Nevím, jak to bere

Předem se omlouvám, že to bude znít jako dotaz od patnáctiletý holky, ale holt mě to teď trochu trápí a navíc mě v květnu a červnu čeká dost náročnejch školních i pracovních věcí a nějak se bojím, aby tahle záležitost nedopadla špatně a neovlivnilo to negativně ty školní a pracovní věci... zkrátka se bojím zklamání.

Přesně před dvěma týdny jsem celkem neplánovaně šla na jednu akci, která začínala odpoledne, nechce se mi moc uvádět konkrétní detaily, nicméně ačkoliv jsem plánovala jít jen na pár hodin, zůstala jsem na tý akci až do rána . Někdy k ránu jsem se začala bavit s jedním klukem, no tedy spíš mužem (mně je 24, jemu pár let přes 30 - svobodný), se kterým jsem se dřív sem tam viděla, prohodili jsme pár slov, ale žádný dlouhý povídání. Každopádně už pár měsíců jsem si říkala, že je fajn a že bych ho i celkem ráda víc poznala, ale jako kamaráda. No každopádně na týhle akci jsme se k ránu začali bavit (spíš on se mnou, než já s ním), oba dost pod vlivem alkoholu, domluvili se na schůzce na další týden... Doprovodil mě na tramvaj, líbali jsme se atd., odjela jsem domů. Během víkendu jsme si vyměnili pár sms, on napsal, že se těší na středu, kdy jsme měli domluvený to setkání. Ve středu jsem mu napsala, jestli to tedy platí a že bychom si měli určit přesný místo a čas. On napsal že samozřejmě platí, navrhnul pár míst, já jedno vybrala a tam jsme se večer sešli. Celkem normálně jsme si povídali, popíjeli jsme a najednou byly dvě hodiny ráno a podnik, kde jsme byli, zavíral. Navrhla jsem, jestli půjdeme ještě někam, on řekl že ano, vyšli jsme, chytl mě za ruku a šli jsme do další hospody. Tam jsme ještě dvě hodiny popíjeli a následně jsme se asi hodinu procházeli po městě, doprovodil mě na zastávku, líbali jsme se a rozloučili jsme se. V pátek mi napsal sms, jak jsem přežila předchozí den po našem flámu, že on to měl v práci dost náročný. Já odepsala, že já taky a dodala jsem, že pokud někam o víkendu bude chtít zajít, ať se ozve, že já bych zašla. V sobotu napsal, že můžeme jít na výstavu, bohužel už jsem měla něco jiného, tak jsem odepsala, že nakonec nemůžu a vyměnili jsme si pár sms. V neděli jsme se viděli přes den asi na hodinu na jedný akci, kde ovšem bylo hodně našich společných známých, takže jsme prohodili spíš jen pár formálních vět. V pondělí jsem mu napsala, že teda můžeme klidně zajít na tu výstavu nebo do kina, že bych ráda zašla. On odepsal, že do toho kina bychom mohli a domluvili jsme se na úterý. Šli jsme do kina, následně na jedno víno, opět mě doprovodil na tramvaj, líbání atd, odjela jsem domů, ještě přišla sms s Dobrou noc. Ve středu jsem mu napsala celkem všobecnou smsku, odepsal celkem vtipně, vyměnili jsme si asi tři zprávy. Dneska jsem mu také napsala já, opět jsme si vyměnili dvě tři celkem pohodový smsky.

O co teda jde? Když to tak vezmu, tak od tý noci před dvěma týdny jsme se viděli 2x (plus jednou, když tam byli i ostatní a prohodili jsme těch pár slov). Nějak jsem tomu na začátku nedávala naději, ale teď mám chuť ho vidět mnohem častěji, víc ho poznat a tak. Vlastně jsem čekala že třeba dneska navrhne, jestli někam nezajdeme nebo tak. Musím na něj pořád myslet, ale rozhodně nechci vypadat, jako že ho úháním. Už kvůli tomu, že včera i dnes jsem napsala jako první já, se cejtim trochu blbě. Navíc vím, že je zítra i o víkendu pryč, takže to se stoprocentně neuvidíme. Příští tejden to taky nebude zrovna slavný, protože oba máme celkem dost práce, akcí a tak. Ale já vůbec nevim, co si z toho brát, jestli teda má zájem, aby z toho něco bylo... nechci si dávat falešný naděje. Ale samozřejmě se nemůžu na nic soustředit a jen přemýšlím, jestli napíše. Chci ho nějak poznat víc, ale to se asi moc nestane, když se uvidíme jednou za týden. Ráda bych se ho třeba zeptala na rovinu, jak to bere, nebo spíš jak to má brát, ale vážně nechci působit jako že ho za každou cenu chci sbalit a tak. Prostě je mi s nim celkem fajn, tak bych v tom nějakym způsobem chtěla pokračovat, ale byla bych ráda, kdyby nějaká iniciativa s tim, že někam půjdeme, byla teď z jeho strany. Ale možný je, že taky neví. Předpokládala bych ale, že kdyby na tom byl stejně jako já, tak by se vidět chtěl a navrhnul by další setkání nebo tak. A když ho nenavrhnul teď, tak vím, že v následujících dnech to taky nebude, když je pryč.

Nojo, vím, působí to jak od patnáctiletý holky, jak jsem psala na začátku. Holt to přišlo ve chvíli, kdy bych se měla soustředit na úplně jiný věci a místo toho čekám na zprávu.