Nejistota ve vztahu

Jestli,že mu stále voláte a posíláte sms - nedivte se, že vás odbyde má-li svou práci .Takto se chovají "stíhačky"- netuším kolik je vám let .

Děkuji za odpověď, máš pravdu nejspíš si v sobě pěstuji obrovskou žárlivost, a možná dobře, že si to uvědomuji, ale mám takový pocit, že jsem si jí vzala sebou z minulého vztahu po 13ti letém, kde jsem byla podváděna minimálně po dobu polovinu vztahu. Nic jsem tenkrát neřešila, a nakonec jsem to neunesla a podala žádost o rozvod. Bývalý často v noci trávil někde jinde. Měla jsem důkazy, že trávil čas s jinými ženami,ale nevyhledávala jsem proč, jak s kým , nějak se to ke mě vždycky dostalo. Možná se jen děsně bojím, že se to může opakovat. Je pravda, že takto bych rozhodně přemýšlet neměla, ale nějak si nemohu pomoct. Nynějšímu příteli povím, že mi chybí láskyplná náruč, kterou mi dával minimálně půl roku našeho vztahu, pak to z ničeho nic sekl, a řekl, že není mazlivý, že mě chtěl zbalit a trávit se mnou zbytek života. Pomotal mi hlavu. A vše bylo tak dokonalé, jako vše na začátku.Dnes když přijde z práce, sedí jen u pc a nezeptá se jaký si měla den, nebo tak něco. Prostě nic. Jsme spolu již 3 roky a já jsem stále do něho tak zamilovaná, že stále potřebuji tu láskyplnou náruč. Obejmout a říct mám tě rád. Přece není nic špatného na tom, že žena potřebuje projev citů i po této době? Ale připouštím, že to může být jen výplod mé rantazie, možná jen potřebuji dokazovat jeho lásku, abych se ujišťovala, že mi nehrozí nic z toho co jsem prožívala v minulém vztahu. Omlouvám se, asi píšu celkově nějak zmateně, ale to je tím, že jsem zmatená sama. A když nad tím přemýšlím čím dál víc, tak se sama začínám ujišťovat, že v tom nejspíš hraju roli jen já sama s mojí asi žárlivostí. Co je pravdy na tom, že rozvedené maminky s dětmi jsou více žárlivější? Možná potřebuji i nějaký názor ,abych si zašla k nějakému psychologovi, protože neubližuji jen sama sobě,ale i jemu. Já nechci, aby tento vztah zkolaboval.

Partnery si většinou vybíráme stále se stejnými vlastnostmi i když nás ten předchozí zklamal, i když samozřejmě ne vědomně. Vy jste prostě hodně důvěřivá a tak se necháte utáhnout na vařené nudli. Nedokážete včas prohlédnout divadélko a pravou povahu. Nebo možná pravdu vidět nechcete. Takže se na jednu stranu chováte jako klasická stíhačka, na druhou stranu se ale se zjištěnou pravdou nedokážete srovnat.

Ten současný přítel asi chtěl za každou cenu rodinu, asi aby nevypadal divně, tak se půl roku přetvařoval a teprve potom se ukázal v pravém světle. Sice nečestné, ale dnes zcela běžné. Nyní alespoň znáte jeho pravou povahu, můžete se na základě této informace rozhodnout, co dál. Jak moc potřebujete to co dříve hrál? Dokážete se bez toho po zbytek života obejít? Jaká byla jeho minulost? Střídal ženské jako ponožky?

Když ho budete neustále otravovat SMS a telefonáty, tím rozhodně ničeho nedosáhnete, akorát ho naštvete a před ostatními Vás vylíčí jako žárlivou stíhačku a sebe jako chudáka, který se bez kontroly nemůže ani hnout. I kdyby měl nějakou jinou ženskou, myslíte si, že Vám to řekne, když vlastně půl roku lhal o svojí povaze? Možná byste mohla zkusit být víc s ním. Proč nejedete za známými taky? Nechce Vás ssebou nikam brát? Proč sedíte jen doma a píšete SMS a dotazy na internet, zkuste vypadnout někam na výlet a přijít na jiné myšlenky.

