Psychiatrie a hospitalizace

Hospitalizovaná jsem byla min. 2x

A co mi vadilo je to, že do mě strkaly obrovský kvanta léků, takže jsem byla úplně vygumovaná. Co se týká zbavení svéprávnosti a informace o diagnóze, tak v tom žádný problém nebyl...

před nedávnem jsem shlédl dokument, kde zkušeností lidí, kteří byly hospitalizováni, uváděli podobná tvrzení, jako vy popisujete.

Kamushenko, to jsou nesmysly. kde jste ty články četla? A kdo je napsal? Můžete uvést pár odkazů?

Ahoj -

- přesnost informací negarantuji - vše se odehrálo už asi před 25-lety - pamětníci vymřeli - a já jsem tenkrát měla jiné starosti - !

- moje sestřenice, která trpěla schizofrenií ( od svých asi 25 let ) - se pokusila o sebevraždu prášky - zavřeli ji do Bohnic, kde ji nutili ošetřovat nemohoucí pacienty - uklízet po nich výkaly, přebalovat je, atd...

Nevím, jak ji v Bohnicích léčili - ale po pár týdnech z léčebny utekla. Pak chodila na psychiatrii - ale nemoc se zhoršovala - opět nevím, jakými léky ji léčili - ale ve 40 letech se oběsila doma v koupelně na klice.

Od té doby psychiatrům moc nevěřím. Pokud se mýlím - a situace se po 20-ti letech změnila - tak se omlouvám - ale přijde mi, že si pacient musí určit diagnózu sám, - pokud není úplný dement. Tak zdravím, Marcela.

ještě - nic proti mladým holčinám, které vyšly ze školy - ale jak mohou pochopit problémy starších lidí - pokud to není zrovna učebnicový případ -? Dementy asi poznají - ale normálního člověka s běžnými psychickými problémy asi ani nerozeznají - nejlépe se orientovat na Webu - a pak si nenápadně říct o doporučené léky - případně pak už po dohodě s lékařkou vyzkoušet jiné, lepší. No - jen můj názor a zkušenost. Marcela.

Úskalí takzvaných pomocných profesí jsou dobře známá. Je potřeba, aby měl pacient zázemí v rodině a když už nedej bože musí do těhle míst. Musí rodina bedlivě sledovat, jak je léčba efektivní, co pacient bere atd.. Ve všem musí existovat kontrola, jinak to nejde. A jistěže _ není pracoviště, jako pracoviště..Dnes se informace internetem šíří docela rychle.

Manžel schizofrenie. Vždy po letech byl měsíc hospitalizovaný. Pak homeopat a byl 13 let bez psychóz. Je potřeba čistit podvědomí: zážitky, které byly pro nás těžké, a nemáme je emočně zpracované tak, aby nás již dané situace netížily. Dokud nemáme přijato, pořád to tam v podvědomí bují a kdykoli je nová ataka, kdy se podvědomí otevře a dotyčný je vláčen v té nezvládnuté situaci. Pak manžel zjistil rakovinu a i homeopat řekl, že pomoci nelze. Prášky to potlačí a jak je tu napsáno: pacient je pak "vygumovaný". Jenže po potlačení to v podvědomí dál pracuje a i přes prášky to znova "vybuchuje": jako papiňák. Bez čištění podvědomí se ty ataky stále opakují. Tolik naše zkušenost: 13 psychóz přes medikaci. Mnoho let s tím manžel pracoval, po rakovině již ne.