1x



Ráda bych se osamostatnila, jenže

Od: Datum: 30.06.13 12:09 odpovědí: 7 změna: 30.06.13 22:37

Dobrý den,

předem se omlouvám, že je to delší, ale vážně potřebuju poradit... Je mi 24 a stále bydlím u rodičů, nikoliv proto, že bych byla líná a nechtěla nebo neuměla se o sebe postarat sama, ale můj taťka je na mně závislý, má panickou poruchu a s ní spojené nepříjemné stavy, kdy není schopen zůstat sám doma, jít a nebo jet někam sám, protože by se mu udělalo špatně... takže všude jezdím/chodím s ním jako "podpora", rodiče jsou pro mě vším a dělám to ráda, jenže bych se chtěla osamostatnit a žít vlastní život, jít se bavit s přáteli, najít si práci, dodělat si VŠ, najít si partnera, kterého mít kvůli tomuhle ani nemohu, protože bysme neměli absolutně žádné soukromí, v podstatě se nemohu sama hnout z domu atd.

Ostatní mí vrstevníci (bývalí přátelé, které jsem kvůli tomuhle ztratila), mají už tituly, zaměstnání, bydlí sami, jezdí na dovolené, mají rodinu, také bych si něco z toho přála, bohužel ale nevím, odkud a jak začít, připadám si v kruhu, ze kterého nějak nelze ven.

Doma jsem navrhla dvě řešení - buď se společně odstěhujeme do většího města, kde si najdu garsonku a budu bydlet v blízkosti a uděláme jakýsi kompromis, kdy budu mít svůj osobní život, ale zároveň budu stále pomáhat a nebo taťkovi pomůžu vyřešit jeho psychické problémy, aby nebyl závislý a odstěhuju se sama a začnu se realizovat a splácet dluhy, které se mi za tu dobu "doma" nahromadily jakožto OSVČ, který se snažil alespoň něco dělat ale efekt to mělo opačný...

První varianta se našim docela líbila, ale stále se to odkládá... a druhá byla zamítnuta úplně...

Tak já vážně nevím, opravdu jsem tak náročná, sobecká a chci toho tolik? Vždy jsem dokázala všem okolo sebe radit a pomoct, ale v téhle situaci žádám někoho z vás, kdo zná třeba něco podobného, o radu...

Hezký den a děkuju za přečtení...


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: jh*
Datum: 30.06.13 12:14

Nějak z toho vypadla matka. Ta by měla umět otci pomoct. Jinak bych začal si shánět garsonku s tím že ostatní se také později mohou najít byt poblíž

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 30.06.13 12:17

sehnal bych mu lékaře a okamžitě bych odešel , bude to pro něj lepší

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 30.06.13 12:17
avatar

Dobrý den. Leontýnko, Váš přístup se mi líbí. Myslím si, že kompromis, který jste navrhla je velmi rozumný. A pokud s ním rodiče souhlasí, pak nezbývá, než přitvrdit, aby se řešení nevyhýbali. Nejste sobecká, na svůj život máte právo a na víc jste hodně ohleduplná. Takže rodičům říci - buď to bude tak, anebo si půjdu po svých. dluhy se splácet musí, abyste se nedostala k vůli svým ohledům na rodiče do velkých problémů. Prostě to nejde jinak, než je přimět, aby situaci posuzovali i z Vaší strany a brali ohled i na Vás. Oni své rozhodnutí mohou odkládat do nekonečna, ale je to Váš život a máte také své závazky a právo na to, osamostatnit se. Takže si s rodiči sedněte a promluvte si o tom, že je třeba to začít řešit a déle neodkládat. Přeji hodně štěstí.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: aish
Datum: 30.06.13 12:22

Nějak nechápu, proč byla druhá varianta zamítnuta úplně.

