Kamarád už asi není kamarád

Dobrý den, předem se všem rádcům omlouvám, jak je to dlouhé. Děkuji všem, kdo to dočtou do konce

Od střední školy mám moc dobrého kamaráda, vždycky jsme si rozuměli a byli si blízcí, svěřovali se navzájem, podporovali se. Byly u nás obou špatné doby, kdy jsme jeden druhého podrželi. Měl často různé potíže s holkama, nejdřív si dlouho žádnou přítelkyni nemohl najít a trápil se, potom si zase několikrát vybral vybral nějakou, která ho nechtěla a nešťastně ji uháněl a vyloženě se ponižoval (třeba posílal kytice růží, které pak přebírala máma té holky, a jelikož jsme na malinkém městě, tak se hned rozneslo a každej měl z něj srandu, takže se pak trápil zase..) Hodně jsme to spolu řešili, radila jsem mu, neumím moc říkat "ne", tak jsem s ním šla na pivo, i když se mi to moc nehosilo, měla jsem třeba hodně učení atd., ale bylo mi ho líto...Pak si našel slečnu, byl s ní moc šťastnej, úplně zářil. Akorát, že se přestal ozývat, najednou už na mě neměl čas, když jsem potřebovala třeba já, když jsem ho zvala na oslavu...Jasně - chápu, zamilovanej člověk prostě chce být jen s tím druhým, na nic jiného nemyslí, nic jiného ho nezajímá...Já sama mám přítele, už 5 let, taky jsem tou akutní fází zamilovanosti prošla, kdy jsem měla oči jen pro něho, ale nikdy jsem se nechtěla odříznout od přátel, a hlavně na tohoto kamaráda jsem si vždycky našla čas, i když přiznávám, že první měsíce vztahu trochu míň...Ale chtěla jsem, aby jsme zůstali přátelé a snažila se o to celou dobu, s přítelem se celkem skamarádili...

Abych se tedy vrátila k původní myšlence- kamarád si našel holku, byl šťastnej a najednou se moc neozýval. Chápala jsem to a nic si z toho nedělala. Ale pak zjistil že ho podvádí, brzy na to se s ním rozešla, a to zase začal u nás vysedávat doma na kafe, pořád chtěl někam chodit, psal mi sms, přeposílal mi, co ona mu napsala. I tehdy jsem měla pro něj pochopení, že je nešťastnej. Trvalo to asi půl roku. Pak mi najednou z ničeho nic napsal, že se hrozně moc zamiloval, že má novou přítelkyni a tehdy v podstatě veškerá komunikace utichla. Sem tam se ozve, většinou, když napíšu já jemu, jak se má, tak odpoví. Několikrát za tu dobu (cca rok) jsem ho zvala na různé oslavy, vždycky řekl, že uvidí a pak už se neozval. Najednou už k nám na kafe nechodí. V těch pár případech, co jsme teď spolu mluvili, vždycky tak trochu machroval, jako že už nás nepotřebuje, že na mě fakt čas nemá. Chápu, že věnuje čas hlavně své dívce, tak je to správně, ale připadá mi, jako by mě trochu využíval, když potřebuje. A nechce se mi tomu věřit, protože jsem myslela, že on takovej není. Ani nežárlím na jeho slečnu,kdyby to někoho napadlo, spíš jsem měla fakt radost, když si konečně i on někoho našel a netrápil se, navíc jsem o víc než o přátelství s ním nikdy nestála. On mi jednou (už dávno) vyznal lásku. Řekla jsem mu tehdy, že s ním chci jen kamarádit a přešli jsme to. Byli jsme léta dál přátelé. Myslíte, že to může nějak souviset i s tím? Proč se najednou tak chová? Možná je to blábol a dostanu vynadáno, proč se v tom tak rýpu. Ale jsem holt taková a zajímá mě, co si myslíte...

Děkuji všem, co dočetli až sem, jsem to spisovatelka