Miluji ho?

Od: Datum: 10.05.13 20:47 odpovědí: 6 změna: 11.05.13 07:03

Ahoj, jsem s přítelem 4 roky a příjde mi už tak rok, že nejsem štastná, všechno mi na něm vadí, není to jako dřív taky mám pocit že už ho nemiluji, ale přitom nedokážu od něho odejít, jsme na něj hodně zvyklá, je to jinak užasný chlap, jen postě nevím kde se to všechno vytratilo, poslední dobou se i moc hádáme, nevím jestli by nebylo lepší to ukončit. Už se ani moc nemilujeme, všechny něžnosti jsou pryč, ale možná je to tím, že oba dva to máme naročné v práci. Poslední dobou jsem si všimla, že mi chybí ta prvotní zamilovanost, nějaký mužský, se kterým to prožiji znovu. Příjde mi že chci změnu. Miluji ho nebo nemiluji? Mám v hlavě nehorázny chaos a nevím vůbec co chci, nechci mu ublížit. Také mi přijde, že je ratši s kamarádama než semnou, prostě je to všelijaké a divné :( nejde to ani celkově popsat co cítím. Je to hrozně složité, jsem divná nebo je to normální věc po tak dlouhém vztahu? Vím že přichází i krize, ale těch už jsme měli, ale ted je to nejhorší mi příjde. Na jednu stranu chci být sama a nadruhou chci být sním. Jen si myslím, že jsem zjistila, že jsem každej uplně jiný. Co mám dělat?


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 10.05.13 21:11
avatar

Ve zralém a dlouhodobějším vztahu už nikdy nebude ta "prvotní zamilovanost". Tato doba trvá údajně kolem 6 měsíců až dvou let, a pak se vztah buď posune dál do opravdového partnerského vztahu, nebo se začne rozpadat. Čert tomu věř, ale přijde mi, že nejste s přítelem schopni přejít právě na ten dlouhodobý a zralý vztah. Upřímně Vám můžu říct, že po dvou letech mi to také ve vztahu chybělo a přemýšlela jsem, zda to má cenu, ale za pár měsíců jsem se probrala a pochopila jsem, že už nemůžeme být ti zamilovaní puberťáci, co jen olizují a osahávají, že jsou důležitější věci - a vidím, jak přítel maká, abychom se měli lépe, jak plánuje bydlení, jak řeší spoustu věcí, které mají dopad i na mě. V tom tak trochu vidím smysl partnerského života.

Píšete, že chcete změnu. Jenže když si najdete nového chlapa, rok to zase bude láska, zamilovanost, ocucávání, a pak opět spadnete do tohoto "stereotypu". A co pak? Zase budete hledat jinde? To si musíte ujasnit. Zda chcete pořád cítit ono vzrušení ze zamilování, nebo jste již ochotná přijmout rodinné zázemí a zodpovědnost. Každé nové koště dobře mete...

Anebo jste jednoduše oba vystresovaní z práce a přenášíte si to domů. Co takhle odjet na zamilovaný víkend, jen sami dva? Co zase zažehnout jiskru večeří?

Pokud ale sama víte, a to si fakt musíte být jistá, že "nejste šťastná" (nesmí to být jen přechodný pocit, že zrovna nemáte líbánky", nemá smysl udržovat vztah založený jen na zvyku. A tím hůře, pokud jako jeden z důvodů uvádíte "abych nebyla sama".

doplněno 10.05.13 21:37:

Ani nejskvělejší chlap nemusí nutně být pro Vás ten pravý, když si nesedíte. Mnoho odlišných názorů se dá přejít, ale pokud si nerozumíte v základních věcech (rodina, bydlení, finance, děi apod.), těžko budete hledat společnou řeč někdy později. A máte pravdu, svou roli může hrát i to, že jste od 17 let v dlouhodobém vztahu - není to úplně standartní (ačkoli se mnou je přítel také od 17*smich* ), a právě můžete mít často pocit, že Vám něco uniká, že si ještě chcete užít. Já bych tyto pocity nepodceňovala, protože Vás budou frustrovat i nadále a intenzita se bude stupňovat, až si nakonec třeba ve 30 uvědomíte, že máte "nejlepší léta" v háji a nic jste si neužila.

