- řekla bych asi tak 30 běžel v telce film,nebyl náš,ale byl tak muž - asi lump co ho někdo hledal,našel útočiště u vynálezce - nebo něco takového)ale ten hledaný přišel o spodní část těla,a ten vynálezce ho naučil hrát šachy,a pak ho schoval do takového stroje,že nebyl vidět a vydával ho jako hrací automat.Nakonec s ním přejíždí na povozu hranice,celník - nebo kdo to tenkrát byl je nakonec pustí,a když jsou už v poho, tak ten stroj/člověk mu zamává....a víc z toho filmu nevím .) něříká to někomu něco?.)díky díky sépi ))
) všem díky a třeba se najde i někdo,kdo si vzpomene na název .) díky sépi 
a nedá mi to spát, doufám, že to najdu, případně si vzpomenu.
taky jsem to chtěla hledat .) ale ěnjak jsem nestíhala - no ,je mi jasné,že se asi najít nedá .)) možná teda písnu na českou telku
...a toto mi poslali:Dobrý den,
je nám líto, ale dle Vašich informací není možné film nalézt. Archiv ČT zařazujeme od r.1990 a zahraniční pořady se nearchivují.
...no...a je vykukáno PS: mil - nehledej už .))já už taky nehledám .))
tohle jsem našel na nějaké stránce není to o filmu nýbrž o skutečnosti,ale automat-turek tam je tak si počtěte:
Baron Wolfgang Kempelen, rodák a občan bratislavský, byl muž mnoha talentů, koníčků
a ctižádostí. Po jistý čas byl tajemníkem Marie Terezie, pak hlavním ředitelem právního
dvora této císařovny a kromě toho vynálezcem a šachistou. Vynalezl například psací stroj
pro slepce, dále jakýsi mluvicí stroj, ale především a hlavně stroj šachový. Jak se osvěd-
čil Kempelenův psací stroj a jaký užitek lidstvu přinesl mluvicí stroj, není známo. Že
však jeho šachový stroj, který každého živého protivníka dovedl spolehlivě zmatit, způso-
bil mocný podiv na polovině zeměkoule, je skutečnost nezvratná.
V roce 1769 zhotovil James Watt první parní stroj. A ve stejném roce se zamkl podi-
vínský baron Kempelen ve svém bytě v Dunajské ulici a jal se kutit a vynalézat šachový au-
tomat. To se mu vskutku po několika týdnech podařilo. Brzy nato se ohlásil dvořan Kempelen
u své císařovny a představil jí právě dokončený div světa.
Byl to široký, bytelný stůl na kolečkách, tak trochu podobný prádelníku,s dvěma dvíř-
ky a dlouhou zásuvkou. Na stole ležela šachovnice a za stolem seděla figurína Turka s tur-
banem na hlavě a s černými vousisky pod nosem. Pravou ruku měl Turek na stole a nikdy s ní
nepohnul; levá ohnutá ruka figuríny trčela pár centimetrů nad šachovnicí a držela dlouhou
dýmku.
Baron Kempelen se nejprve mlčky a důstojně uklonil, rozestavil na šachovnici figurky,
otevřel malá dvířka a ukázal vzácnému publiku, že v prostoře jsou pouze nevinné páky a
drátky a kolečka a cvočky, načež otevřel dvířka druhá, kde bylo vidět jednoduchý transmis-
ní mechanismus. Když se císařovna na vlastní oči přesvědčila, že tento tajemný prádelník
není žádný podfuk a klam, nýbrž doopravdický nefalšovaný šachový stroj, uklonil se Kempe-
len podruhé a prohlásil, že produkce právě začíná. Vzal z ruky figuríny čibuk, odstoupil
stranou a na jeho tváři zkameněl zdvořilý úsměv.
Ve stroji to zachrčelo, Turkova levice se napřímila, trhavými pohyby se snes-
la nad šachovnici, popadla bílého královského pěšce a šoupla jím o dvě políčka dopředu.
