Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
prosím vás o pomoc a radu jak postupovat s babičkou, která se ke své rodině chová špatně. Abych vysvětlil situaci, tak před cca rokem jsem začal chodit se svojí přítelkyní, která žije (teď už i včetně mě) v jednom domě. Když jsem za přítelkyní přijel anebo ji jen vyzvednul, tak se babička chovala skvěle, pozdravila, prohodili jsme pár slov nakonec mne ještě mávala na rozloučenou. Po nějaké době jsem však zjistil, že to asi není tak růžové, protože přítelkyně se občas zhroutila a brečela, protože ji babička trápí. Ze začátku mi to přišlo divné protože babička se vždy v mé přítomnosti chovala jako ta nejhodnější babička na světě. Začal jsem to ale vnímat jinak v momentě, kdy jsem u přítelkyně byl častěji a třeba i přespal. Zjistil jsem, že v mé přítomnosti se babička chová úplně jinak než když je s mojí přítelkyní (její vnučkou) o samotě. Babička sice má celou rodinu (syna i dceru a další dvě vnučky) ale všichni se odstěhovali z města, kde s ní dříve žili a moje přítelkyně jako jediná zůstala. Babička již rozvrátila několik vztahů včetně jednoho manželství a teď se snaží o to samé se mnou a moji přítelkyní. Oba jsme z toho na prášky, nedá se to už vydržet. Mě pomlouvá všude kde to jen jde. Pořád dokola mluví jen o penězích a přijde mi že je to jediné o co jí v životě jde. Problém však je, že zlá je jen na svoji rodinu ale na ostatní je slušná, skládá komplimenty, děkuje a prosí což u nás nehrozí. Abych uvedl přiklady jejího chování, tak například když se baví se svojí vnučkou, tak najednou na ní vyštěkne ať drží hubu anebo jí nakoupíme a ona místo poděkování nám vynadá. Cokoliv udělá, například pomlouvání anebo ukradne nám jídlo, tak to pak zapře a dělá že si vše vymýšlíme a trvdí, že jsme se proti ní spikli celá rodina. Když jsme ještě neměli možnost zamykat pokoj, tak nám tam vlezla a ukradla bonbóny z nerozdělané krabičky i to však zapřela jako vše ostatní.
Teď je situace taková, že kdykoliv se v domě mineme s babičkou máme oba dva stažený žaludek a je nám dost silně špatně. Pořád nás otravuje, když se zamkneme, tak klidně bouchá 5 minut na dveře dokud neotevřeme. Když nezamkneme, tak klepání je pro ni tabu stejně jako běžné návyky slušného chování.
Moje otázka zní, zda je možné, že se jedná o nějakou duševní chorobu a zda by nám třeba někdo doporučil jak postupovat, protože jsme už bezradní.
Říkali jsme si jestli to není věkem ale není, ona i když vše zapírá, tak to vypadá, že má vše dobře promyšlené a pamatuje si to.
Proč hned duševní porucha? Prostě má takovou povahu. Na jednu stranu si stěžuješ na chování babičky, ale na druhou stranu tam stále bydlíš. Ostatní, kteří se odstěhovali jinam, zřejmě věděli proč. Nepíšeš nic o tom, co tebe a přítelkyni v tom baráku drží.
Duševní porucha protože nám přijde, že když někoho naštve a způsobí konflikt v rodině anebo když se její vnučka rozbrečí, tak jí to udělá dobře a odejde jakoby se uspokojila a dál neměla potřebu dělat rozbroje. Moje chyba, že jsem to neuvedl. Drží nás tady to, že moje přítelkyně investovala do části domu, kde bydlíme ještě v době, kdy chování babičky bylo jakž takž snesitelné, teď je to však ještě horší.
Nešlo by dům nějak stavebně rozdělit? Má k té části domu přítelkyně nějaké vlastnické právo? Jestli ne, možná by pomohlo babičce na rovinu říct, že jestli se nepřestane tak hrozně chovat, odstěhujete se. Jí jde evidentně o to, aby se zbavila Vás a zároveň tam nezůstala sama bez vnučky. Berte to tak, že když neodejdete tak sice ušetříte za bydlení, ale možná si zničíte vztah.
