Problém s mladší sestrou - změnila se

Od: Datum: 31.07.13 13:24 odpovědí: 23 změna: 10.08.13 00:58
avatar

Zdravím všechny,

mám po dlouhé době zase otázku. Je docela aktuální a nepříjemná. Mám mladší sestru, které je necelých 18. Začala se asi před rokem stýkat s lidmi, kterým je přes 30. S jednimi začala chodit na hokej (jako fanoušek) a s druhými sportuje. Ale pořád máme spolu neshody. Já studuju záchranáře, takže přijdu domů, mám za sebou od rána třeba sedm zachráněných životů, jsem určitým způsobem vnitřně euforický a mám radost, a jsem rád, že jsem dorazil domů živý a zdravý a v pořádku, ale doma je sestra, která se do mě pořád nějak naváží. Snažím se s ní co nejméně bavit, ač jí mám rád, protože jsme spolu vyrůstali. Skoro už tady nebydlím, ale občas sem zavítám a většinou se pohádáme. Nemá ke mně vlbec žádnou úctu, protože u ní asi nemám autoritu. Vždycky jsem se k ní choval hezky, všechno jí dával a ve většině věcí ji upředňostňoval. Prostě jako mladší ségru. Jenže teď jak se začala paktovat s těma jejíma rádoby "kamarádama," chová se ke mně strašně, křičí na mě, posílá mě do pr**** a odcekává mi. S ničím mi nepomůže a když jí s něčím pomůžu já, tak ani nepoděkuje a když chce s něčím pomoct, pomůžu jí hned. Myslí si o sobě, jak je velká holka a nemůžu s ní vydržet. Nemá ke mně vůbec žádnou úctu. Jako ke staršímu bráchovi. Prostě mě vůbec neuznává, ale to mi nevadí, jde mi o to, že se ke mně chová jako k nějakému vajglu. Nejradši bych ji dal lepana, když jí něco říkám a ona na mě křičí. Člověk přijde prostě unavenej z nemocnice nebo ze sanitky, je vyřízenej, chce mít klid a ona dělá všechno proto, aby uškodila. Snažím se vždycky zmizet k přítelkyni, ale samozřejmě to ne vždycky jde...Už jsem jí to několikrát vysvětlovat, říkal, že ke mě musí mít úctu, ale ona vždycky jen odcekne nebo odejde a nebaví se o tom se mnou.

Jsem z toho nešťastnej, protože ona si neuvědomuje, že náš, předtím dobrý vztah, pomalu, ale jistě odchází a já až se odstěhuju nadobro, ji už nebudu chtít vídat a přeruším s ní kontakt. Poraďte mi prosím. Možná se to někomu zdá jako trapný dotaz, ale píšu to už opravdu ze zoufalství, protože před chvíli se stalo něco podobného...Fakt už jsem nešťastný a nebude dlouho trvat a odstěhuju se a pak už to nepůjde vrátit zpátky...Poraďt mi prosím něco, jak si získat úctu a docílit toho, aby se chovala s pokorou nebo jak to mám říct.

Díky, Cobrák


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: mowla*
Datum: 31.07.13 13:35

Úctu si nezískáš tím, že si o ni řekneš... :-D A "pokoru" ´klackem´ taky nevytlučeš...

Sestra má zřejmě nějaké post-pubertální období ´vzdoru´, nech to ´vyhnít´. Přestaň jí pomáhat tak samozřejmě a bezprostředně (´nech´ se trochu prosit), nekomentuj její nálady a nápady negativně (spíš s humorem a nebo vůbec), přestaň ji poučovat (´komandovat´) - ať si třeba i trochu ´nabije nos´. Prostě - dej jí více volnosti a obrň se trpělivostí a pochopením - chyba je totiž z valné části v tobě, musíš si přiznat (pochopit), že už je ´dospělá´... ;)

doplněno 31.07.13 13:42:

Cobraku - já, když si ´poctivě´ zavzpomínám na svou pubertu, se divím, že mne tehdy blízcí neumlátili lopatou... To přejde.

