Ahoj,udělala jsem strašnou věc. Dala jsem své 2měsíční miminko do babyboxu jsem silná epileptička a po narození mimina jsem měla jeden záchvat za druhým. Nezvládala jsem to já ani můj muž. Musel se mnou všude chodit aby se mi nic nestalo, nikdy nevíte kdy to příjde. A taky jsme byli oba strašně nervozní, v těhotenství jsem měla velké stresy a tak mimino stále řvalo, nezvládala jsem to jak psychicky tak fyzicky. Mám ted strašné výčitky svědomí, nevím co mám dělat, jestli jít za psychiatrem nebo co... Mám pocit, že se co nejdříve zhroutím...to dítě se přece na svět neprosilo...poradte mi co mám ted dělat, je mi teprve 18 let mám jen základku zničila jsem si celý život uvázala jsem se v 17 letech na chlapa kterému je 30 nechodí do práce, skončila jsem se školou a s rodinou. Byla jsem tak naivně zamilovaná, nasliboval mi totiž hory doly, a já zaslepená láskou jsem mu vše věřila...ted ho nenávidím, nemůžu s ním spát, hnusí se mi, vyvolávám pořád hádky...každý mi radí at jdu od něj pryč, že mě s ním nic dobrého nečeká, ted už mě s ním nic nedrží, dítě jsem dala pryč, ale nevím kam bych šla. Potřebuju si najít práci, a normálního chlapa, nejsem s ním vdaná-naštěstí! Poradte co mám dělat, jsem opravdu zoufalá a s nervama na dně...hlavně bych si chtěla dodělat školu na všechno zapomenout a začít od začátku, co myslíte půjde to ještě? Dospěla jsem moc brzy...
7x
Anuliku, jestli je to skutečně tak, jak píšete, tak přes všechny problémy, které máte a ještě budete mít, máte můj obdiv. Babyboxy jsou neskutečně skvělé řešení, kdy se matka nemůže o děcko postarat a přitom mu neublíží. Neodvážila bych se Vaše rozhodnutí nějak jinak komentovat. A ani bych si nedovedla představit, že bych se sama k takovému činu odhodlala. Děcku jste dala život i šanci k dalšímu jistě pěknému životu. Sama si svůj musíte vyřešit. Jste mladá, určitě se se vším srovnáte. Chce to odvahu skončit se starým způsobem života, který se zatím moc nevyvedl. Já bych doporučila jedno - vraťte se ke své rodině a věřím, že Vám pomohou dostat se z toho všeho špatného, co nyní prožíváte. Rodina, pokud správně funguje, vždy podrží, když je to třeba. Neříkejte, že máte zničený celý život. Musela jste být statečná, když jste se rozhodla tak, jak píšete. A nebylo to jistě snadné rozhodnutí. Stejně tak pokračujte dál a věřím, že se Vám podaří odpoutat od člověka, ve kterém nemáte potřebnou oporu, a to nejen vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, ale i ve vztahu dvou lidí. Je ale zajímavé, jak popisujete jeho starost o Vás. Možná, že oba dva máte určitý podíl na tom, že Váš vztah nebyl vyrovnaný a způsobilý k rodičovství. Asi Vás to bude ještě hodně dlouho trápit. Ale domnívám se, že je tolik bezdětných párů a jistě mu jeden z nich poskytne do života spoustu lásky.
6x
Je to smutný co píšeš až mě to skoro rozbrečelo... 
