Nejste přihlášen/a.
Ahoj všichni. Potřebuji pomoc. Jsem úplně na dně. Cítím se jak šílenec.
Je to osm měsíců, co jsem se náhodně začala bavit s klukem přes internet. Je mi 16. Mu 22. Je ale z Ameriky. No a samozřejmě jsem se do něj zamilovala. On to ví, ale lásku neopětuje. Je docela bezcitný. Po čtyřech měsících jsem mu řekla, že bych se s ním chtěla sejít, on souhlasil. Vypadalo to, že se mu nápad i líbí, normálně se se mnou o tom i bavil a domlouvali jsme se, co bychom dělali. Nechal by mě objímat ho, líbat, mazlit se s ním, četl by mi pohádky na dobrou noc atd. Bavíme se každý den a jednoho dne řekl, že si chce dát přestávku. Cítím se jak úplně posedlá, šílená, chci s ním mluvit každou minutu a když vidím, že je online a neodepíše mi, hned se ho ptám, proč mě opouští atd. První přestávka byla na den, protože jsem to nevydržela a musela mu napsat. Prvně se to zdálo v pohodě, ale pak byl dost mrzutý a zlý. Chtěl další přestávku, tu jsem vydržela týden. Ví, že jsem šíleně přecitlivělá. Začli jsme se bavit znovu, říkala jsem mu, jak ho miluji, jak na něj myslím každou sekundu, jak na něj čekám celé noci, než přijde abychom si mohly psát a jak mi to strašně ubližuje a jak mě bolí, když je na mě zlý. On mi na to řekl, že ho vůbec nezajímá, že ubližuje mým citům. Prý mi ani nevěří, že ho miluji, dokud mu to neřeknu osobně. A ted, po čtyřech měsících najednou řekl, že si nemyslí, že na mě ty dva roky bude čekat. Pak mi zdůraznil, že ví, že čekat nebude. Když se ho zeptám znovu, nedokáže mi dát jasnou odpověd, a že ještě neví, jestli teda bude nebo nebude čekat. Bylo by to pro mě dost náročný dostat se tam, našetřit na letenku, stresovat se celý dva roky a přemluvit rodiče, aby mě pustili. Vždy, když mi neodepisuje, mám šílený stavy, jako že už mi nikdy neodepíše a píšu mu proč mě opouštíš proč si přestal mluvit ty mě nenávidíš? proč mi neřekneš, že chceš přestat mluvit atd. Já vím, že je to strašná blbost, ale já mám hrozný deprese, nemůžu spát ani jíst a ani vůbec nic. Týrá mě to, že ho vůbec nezajímám a nedokáži si představit, že se toho budu muset vzdát. Strašně trpím. Chci ho potkat a říct mu to vše do očí, ukázat mu, jak jsem pro něj dva roky trpěla, lae bojím se, že fakt už nechce. Prosím, pomozte mi.
Zdravím. Zamilovala jste se do někoho, koho jste v životě neviděla. Tedy do svých představ. Vraťte se do reality, soustřeďte myšlenky na něco jiného, než na net. On Vám dal jasně najevo, že nemá zájem a navíc celkem bezohledně. Najděte si někoho skutečného, nenabízejte lásku tomu, kdo o ní nestojí. Jste ve věku, kdy jsou děvčata citlivá, ale vydupat si a vynutit city na druhém, prostě nejde. Musíte chtít vyhodit si ho z hlavy a hlavně se o to snažit. Berte toto jako zkušenost a poučte se z toho. Člověk vždy nemůže mít vše, co by chtěl. Nevnucujte se, neponižujte, nestíhejte ho...Nechte ho žít svůj vlastní život a Vy si žijte ten svůj. Tohle není láska, je to jen poblouznění a přejde Vás to. I když si to nyní odmítáte připustit..
promiňte tu upřímnost, ale svého času jsem chodil s někým takovým, jako jste vy. Je to nesnesitelné.
Si představte tu situaci v obráceném gardu. Někdo vás stále stíhá, stále na vás tlačí, stále vám píše a majluje, stále s vámi potřebuje mluvit, stále chce slyšet že ho milujete, jinak propadne do depresí a beznadějí, nemůže spát a navíc vám vykládá, jak strašně trpí a jak vy se k němu špatně chováte.
Každému chlapovi každého věku dobře radím : Od někoho takového se držte co nejdál.
Pořiď si dobrou sekeru a hromadu dřeva a štípej a štípej - dokud tě ty blbiny nepřejdou.
doplněno 18.04.13 14:11: Ladaadal: Ničit užitečné věci, byť i neužitečnýma rukama, bych si navrhnout nedovolil...
Možná budu kapku tvrdá, ale nedá mi to. Zamilovala jsi se do člověka, kterého jsi naživo nikdy neviděla? Který může mít na profilu nahranou fotku bůhvíkoho? Kterému nemusí být ani 22 let? Takže vlastně miluješ vymyšlenou osobu, z čeho by ses měla velmi rychle probudit.
Nehledě na to, že i kdyby to byla nakrásně pravda, visíš na něm jak vězeňská koule. Ono neustálé výlevy lásky, doprošování, otravování, vyčítání - to prostě normální dospělý chlap nerozdejchá a není divu, že se hodlá takové nedospělé hysterky zbavit. Promiň, ale chováš se přesně tak. Nedivila bych se, kdyby si tě úplně zablokoval.
A že ti ubližuje? Ale on ti nic neslíbil, nebo ano? Navíc doufám, že jsou tví rodiče natolik rozumní, aby tě kvůli jedné posedlosti nepustili někam do Ameriky. To byla fakt velká hloupost.
A pokud strašně trpíš, musíš holt zaměstnat hlavu něčím jiným, než sebelítostí - sportuj, pracuj, vytvářej (popř. řekni rodičům, ať tě zaměstnají) ... ať neřešíš problémy způsobené tvými představami a zcela nereálnou pseudovztahem.
doplněno 19.04.13 11:17:"nereálným"
Když jsem četl tvůj příspěvek, tak jsem se čím dál víc vžíval do situace toho kluka a málem jsem se poblil, jak jsem se za něho cítil hrozně. Dobře pro něho, že tě nepotkal naživo. Píšeš "prosím, pomozte mi". Moje rada je, najdi si koníček, ideálně nějaký náročný sport, po kterém, když přijdeš domů, budeš už jenom chtít relaxovat a spát a nevysedávat jak blázen pořád u počítače.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.