Mám problém se svojí matkou. Mě je 22 a matce lehce přes 50. Většinou je vztah mezi námi v pohodě, jsou ale chvíle, kdy mám chuť si sbalit kufr a odejít z domu-stále bydlím u matky, studuji. Když jsme například byli u jejích rodičů a já neudělala to, o co mě děda žádal, tak po příjezdu mi matka vyčinila. Prý se mám s babičkou a dědou rozloučit, že už k nim nesmím. Že jim zavolá a ať oni se také rozloučí se mnou. Naprosto přehnaná reakce, téměř kvůli ničemu. Nakonec to byly jen výhrůžky. Je to bohužel cholerička a své citové výlevy a nenálady si léčí výhradně na mě. Mě to však velmi ničí. Naposledy tuto neděli opět excelovala. Odjela za svými rodiči, já jsem uvařila oběd a vysála celý dům, jako je mým zvykem již od 14 let a na neochotu s domácími pracemi si opravdu má matka stěžovat nemůže. Dále jsem jí slíbila, že dojdu s naším psem ven. Byly 3 hodiny když přijela a já zrovna douklízela. Když jsem jí na otázku "zda byl pes již venku" odpověděla, že ne a proč (protože zatím nebyl čas, protože jsem vařila oběd a poté uklízla), tak po mě začala řvát, jak je to možné. Připomínám, že máme zahradu, na kterou psa pouštíme, aby se mohl vyvenčit sám, tudíž šlo jen o jeho "vylítání se na procházce." Připomněla jsem jí, že jsou teprve 3 hodiny odpoledne, ne 10 večer a ven s ním samozřejmě půjdu. To ji však neuspokojilo, vyloženě se na mě potřebovala vybít, vybít svůj vztek. Nedovedete si představit jak na mě řvala a plyvala okolo sebe oheň. Za nic. Mohla jen v klidu přijet, dát "nohy na stůl", protože vše bylo hotovo a s jejím psem bych došla. Měla jsem slzy při té hádce na krajíčku a ona byla na koni. Prý jsem chudinka, řekla sarkastickým tónem. Nejradši bych se v tu chvíli sbalila a odešla, ať dělám co dělám, je zle a nezavděčím se jí s ničím. Teď momentálně je na mě naštvaná, se psem jsem poté samozřejmě šla, ale jsem v "klatbě". Prosím o radu, jak s ní mám jednat, co dělat dál. Já už si s ní nevím rady a velmi mě toto ničí, zatímco ona z toho vždy vyjde jako "vítěz", naše neustálé hádky jí nemrzí, to jen mě a nechci se již od ní nechat psychicky terorizovat. Situace je pro mě již neúnosná, proto se obracím na Vás... Prosím o jakoukoli radu. Moc děkuji.
3x
Hodně jsem četla o vztazích matek a dcer a málokdy to byl vztah ideální - lépe řečeno jeden z nejproblematičtějších, co v rodině existují. Tohle ovšem platí nejvíce v období, kdy dcera už je dospělá, ráda by si zařídila život podle svého. Především ale podle svých pravidel, které se ve většině případů neshodují se životním stylem matky. Předpokládám, že žijete pouze spolu, alespoň o dalších členech v domácnosti nepíšete. Vaše matka je naopak ve věku, kdy si začíná uvědomovat své pomalé stárnutí, které sebou přináší i zdravotní problémy (klimakterium a s tím i mnohdy problémy s váhou, občas něco bolí, nutné návštěvy zubaře a očního lékaře), no prostě už to není to co bývalo. Pokud byste obě nebyly na sobě závislé, bydlely jste každá se svým partnerem a nebo alespoň matka, nebyly by občasné výkyvy ve vztahu tak zřejmé. Takto se naplno projeví její nepřiměřené nálady - no a kdo je na ráně, tak to prostě schytá. A nedokáže asi reagovat přiměřeným způsobem, pro ni jste stále děcko, nad kterým vládne tvrdou rukou a vůbec si neuvědomuje Váš věk, Vaši osobnost a také ponížení, které z takových hádek vyplývá. Nevím, jak dlouho ještě budete studovat. Ale asi by bylo vhodné, se co nejdříve osamostatnit, i když to bude samozřejmě dosti náročné. A domnívám se, že teprve potom se Váš vztah zlepší a budete jedna druhé chybět. Ale zatím nevidím moc šancí cokoliv změnit. K tomu, aby se k Vám chovala Vaše matka jako k dospělému člověku, to jí přeci nikdo nemusí určovat, to by měla pochopit ona sama. Ale málokomu se to tak povede s přihlédnutím k podmínkám, ve kterých spolu žijete. Zkuste se v dobrém ozvat, když jste spolu v pohodě. Řekněte jí, jak Vás to mrzí, když nedokáže ani pochválit a jenom na Vás vidí chyby. Ale pozor, nezapomeňte také chválit svou matku, když udělá něco ona hezkého a dobrého. I jí možná chybí hezká slovíčka, pokud nemá nikoho jiného než rodiče. Moc Vám držím palce, protože jsem zažívala s matkou obdobný vztah, ale zase naopak taťka byl zlatíčko. Já se stěhovala na své 23. narozeniny 100 km daleko. Mám někde uložené desatero pro matky a jejich dospělé dcery, jestli to najdu, přidám to k zamyšlení. 