*smich*

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 31.07.13 13:40
avatar

Dík za odpověď Mowlo ;) No, ona sice skoro dospělá už je, ale nechová se tak právě...Vysvětluju si to tím, že je okolo puberty a myslí si, že jí patří svět, ale už to podle mě trvá dlouho a zachází to pořád dál a dál...

doplněno 31.07.13 13:47:

Jojo, to si říkáme všichni no :-D :-D :-D Ale tohle je něco jinýho, věř mi :(

Od: jh11
Datum: 31.07.13 14:45

Vyžaduješ úctu a pokoru?

A jakým způsobem dáváš úctu a pokoru najevo ty?

Myslím, že tobě úcta a pokora schází a podle toho soudíš jiné.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 31.07.13 15:18
avatar

Taky děkuju za příspěvěk. Také se zeptám: Z čeho soudíte Vy, že mi schází úcta a pokora? Já jí ke své sestře vyjadřuji např.tak, že ji vozím autem přes noční město po tréninku, místo toho, abych byl se svojí přítelkyní a věnoval se jí. Jak jsem psal, skoro už se doma nevyskytuju, avšak i přesto se snažím sestře pomáhat. Do školy s úkoly ji pomáhám, když vidím, že něčemu nerouzumí, prostě dělám věci pro, které nejsou samozřejmostí... Děkuju Vám i tak za odpověď, ač si myslím, že je zbytečně agresivní...

Od: jh11
Datum: 31.07.13 18:56

Můj příspěvek nebyl agresivní

jen ti nastavil zrcadlo

toho co po ostatních vyžaduješ.

Jestli vozíš z úcty sestru autem

a pokorně jí pomáháš s úkoly

Tak je chyba v pojmech.

S pokorou přimi její kamarády, jestliže sportují a nefetují.

A uctívají se modly, např. Jan Hus ten by byl úctyhodný jinak mne nikdo nic moc nenapadá.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 01.08.13 09:17
avatar

Jh, dovolím si nesouhlasit - pletete si pojmy úcta a uctívání.

doplněno 01.08.13 20:02:

To je nesmysl. Když mám někoho jednou v úctě, tak to ještě neznamená, že ho budu uctívat. Uctívá se modla, ne člověk, ke kterému mám úctu - rodič, učitel, kamarád apod.;)

Ohodnoceno: 0x
 
Od: jh11
Datum: 01.08.13 12:23

je to jako výhrou a vyhráváním

vyhrát jednou (v kartách) a vyhrávat stále(v kartách).

Ohodnoceno: 0x
 
Od: jh11
Datum: 02.08.13 00:57

Jestliže mám v úctě státní hymnu,

tak ji uctívám tím, že se postavím,když hraje.

Jestliže mám v úctu ke stáří

uctívám v tramvaji staré lidi tím

že je pustím sednout.

Uctívat bratra mi ale přijde úchylné.

Spíše mít k němu respekt, že je starší a zkušenější,

ale respekt je potřeba si získat svým chováním, např. být kladným příkladem

násilím a vynucováním se respekt nezíská

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 31.07.13 15:14

Telecí léta. Přejde to časem.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 31.07.13 15:54
avatar

... jsem určitým způsobem vnitřně euforický a mám radost, a jsem rád, že jsem dorazil domů živý a zdravý a v pořádku, ale doma je sestra, která se do mě pořád nějak naváží...

Mám dojem, že se sám zajíkáš svojí "důležitostí" a povoláním. Věkem od sestry asi nejsi daleko. Jenže tvoje sestra logicky nesdílí tvojí "vnitřní euforii", protože má jiné zájmy, idoly a priority. Neprožívá tě jako ty sám sebe. Pro tebe možná nepochopitelné; jak může dovolit nerespektovat bratrovu osobnost, jeho náročné a pro společnost velmi důležité povolání ve stádiu přípravy? Protože, jak již jsem naznačil, žije v jiném světě a jiný jí nevnutíš.

S tím nic nenaděláš, časem se to srovná. Nech to být a využij tvou psychychickou a fyzickou odolnost záchranáře a překonej to.

