Partner se upnul na dite, nezajimam ho

Pozeptej se kamarádek. Většina ženských si stěžuje, že manžel myslí jen na to jedno a na dítě prdí. Už byste si v tom měly udělat celkově jasno.:D

Babčo, to máš sice pravdu, ale taky by mohl ještě hrát automaty, chodit do hospody, makat 18 hodin denně a podobně. Nikdy nikde nenastane ideální rovnováha, lze jen zvýšit nebo snížit toleranci mezi jedinci.:D

Nechte ho, ať dělá, co umí. Většinu mužů začne dítě zajímat až v momentě, kdy umí kopnout do balónu (kluk), nebo až když se kolem něho začnou rojit nápadníci (holka). Nic se nemá přehánět, zkuste trochu ukočírovat míru jeho rodičovského zájmu, ale v podstatě to není nejhorší možnost, co může chlap dělat.

No tak mu to dopřejte,dejte mu dítě a zajděte si ke kadeřníkovi,na masáž,na bazén,za kamarádkama na plk,odpočiňte si.

nepíšete jak staré dítě je jestli pár dní,týdnů měsíců...

Nevím, kolik je dítěti, jaké jiné problémy ve Vašem vztahu můžou být. V každém případě, já bych otci nebránila v zájmu o dítě, naopak by mě to spíše těšilo. Je plno otců, kteří se naopak o děti nezajímají, dokud nepovyrostou, veškerou péči nechávají jen na matkách. Určitě bych na vlastní dítě nežárlila, dopřejte mu zájem otce, který je přece také rodič. Pokud bude Váš pocit osamění přetrvávat, s manželem si na rovinu promluvte.

Z toho mála se těžko radí, ale jako novopečený otec půlročního cvrčka taky od manželky občas slýchám pár výtek...

"ty přijdeš domů a nejdřív se ženeš k malýmu a až pak pozdravíš mě"

"haló, já jsem tady taky!"

"já jsem tady v podstatě jen dojnice"

atd...

Ale nic by se nemělo přehánět. Já jsem v práci a když přijdu, na malého se těším a tak si s ním chvíli zablbnu. Jenže donedávna jsem přišel a těšil se na manželku, což jí teď schází. Celej den si s nikým pořádně nepromluví a tak jak se objevím ve dveřích, na mě spustí lavinu slov... jenže když celej den pracujete a pak nechcete lidi ani vidět, tak moc nechybí a už jsme v sobě...

Co poradit? Nechte ho... ale zase mu teda nepomáhejte... jestli chce být rodič na plný úvazek, ať je! Seberte se a jeďte třeba za kamarádkou na celý den. Chápu že Vám bude smutno a moc si to neužijete, ale nakonec i chlap bude rád, že se vrátíte.

Co jsem taky chtěl napsat, tak se určitě nestavte mezi něj a dítě. Takhle to udělala ta moje a nebylo mi dobře po těle, když prohlásila že si bere malýho a jde bydlet k mamince... Samozřejmě to byla jen páka jak mě donutit k něčemu s čím jsem nesouhlasil, ale stejně jsem si připravil "krizový plán" kdyby se něco takového doopravdy přihodilo a každá možnost z toho plánu poškodí nejvíc malého, takže doufám že na něj nikdy nedojde, ale člověk musí být připravený na všechno.

-dopřejte mu péči o dítě se vším všudy - s přebalováním, krmením atd...

- nedělejte dusno, výtky a nátlak ho nepřimějou k zájmu o Vás

- najděte si čas na vás dva - i kdyby to měla být hodinka večer u televize nebo rychlovka když dítě spí.

Buď ráda. Nejhorší jsou chlapi, co ženě vyčítají právě opak - že je ona zanedbává, když se ona stará o kojence. On jí nepomůže, jen žárlí jako malej parchant jako jedináček,který nesnese, že nemá kojí, vaří atd. a neobskakuje ho.

Samozrejme jsem rada, ze o dite jevi zajem a ze se stara apod. Ano, je to velka vyjimka a hodne si toho vazim. Diteti jsou 2 roky.

Nicmene mam pocit, ze jsem odstrcena na vedlejsi kolej. Byla jsem u sve matky na Slovensku 2 mesice i s malou. Za celou tu dobu se me ptal jen na ni. Kdyz jsme se vratily, tak se vrhl k male, mne si skoro ani nevsimnul. Ani jsem mu po celou tu dobu asi nechybela. Netouzi po me jako po zene, intimnosti nemame, neprojevuje zajem, atd.

Nase dite chodi spat kolem pulnoci, to jsme uz celkem vyrizeni a jdeme spat ihned po nem. Ale i kdyz mame cas, tak je mi blby se vnucovat. Porad jen mluvi o tom, jak si musime najit cas na sebe, ale kdyz ten cas je, tak studuje neco na kompu.