Kolik musím platit výživné?

Dokud dcera studuje, musíte jí hradit veškeré její potřeby. Má nárok i na to, abyste jí hradili ubytování, ovšem zákon nic neříká o tom, že byste jí měli platit její vlastní byt, pokud chce větší komfort a samostatné bydlení, měl by jí na to přítel doplatit. Přiměřená by myslím byla asi pětina vašeho celkového příjmu. Pokud jí to nedáte sami, určí vám výživné soud.

Co vím z praxe - ubytování jí nemusíte hradit ani přispívat na něj. Vy jste jí z domu, kde toto měla zdarma zajištěné, nevyhodili. Něco jiného by bylo pokud by dcera pobývala na intru, kde se za bydlení platí.

Je to pro vás asi šok, nedivím se. Já bych asi nedala nic a počkala na rozhodnutí soudu, doplatit můžete kdykoliv. A to z důvodu, že takovým způsobem se z domu neodchází pokud po vás požaduje finance. Doufám, že má doma dveře stále otevřené.

Věk není určen..., domluvit se, nebo to nechat na soudu aby její důvod posoudil, a ať se stará příítel. Najít dobrého právníka.

No a přečtěte si, to jste již měli, zákon o rodině část třetí.

(((mimochodem, jen technická poznámka: píšete "jde jen o 1 rok", ale to snad není automaticky jisté - pokud se vaše dcera rozhodne, že bude studovat dál, tak myslím vyživovací povinnost platí dál? - jestli jsem to nějak popletl, ať mě ostatní opraví, neověřoval jsem si, jak to teď je;
neboli pokud mám pravdu, počítejte radši i s touhle variantou... (a jak píšou ostatní, asi je hodně důležité, jestli jste povinní přispívat na bydlení, pakliže nabízíte možnost ubytování u vás (jak to se soužitím u vás v reálu vypadalo, nakolik je akce dcery naprostá nehoráznost, či pochopitelný krok, to nemůžu hodnotit, absolutně nic o tom nevím...) ) ))

Dobrý den. Libuše, napíši jak bych postupovala v takovéto situaci já. Dceři bych oznámila, že doposud jste jí poskytovali stravu a bydlení a podíleli se na jejím výživném jako řádní rodiče. V případě, že se rozhodla dobrovolně se od Vás odstěhovat, je to pouze její volba, pokud o stravu a bydlení u Vás již nestojí. Co se týče ostatních věcí, vzhledem k tomu, že doposud studuje, jste ochotni jí přispívat na potřeby, které jsou pro její studium opravdu nezbytné. Tudíž se spolu dohodněte na určité částce, která bude pro obě dvě strany přijatelná (máte jistě přehled, kolik jste doposud na její studium vynakládali) a tolik jí poskytujte. Co se týče ostatních jejích potřeb (oblečení, obutí, léky) ano, přijď a řekni co si chceš koupit, co nutně potřebuješ a na Vás bude, kolik jí na to přispějete (záleží vždy i na momentální finanční situaci) aby si nemyslela, že stačí přijít že potřebuje boty a chce zrovna ty, které stojínapř. 2.000,- Kč. Chtěla bych případně, aby mi dokládala účtenky, pokud se nemůžete spolehnout na to, že opravdu investuje peníze do oblečení apod. Co se týče výletů, kosmetiky, sladkostí apod. - to není nezbytně nutné, takže pokud si toto chce dopřát, bude se muset sama přičinit o to, aby si přivydělala a měla na toto finance své vlastní. Ano, my ti dáme občas dle svého uvážení na nějakou tu tvojí kratochvíli, ale bude to jen naše dobrá vůle. Klidně se přijď vykoupat, či najíst kdy chceš, my ti v tom nebráníme a klidně ti koupíme občas nějakou tu tatranku...I to je způsob jak se podílet na výživném vůči tobě. Ale chceš být samostatná, tak se starej...

Jistě chápete, že to nepíši proto, že by dětem člověk nechtěl dopřát, ale dcera by měla pochopit, že nestačí zabouchnout za sebou dveře a nastavit dlaň, když chce peníze. Chce se osamostatnit, tak ať se snaží...

Aby věděla, že takto vyletět z domova není zase tak jednoduché. Ani pro vás, ani pro ni. Měla by si také uvědomit, že pokud má u vás trvalý pobyt, jste i nadále nuceni za ni platit např. poplatky za popelnice atd. To jsou také výdaje... Zkrátka - když něco od rodičů chce, měla by se snažit s nimi se vždy slušně domluvit a také se na to dívat z té vaší strany a na vaše finanční možnosti. Neznám povahu Vaší dcery, pokud by toto pro ní nebylo akceptovatelné, pak bych jí nechala, ať si zažádá tedy o určení výživného soudní cestou, aby částku vyčíslil a rozhodl soud.

Jen můj názor, Vám přeji, abyste se s dcerou vždy dokázali v dobrém domluvit.