Kamarádka, kterou mám rád

Ahoj,
mám trochu zmatek v hlavě a potřeboval bych poradit. Před několika měsíci jsem si ve škole začal všímat jedné holky víc než je u mě obvyklé. Chvíli mi trvalo než jsem si něco zkusil a nakonec jsem to raději vzal cestou dopisu. Bohužel už přítele má a já byl slušně odmítnut. Nicméně se z nás stali kamarádi a občas spolu vyrazíme ven. Doufal jsem, že tím dopisem to uzavřu, ale nejde mi to. Jsem trochu introvertnější a své kamarády vídám většinou jenom ve škole. Proto mě docela překvapilo, že část svého času trávím s onou dívkou. Bude mi pomalu 18 a ještě jsem neměl žádný vztah s holkou. Zatím jsem neměl potřebu si s nějakou něco začít, asi jsem postrádal to, co teď cítím ke své kamarádce. Nepříjemné je, že nad tím přemítám každý den. Někdy míň, někdy víc. Nejhůř mi však bývá po našich schůzkách, kdy se mi dostane do hlavy úplně. Projevuje se to neschopností něco dělat, protože snadno mi k ní utečou myšlenky, což mi někdy vadí (při učení apod.). Chtěl bych jí držet v náručí, zažít s ní první polibek... Rozum mi ale šeptá, že je úplně jiná než já a první vztahy obecně moc dlouho asi nevydrží (ona je více společenská, má odlišné zájmy, chodí na různé akce, festivaly nebo třeba i s kamarády občas na pivo. Tomu kontrastuje, že já svůj čas trávím raději u sebe v pokoji a dělám si své věci a ve společnosti více lidí si přijdu trošku nesvůj) a samozřejmě ještě je tu její přítel.
Nevíte, jak bych se mohl přes tyto pocity přenést? Měl bych to s ní zkusit probrat? Kdybych ji nevídal ve škole, nechodil s ní ven, myslím, že bych nad tím tolik nedumal.