Poslední dva roky na sobě pozoruju dost velké změny, co se týče mojí psychiky a chování. Ne, že bych se bála vyjít na ulici, ale potom mám pocit, že na mě každej zírá a já mám tendenci pořád koukat do zrcátka, "bojím" se jíst v restauraci, vadí mi, když na mě lidi koukají (aspoň si myslím, že koukají), vadí mi telefonovat např. v tramvaji, mám z těchto věcí úplné deprese a nevím, jak tyto, pro mě těžký situace, překonávat.
Nikdy jsem taková nebyla, hodně času teď trávím sama, ale nevdí mi to, dokážu se zabavit.
2x
Taky mívám podobné stavy,a to už je mi docela dost let..
Když ten problém nastane, řeknu si jednoduše, že jsme všichni lidi z masa a kostí,máme svoje slabiny,ten takové, druhý zase makové,všichni se něčeho obáváme, je nám něco hloupé a tak podobně, jak píšete.Vykašlete se na to na všechno,ať vám každý vleze na záda a chovejte se úplně normálně, jako by ti lidé kolem nebyli.a jestli se na vás dívají, tak se zase dívejte vy na ně a říkejte si,že jsme takový směšný tvorové...A sex, to přijde samo , postupně,nic nelámejte přes koleno...Záleží, koho na ten sex budete mít,jaký to bude partner, vybírejte potom pečlivě a rozvážně...
2x
Ahoj, já taky mám často podobné pocity. Na(ne)štěstí jsem poměrně sebevědomá a asi jsem se přes to nějak dokázala přenést a víceméně ikdyž je to směšný si to užívám. Nechci tvůj stav podceňovat to určitě ne je důležité cítit se dobře, ale každá z nás má občas takové pocity. To nejdůležitěší ale! V žádným případě se sexem nechvátej, Mě je teprve 18, ale už teď se mlátim do hlavy jak jsem mohla být tak pitomá a přijít o to s takovým blbcem,kterýho budu po zbytek života nenávidět. Nevím jak to říct tenkrát bych to taky nikomu neuvěřila. Není se čeho bát ani kam spěchat.
Držím palce ať se ti podaří co nejméně se bát a mít věci na háku 
. Teď mě ještě napadá nějaký kroužek? Nebo zájmová činnost, která by ti šla, dělala bys jí automaticky a zvedla by ti sebevědomí?
0x
Spíš si myslím, že máte nízké sebevědomí a prostě se stydíte. Chce to dodat si odvahu a nevyhýbat se různým situacím, při kterých musíte tyto pocity řešit a čelit jim. Nepřemýšlejte a neřešte věci do předu. Vy už se bojíte předem a vůbec není čeho. Je to jen Váš pocit, máte to usídlené v hlavě. Možná by Vám pomohl rozhovor s psychologem, abyste získala více sebevědomí a naučila se tak čelit všemu, co jste popsala.
Kapkanaděje:
Naprostý souhlasNízké sebevědomí je pořádný prevít!Je potřeba mu začít čelit,a bojovat proti němu,ze začátku to je těžké,ale než se naděješ,zjistíš,že všechny ty pocity,které máš,jsou pouze vsugerované,protože na ně stále myslíš
Myslíš na to,že když přijdeš kamkoliv,tak na tebe všichni zírají-a proč zírají...Protože,každý je zvědavý,to je normální,Ty se určitě také díváš,nebo ne?Volila bych psycholga,pokud to nedokážeš sama...Ovšem tím,že budeš sedět zavřená doma,tak se tohoto nikdy nezbavíš,spíše naopak,ještě se to zhorší!
0x
nepropadejte panice a depresím, není k nim důvod. Mě taky lehce vadí, když na mě někdo zírá při jídle nebo si sedne blízko ke mě. Hodně silně mi vadí, když mě například někdo začne přátelsky poplácávat. Když mi někdo začne krámovat na stole, případně leze do skříně nebo rovnou do šuplíku, tak po mě lezou slimáci.
Holt ten vlk samotář je schovaný v každém z nás.
Ahoj
Taky tím v poslední době trpím.kamkoli vstoupím,mám pocit,jakoby na mě všichni čuměli.Je to strašně nepříjemné,strašně.Nepomáhá ani když si opakuji,že ti lidé prostě koukají kdo přišel,že to jistě udělám také,bud-li mezi nimi a vstoupí někdo jiný,nový...
Ptám se pak kamarádky,manžela,kohokoli ,kdo je v tu chvíli se mnou: "Co je na mě divného? Mám rozmazané oči? Skvrnu na tváři ,či co? Odpověď je vždy negativní...Tak nevím.Vždy m během vteřiny projedou myslí všechny mé (i domělé) mindráky a že jich každá ,(vyjma pár super sebevědomých )žena má.
Nevím ,co s tím,nejsem žádné mladé jehně,o životě vím dost,mám toho i dost za sebou.Sebevědomí jsem nikdy neměla nijak vysoké,často mi bylo předhazováno,že si zbytečně nevěřím,že mám být na co hrdá..to už prostě máte v sobě,je to dáno výchovou i genetikou.Někdo je sebevědomý a není k tomu mnoho důvodů a jiný by se mohl naparovat a nedělá to. Myslím,že tím sebevědomím to bude hlavně ,ale stejně si myslím,že je tam ještě nějaké ALE ještě prostě NĚCO ,kvůli čemu ti lidé na nás zaměří pozornost,jen nevím co to je,když mi to nikdo neřekne.Asi budu muset někoho vytočit do běla,ve vzteku lidé řeknou hodně a pak se to konečně dovím...Rozhodně nevěřím větám:to se ti jen zdá.
Ještě chci dodat,že rozhodně (jistě obě) nemyslíme zvláštní jedince,kteří úplně každého sjedou svlékacím opovržlivým pohledem .o těch tu není řeč.
Jsem strašně ráda,že jste sem tuhle otázku dala,páč mě to trápí ,ale nějak mě nenapadlo se zeptat.Uvidíme co na to ostatní.Ahoj Lenka
0x
lárko, určitá dávka nejistoty k období dospívání patří (uvedené stavy nemusí souviset s nízkým sebevědomím).
Zkus se nad uvedenými situacemi zamyslet:
Proč potkáváš lidi na ulicích, proč se s nimi setkáváš v restauracích, na výstavách, v kině, divadle, knihovně, ve škole, ne koncertech, ...?
Myslíš, že tam chodí pozorovat jiné lidi, nebo sami někam směřují (domů, do práce, do školy, na poštu, za zábavou, ...), přišli se najíst, poslechnout si pěknou hudbu, naučit se něco nového, ...
A kdyby tě náhodou někdo skutečně pozoroval: Co uvidí? Přece pěknou mladou slečnu, které to právě dnes obzvlášť sluší!
doplněno 12.07.13 18:35:Někam mi uteklo první písmenko, oslovení mělo být: Klárko, ...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.