Císařovna uznale pokývla hlavou, vzala taky jednoho pěšce a dala se do hry proti pákám a
ozubeným kolečkům. Po prvních deseti tazích a po mnohém obdivuhodném pištění dvorních dam
přistoupil Kempelen k svému přístroji a slavnostně ho natáhl jako hodiny. A hrálo se dál.
Šachový um mocné císařovny nebyl obzvláště pronikavý, ale zato se pokusila omýlit strojo-
vě přesnou hru svého strojového protivníka malou diplomatickou lstí. Učinila podivuhodný
tah střelcem, s kterým pravidla šachu naprosto nepočítají. A dychtivě čekala, jak stroj
naloží s tímto neočekávaným a nevídaným obratem. Zazněl zvoneček, Turek zakroutil hlavou a
jeho paže se opět chrčivě snesla na šachovnici. A stalo se cosi úžasného: neživá ruka u-
chopila příliš smělého černého střelce a klidně ho odstranila z šachovnice. Figurína se
nedala napálit! Ještě pár tahů, cinkání zvonečku, natahování soukolí a stroj dává Jejímu
císařskému Veličenstvu pěkný a vysoustruhovaný mat.
Novou hračkou se hned tak nenasytí nejen malé dítě, ale ani lidé dospělí, ba ani cí-
sařovny. Marie Terezie se pokusila o odvetu a zkusili to na její pokyn i páni ministři i
jistý dvořan, jemuž kolotala v žilách modrá krev a jenž slul svým šachovým mistrovstvím.
Ty všechny stroj bez výjimky nemilosrdně pokořil.
Od této své zdařilé premiéry cestoval Kempelen po evropských panovnických dvorech
a dával příležitost všem korunovaným i nekorunovaným hlavám zkusit šachovou dovednost pro-
ti mlčenlivé figuríně v turbanu. Lipsko, Drážďany, Berlín, Paříž, Vídeň, Londýn - to byly
hlavní zastávky,kde se produkovali ti dva: živý Kempelen a neživý Turek.
Že dva? Oh, nikterak. Byli totiž tři. Kromě barona, jenž se ukláněl a usmíval, a Tur-
ka, jenž chrčel, skřípal, zvonil a matil, jezdil s nimi ještě onen třetí, kterého nikdo
neznal. Tento třetí společník byl pro změnu živý, uměl výborně šach a byl náležitě mrštný.
Když Kempelen před hrou ukazoval útroby svého stroje, byl tento třetí neznámy ukryt v něk-
teré komůrce stroje a podle potřeby se přesouval z jedné do druhé nebo se protáhl do duti-
ny figury. Při hře seděl už mrštný chlapík klidně a soustředěně ve strojovně, pozoroval
desku pod šachovnicí, na níž magnetické knoflíky ukazovaly soupeřův tah, mrkl na svou malou
šachovnici, rozmyslel si odpověď a pak šikovným mechanickým postupem uvedl do pohybu Tur-
kovu paži.
Na začátku devatenáctého století Kempelen zemřel, ale šachový automat žít nepřestal.
Koupil jej mechanik Leonhard Mälzl,oprášil, přibarvil Turkovi kníry a doplnil novou třetí
neznámou. Turek znovu slavil další pozoruhodné úspěchy, a mezi jinými porazil i neporazi-
telného Napoleona. Evžen Beauharnais, kterého Napoleon jmenoval francouzským princem a i-
talským místokrálem, umínil si stůj co stůj odhalit tajemství šachového automatu: dal
30 000 franků panu Mälzlovi a stal se tak majitelem Turka a všech pružin a koleček. Že
však zapomněl odkoupit i mrštného mužíka, stroj pouze vrčel a kašlal, ale nematil. Uběhla
léta a automat osiřel mezi starým haraburdím na bavorském dvoře v Mnichově. Sem si pro něj
jednoho dne zašel pan Mälzl, získal jej za laciný peníz nazpátek a opět se s ním vydal na
pouť světem.