,ale zachovala si se dobře k tomu malému miminku...dala si mu šanci na pěkný život. Věřím,že tovje situace je zlá,ale taky vím,že se dá zabojovat a zvládneš to,jen chtít! Zkus třeba se vrátit k rodičům,snad tě pochopí a pomohou ti . Pošli si přihlášku na školu,nebo pokud tě nevemou zpět rodiče, zkus to dálkově studovat a přitom pracovat,je tolik možností,ale zabojovat budeš muset,samo nic nejde. Určitě nech toho chlapa, ty potřebuješ oporu do života,ne mít na noze kouli co jen vláčíš za sebou a co tě stahuje. Hlavně si udělej jasno co chceš,třeba si to napiš na papír a jdi za tím,musíš jít a věřit, nesmíš se ohlížet a nechat se ovlivňovat.Jen ty sama to můžeš zvládnot a pokud máš psychické problémy doporučuju psychologa, neni to ostuda chodí tam plno lidí,on si s tebou bude povídat ,ty mu řekneš svá trápení,je to super a pomáhá to.Jsi mladá a vše neni ztraceno,opravdu ne! Přeju ti hodně moc štěstíčka do života,lásky a všeho krásnýho co jsi neměla 
. Nenynka
2x
Ahoj Anuliku,úplně souhlasím s Lidkou,že rodina ti pomůže nejvíc.Já měla taky 17,taky mám jen základní vzdělání,taky jsem se zamilovala do tehdy 35ti letého muže,narodila se nám holčička,kterou mám dnes v péči.Chvíli to bylo faj,pak z jeho strany přišel,chlast,chronická žárlivost,hádky,bití,no něco hrozneho.Díky své kamardce(rodiče už jsem tenkrát neměla) jsem od něj odešla.Myslím si,že to,že jsi dala miminko do babyboxu,je správná věc.Cítila jsi že to i kvůli svému zdr.stavu nezvládáš a dala jsi dítěti šanci.A jak už psal někdo přede mnou,třeba se dostane do dobré rodiny,která mu tu tvoji lásku vynahradí.
Hlavně bych ti chtěla říct:Běž od něj pryč!Jsi mladá,máš život před sebou,nemarni čas s člověkem ke kterému nic necítíš!Pokud ti nepomůžou rodiče,svěř se kamárdce,pžádej o pomoc,nestyď se.Každý z nás určitě udělal v životě chyby kterých lituje,ale život jde dál,a díky Lidce,co psala přede mnou to vím i já.Nebát se!Když o tom budeš mluvit,určitě ti někdo z tvého okolí pomůže.Možná i ten psycholog by hodně pomohl.Přeji ti hodně štěstí a hlavu vzhůru.
2x
Můžu se jen zeptat, píšete, že máte muže, takže manžela? Rodila jste v porodnici? Posepisovala jste normálně všechny papíry? Pokud on není Váš manžel byli jste u souhlasného prohlášení na matrice? Byla jste s miminkem u dětské lékařky a po porodu u gynekologa? Oba jste totiž pravděpodobně zapsáni jako rodiče v matrice, dítě má jméno a příjmení. Pokud je to tak, na identitu vašeho miminka z babyboxu nikdo nepřijde, ale bojím se toho, že po tom že jste porodila dítě a teď ho nemáte, pokud je vše, jak se domnívám, se bude někdo shánět, ne? Dětská lékařka minimálně. Samozřejmě nevím, jak jste vše vyřešili, ale trochu se bojím, že se vám nemusí úplně podařit zůstat v anonymitě, zvláště je -li miminko v matrice zapsané u vašich jmen. Samozřejmě nechci malovat čerta na zeď, jen mě tak tohle všechno napadlo, jestli by nebylo jednodušší jej dát normálně k adopci. Oni ho k adopci dají, bude mít jiné jméno, všechno, ale vy ho asi v matrice zapsané mít budete. Ale třeba se mílím a nikdo se v tom nikdy šťourat nebude.
doplněno 01.02.09 14:42:...mýlím...no to je ostuda
0x
ahoj, ty sama si určitě nemusíš nic vyčítat. Bylo to všechno hrozně těžké období. Pokud se na člověka valí ze všech stran jen samé pohromy a nemá sám dobré zázemí je jen malý krůček k tragédii. Myslím, že máš dobrý nápad navštívit nějakou psychologickou poradnu. Vše máš tak složité, že málo kdo se v tom může vyznat, předpokládat co se stane pokud zvolíš to či ono. Určitě tě také psycholog dokáže navést, aby jsi sama zjistila co od života chceš ale hlavně to co v téhle chvíly můžeš zvládnout. Pokud jsi prožila to co píšeš, pak určitě ještě najdeš sílu jak jít pomalu krůček po krůčku za tím, aby jsi získala může, který si tě bude vážit, studium, nebo práci, domov a děti. přeji ti hodně síly a štěstí. Budu ráda, když mi napíšes jak se ti dál vede. B.
