Smrt partnera

Milá Kristýno, co na tohle napsat? Slova soucitu, útěchy, soustrasti? Možná by ta slova na chvíli pomohla, ale já ti to řeknu ze svého pohledu. Postihla tě těžká ztráta, ale musíš se s tím vyrovnat a jít dál. Jsi mladá holka, celý život máš před sebou. Ještě je to příliš čerstvé, abych ti říkal, že časem se s tím vyrovnáš, zapomeneš a podobné věci. Ano, čas je spolehlivý léčitel, ale ty to tak zatím nevidíš. Píšeš, že utíkáš mezi přátele, ale nepíšeš mezi jaké a kam. Teď je pro tebe nejdůležitější soustředit se na práci, protože ta ti dá největší šanci alespoň na chvíli na tuto tragédii zapomenout a pak na svoje koníčky a zájmy. Prostě teď je pro tebe nejdůležitější se vrhnout na něco, co potřebuje tvoji pozornost. Vrhnout se do života jiným stylem, než jsi byla zvyklá, nespoléhat se na prášky nebo kamarády, ale určit si své vlastní cíle a jít za nimi. Víš sama dobře, že i tady je řada zkušených a citlivých rádců, kteří se ti ze všech sil budou snažit alespoň poradit, kdykoli to budeš potřebovat.

Kristýnko je to strašné, bolí to a bolí to dlouho když nám odejde přítel, partner, dítě. To, že zemřou staří rodiče sice oplakáme ale snášíme to nějak lépe. Prášky pomohou překonat první chvíle a pak už musíte zase zpátky do života, neříkat si jak byl přítel úžasný a nesrovnávat, že on by to či ono udělal jinak a líp. Jistě měl i chyby a nebojte së to říkat. Je vám 19 let, chvilku si poplačte a rychle zase žít, najít si nového partnera a myslet na to, že život je krásný i když sebou přinese spoustu věcí které nás bolí. Tak šup, šup je krásně, brečelo se včera ..

Zdravím. Na toto téma se vždy špatně hledají vhodná slova. Vždy si člověk uvědomí, jak jedna špatná vteřina dokáže člověku obrátit rázem celý život na ruby. Ten čas truchlení a bolesti nad ztrátou blízkého si musí, bohužel, každý odžít sám. Někdo potřebuje více času, jiný méně, než se bolest otupí a než přijde smíření a vyrovnání se s tím vším. Nespěchejte na sebe. Potrvá to nějaký čas u Vás, než dokážete minulost potlačit a přijmout ji za uzavřenou ve svém nitru. Teď máte asi pocit, že se čas zastavil a nedokážete vidět svoji budoucnost, ani ji plánovat. Ale ono to přijde, nebojte se. Až si připustíte, že nemůžete změnit to, co se stalo a nemůžete již ani plakat, začnete sbírat sílu žít dál a dívat se do budoucnosti. S některými věcmi se člověk smiřuje jen velmi těžko. Potřebujete čas, blízké přátele a rodinu...Ti Vás podrží a pomohou Vám toto období překonat. Kristýno, já Vám přeji hodně vnitřní síly a podpory od svého okolí.