Ano, to je můj problém. Uvědomuju si ho významně až poslední dobou. Nikdy jsem teda nebyl žádná suverénka, vždycky jsem se třeba styděla vystupovat před velkou skupinou lidí, mám sklon k červenání atd. Ale teď už je to jiného rázu. Zjišťuju, že opravdu často mívám problém v sociálních situacích, v komunikaci se známými neznámými lidmi, protože stále řeším, co si asi budou o mě myslet, co a jak vlastně mám říct, abych se v jejich očích třeba neshodila, aby si nemysleli...já ani nevím, co, prostě asi něco špatného o mě..Dělá mi to problémy jak při té vlastní komunikaci, kdy třeba raději ve větším kolektivu zařezaně mlčím, protože mám pocit, že bych stejně nedokázala říct něco dostatečně zajímavého a intleigentního a navíc bych se třeba ještě červenala a oni by si pomysleli, že se stydím...A dělá mi to potíže i kdykoli jindy, protože dost času strávím přemýšlením, jak jsem byla v té a té situaci trapná a co jsem řekla blbě a co jsem říkat neměla a proč jsem naopka neřekla to a to...Pořád se zamýšlím nad tím, jak mě asi vidí ostatní, jak mě vidí kamarádka, jak mě vidí kolegové atd., co si asi myslí...A snažím se stále dosáhnout toho, aby si mysleli, že jsem taková, jak bych se jim ráda jevila...Je to složité. Omlouvám se, asi kdo se někdy necítil, nepochopí. Jen kdyby sem náhodou zabrousil někdo, kdo má s něčím podobným zkušenost, budu ráda, když poradí, co s tím. Vím, že se musím vykašlat na to co si myslí ostatní a soustředit se jen na sebe, ale jak?
1x
Meg, proč máte tak nízké sebevědomí? Červená se leckdo a každý občas plácneme naprostý nesmysl...Proč se cítit trapně? Možná je to všechno jen tím, že se neustále kontrolujete, hlídáte, zaobíráte sama sebou... S nikým se nesrovnávejte, buďte sama sebou a reagujte tak, jak to cítíte. Není důvod se přetvařovat a stranit. Se stydlivostí má problém hodně lidí. Ale jsou situace, kdy to každý musí umět překonat a jednat. Dodávejte si odvahu postupně. Nevyhýbejte se komunikaci s druhými lidmi, ani situacím, které Vás mohou zaskočit. Učte se jim čelit. Chce to prostě jen trochu odvahy a odložit ostych. Nechtějte se zalíbit všem okolo. I kdyby jste byla opravdu bezchybná, stejně by se našel vždy někdo, kdo to neocení. Neřešte to, jak Vás vidí a vnímá okolí. Chovejte se tak, abyste se nemusela za sebe stydět a více si věřte. Je to jen pocit, který se usadil ve Vaší hlavě, tak se jím nenechte ovládat.
0x
V podstatě jste popsanýmy příznaky definovala sociální fóbii. cs.wikipedia.org/...
Já ji podědil po tátovi, mám ji od malička. Je to psychická nemoc, která je léčitelná. Sám jsem proceduru léčby prodělal a i když jsem k tomu už od počátku byl dost skeptický (jako ke všemu 
) a styděl jsem se, tak se to vcelku povedlo a můj život nabral úplně jiný ráz.
Poradím jednu a tu nejdůležitější věc, neváhejte a řešte to s odborníky. Jinak promarníte spoustu let svého života jako já, trvalo dlouho, než jsem zašel k psychologovi s úpřímným úmyslem se začít léčit. Jednou už jsem tam byl, ale když jsem se dozvěděl, že součástí léčby je i řízené vystavení sociálním situacím, jsem to vzdal. Měl jsem strach a bál jsem se co si o mě ti lidé pomyslí. Jenže v tom je právě ta sociální fóbie, je to zdánlivě začarovaný kruh. Ale později jsem sebral odvahu a léčbu podstoupil. A vůbec to nebylo tak hrozný jak to vypadalo ze začátku, byla to místy i celkem sranda 
Také je možné že trpíte úzkostnou poruchou, kterou vnímáte nejvíc v sociálních situacích a tak nechtěně zaměňujete příčinu a důsledek. V tom všem vám pomůže psycholog, psycholožka.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.