0x
Je to smutné, ale pro to maličké nejlepší řešení... O miminko bude určitě dobře postaráno... Teď se musíš dát dohromady Ty! A myslím, že to bez psychologa sama nezvládneš - není ostuda chodit na sezení k psychologovi - je vázán mlčenlivostí, tak se nemusíš bát, že by se to někdo dozvěděl.
A co se týká toho chlapa, se kterým zatím žiješ, tak od něj odejdi - s ním by Tě žádná skvělá, ale ani ucházející budoucnost nečekala! Nejlepší by bylo se udobřit s rodinou - vždyť to jsou Tvoji nejbližší a určitě by pochopili vše, co se stalo.. Kdo jiný by to měl pochopit, než rodiče - vlastní krev? A myslím, že kdyby viděli snahu, že chceš dostudovat a začít nový život, tak Ti určitě rádi pomohou...
A až se z toho dostaneš, tak si najdeš nějakého rozumného muže, se kterým budeš mít dětí, kolik budete chtít... NIKDY TOTIŽ NENÍ POZDĚ NA DOBRÉ ČINY! 
0x
být tebou určitě bych navštívila psychologa je dobré si promluvit s odborníkem ten ti rád a dobře poradí a dokončit školu není takoví problém to se dá udělat vždy a ty to taky zvládneš, každopádně bych toho tvého přítele co nejdříve opustila není to na nic a k´ničdmu to ani nebude, a rozhodně bych se pokusila s pojit s rodinou i když nevím co se mezi vámi stalo tak si myslím že s rodinou by se vztahy přerušovat neměli pamatou vše se dá řešit ale nesmí se čekat musí se začít, třeba ti rodina pomůže a ty se postavíš na nohy přeju hodně štěstí a i zdraví
0x
Budu rád, když se mi ozvete, milá Aneto. Ludvík Hess, předseda OS Babybox pro odložené děti, 602 305 139
Pane Hess, já bych Vám jenom chtěla od srdce moc a moc poděkovat za všechna zachráněná mimina, díky! 
Hezký den Pane Hess, byla bych ráda, kdyby si slečna vzala své miminko zpět a nevzdávala se ho. Dítě patří matce a epilepsie se přece dá kompenzovat léky.. Nebo si myslíte, že v tomto případě je lepší dítě dát někomu jinému k adopci? Zajímal by mě Váš názor, tak pokud můžete, napište mi na mejl. Přeji jen samé šťastné dny..
0x
Ahoj nešťastnice, napadá mě jen jedna věc, co tak se svěřit svým rodičům a nechat je, aby ti pomohli? Nebo žádné takové nemáš?
vážení vím z vlastní zkušenosti že někdy ani rodiče nepomohou a to absolutně..myslím si že než mít výčitky svědomí s toho že sem dala (i když ja sem zdrava o babyboxu sem nikdy neuvažovala)do babyboxu miminko raději bych byla štastnější s toho že se miminko bude mít lepe a lepe se o něj někdo postara,protože je hodně žen ktere nemohou otěhotnět a chtěli by vlastní díte...s vyhledaním odborné pomoci neotalejte..nikdo vas neodsoudí za to co jste udělala od toho takova zařízení jsou aby se matky v těžké životní situaci nemuseli dopouštět toho nejhoršího co existuje...o miminko mužete usilovat zpatky až pokud budete hmotně zabezpečena natolik že se budete moci postarat a take vyhledejte lekařskou pomoc ohledně vaší nemoci-gynekolog vam jistě řekl že s takovym to onemocněním budete potřebovat i pomoc příbuzných...a lekařsky dohled..
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.