Má Vás už jen jako hospodyni, aby nemusel všechno dělat sám? Váží si Vás ještě? Snaží se Vám udělat něčím radost? Nebo už jen prostě žijete vedle sebe jako dva cizí lidé a jemu je úplně jedno, jak se cítíte? Možná by pomohlo mu na rovinu říct, že určité věci prostě vyžadujete a když Vám je nedá, ať si hledá jinou ženskou.

Všechno je to o prioritách, o tom, co je pro Vás v životě důležité, co ještě dokážete překousnout a co už ne. V předchozím vztahu jste dlouhodobě přehlížela nevěru. V tomto zase přehlížíte, že partner kašle na Vaše potřeby. To tady ale asi nevyřešíme, budete to muset vyřešit sama. Před tím ale dobře promyslete postup a vliv možných řešení na Vaši budoucnost.

Já mám pocit, že jsem v začarovaném kruhu, s ním je to strašně těžký, on je strašně tvrdohlavý a není si schopný a ani nechce si přiznat, že trochu viny je i na jeho straně. Jednou byla odpověď.:: nech mě měsíc v klidu nic mi neříkej a možná tě pak obejmu. To nejsou přece slova chlapa, který miluje a možná není vyzrálý na nějaký vztah. . Říkal, že měl přede mnou 3 holky. Všechny ho měly původně podvádět. Nějaký dotek nemám přece dostat za odměnu, když se budu měsíc chovat dle jeho představ ne?

V poslední době žijeme jen vedle sebe- nelíbí se mi to. Je mu jedno jak se cítím, jeho odpověď je, že je to můj problém, že si s tím musím poradit sama. Ano sms a hovory můžu okamžitě ukončit, Ano nikam to nevede. Dokonce jsem sním mluvila i o tom, že potřebuji víc projevů lásky on mi na to je řekl, že si to vynucuji, že není mazlivý.

Dokonce mě i napadlo, že vůbec nemá vztah k ženám, že je orientovaný víc na jinou stranu, protože mi řekl, když ho nechám, že už žádnou ženskou nechce, že se stane gayem, že všechny ženský jsou strašný a že se mu začínají hnusit. Že jsou určitě všechny ufrflaný. Vyzrátý chlap by se měl snažit k oboustranně spokojenosti vztahu. Zatím se snažím sama. Když udělám společnou večeři , najíme se při svíčkách,vyzní to od něho tak jako nojo ať už to mám za ssebou, nenechá mě ani dojíst, odejte od stolu a jde k pc.

A jsem zase sama jako kůl v plotě. Snažím se přijít na to, kde je chyba, přece to není jen v mých sms. A velmi občasných hovorech.

Uvědomte si ,že každý chlap není romantik- nepotřebuje večeři při svíčkách .Jen je třeba s ním zacházet jako s chlapem a pokud to podle vás nelze - tak vztah ukončete - trápíte jeho i sebe .Když stále jen fňukáte to ale žádný chlap neunese...možná vám nechce říct natvrdo, že už s vámi nechce být . Sedněte si s ním a vyříkejte si vše narovinu. Člověk musí leckdy překousnout i to co se mu nelíbí , to je vzájemná tolerance a důvěra a pokud ono ve vztahu nefunguje ... tak je to špatně .

