Je chování babičky duševní porucha?

Dobrý den,

prosím vás o pomoc a radu jak postupovat s babičkou, která se ke své rodině chová špatně. Abych vysvětlil situaci, tak před cca rokem jsem začal chodit se svojí přítelkyní, která žije (teď už i včetně mě) v jednom domě. Když jsem za přítelkyní přijel anebo ji jen vyzvednul, tak se babička chovala skvěle, pozdravila, prohodili jsme pár slov nakonec mne ještě mávala na rozloučenou. Po nějaké době jsem však zjistil, že to asi není tak růžové, protože přítelkyně se občas zhroutila a brečela, protože ji babička trápí. Ze začátku mi to přišlo divné protože babička se vždy v mé přítomnosti chovala jako ta nejhodnější babička na světě. Začal jsem to ale vnímat jinak v momentě, kdy jsem u přítelkyně byl častěji a třeba i přespal. Zjistil jsem, že v mé přítomnosti se babička chová úplně jinak než když je s mojí přítelkyní (její vnučkou) o samotě. Babička sice má celou rodinu (syna i dceru a další dvě vnučky) ale všichni se odstěhovali z města, kde s ní dříve žili a moje přítelkyně jako jediná zůstala. Babička již rozvrátila několik vztahů včetně jednoho manželství a teď se snaží o to samé se mnou a moji přítelkyní. Oba jsme z toho na prášky, nedá se to už vydržet. Mě pomlouvá všude kde to jen jde. Pořád dokola mluví jen o penězích a přijde mi že je to jediné o co jí v životě jde. Problém však je, že zlá je jen na svoji rodinu ale na ostatní je slušná, skládá komplimenty, děkuje a prosí což u nás nehrozí. Abych uvedl přiklady jejího chování, tak například když se baví se svojí vnučkou, tak najednou na ní vyštěkne ať drží hubu anebo jí nakoupíme a ona místo poděkování nám vynadá. Cokoliv udělá, například pomlouvání anebo ukradne nám jídlo, tak to pak zapře a dělá že si vše vymýšlíme a trvdí, že jsme se proti ní spikli celá rodina. Když jsme ještě neměli možnost zamykat pokoj, tak nám tam vlezla a ukradla bonbóny z nerozdělané krabičky i to však zapřela jako vše ostatní.

Teď je situace taková, že kdykoliv se v domě mineme s babičkou máme oba dva stažený žaludek a je nám dost silně špatně. Pořád nás otravuje, když se zamkneme, tak klidně bouchá 5 minut na dveře dokud neotevřeme. Když nezamkneme, tak klepání je pro ni tabu stejně jako běžné návyky slušného chování.

Moje otázka zní, zda je možné, že se jedná o nějakou duševní chorobu a zda by nám třeba někdo doporučil jak postupovat, protože jsme už bezradní.

Říkali jsme si jestli to není věkem ale není, ona i když vše zapírá, tak to vypadá, že má vše dobře promyšlené a pamatuje si to.