Ohodnoceno: 10x
 
Od: wamp®
Datum: 31.07.13 18:22
avatar

Mirex:tleskám,naprosto dokonalá odpověď*palec**palec*

Ohodnoceno: 0x
 
Od: vlasatec*
Datum: 31.07.13 20:57
souhlas
Ohodnoceno: 0x
 
Od: vlasatec*
Datum: 31.07.13 20:59
Úctu ani respekt si člověk nevynutí a čím víc si o ni násilně říká tím víc ztrapňuje sám sebe.
Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 31.07.13 23:40
avatar

Předpokládám, že jako záchranář za sebou máte kurz asertivity a nějaké základy psychologie. Mám ale pocit, že jste si z toho moc neodnesl. Pokud nezvládnete vlastní sestru, kterou máte mít dávno "přečtenou", jak zvládáte krizové situace plné emocí kde jsou samí neznámí lidé s neznámými reakcemi? Jestli se nedokážete chovat k okolí s přiměřenou dávkou autority, raději dělejte něco jiného, nebo způsobíte pořádný prů*er až někoho nedokážete přimět aby se řídíl Vašimi příkazy.

Má podle Vás autoritu sluha, který si nechá od svého pána všechno líbit, udělá co mu na očích vidí a nikdy nedá najevo nesouhlas? Proč sestře podstrojujete, když se k Vám chová jako k hadru na zemi? Ona potom nemá důvod se chovat jinak, možná ani nechápe, že něco dělá hodně špatně. Vysvětlovat jí, že k Vám musí mít úctu - to je vtip? Slušně požádá o pomoc - pomůžete. Nepoděkuje, řve - nepomůžete. Je nesnesitelná? Nějakou dobu ji zcela ignorujete. Je to přece tak jednoduché. No ale pokud jste skutečně schopný jednat s lidmi Vámi popsaným způsobem a nechápete, proč je to zcela špatně, nebudete k Vám mít úctu nikdo.

Ohodnoceno: 4x
 
Datum: 01.08.13 03:23
avatar

Já nechápu, proč by měl mít mladší sourozenec úctu ke staršímu. Úcta má být k rodičům, prarodičům atd. Ale sourozenci by si měli být v tomhle rovni. Nebo snad ne?

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 01.08.13 09:22
avatar

Obávám se, že na hrubý pytel hrubá záplata. V úctě tě bude mít pravděpodobně až coby opravdu dospělá, teď máte bohužel normální sourozenecký vztah. Promiň, ale tvoje chyba, že ze sebe děláš hlupáka. Chce pomoct? Ať si poradí sama, když pořád ječí, nadává ti apod. Narovinu bych jí řekla, že se budeme bavit, až se nebude chovat jako rozmazlené děcko. A nechala bych ji třeba se uječet.

Stejně to nezměníš, to vidím u 17-letého bráchy. Někdy bych ho zmlátila, někdy je fajn, prostě puboš. Ale "vocamcaď pocamcaď". Jakmile překročí hranici, tak dobře ví, že ode mě nemůže očekávat vstřícnost a slušnost, když se tak sám nechová. A věř, že stačilo pár pohlavků a "nepomoci", a už si na to dává zatraceně pozor.

A samozřejme to platí i pro mě.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 02.08.13 14:39
avatar

Pro "cobrak"

- nějak jsem nepochopila, proč chceš sestru ovládat - vychováváš ji snad sám - máte ještě rodiče? Oba jste už dospělí - a násilím u sestry asi moc nezmůžeš! - můžeš jí samozřejmě radit (pokud o to bude stát) - a třeba ji i nenápadně hlídat , aby se nedostala do špatné společnosti - ale to je asi tak všechno.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 06.08.13 20:07
avatar

