Ahojky všem,
ráda bych si přečetla názory a zkušenosti lidí na můj problém. Děkuji Vám za každý názor..
Je mi 33 let a jsem vdaná skoro 7 let, s manželem jsme 8 let. Požádal mě o ruku po necelém půlroce vztahu, brali jsme se přesně po roce chození. