Dusevni neuroza

Proč myslíš,že se dá těžko jít do společnosti?Mladí lidé to většinou do společnosti táhne,takže myslím,že se na Tebe možná ani nevykašlali,jen se šli prostě bavit.A rodiče?To,že se rozvedli,znamená,že si přestali rozumět oni dva,táta s mámou a naopak,ALE ne s Tebou!Ty jsi pořád jejich dítě a vždy budeš.

Jako holka v Tvém věku jsem milovala samotu,bylo mi v ní hezky.Nechápala jsem zlý svět kolem sebe.Většinu času jsem strávila s dobrou knihou doma a nic mi ke štěstí nechybělo.Dodnes mám raději ticho ,klid a co nejméně lidí kolem sebe.I když se občas také povyrazím s přáteli,tak procentně častěji je mi líp buď samotné nebo v kruhu své nejblížší rodiny.Nejsi taky ten případ?

Pokud ano,těžko to změníš.To je dané povahou,já to nikdy jako handicap nebrala.Naopak někdy ve společnosti (například po tzv. "srážce s blbcem") jsem litovala ,že jsem nezůstala s dobrou knihou či rodinou doma.Škoda totiž času,který věnujeme něčemu,čemu ve skutečnosti nechceme.

Včera jsem podobnou situaci řešil se svým vnukem.Nikdo mu nerozumí,všichni ho nenávidí , chtěl by to i ono.Ale je to jen pubertální zmatek v myšlenkách.Sedí k tomu jedna písnička Šíp - Uhlíř,jmenuje se:Mám v hlavě Myš-Lenku.

Jen na tobě je,jak ty myšlenky srovnáš a zbytečné vyhodíš.Snaž se vzít si pozitivní příklad ze svého okolí a vytvořit ze sebe osobnost.Ta bude tím,co tě povede životem.

JABRAKA

Trochu se musím opravit,písnička je od Zdenka Svěráka.

JB

Andy, člověče, vždyť Ty jsi v tom nejlepším věku, co můžeš být. Přestaň se litovat a začni si vážit sám sebe. Najdi u sebe ty dobré vlastnosti, které určitě máš, jenom je v této době nějak přehlížíš. Já jsem 60+, tak to bych si mohla trochu stěžovat, že už to není to co bývalo. Ale bráním se tomu zuby nehty, jsem ráda mezi mládím, protože to je to nejlepší, aby člověk rychle nestárnul a zůstal aktivní. Takže prosím Tě, začni trochu přemýšlet, proč Tě opustili přátelé a zkus to napravit. Najdi si nové a nebo zkus bývalá přátelství obnovit. To, že se rodiče rozvedli, to je smutné a vždycky to zasáhne nejvíc děcka. Asi jsi jedináček. A co babičky a dědové? O nich nepíšeš. Beru to podle sebe a jak píše i Jabraka, jsou to pro vnučky a vnuky takové vrby a i rádcové, pokud o to děcka stojí. Víš, teď mě napadlo, jestli Tvé problémy nezačaly s rozvodem rodičů? Jsou to bohužel smutné události, ale nekončí s tím život a většinou ani vztah s jedním nebo druhým rodičem. Horší je, když rozvod neprobíhá rozumně a rodiče si své problémy řeší osočováním toho druhého. Musíš to vzít jako realitu a hlavně si udržuj dobrý vztah s oběma. Domníváš se, že Tvé děctví nebylo takové, jak by sis přál. Tak začni na sobě makat, ať se z Tebe jednou stane perfektní táta, který pro své ratolesti bude tím nejlepším tátou na světě. A ne hromádka neštěstí. Proto začni se sebou pracovat, nebuď sám. Někdy je sice samota dobrá, ale ne nastálo. To Ti jak vidno vůbec naprospívá - naopak. Jsi ve věku, kdy už budeš moci o prázdninách brigádničit. A zatím přemýšlej o něčem, co by Tě trochu zaměstnalo. Máte dneska tolik možností, jak trávit svůj volný čas. Tak toho využij, překonej tu současnou bariéru. A pokud se Ti nepodaří s tím vypořádat sám, zajdi za svým lékařem a nestyď se hovořit o svých problémech. Může to být skutečně nějaký zdravotní problém, který sebou přináší i deprese. Tak Ti moc držím palce, ať se co nejdřív se svými problémy srovnáš a najdeš přátelé, kteří Tě podrží!