Všem děkuju za odpovědi, ale koukám, že jsem se hodně špatně vyjádřil, což mě mrzí :( Nechtěl jsem, abyste to pochopili tak, že by mě ségra měla uctívat, to je přeci jasný, že se uctívají církevní ikony a legendy Chtěl jsem, aby to vyznělo tak, že ke mě nemá úctu jako ke staršímu bratrovi. Ani nejsem nikterak namyšlený, jako nahoře někdo pochopil. Ani nemám svůj svět, do kterýho bych se snažil někoho zatáhnout. To fakt v žádném případě! :-D Naopak, všichni o mě říkají, že jsem skromný a nikomu nic, ani sám sebe, nevnucuju. Chtěl jsem napsat prostě jen to, že kě mně ségra nemá úctu a chová se ke mně jako k póvlu. Jasně, je to nejspíš bubertou, což určitě je, ale poraďte mi, jak jí nějak rozumně vysvětlit, že by měla chování změnit? Také někdo špatně nahoře pochopil to, že jí snad biju nebo co. To určitě ne! K tomu bych se nikdy nesnížil! Bylo to jen opravdu hodně nadnesené a mělo to vyjádřit to, že mě někdy opravdu hodně štve :-D A ještě bych dodal k tomu, jak někdo psal, že jsem určitě prošel kurzy na sebeovládání a jednání s agresivními. Odpověď je ANO, prošel. Několika, jak v soukromí, tak i v profesním životě a i ve škole a dokonce jsme na to měli předmět ve škole. Dokonce vlastně hned dva. Ale je to všechno teorie, která je sice hezká, ale ne vždy se podle ní dá postupovat. V praxi to bohužel vypadá opravdu úplně jinak. A můžu Vám napsat co se mi o víkendu stalo, nebudu záměrmě říkat kde, protože bych i nadále zlstal v anonymitě a člověk nikdy neví, kdo si to tu čte. Jako záchranáři jsme se dostali s kolegy do situace, kdy jsme v noci měli ošetřit silně opilého a totálně zdrogovaného pacienta. A jak všichni víme, alkohol a drogy jsou nejhorší kombinace. Člověk pod vlivem alkoholu je ještě v pohodě, dá se odhadnout, co udělá, ale u zdrogovaného nikoliv. Ten se chová úplně jinak a je to nesmírně těžké. Položili jsme ho na lůžku ve čtyřech lidech a snažili se mu (jak se to učí na kurzech) vysvětlit, že jsme záchranáři a že mu chceme jen pomoct, aby mu bylo dobře (pomineme-li, že mu dobře bylo ). Mluvili jsme na něh přesně tak, jak se píše v učebnicích. Ale jelikož zdrigovanému to nevysvětlíte, tak s námi malinko bojoval. Ale ne moc. Řekli jsme mu, ať se položí na levý bok, což udělal a chtěli jsme mu podat infuzi. Protože trochu bojoval, tak jsem dostal za úkol zajistit mu nohy. Tak jsem mu ej chytnul, kolega jeden připravil infuzi, jedna sestřička mu držela volnou ruku a druhá sestřička mu chtěla píchnout kanylu. Začala na něj mluvit, co bude dělat, ak by to správně mělo být. Jenže ve chvíli, kdy mu zaškrtila ruku, tak začal bojovat. A to naprosto nečekaně, protože jsme počítali s tím, že se bude bránit až ve chvíli, kdy sestřička začne píchat kanylu. Cítil jsem, jak povoluju a pomalu nad ním ztrácím kontrolu. Sestřička, která mu držela volnou ruku, tak ho pustila a po té, která ho chtěla napíchout se ohnal a napadl jí. Vyrazil jí z ruky kanylu a dezinfekci, pak se rychle zvednul a kolegovi vyrazil infuzi z ruky na zem a šel po sestřičce. A co byste dělal v téhle chvíli Vy pane, co jste mluvil o tom kurzu? Měl jsem mu říkat, ať toho nechá být, že ho zavřou, když jak všichni víme, napadení záchranáře není napadením veřejného činitele? Měl jsem čekat, až napadne sestřičku, které hrozilo, že já dá pěstí a skončí v invalidním důchodu? Ne! Nezbylo mi nic jiného, než ho srazit na zem, získat tím čas na útěk a zavolat policii. Potom skončil v poutech. Pro zajímavost dodám: ta sestřička včera vrátila s kolegou do života pána, kterému na ulici srdíčko vypovědělo službu. Kdybych toho hajzla nesrazil k zemi, srazil by ji k zemi on, píchl by jí infikovanou stříkačkou HIV a skončila by v nemocnici. Kdyby se tohle všechno stalo, tak by třeba ten pán, kterého přivedla k životu možná zemřel a jeho rodina by řešila velmi nepříjemnou situaci. Zbyly by po něm dvě malé holčičky s maminkou. Takže odpovídám, kurzy sebeovládání jsou sice dobré, sám jsem jejich příznivcem, ale musíme mít na paměti to, že ne vždy se podle toho dá postupovat. Každý člověk, s kterým řešíme nějakou situaci je jiný a je třeba postupovat jinak, někdy dokonce úplně jinak, než říkají pravidla...Nic ve zlém proti nikomu, ale musel jsem to takhle napsat, protože mě Váš komentář svým způsobem dostal, ale i tak Vám za něj děkuju a nezlobím se na Vás a ani nehcu, abyste se na mě zlobil Vy. Jsme tady kolegové a máme si pomáhat...

