Nejistota ve vztahu

Děkuji Vám za názor, já mám pocit, že on potřebuje jistotu ve střeše nad hlavou a žít, plout si na vlastní lodi, přesně jak říkáte. A ostatní ho nezajímá. A opravdu to moc bolí ten jeho nezájem. Popravdě jsem strašně zmatená. Proboha co se to ve mě odehrává? Žárlivost, nejistota, strach co to broboha je?

Děkuji za odpověď, máš pravdu nejspíš si v sobě pěstuji obrovskou žárlivost, a možná dobře, že si to uvědomuji, ale mám takový pocit, že jsem si jí vzala sebou z minulého vztahu po 13ti letém, kde jsem byla podváděna minimálně po dobu polovinu vztahu. Nic jsem tenkrát neřešila, a nakonec jsem to neunesla a podala žádost o rozvod. Bývalý často v noci trávil někde jinde. Měla jsem důkazy, že trávil čas s jinými ženami,ale nevyhledávala jsem proč, jak s kým , nějak se to ke mě vždycky dostalo. Možná se jen děsně bojím, že se to může opakovat. Je pravda, že takto bych rozhodně přemýšlet neměla, ale nějak si nemohu pomoct. Nynějšímu příteli povím, že mi chybí láskyplná náruč, kterou mi dával minimálně půl roku našeho vztahu, pak to z ničeho nic sekl, a řekl, že není mazlivý, že mě chtěl zbalit a trávit se mnou zbytek života. Pomotal mi hlavu. A vše bylo tak dokonalé, jako vše na začátku.Dnes když přijde z práce, sedí jen u pc a nezeptá se jaký si měla den, nebo tak něco. Prostě nic. Jsme spolu již 3 roky a já jsem stále do něho tak zamilovaná, že stále potřebuji tu láskyplnou náruč. Obejmout a říct mám tě rád. Přece není nic špatného na tom, že žena potřebuje projev citů i po této době? Ale připouštím, že to může být jen výplod mé rantazie, možná jen potřebuji dokazovat jeho lásku, abych se ujišťovala, že mi nehrozí nic z toho co jsem prožívala v minulém vztahu. Omlouvám se, asi píšu celkově nějak zmateně, ale to je tím, že jsem zmatená sama. A když nad tím přemýšlím čím dál víc, tak se sama začínám ujišťovat, že v tom nejspíš hraju roli jen já sama s mojí asi žárlivostí. Co je pravdy na tom, že rozvedené maminky s dětmi jsou více žárlivější? Možná potřebuji i nějaký názor ,abych si zašla k nějakému psychologovi, protože neubližuji jen sama sobě,ale i jemu. Já nechci, aby tento vztah zkolaboval.

Já mám pocit, že jsem v začarovaném kruhu, s ním je to strašně těžký, on je strašně tvrdohlavý a není si schopný a ani nechce si přiznat, že trochu viny je i na jeho straně. Jednou byla odpověď.:: nech mě měsíc v klidu nic mi neříkej a možná tě pak obejmu. To nejsou přece slova chlapa, který miluje a možná není vyzrálý na nějaký vztah. . Říkal, že měl přede mnou 3 holky. Všechny ho měly původně podvádět. Nějaký dotek nemám přece dostat za odměnu, když se budu měsíc chovat dle jeho představ ne?

V poslední době žijeme jen vedle sebe- nelíbí se mi to. Je mu jedno jak se cítím, jeho odpověď je, že je to můj problém, že si s tím musím poradit sama. Ano sms a hovory můžu okamžitě ukončit, Ano nikam to nevede. Dokonce jsem sním mluvila i o tom, že potřebuji víc projevů lásky on mi na to je řekl, že si to vynucuji, že není mazlivý.

Dokonce mě i napadlo, že vůbec nemá vztah k ženám, že je orientovaný víc na jinou stranu, protože mi řekl, když ho nechám, že už žádnou ženskou nechce, že se stane gayem, že všechny ženský jsou strašný a že se mu začínají hnusit. Že jsou určitě všechny ufrflaný. Vyzrátý chlap by se měl snažit k oboustranně spokojenosti vztahu. Zatím se snažím sama. Když udělám společnou večeři , najíme se při svíčkách,vyzní to od něho tak jako nojo ať už to mám za ssebou, nenechá mě ani dojíst, odejte od stolu a jde k pc.