Byl to čiperný chlapík, ten pan Mälzl, a dokonale rozuměl svému řemeslu. Vždy dokázal
získat pro automat výtečného šachistu a všechna čest: svým zaměstnancům platil tučnou
mzdu. Uvnitř Kempelenova šachového stroje se ukrýval nejdřív sám velký Allgaier, po něm A-
lexandre a Boncourt, Lewis a Williams a od roku 1820 Jacques Francois Mourek, Deschape-
llův žák.
Tento mistr Mourek byl povaha veselá, bohémská, se silnou slabostí pro různé ohnivé
nápoje. A bylo mu skoro nemilé, že všichni ti jeho soupeři v parukách a krinolínách kladou
tak směšně malý odpor šachovému automatu. Rozhodl se dát protivníkům příležitost, tj. vý-
hodu pěšce a tah napřed. Ale takovéhle fanfarónství pan šéf nerad viděl. A nedivme se: ne-
přemožitelný a nedostižný šachový automat byl náhle dokonce i párkrát poražen. Mälzl vys-
větlil obecenstvu tento nezdar poukazem na mechanickou závadu v soukolí. Ale to se ví, že
potom po představení Mouretovi jaksepatří vycinkal a vydal kategorický zákaz používání al-
koholických nápojů na pracovišti.
Jednou při produkci v nějakém německém městě vykřikl kdosi jen tak z žertu, že hoří.
V sále nastala panika, při níž Mourek vyrazil z automatu a cpal se jako všichni ostatní k
úzkému východu. Podnikatel Mälzl úžasně zbledl, ale když si všiml, že si v tom zmatení těl
a křiku Mouretova úprku nikdo nevšiml, uklonil se a nabyl zase své přirozené barvy.
Šachový stroj procestoval Severní i Jižní Ameriku. Když pak Mälzl roku 1837 zemřel,
byl automat jako součást pozůstalosti vydražen za 400 dolarů ve Filadelfii. Posléze se
dostal Kempelenův epochální vynález do muzea rarit Wilsona Peale a zde také našel svou
smrt při opravdovém zničujícím požáru. Škoda ho. Ještě patnáct let a dožil stovky.
Tohle mi napsal kamarád a na to si moc nepamatuju, myslím že to byl film, ale kdo ví
To byl snad polský seriál a jmenoval se Slavné úteky.
koncíl ten díl, jak ho odvážel pres hranice v tom stroji a dustojník rekl, že když je to stroj tak ho kulka nezabije a strelil mechanickému hráci kulku do prsou. A on vojáka chytil za krk a uškrtil ho. Pak kocí prásknul bicem a brycka mizí na obzoru. Je to ono.
Tak to je ono. Ten voják ho neprostřelil, protože ten šachista v té figuríně měl na prsou takový hodinový stroj za dvířky, aby vypadal jako šachový automat. Pak při přejíždění hranic mával. Těch celovečerních filmů bylo v rámci seriálu o útěcích víc.
Další kamarád mi poradil:
Nevím, ale něco o šachách tam určitě něco bylo. On to byl pronásledovaný šlechtic a jedině takhle se mohl zachránit. Možná, že se to jmenovalo šachový velmistr?
Slavné útěky.
Tak hledám dál
.
No našel sem toto.
Sépi mrkněte na to jestli to je vono, fakt si to už nepamatuju, ten název mi nic neříká, ale obsah jo.
bingoo .) to bude asi ono .),,slavné útěky".))že bych se teda poptala,zda nějaká televize neuvažuje o vysílání?))no co - za to nic nedám,že?.))výsledek samo písnu sem .)pappa sépi
..a to jsem opravdu čekala dost dlouho :P...tak krásný den všem zúčastněným debaty sépi
0x
Sakk, Kempelen úr! (TV film)
Maďarsko, 1976, 124 min
Hrají: Imre Sinkovits
Este jeden zdroj. Mária Ďuríčková opísala tento príbeh v bratislavsých povestiach je to v jednej z knih 1976 Dunajská kráľovná
1978 Prešporský zvon
1990 Bratislavské povesti
A možno aj vo viacerých.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.