Pokud je to v tvích silách,tak nějaké zvíře.Pes je super,ale žije nejméně 12 let a těch 12 let si na něj musíš udělat čas.V dnešní době má každej starosti a deprese.Člověk v dnešní době se musí hodně spolehnout sám na sebe a neboj život máš ještě před sebou

Zkus si najít nějaký koníček - zajdi si nabazén nebo do fitka, zkrátka někam, kde jsou lidi.

A nechtěl bysis trochu zašpásovat? na samotu je nejlepší sex Jestli si panic tak tě zaučím zadara a to jentak někomu nenabízím,ale paniců jsem moc neměla... Provedu tě rájem... a neboj nebudeš sklamanej.. každýmu se to zatím líbilo

Napiš kde bydlíš a když to nebude moc daleko tak já se na tebe nevykašlu,teda pokud budeš dobrej v posteli

Šukání je pro děcka, začni chlastat

Mám podobný případ ve svém okolí a domnívám se, že bys měl zajít k nějakému psychologovi - není problém na poliklinice najít ambulanci psychologa a objednat se. To, co popisuješ, je opravdu stav, který sám bez odborné pomoci těžko "rozchodíš". Neodkládej to, protože čím déle se budeš pokoušet tyto stavy bez léčby snášet, tím hůř se potom z nich budeš dostávat. Držím ti palce. Je škoda prožívat život bez radosti.

Jsem o dost roků starší a léta se už léčím. Jsou to příznaky duševní deprese, k tomu se může dostavit i aritmie srdce. Není to smrtelné, ale je třeba vzít odvahu a sám - bez ošetřující lékařky se objednat u psychiatra, který s Vámi celou situaci rozebere a dá léky. Třeba Vám mozek sám neprodukuje látky, které jsou tam důležité a je nutno je tam dodat. Zároveň Vás psychiatr může poslat k psychologovi, který s Vámi pořádně všechno rozebere. Není to ostuda, slavní a vlivní lidé se léčí. Je lépe jít k odborníkovi než se trápit a nakonec se (bezdůvodně) bát o svoje zdraví. Dejte na mě - mám zkušenosti.

Já už vím v čem je tvůj problém. Aby ses bavil tak se potřebuješ prvně ožrat... A do 18 se chlast blbě shání. Teda já s tím problém nemám já když se namaluju a vohodím tak mi typujou tak 25-30, ale u kluka to de těžko.

Takže tvůj problém je vlastně tenhle: Jak sehnat chlast?

Sama nevím jak poradit, snad jedině najít si starší holku co tě zaučí..

Tak lidi raďte, má někdo lepší nápad?

Ahoj, určitě navštiv s těmito problémy psychiatra.. Dostaneš léky zlepšující náladu, navrácení radosti ze života.. To že máš potíže s dýcháním nebo se srdíčkem není lehký stav.. Měl bys to začít řešit.. Ahoj a hodně štěstí

myslim ze ty bolesti a pocity na ktery si stezujes sou fakt z neurozy, mam to same, boli me hlava, spatne se mi dycha..

Neboj, to se vsechno uklidni, je pravda ze mas jeste celej zivot pred sebou.. proste di mezi lidi a uvidis, bude to lepsi. bav se dokud muzes, uvidis ze kdyz se naucis uvolnit a smat vetsina neprijemnejch pocitu zmizi. je to osvedceny

Ahojík, vím jak se cítíš. Je mi 20 let, úspěšně jsem nedávno dokončila střední školu, přesto se mi loni v létě vrátil jednou hloupou hádkou celý můj život, který nebyl zrovna pohádkou, možná slabší verze hororu by na to docela seděla. Od onoho osudného léta a především té hádky jsem začala koktat, dále se to přeměnilo v padání, cukání, místy opět koktání a šišlání. Nemůžu jít na letní brigádu, protože špatně snáším únavu. Kdykoliv jsem unavená opět se rozeběhne koloběh pro mě již odporných dodatků mé osobnosti. Přitom jsem jinak normální dívka, která chce konečně žít jako ostatní. Otázkou je jak se odpoutat od minulosti. Hm, doufám, že si to přečteš, aby jsi věděl, že rozhodně nejsi sám, ovšem možná už jsi v pohodě a to bych Ti opravdu přála.