A jsem zase sama jako kůl v plotě. Snažím se přijít na to, kde je chyba, přece to není jen v mých sms. A velmi občasných hovorech.

Děkuji, projevy lásky v soukromí rozhodně nepociťuji, a ne bohužel komunikovat o tomto problému on nechce, vlastně vůbec nechce řešit problémy, vždy mě zarazí, že je to můj problém a musím se s ním vyrovnat sama. Snažím se pro něho občas sem tam upravit tak abych od něho slyšela alespoň sluší ti to. Ale jen občas, aby to nebylo stereotypní. Ale on nic. Ani si mě pořádně neprohlídne. Takže vůbec si nejsem jista, že o mě stojí. Když se ho na férovku zeptám, má jen odpověď já jsem ti na to odpověděl už dávno. Nebudu se opakovat. To jsou jeho divný odpovědi. Pak mi jen řekne, ty jsi hrozně ufrflaná to je děs. Copak ve vztahu musím být ticho jak 5 peněz? Já bych jen chtěla dosáhnout toho, aby po večerech neseděl jen u pc a zajímal se taky tak trochu o mě. Alespoň jeden den v týdnu se dívali třeba společně na nějaký film. Jeho odpověď je taky taková, že si vše vynucuji, já jen říkám, co bych si přála. A naplánovat si třeba hezký večer nejde, protože on pak udělá přesný opak. Omlouvám se, že tímto zatěžuji tento portál, ale vážně si o tomto problému nemám s kým pokecat. Říká, že je takový a že ho musím takového brát. A přece dobrého vztahu dosáhneme dobrou komunikací, ale on jí odmítá, vážně si s tím nevím rady.

Já jsem se musela zvednout už z více podlah. V poslední době je toho na mě moc. Dětské krizové centrum, kde jsem zjistila obtěžování dcery. od bývalého manžela, kriminální policii, soud kvůli babičce, která psychický trápí děti.je jim 9 a 6 . Takže mám v řešení zákaz styku, Falešné pomluvy od bývalého, kvůli němu mě vyhodily z práce. Tak jsem si asi naivně myslela, že alespoň ten vzah mi vydrží. A teď se mi delší dobu hroutí i toto. Ano asi se bojím rozchodu. a neumím si to natvrdo přiznat, že mi nevychází vůbec nic.

Nemáme žádné společné aktivity, když se o ně snažím třeba bruslení, nebo kolo, pošle mě do háje, že se nebude namáhat, on má jen jednoho koníčka a to jsou auta, na internetu dokáže sedět denně celé hodiny na autech a prohlížet si je do nekonečna, on má auta místo rodiny, takže dny kdy jsme spolu sedí u pc a já celou dobu koukám na jeho záda. Když se ho na něco ptám, tak se ani neotočí, proklikává net a tak se mnou komunikuje, jen když se ho zeptám na něco co ho zajímá, jinak mě pošle do háje. Čím víc nad tím přemýšlím, tak se ujiš´tuji, že musím jít o dum dál. Protože život, kde ho nezajímám já jako osoba, nezajímá ho jak se cítím, ale zajímá ho jen jeho koníček tak to opravdu není nic pro mě. Můžu s ním vycházet, ale jen za předpokladu, že budu ticho a tolerovat jeho koníčka několikahodinového děnně. Když se zmíním, aby to trochu omezil, a věnoval se trochu i rodině, tak mi jen odpoví, že si koníčka vzít nenechá. Můžu s ním vycházet i tak, že mu k tomu půjdu koupit bez řečí pivo a uvařím mu kafe. A budu dál mlčet. Tak asi přesně tak jak mi tady někdo napsal komentář, hospodyně, matrace a jistota pro něj ve střeše nad hlavou. Už společně nechodíme ani ven, codím s dětmi sama. Chtěla jsem jít na větší procházku jako rodinka, jen mi odpoví, že to je daleko, že se mu nechce. A nějaké mazlení? vnímám to jako za odměnu, ale k vůli tomu mu dělat hospodyni nebudu.

Jeho věta: nech mě, buď alespoň měsíc bez řečí a pak uvidíme, třeba se změním. Já ho, ale nechi měnit, jen by měl s námi trávit více času, když to jde.