Děkuji, projevy lásky v soukromí rozhodně nepociťuji, a ne bohužel komunikovat o tomto problému on nechce, vlastně vůbec nechce řešit problémy, vždy mě zarazí, že je to můj problém a musím se s ním vyrovnat sama. Snažím se pro něho občas sem tam upravit tak abych od něho slyšela alespoň sluší ti to. Ale jen občas, aby to nebylo stereotypní. Ale on nic. Ani si mě pořádně neprohlídne. Takže vůbec si nejsem jista, že o mě stojí. Když se ho na férovku zeptám, má jen odpověď já jsem ti na to odpověděl už dávno. Nebudu se opakovat. To jsou jeho divný odpovědi. Pak mi jen řekne, ty jsi hrozně ufrflaná to je děs. Copak ve vztahu musím být ticho jak 5 peněz? Já bych jen chtěla dosáhnout toho, aby po večerech neseděl jen u pc a zajímal se taky tak trochu o mě. Alespoň jeden den v týdnu se dívali třeba společně na nějaký film. Jeho odpověď je taky taková, že si vše vynucuji, já jen říkám, co bych si přála. A naplánovat si třeba hezký večer nejde, protože on pak udělá přesný opak. Omlouvám se, že tímto zatěžuji tento portál, ale vážně si o tomto problému nemám s kým pokecat. Říká, že je takový a že ho musím takového brát. A přece dobrého vztahu dosáhneme dobrou komunikací, ale on jí odmítá, vážně si s tím nevím rady.

Já jsem se musela zvednout už z více podlah. V poslední době je toho na mě moc. Dětské krizové centrum, kde jsem zjistila obtěžování dcery. od bývalého manžela, kriminální policii, soud kvůli babičce, která psychický trápí děti.je jim 9 a 6 . Takže mám v řešení zákaz styku, Falešné pomluvy od bývalého, kvůli němu mě vyhodily z práce. Tak jsem si asi naivně myslela, že alespoň ten vzah mi vydrží. A teď se mi delší dobu hroutí i toto. Ano asi se bojím rozchodu. a neumím si to natvrdo přiznat, že mi nevychází vůbec nic.

Po přečtení úvodní otázky jsem měla dojem, že se z vaší strany jedná o žárlivost. A moje odpověď by v tom případě byla ve smyslu, že čím víc někdo žárlí, tím pravděpodobnější je, že bude nakonec sám.

Ale v druhém příspěvku mě opravdu hodně zaujala slova - sbalil mě, aby se mnou trávil zbytek života (tak nějak, asi necituji přesně, nemám to už před sebou).

Tak tohle by mě osobně docela urazilo a moc bych si rozmýšlela, jestli budu v takovém vztahu pokračovat. Dozvědět se, že jsem byla sbalená ne pro společný, ale jeho život, bych si přeložila, že chce kuchařku, uklízečku, pradlenu a matraci. Ano, matraci.

Pánovi to takto vyhovuje. Možná se mu nedivím. Ale kde je váš život? Drobné laskavosti do něj zcela učitě patří. Stíhací telefony si v každém případě odpusťe.

Takže zatím se vaší nejstotě nedivím, ale možná v dalším případném příspěvku přidáte další informace.

Pravděpodobně jste mírná osoba s vlastním bydlením (viz zmínka o střeše nad hlavou). Proststě si vás.ulovil. Si, sám sobě. Moc dobře věděl, co a proč dělá.

Určitě je nepříjemné se teď se tady od cizích lidí dozvídat, že ten vztah je neperśpektivní. Ale vy to tušíte, vy to víte. Zvolila bych, pokud na to máte trochu sil, podobné účelové řešení. Co nejdříve bych se odpoutala citově a začala myslet na svůj prospěch. Dokdy a proč by mohlo být výhodné partnera mít? Vzhledem k popsaným skutečnostem bych zhodnotila finance, výpomoc s něčím obtížným v domácnosti a pak mu dala sbohem. Žádné velké ohledy. Vy jste vlastně v situaci bytné. Bohužel.

Děkuji Vám za názor, já mám pocit, že on potřebuje jistotu ve střeše nad hlavou a žít, plout si na vlastní lodi, přesně jak říkáte. A ostatní ho nezajímá. A opravdu to moc bolí ten jeho nezájem. Popravdě jsem strašně zmatená. Proboha co se to ve mě odehrává? Žárlivost, nejistota, strach co to broboha je?

