Oblečení versus máma

Dobrý den všem, ráda bych se zeptala na váš názor ohledně mé situace. Je mně 20 a neustále poslouchám komentáře od mamky ohledně svého oblečení (vtipné to bylo první tři dny, po měsíci jsem to pouštěla druhým uchem ven, ale po roce už mě to docela vytáčí, přestože to navenek nijak neřeším - vzdala jsem to asi po půl roce). Nechodím s výstřihy po pupek a sukní do půl zadku, spíš naopak, podle mámy se oblékám moc.

Snažila jsem se jí logicky vysvětlit, proč. Denně dojíždím do školy, jedna cesta trvá skoro hodinu, z toho tak 20 minut pochoduji pěšky, zbytek jedu autobusem, zatímco ji nabírá cestou do práce kolegyně a vysadí ji až před prací, takže venku je tak půl minuty. Takže si klidně vezme jen sukni, tílko a bolerko. Když ale já vylezu z pokoje a mám kalhoty (tenké, žádné rifle nebo tak něco), tričko a svetřík...! Nenechá si vysvětlit, že se mi nechce riskovat, že budu hodinu klepat kosu. A že když mi bude opravdu teplo, tak si prostě ten svetr jednoduše SUNDÁM! Navíc, ona končí pokaždé ve tři hodiny, kdy je teplo, já se občas vracím ze školy (nebo z práce, když jdu rovnou ze školy brigádničit) i kolem sedmé, osmé, kdy už je venku zase chladněji, že jo... Hlavně, že si věčně stěžovala, jak jsem jako děcko byla pořád nemocná a nachlazená.

Vím, že je to blbůstka a drobnost. Ale po tom roce už si fakt říkám, jestli mi nešibe a nejsem fakt taková zimomřivka. :D Navíc bych jednou chtěla po ránu slyšet něco jiného než: pětkrát "Proboha, kam jedeš, na Sibiř? V tom se zapaříš za deset minut, vždyť tam svítí slunko!" (ale že při pobytu venku delším jak tři minuty občas zafouká vítr, to už neřekne ). Setkali jste se s něčím takovým? Chce mě naštvat, je to blbý humor nebo něco jiného?