Léčí se otec u psychiatra? Pokud ne, dala bych to jako podmínku. S tímhle mám vlastní neblahou zkušenost, spousta lidí s různými psychickými problémy se léčit nebude, dokud nebude vyloženě muset, a oni muset nebudou, dokud je okolí nedonutí... a pokud je tím nemocným člověkem rodič a pečovatelem dítě, tak je jasné, že "muset" nebudou nikdy, protože dítě je přežije.

Jinak mi není jasné co by "pomůžu vyřešit" mohlo znamenat.

Sobecké to není ani omylem, naopak, teď už se to dostalo do fáze, kdy vás rodiče vyloženě zneužívají. Co se odkládání týče, tak bych si prostě našla garsonku, pronajala si jí a doma to jen oznámila, od prvního srpna bydlím na adrese té a té, tak si urychleně sežeňte nějaké bydlení poblíž, díky.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 30.06.13 12:31
avatar

Vypadá to, že to máš v hlavě srovnané, Chce to jenom udělat ten krůček a realizovat to. Čím déle to budeš odkládat, tím to bude složitější. Ty máš skoro celý život před sebou a nezahodíš ho přece jenom kvůli ohledům k někomu jinému, byť třeba vlastnímu otci. V tomhle ti přece musí pomoci celá rodina, řešení je určitě víc. První krok je osamostatnit se, to ti umožní se na celou věc podívat trošku s odstupem a vidět ještě jiná řešení.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 30.06.13 20:52
avatar

Máte nějaké sourozence? Matka není schopná se o otce postarat? Léčí se otec na psychiatrii a pobírá třeba alespoň částečný invalidní důchod?

Uvědomte si, že to co děláte, nic neřeší. Stav otce se nezlepší tím, že ho budete všude vodit za ručičku. Pokud je na tom skutečně tak špatně, musí se léčit, jen tak se může jeho stav zlepšit

Ať je to jak chce, musíte začít žít svůj život. Zatím máte pocit, že jste pro otce nenahraditelná, ale to se jen zdá. Když odejdete, bude si prostě muset zvyknout na novou situaci a řekl bych, že mu Váš odchod paradoxně i hodně pomůže. Teď totíž nemusí se sebou nic dělat, nemusí se snažit svůj stav zlepšit když má pořád za zadkem 24 hodin denně opatrovnici zdarma. A Vy se už možná podvědomně taky bojíte odejít, odstřihnout se a vrhnout se sama do života.

Zatím jste ještě mladá, ale pokud v tomto budete pokračovat, ujede Vám vlak. Nestihnete založit vlastní rodinu. Budete s rodiči dokud nezemřou a potom zůstanete sama. Už jste pro rodiče udělala až moc, takže teď si najděte práci někde daleko od nich a odstěhujte se. Začněte pracovat na svojí budoucnosti, najděte si nové přátele. Žádné jiné řešení nemá smysl.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 30.06.13 22:37
avatar

Co děláte, je trochu proti přírodě. Mladá zdravá žena se má osamostatnit a založit rodinu. Netvrdím, že se všichni mají a musí chovat podle zavedených zvyklostí, ale sama píšete, že vás k vlastní rodině myšlenky vedou.

Tatínek se musí co nejdříve začít léčit. A psychologa zřejmě bude potřebovat i vaše maminka. Nechápu, jak mohla dopustit, že se situace vyvinula až do popisovaného stupně. Pravděpodobně cítí ve vašem sebeobětování jakousi úlevu pro sebe, ale zároveň by již měla toužit po vnoučatech, měla by se radovat z každého vašeho pracovního úspěchu. A dokonce by si neměla nechat ujít i takové maličkosti, jako jsou (někdy marné a odmítané) rady se zařizováním bytu, zoufalé telefonáty co s pokaženou svíčkovou a tak podobně. To je život. To všechno by vám měla jako máma nejen přát, ale dokonce vás do toho nějak popostrkovat.

Začněte návštěvou praktického lékaře obou rodičů. A odstěhujte se tak daleko, aby vzájemné návštěvy byly možné, ale ne neustálé.

Ohodnoceno: 1x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.