Psychologie coby povolání

Milá 725, píšete, že jste na začátku II. gymnazijního ročníku, tedy jste mladá dívka, která sice správně uvažuje o volbě budoucího povolání, ale dle mého názoru si to vůbec neulehčujete, ba naopak.

Nehleďte tak příliš na to, co Vás ve škole baví, co Vám dává a bere, jestli se nějaký předmět učíte strojově nebo s nadšením. Jsou to sice aspekty, které mohou leccos napovědět, ale nejsou zdaleka tak podstatné, jak si myslíte. Věřte, že mnoho matematiků v matematice na škole moc nevynikalo, mnoho chemiků mělo chemii v neoblibě a podobně.

Důležité je, jaké povolání Vás láká, myslíte si, že Vás bude bavit a naplňovat. Tipuju si, že máte dávku cílevědomosti a určitě pro Vás nebude problém si za vysněným povoláním jít. Samozřejmě, že povolání můžete, i několikrát za život změnit, ale to už jde s životem...

Tudíž vykašlete se na to, z čeho máte jedničky a co biflujete jak básničku...pokud chcete být psycholožkou, prostě si za tím jděte.

Psychologie je důležitá a podle mně je škoda, že už se neučí na ZŠ, to by se myslím lidé vyhnuli různým nedorozuměním. Ale je to věda, která je složitá, jako psychika celkově. Zvolila jste dobře, je to obor, který se stále vyvíjí a nachází nové souvislosti. Můj bratr studoval psychologii a sociologii na Karlově universitě v Praze. Myslím, že po pěti letech jste Mgr, další dva roky je potřeba na obhájení titulu PhDr. Věřím, že až začnete studovat, psychologie Vás pohltí a budete studovat s chutí a úspěšně. - pt

Milá "babkazov", máte velkou pravdu, ale povolání psychologa a psychiatra je moc potřeba a jistě ještě v budoucnu bude a díky za každého takového, který své povolání dělá rád, aby druhým pomohl. - pt

Děkuji za Váš názor, připomínky. Jistě, je mi jasné, že být psychologem není procházka růžovou zahradou. Je to velice zodpovědná práce, kterou jistě nemůže vykonávat každý. Už vůbec ta důvěra, které se vám dostává od pacientů, očekávání, že dokážete pomoci, změnit život dotyčného k lepšímu, vyslechnout jej, přebrat tíživé břemeno... Ono hojit rány na duši, je mnohdy těžší něž sešít tržnou ránu na čele či vyléčit zápal plic. Jsem si vědoma veškerých útrap i obtíží tohoto povolání.

Člověk by si měl být skutečně jistý a pak lehkomyslně nenabízet pomoc těm, kteří ji skutečně potřebují. Proto se rozhoduji již nyní.

Tazatelka se ptá na povolání psychologa. A psycholog nemá žádnou ordinaci, nechodí k němu pacienti a není oprávněn vypisovat recepty a předepisovat léky. To vše patří do kompetence psychiatra, který na rozdíl od psychologa studuje lékařskou fakultu, psycholog je absolventem filozofické fakulty. Psycholog se při své práci nemusí setkávat se situacemi, které popisujete. Zdaleka ne každý psycholog pracuje v psychologické poradně. Existuje totiž řada odvětví psychologie, jako např.psychologie práce, psychologie osobnosti, klinická psychologie, psychologie reklamy, psycholog může pracovat v dopravě, u policie, ve vězeňství apod. Ne v každém odvětví hrozí syndrom vyhoření.

Děkuji za Vaše názory, ráda budu očekávat další. Snad se zde také přeci jen najdou ti nejpovolanější, tedy sami psychologové.

Praktikující psychology musíš hledat spíše v kanálech, kterýchžto nejčastěji používají k přesunu mezi dvěma místy, nebo v "bezpečí" jejich domovů a kanceláří, ve společnosti lahve (raději dvou) minimálně 40% alkoholu, než na internetu. Jak správně napsali poradci výše, psycholog nepomáhá, nýbrž popisuje, vybírá. No a když se splete, tak v levných TV kriminálkách má často hlavu pohozenou v příkopě u úvozové cesty, tělo se nachází v popelnici (daleko od oné cesty) a končetiny různě cestují po expoziturách FBI.