Tak jsem zjistila milé kolegyně, že jsme se perfektně shodly, jenom já jsem se jako vždy "trochu víc" rozepsala. 
1x
Jste dospela. Jestli mate kam jit a dokazete se uzivit pri studiu bez podpory rodicu, tak jdete.
Pokud ne, tak to je smula.
Promluvte si s matkou. Reknete ji, ze na sebe nenechate kricet a zeptejte se ji, jestli ji jde o to, vystvat vas z domu. Primo takhle na ferovku se ji zeptejte. Pokud rekne, ze ne, tak ji natvrdo stanovte pravidla a natvrdo ji zakazte na Vas kricet.
Pokud rekne ze ano, tak tam na just zustante a proste ji ignorujte.
Hlavne ji jasne dejte vedet, ze do teto situace to dovedla ona - POKUD JE TO OVSEM PRAVDA. VE SKUTECNOSTI NIC NENI JENOM CERNE NEBO BILE.
1x
Nepíšete jak je to s podporou vaší matky, co se studia týče a zda byste se bez její případné podpory obešla. Mnoho rodičů totiž má zásadu, žiješ tady, živím tě, platí moje pravidla, neuznají svobodu a dospělost druhého člověka. Vaše matka s vámi takto zřejmě jednala vždy a nemá potřebu to měnit. Změnu si musíte vynutit vy. Nezbývá než si s ní vhodné chvíli promluvit, nepomůže-li to, oznámit vaše pravidla, co jste nadále ochotná dělat pro společnou domácnost, co ochotná dělat nejste, co nemíníte dále poslouchat atd. Musíte se projevit jako dospělý svobodný člověk, dát najevo, že už nejste malá a už takové jednání nemůžete snášet, protože vás ničí a trápí. Vaše matka to možná bude zkoušet dál, v takovou chvíli nesmíte dát najevo, že vás zase dostala, prostě jí řeknete, že to je to, co vám vadí a proto odcházíte, že až se uklidní, může vám přijít říct, co bude potřebovat. Bude to boj, držím vám palce
1x
Přidávám se s dalším názorem - Vaše matka zřejmě nezvládá přechod a stárnutí, chce sobě i Vám dokázat, že stále drží otěže pevně v ruce. Možná by na to pomohla z Vaší strany vlídnost a pochopení (a v duchu si myslete, co chcete). Zkuste sama sobě v těžké chvíli říci - bude mi líp, až jednou matka nebude vyvádět, protože tady už nebude vůbec? Pokud si odpovíte ANO, budete muset její výlevy vydržet, dokud nebudete soběstačná. Pokud ale přijdete na to, že je lepší mít aspoň nějakou matku, budete to možná snášet líp. Zkuste si nebrat její nálady osobně, zkuste na ně nahlížet jakoby zvenčí, tak trochu jako cizí, nezaujatý člověk. Zkuste se jí klidně zeptat, co ji k tomu vede. Dejte jí tím najevo, že jste dospělá a že s Vámi nemůže zacházet jako se zlobivým spratkem. Držím palce, cesta k samostatnosti a dospělosti je někdy obtížná a hlavně je obtížné přesvědčit rodiče, že už to nastalo.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.