Nenarozený bráška umřel

V pubertě jsem zažil stejnou situaci, takže vím, jak se cítíš. Vlastně ani nevím, jak ti na první otázku odpovědět, spíš bych řekl, že ne. U té druhé je to jen na tobě, ale já to bral tak, že nemám. Vysvětlovat, proč jsem měl a najednou nemám se mi nechtělo a vlastně po tom mohlo být každému prdlačky. Dodnes to víme jen naši a nejsbližší rodina. To je život, takové věci se prostě stávají. Skončili jsme nakonec tři sourozenci, tak hlavu vzhůru a hurá do života.

To je mi moc líto. To by se nemělo stávat, ale bohužel stává se.

Na vaše otázky odpověď není lehká a odpovědět si nejspíš budete muset sama. Záleží jen na vás jak to bude chtít vnímat. Je sice možné polemizovat o tom, jestli už to byl hotový člověk, nebo ne, či jak se na to dívá litera zákona. Všechno je to ale k ničemu, brášku už nic nevrátí. Pomožte hlavně mamince, aby na to nemusela myslet. Třeba bude další bráška

Je to sice smutné ale:
- i nasciturus má práva, ale když se nenarodí... práva nenabude
- fakticky přece ne, nenarodil se, budeš říkat že jsi měla počatého bratra?
Nejlépe je zapomenout.

Kdysi mamce chvíli před porodem umřela holčička, o pár let později se narodil brácha. Takže já mám bráchu, sestru nemám a nikdy jsem neměla - nestihla se narodit, ani jméno nebylo vybrané. Když se o tom s někým bavím, říkám, že jsem mohla mít ségru.

cau emmik,

bracha se jeste nenarodil, takze se neda primo rict, ze to byl tvuj "bracha". Tvuj bracha by to byl, az teprve kdyby se narodil a umrel nejaky cas po porodu = az kdyby byl nekde opravdu pohrben.