Záleží na Vás, jak se rozhodnete, to Vám nikdo neporadí. Zkuste si na papír napsat plusy vztahu a vedle mínusy. A rozhodujte se podle toho, co bude převažovat (ne podle strach, že lepšího chlapa nepotkáte*stop*).

Ohodnoceno: 0x
 
Od: pgdn123*
Datum: 10.05.13 21:15

Máme pravdu, můj přítel je takový plánuje do budoucnosti, bydlení všechno snaží se, ale příjde mi poslední dobou, že se na ničem nemůžeme shodnout, já si věci ráda dělám po svojem a on mi pořád do něčeho mluví, máme odlišné názory, málo se shodnem. nevím jak to všechno nazvat, je to skvělý chlap, ale nevím jestli nám to dlouho vydrří, když jsme každý uplně jiný. Chybí mi taky svoboda, protože už od 17 jsem s přítelem a je mi 21. Možná nejsem ještě dostatečně vyřáděná nebo nevím. Chvilkama bych nejratši byla sama a užívala si života dokud jsme ještě mladá, potom za nějakou dobu mít dlohodobý vztah, ten mi neuteče.

doplněno 10.05.13 21:16:

* Máte pravdu...

doplněno 10.05.13 21:17:

ale na jednu stranu mám strach odejít, kvůli tomu, že už třeba lepšího chlapa nepotkám :(

Datum: 10.05.13 21:33
avatar

v 21 jste mladinka a urcite bych s nim nezustavala jenom proto ze si myslite ze lepsiho uz nenajdete. Me se stalo to same, byli jsme spolu 6 let, posledni rok jsem citila, ze to neni ono ale zustala jsem s nim, dokonce jsme planovali svatbu ale nakonec jsme se jednou pohadali tak, ze jsme si rekli, ze lepsi je to ukoncit. A to mi bylo 30. Ted po roce jsem sama, ale rozhodne toho nelituju, ani jeden bychom nebyli v tom vztahu stastni. Takze moje rada, pryc dokud muzes.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 10.05.13 21:39
avatar

Ahoj. Do každého vztahu se vloudí po nějakém čase stereotyp. To je normální. Ale ze vztahu by neměla vyprchat důvěra, láska, tolerance, porozumění. Pokud je vztah už jen plný pochybností a nespokojenosti, hledání chyb na druhém, schází pohlazení, milování...Pak to není vztah dvou lidí, kteří se mají rádi a chtějí být spolu v dobrém i zlém po celý zbytek života. Na každém vztahu se musí pracovat, upevňovat ho, aby se nerozpadl dříve, či později. Pokud to, co Vám chybí u svého partnera nenalézáte, nebudete spokojená v takovém vztahu asi nikdy. Popřemýšlejte o tom, zda jste schopni žít spolu, ne vedle sebe. Se vším, co k vztahu patří...Pokud v něm již nyní chybí fyzický kontakt, pak je něco špatně...Být s někým jen ze zvyku a setrvačnosti, není asi nejlepší volba...Rozhodnout se ale musíte sama, co s tím chcete udělat...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 11.05.13 06:30
avatar

1) láska není postel.

2) není normální že se moc hádáte.

3) když se sama sebe zeptáte : Miluji ho? Pak je odpověď vždycky NE.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 11.05.13 07:03
avatar

Po 4 letech soužití je to prvotní okouzlení v čudu, co si budeme povídat. Ale: neexistuje jen láska milenecká, která je nejkrásnější. Přechází v lásku manželskou, v lásku rodičovskou, až budete mít děti. Tyto lásky už nejsou tak ohnivé, ale jsou rovněž potřebné.

Pokud budete hledat jen lásku mileneckou, žár a vášeń, tak budete postupně hledat až do smrti, chpdit od jednoho k druhému a s každým vydržíte tak 2 roky. To proto, že každá láska se časem změní. My jsme s manželem 38 let, máme se rádi pořád, i když už mi na jaře nenosí fialky, jako kdysi. A mám ho kvůli tomu snad zapudit? :D

Poslechněte si verše Stěpana Ščipačeva /Sloky lásky/ a snad pochopíte:

Lásky si važte už teď, v mládí a s léty dvakrát vroucněji,

láska - to není vzdychat, hladit, vodit se s lunou v aleji.

Přijdou i mraky, nečas, tíseň, pak, zkřehlí, kdo vás zahřeje?

Láska je jako dobrá píseň a píseň složit - těžké je...*palec* Jaga.

Ohodnoceno: 1x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.