Nekonečné hádky s mámou

Já bych to řešil tak že bych si z výplaty střádal malý kousky na byt a s mamkou bych zkusil navést normální komunikaci třeba při vaření: Mami můžu ti pomoct? Zkus to takhle udržovat několik týdnů pak na tebe začne řvát tak to využij. U mě to funguje

A ještě chybí 4.

Zkazilas mi život...

Měla jsem taky takovou mámu, nikdy nic nebylo dobře, všechno, co jsem udělala bylo špatný, cokoli.. I chleba jsem kupovala starý :D

Máma už není, a já ani nevím, jestli skrz ty věčné hádky, co vyvolávala kvůli blbostem někdy v životě pochopila, že jsem jí měla moc ráda. Vím, že měla desítky svědků na to, že jsem blbá - nepoužívala babičku ale lidi ze sousedství, na to samé, co ta tvá. I já mám toho nejlepšího bratra pod sluncem :D

Možná se mnou nebudeš souhlasit, co ti napíšu ale mně to moc pomohlo. Pochopila jsem, že máma je taková proto, že jiná být neumí, že i když mi z mého pohledu ubližuje, tak z jejího ne, z jejího mi dává, co umí a jak nejlíp umí. Že i když říká - zkazilas mi život, tak mně nikdy nehodila do kopřiv. Měla tisíc možností mně fakt vyhodit z bytu a neudělala to. Mohla ten meloun vzít a vyhodit ale neudělala to. Ona ti dává najevo svoji lásku, pro tebe špatným způsobem. Pro TEBE. Ty potřebuješ něco jiného a o tom to je. Protože to všechno nemůžeš řešit jinak, podle mne ti nezbývá než vzít za své, že to není špatné, co ti dělá a z jejího pohledu opravdu není. Zkus pochopit to, že tě má moc ráda ale neumí ti to dát najevo způsobem jaký potřebuješ ty. Vypsala jsi tři možnosti s rozdílným přístupem z tvé strany a se s tejným výsledkem.Tak logicky z toho vyplývá, že je to špatně. Jak jinak aby to bylo dobře, ti asi nikdo nepoví, protože s vámi není, ale jistý je, že tam chybí možnost dobroty a lásky, vstřícnosti a pochopení. Zkusila bych si promluvit s babičkou, protože máma taky byla dítě.

Já si svého času s babičkou promluvila a dozvěděla jsem se, že moje máma byla strašně moc hodná holka, co by nikomu neublížila, že má v životě jen smůlu, že by se pro každýho rozdala... Mluvila babička o úplně jiném člověku než jsem znala.

A babi, řekla jsi někdy mámě, že jsi na ní pyšná, že jí máš moc ráda?

Ne

Já si kdysi jednu takovou situaci (s manželkou) nahrál na magneťák a pak jsem si to celé několikrát poslechl a dával pozor hlavně na sebe. A byl jsem překvapenej, jak jsem v "diskuzi" přiléval do ohně...

Já měla doma něco podobnýho. Ve 20 letech jsem se odstěhovala. Raději jsem jedla suchou rýži, ale měla jsem klid. Časem se to zlepšilo, ale po dalších pár letech bylo vše opět stejný. Teď už se spolu skoro 13 let nemluvíme. A nemluví s ní ani moje sestra, protože k té se chovala stejně. A musím upřímně říct, že mi to vůbec nevadí.

Taky bych na dovolenou nejel když je u vás taková ponorka.

babajaga: asi to bude chtít novou klávesnici a nebo vyluxovat drobky pod enterem.

U mě to bylo podobné, neudělala jsem doma nic dobře, neřekla jsem nic tak jak mělo asi být a nakonec jsem si vybrala i partnera kterého máma nemůže vystát. Dokonce mě kvůli němu vyhodila z domu, naštěstí jsem měla už tehdy kam jít a tak nebyl problém. Na chvíli se to pak uklidnilo, ale po čase se to vrátilo zpátky, s partnerem jsme už několik let manželé, na svatbu máma nešla a mě to ublížilo. Občas jsme se sice stýkaly ale slyšet pořád dokola jak jsem si zkazila život, jak to se mnou myslela dobře atd. mě fakt nebavilo, zvlášť když nebrala ohledy na to co jí říkám, jak jí to říkám a už vůbec nechtěla vědět jak mě to či ono mrzí. Takže u nás se už nekomunikuje a musím ze sdrce říct, že jsem si zvykla, nevadí mi to a dá se žít i bez toho. V tvém případě bych asi uvažovala o odstěhování se, vím, že to není jednoduché udělat ale asi ti nakonec jiná možnost nezbyde. Stačí přece jen maličký byteček, pár drobností a i s málem člověk vyžije, hlavně když není ve stresu co zase špatně udělal, řekl, neudělal...