Duševní poruchu asi mít bude, ale pokud ona sama nebude chtít na vyšetření, nijak ji tam nedostanete. Časem může začít být i nebezpečná. Možná si pro jistotu nenápadně monitorujte svoje místnosti v domě, až potom někdy dojde na lámání chleba, budete mít důkazy pro svoje tvrzení.
Kolik je Vaší babičce let?
Moje maminka, která byla až do 80-ti let docela prima ženská, se začala měnit, když utrpěla zlomeninu krčku, dostala sice endoprotézu, ale už se pak nemohla pohybovat jako dříve - postupně přestávala chodit, seděla jenom na gauči - a začala být zlá a nespravedlivá. Asi byla moc nešťastná - ale lidé kolem ní to nechápali (bohužel ani já - a teď už to nenapravím - maminka umřela) ) - doteď si to vyčítám - nevím jaká budu ve stáří já!
Babičce je 85 let a je hodně silná a zdravá, po schodech lítá jak ve 40, s chůzí nemá absolutně žádnej problém. Její můž zemřel velmi mlád cca kolem 40 a od té doby je úplně sama, možná by to mohla být nějaká flustrace ze samoty.
V tomto věku to může být(a nemusí) počátek nějaké nemoci, alzheimer, stařecká demence, schizofrenie. Kdoví. Poraďte se s nějakým psychiatrem. Řekne Vám, na co dávat pozor. Jak a čím se jednotlivé nemoci projevují. Je možné, že přijdete společně na to, že babičce nic není a jen "prudí". Nechce zůstat sama.
Toto není známkou stařecké demenceOna to má v povaze,je sama,a velice ji těší na duši,když se někdo z vás hádá,a nedej Bože,rozchází
Proto všichni od ní utíkají co nejdále.Zkuste prvně psychologickou odbornou pomoc,a když ta nezabere/což asi neee/,urychleně hledejte jiný domov,jelikož ten Váš není domovem,nýbrž peklem
Kamile, co tady popisuješ, jasně svědčí o tom, že babička již není duševně v pořádku. To, že se k vám dobývá do pokuje, dokud neotevřete, že vám baští bonbony, že si vymýšlí, je porucha, měli byste zajít k doktorovi a říct, co se s babičkou děje. možná napíše léky, ale určitš vám řekne, na co se můžete připravit. Jak sám píšete:
"Babičce je 85 let a je hodně silná a zdravá, po schodech lítá jak ve 40, s chůzí nemá absolutně žádnej problém. Její můž zemřel velmi mlád cca kolem 40 a od té doby je úplně sama, možná by to mohla být nějaká flustrace ze samoty."
Babička sice může na nohy, až na tu hlavu. A v hlavě se jí to to prostě motá. Jo, jo, stáří je všelijaké, ano i takové, jako prožíváte nyní s babičkou. Prostě si neberte nic osobně, ale vnímejte ji, jako nemocného člověka. Přeji vám hodně porozumění a trpělivosti. Sama jsem se starala o otce téměř 10 let a vím, co může nemoc s sebou přinést. - pt
Kamil. Mojí mamince bude osmdesát. Mám ji moc ráda, ale pod jednou střechou bych s ní nemohla bydlet ani minutu. Trošku mi připomíná tu Vaši babičku. Nenechá na nikom niť suchou, vysloveně jí dělá dobře, když se jí podaří někoho rozhádat a pak dál rozš´tourává obě pohádané strany. V jednom domě s ní bydlí moje sestra s rodinou a zažívají s ní perné chvíle. Bydlí takhle spolu odjakživa a za celou tu dobu se nenašel žádný způsob, jak ji změnit. Mluvit s ní o tom, nemluvit - všechno výjde naprázdno. Ona se cítí ukřivděná, všichni okolo jsou špatní...
Takže rada? Buď se s tím naučíte žít, nebo se odstěhujete. Na toto žádné prášky neexistují.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.