Datum: 06.08.13 22:25

Nezlobte se na mě, ale na můj vkus všechno moc prožíváte, k sestře máte jakoby otcovské ochranitelské sklony, vždyť je to ségra, přejde ji to, promlátí se pubertou, berte ji takovou jaká je...prostě puberťačka, zaťukám si na čelo, že to s ní mlátí a víc se nad tím chováním nepozastavujte...

A k těm kurzům , jasně je to teorie, u zásahu ale máte přece svůj instinkt a podle něj se chováte. Nejsem sice záchranář, ale v mém povolání se taky s fetkama / bezdomkama a jinýma živlama setkávám a vétšinou poznám, že bude zle...než je zle...smíchá se pud sebezáchovy s adrenalinem a fungujete...

Nechci, aby jste si myslel, že chci být zlá, ale to že Vaši práci sestra dostatečně neuznává, nebo nedocení my tady na poradně nedoženeme, práci záchranáře chápu, ale Ti lidé si ji vybrali sami a dobrovolně a je to práce jako každá jiná a jestli můžu poradit, když půjdete z práce, zabouchněte dveře a nechte všechny myšlenky na práci uvnitř, ve volnou pěstuje koníčky a nad zachráněnými životy přemýšlejte až ty dveře do práce zase otevřete...nebo budete potřebovat za chvíli psychiatra...

A podle mého názoru, největší frajeři jsou hasiči, většinou se musí hrabat v těch největších srač..ch a za tu almužnu co dostávají...já bych tu práci nedělala ani za nic...

Mějte fajn dny a ať Vám vydrží chuť do práce....

Ohodnoceno: 0x
 

 

Datum: 06.08.13 22:48
avatar

Ale to né, vůbec, já si práci domů nenosím, to se nesmí, protože je to o syndrom vyhoření a ani nic neprožívám, jen chci, aby lidi tady na poradně trochu otevřeli oči, tak sem hodím něco z praxe A přesně jak říkáte, je to práce jako každá jiná, tak to beru, ale pochopte už všichni to, že tady neřeším, že mě nerespektuje jako záchranáře, to neřeším, opravdu ne. Jde mi to, že se ke mně chová. Vadilo by mi to i kdybych byl metač chodníků. Neřeším tu sebe, ale sestru. Ale jo, máte pravdu, kašlu na ní, nechám jí být, snad z toho vyroste. Spíš mi šlo o to, aby nepřetrhla náš docela pěkný vztah. Ale osud je osud...

Jo, máte pravdu, hasiči, to jsou borci s velkým B! Vždycky od*erou to nejhorší, když vynáší ty ohořelé lidi, je mi jich líto. Ale každá práce má svá pro a proti. Když záchrání malou holčičku z hořícího bytu, je to pro ně zase příjemná chvíle, která všechny ty předchozí smaže ;)

Od: pampeliska*
Datum: 10.08.13 00:38

Taky mám pár kamarádek okolo třiceti a je mi 13.. :)

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 10.08.13 00:40
avatar

Na tom není nic špatného ;)

Od: davidp*
Datum: 10.08.13 00:58

Dobrý den,

do 18ti letý sestry můžete hučet jak dlouho chcete, ale pokud je přesvědčená, že její svět je ten nejlepší, tak s ní nehnete. A vypadá to, že přesvědčená je. Takže jediné řešení je nevnucovat se, neřešit její problémy. Ona musí dospět, ne Vy. A dospěje tak, že sama pozná, že když ona druhým nic nedává, taky nic od druhých nedostane. A když Vás ruší po práci, pošlete ji do pr... taky. Na hrubý pytel hrubá záplata a ne nějaké přesvědčování, že takhle se nemá chovat, bla, bla, bla. Na to Vám v jejím telecím věku kašle, protože ona přece momentálně ví, co je pro ni nejlepší.

Pokud dostane rozum, časem si k Vám jako dospělejší znovu cestu najde a znovu si budete rozumět. Jen se musí trochu ošlehat reálným životem a reálnými problémy, o kterých si v budoucnu už jako samostatně žijící sourozenci s chutí poklábosíte.

David

Ohodnoceno: 2x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.