Vztahy v rodině

Od: Datum: 24.08.13 06:11 odpovědí: 3 změna: 24.08.13 11:01

Dobrý den . Jsem 9 let rozvedený. s bývalou manželkou jsem žil 27let. Mám 2 dospělé syny. V roce 1981 jsme začali stavit dvojdomek stím že jsme si prací vypomohli prací rodiči od manželky tak mými rodiči. Rozvod proběhl bez problému dum se rozepsal na syna a bývalou manžeku na určité díly. Druhá část domu se napsala na druhého syna kde žili mí rodiče. Rodiče z mé strany již nežijí a rodiče od bývalé manželky taky již nežijí. Já jsem se odstěhoval do města kde žiji s přítelkyní. Synové jsou oba ženatí a mají děti a svou rodinu. S jedním s mladších synu bydlí i bývalá manželka. Problém je že synové se již ke mne ale vubec neznají ani mi nenapíšou třeba sms k svátku abych třeba se přijel podívat jak jim rostou děti atd. Přitom když byli ještě malí tak jsem jim neubližoval že bych je třeba bil a podobně aby mi ted měli co vracet. Zanechal jsem jim oběma bydlení i s přilehlým pozemkem. Po rozvodu jsem nepočítal že nastane taková sitvace jinak bych majetek který jsem jim zanechal řešil jinak. Mužete mi poradit co stím jak vztahy a jiné? Děkuji.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 24.08.13 07:19
avatar

Dal jste, dal a je to od Vás pěkné. Tak nad tím nepřemýšlejte a nelamentujte. Připadá mi, jako byste to zase chtěl nazpátek. Od synů není pěkné, že se k Vám nehlásí, to chápu, i přání k svátku by potěšilo. Ale část viny na tom asi máte i Vy. Tam, kde je rodina stmelená, mají se všichni rádi, mají společné zážitky, jezdí spolu na výlety a dovolené, jsou ty vzájemné vztahy jiné. Vaši synové zažili Váš rozvod a tak se nedivte, že k Vám citově ochladli. O to víc, když je asi pak vychovávala matka /s jedním z nich dodnes žije/ a třeba jim o Vás něco napovídala. Kdo ví, jak to všechno doopravdy bylo. Vy 1/ máte svou přítelkyni, takže nejste úplně sám. Je možné, že i ona má děti z předchozího manželství, tak proč se nevěnovat jim? Malé děti za to nemohou, čí jsou, tak klidně zajeďte třeba na pouť a pohoupejte vnoučata Vaší družky. Budou mít radost, jako Vaše vlastní. 2/ Nečekejte, až Vás začnou synové zvát, třeba byste se nedočkal vůbec. Zajeďte za nimi sám, kupte cestou třeba věnec buřtů a navrhněte jim, že si je navečer společně opečete. A popovídáte si. /což ale neznamená, že budete vytahovat staré nesváry mezi Vámi a bývalou ženou/ Bavte se o současnosti. Vždyť cesta se nechá najít vždycky, chce to jen přemoci určitou hrdost. Uvidíte, že se s nimi dáte dohromady. Ale neotálejte, lidský život je hrozně krátký a když někdo odejde, ostatní litují a říkají - proč jsme se nesešli dřív? Tak do toho, uvidíte, že synové Vás časem přijmou. Třeba jsou trochu v rozpacích, dlouho Vás neviděli a tak nevědí, jak začít. Usnadněte jim to. *placni* Jaga.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 24.08.13 10:17
avatar

Dobrý den. Vztahy v rodině jsou někdy hodně komplikované, ale nikdo jiný je neurovná, či nevyřeší, za Vás. Nelitujte ničeho, co jste udělal, nebo dal svým dětem. Litovat by měl člověk toho, co v životě spíše neudělal. Pokud synové neudělají první krok, udělejte ho Vy, pokud Vás to tolik trápí. Píšete, že se k Vám synové neznají, nenapíší Vám atd. Kolikrát jste jim napsal Vy sám, zeptal se, jak se jim a vnoučatům daří, pozval je na návštěvu k sobě, či si s nimi dal schůzku někde mimo své domovy? Myslím, že toto by mohla být cesta dobrá, pokusit se navázat vztah s dětmi sám a nečekat, až to udělají oni..Když budou mít odmítavý postoj vůči Vám, budete alespoň vědět, že jste udělal vše proto, aby se vztah mezi vámi obnovil atd. Někdy je člověk, když mu hodně na něčem (nebo na někom) záleží, nucen udělat mnohdy i ústupek a první krok...Od dětí neočekávejte vděčnost za to, že jste jim zanechal bydlení a nikdy je nebil, to je naprostá pošetilost. Oni to mohou chápat a brát docela jinak. Ale pořád jsou to Vaše děti. Je to jen můj názor, Vaše je to rodina. Popřemýšlejte o tom v klidu...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 24.08.13 11:01
avatar

Moje děti také o tátu zas až tak nestály. Je však pravdou, že jim ubližoval a hlavně mi. Roky uběhly, emoce se zklidnily. Jeho žena to vyřešila bezvadně. Začali pozývat mladé do restaurace, na neutrální půdu, na narozky, na kafe, na kus řeči, na zahradu na grilování, na obírání angreštu. Vždycky se nějaká příležitost našla. Pamatují na narozeniny vnuků a vždycky se nahlásí, že by rádi přišli popřát a tak podobně. Vezmou vnoučky do kina, loutkáče. Holky je oba, na oplátku, zvou na narozeniny, na oběd k nim domů. Sblížili se a já jsem ráda. Teď si už i zavolají navzájem, když někdo něco potřebuje. ;) Vnoučkové, mají tři babičky a dva dědečky. :D To, že od vás něco dostali, to už nehraje roli. Ale to, že jste se pro ně stal cizí, to musíte napravit vy. Jestli se chcete stát součástí jejich života. Oni možná ani neví, že o ně stojíte. Scházejte s nimi, byť jen na chvíli. Moc o sobě nemluvte, ale poslouchejte je a zajímejte se o ně. Tím je získáte.

Ohodnoceno: 1x
 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.