Nevím, nečetl jsem podrobně všechny příspěvky. Jen se zeptám, zda máte nějaké společné aktivity, např. že si vyrazíte třeba spolu do restaurace. Určitě pomůžou společné aktivity, např. nějaký sport, nebo nějaké hobby. I chlap může mít určité období, kdy je protivný, např. má problémy se zdravím nebo s kariérou atd. Zkuste od něj zjistit jaké má plány, ať vám řekne, za čím se žene a čeho by chtěl dosáhnout.

Sama musíte vycítit zda je vztah ještě OK na záchranu, nebo ne.

Nemáme žádné společné aktivity, když se o ně snažím třeba bruslení, nebo kolo, pošle mě do háje, že se nebude namáhat, on má jen jednoho koníčka a to jsou auta, na internetu dokáže sedět denně celé hodiny na autech a prohlížet si je do nekonečna, on má auta místo rodiny, takže dny kdy jsme spolu sedí u pc a já celou dobu koukám na jeho záda. Když se ho na něco ptám, tak se ani neotočí, proklikává net a tak se mnou komunikuje, jen když se ho zeptám na něco co ho zajímá, jinak mě pošle do háje. Čím víc nad tím přemýšlím, tak se ujiš´tuji, že musím jít o dum dál. Protože život, kde ho nezajímám já jako osoba, nezajímá ho jak se cítím, ale zajímá ho jen jeho koníček tak to opravdu není nic pro mě. Můžu s ním vycházet, ale jen za předpokladu, že budu ticho a tolerovat jeho koníčka několikahodinového děnně. Když se zmíním, aby to trochu omezil, a věnoval se trochu i rodině, tak mi jen odpoví, že si koníčka vzít nenechá. Můžu s ním vycházet i tak, že mu k tomu půjdu koupit bez řečí pivo a uvařím mu kafe. A budu dál mlčet. Tak asi přesně tak jak mi tady někdo napsal komentář, hospodyně, matrace a jistota pro něj ve střeše nad hlavou. Už společně nechodíme ani ven, codím s dětmi sama. Chtěla jsem jít na větší procházku jako rodinka, jen mi odpoví, že to je daleko, že se mu nechce. A nějaké mazlení? vnímám to jako za odměnu, ale k vůli tomu mu dělat hospodyni nebudu.

Jeho věta: nech mě, buď alespoň měsíc bez řečí a pak uvidíme, třeba se změním. Já ho, ale nechi měnit, jen by měl s námi trávit více času, když to jde.

Pro "bublina"

- je fakt, že partner dokáže Vaši sebejistotu hodně ovlivnit - a to, jak pozitivně, tak i negativně! Zažila jsem obojí extrém - a oba partnery jsem moc milovala! - Poradit tedy moc nedokážu - leda si najít obyčejného a spíše hodného muže - musíte si ovšem být jista, že se s ním nebudete nudit! - jinak ublížíte hlavně jemu - a to by si hodný muž asi nezasloužil! - jinak si to musíte "vyžrat" sama - budete si asi hledat stále stejný typ mužů - takže máte smůlu.

Co je to za vztah, v němž jeden/jedna nebere ohled na druhou/druhého, a v němž jedna nevěří druhému!

Přestaňte svého partnera přetvářet k obrazu svému (nesnažte se jej přimět, aby se k Vám choval podle Vašich představ) a berte jej takového, jaký je.

Totéž samozřejmě můžete očekávat od něj.

___ Uvědomte si, že žárlivost není důkazem lásky, ale selháním - vlastním selháním. Žárlivý partner nevěří sám sobě ani svému partnerovi.

To se samozřejmě promítne do kvality vztahu.

Vy si v sobě žárlivost nepěstujete, Vy se už jako žárlivá partnerka projevujete.

"Nejistotu Vám nedává" Váš partner, Vy si ji ordinujete sama.

Něco podobného zažívám i já jenže v mém případě je to naopak. Kašle na mě manželka. Držím palce ať se rozhodnete spávně, mě to rozhodnutí taky brzy čeká.