Dobrý den,
chtěl bych se zeptat jak řešit svou doposud neřešenou situaci. Nevím kde mi hlava stojí, mám toho moc. Živým se jako OSVČ, pracuji od brzského rána do pozdní noci. Pořád po mě někdo něco chce. Mám pocit, že mé snažení není dostatečně ohodnoceno. Někdy prožívám takové nervy, že mě celý den bolí břicho, hlava, motá se mi hlava a několikrát jsem zažil pocit mdloby.
Jen tak odmítat lidi nemohu, jelikož pokud pracuji sám na sebe - jde mi o pověst. Nikdy jsem nebyl zaměstnanec, takže nevím jak to funguje, ale mám spoustu přátel, kteří si o mě myslí, že jsem pan podnikatel, který si pracuje kdy chce. Pracuji většinou i když nechci. Ano je pravda, že jako OSVČ si mohu dovolit ve všední den vzít nohy na ramena a s přáteli někam vyrazit. Jen mě zaráží to, že si ostatní neuvědomují, že když jdeme společně spát ve 2:00, tak vstávám mezi 5:00 a 6:00 a funguji už na NB. Oni si vyspávají do 9:00 hod. a první co - po probuzení si stěžují jak se mají špatně, že musí zítra ráno do práce a já si mohu pospat. Rád bych svou práci omezil, ale když nyní pracuji naplno, tak mi to tak akorát stačí na životní náklady.
Takže kdybych to shrnul - mám nyní těžké pracovní období o kterém si myslím (doufám), že je dočasné. Předpokládám, že po doplacení hypoték by se mohl režim sklidnit. Problém je v tom, že toto období může trvat ještě několik let. Potřeboval bych poradit jak toto období přežít. Další problém vyvstává v tom, že pořízení potomka v tuto dobu nepřipadá v úvahu, ale bojím se toho, aby nebylo pozdě. Nejsme nijak staří, ale chtěli bychom mladí rodiče.
Děkuji za reakce.
4x
Dobrý den.
Sám vidíte, že už teď máte zdravotní problémy, které určitě jen tak neodezní, nezměníte-li životní režim. Naprosto chápu, že jako OSVČ máte určité závazky a povinnosti, ale všeho s mírou. Musíte také někdy odpočívat, vysadit a nabrat sílu. Jinak, i když budete chtít to těžké několikaleté období - jak říkáte, překonat, nezvládnete to. Váš organismus to nevydrží. Přečtěte si něco o syndromu vyhoření, myslím, že se Vás týká. Jediná rada - zvolněte tempo, stanovte si každý týden pevnou dobu odpočinku a tu dodržujte, dejte se do pořádku.
A k pořízení potomka můžu poradit jedno - není dobré to donekonečna odkládat. Až splatíte hypotéku, můžou nastat další nečekané starosti či potíže, které život běžně přináší. Nevím, kolik Vám je, ale čas hrozně letí. Promluvte si o tom s partnerkou. Možná právě pořízení potomka by Vám do života přineslo změnu a určité zklidnění a přehodnocení celkové situace.
Hodně štěstí.
3x
Všechno, co vám napíšeme, vy dobře víte. Jen neposloucháte podvědomí, zdravý selský rozum. Nemá cenu vám psát, že si musíte najít rovnováhu. Naučit se nejen pracovat, ale i relaxovat, užívat si života. Protože život nepříjde pak, až se ze všeho vyhrabete. Život je teď! 
Víte, co se vám pak stane? Kamarádi, smutné je, že dobří kamarádi, kteří to všechno s vámi zažili, začnou mít řeči typu: Tobě se to žije, ty jsi v balíku. To já bych si nemohl dovolit, já na to nemám." Přesně tohle se stalo mému bratrovi. 
Naučte se alespoň rozlišovat, co je nejdůležitějšího, co může počkat a co můžete s klidným srdcem přenechat někomu spolehlivému, kdo s vámi spolupracuje, byť jen na pár hodin. Neumíte všechno nejlépe, nejste ředitel zeměkoule, nejste Superman! Dejte vydělat ještě někomu, na koho je spolehnutí, kdo nebude pindat, ale udělá přesně to, co mu řeknete a zaplatíte. 
Život je teď, ne až potom!
nadne. Babča to napsala moc pravdivě . Já jen připojím, že žádné POTOM už nemusí být. Taky jsem si tohle zažila. Pracovali jsme spolu s manželem osmnáct hodin denně. Soboty, neděle. Když jsme s tím začali, tak dceři bylo šest. A když jsem se jednoho rána vzbudila, zjistila jsem, že je jí 15 
. A pak vše co jsme tak pracně vydřeli, bylo během rozvodu fuč 
. Dnes nelituji toho, že jsem přišla o hodně moc peněz a jiného majetku. Dnes lituji toho času...Času, který jsem měla daleko víc trávit se svojí dcerou, mými rodiči, rodinou vůbec. S pravými kamarády. Víš, po tom rozvodu jsem totálně vyhořela. Prostě tělo řeklo dost. Nepřej si zažít ten pocit, když ráno v deset (:D), jen ztěží vylezeš z postele, dojdeš si na záchod a doplazíš s vysílením všech sil zpátky do postele 
. A tam vydržíš celý den. Nejde nic dělat. Ta únava je tak obrovská, že ji ničím nepřekonáš. Já jsem se v tomhle plácala tak pět let . Dnes už mám vnoučata. Svojí práce mámopět až nad hlavu - nestihám. Mohla bych dělat opět denně od nevidím po nevidím. Jo, občas takhle funguju. Ale... Pak vezmu vnoučata a padáme do lesa, na koupaliště, nebo hrajeme na schovku po baráku (ty děti mě naštěstí ještě hledají 
). Peter Nagy kdysi zpíval takovou písničku - něco v tom smyslu, že ať děláš cokoliv, dělej to tak, jako by to bylo naposledy (Poslednýkrat). Ten refren je velice pravdivý.
Buď rád, že máš v práci tolik klientů. Ale nauč se říkat NE. Když Tě práce odrovná, oni za Tebou do nemocnice nepříjdou, nebudou Ti nijak pomáhat. Mysli na sebe, na svoji rodina, na ŽIVOT. Víš, taky jsem neměla kdysi ráda ty "kecy" starších lidí, co mi říkali: Počkej, jak Ti ten život uteče...Jojo, dnes vím, že je to pravda. TAK UBER PRACOVNÍ PLYN!
1x
Psychiatr ne, protože to je lékař co léčí duševní choroby, a tak daleko ještě nejsi.
Psycholog taky asi ne, ten by si s tebou jenom povídal, a to ty nepotřebuješ.
Psychoterapeut snad ano - mohl by tě naučit nějaké techniky, co se sebou a tak.
Ale jak to tak čtu, ve tvém případě se jedná jen o otázku priorit - zda práce, rodina nebo život...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.