jako zázrakem všechny hodnoty srovnaly a léčba už dál nebyla třeba. Ani se nedivím - vždyť 88 leté tělo - to je ještě mládí nevybouřené!

Pro Ohnetu na vysvětlení: chtěla jsem tím jen říct, že pokud někdo žaluje lékaře, ti druzí a celý personál budou držet s ním. Žádný z kolegů proti němu nevystoupí, že udělal chybu. A tak si myslím, že bude i v tomto případě, pokud by paní chtěla prošetření případu - nikdo za nic nebude moct, stalo se. Bohužel.

Je to hrozné neštěstí a vaší sestry a celé rodiny je mě líto. Umím si představit čím procházíte. Ale do soudního sporu bych nešla. I po případné kontrole o víkendu se za hodinu na to mohlo toto stát. Takový je život, lékaři si to obhájí. Vy všichni se budete akorát neustále nervovat a neustále se týrat vzpomínkama. Soud se může táhnout roky. Jediné co mě zaráží je to, že nechali vaši sestru rodit 10 h přirozenou cestou mrtvé dítě. K tomu museli mít nějaký důvod, takže to si zase obhájí a navzájem potvrdí.

Je to tragédie, ale taková je příroda a osud - Zdravé miminko se špatně natočí a během pár minut je po něm. Doktorům bych to za vinu nedával - natočí monitor a 10 minut po něm se zamotá a je vymalováno, přijdou na to až při příštím monitoru a je jedno jestli to je za půl dne nebo tři dny. To by stav museli sledovat trvale a ani tak by nemuseli stihnout dítě zachránit... Říct si "mělo to tak být" a časem se s tím vyrovnat, víc člověk nemůže. Hodně síly.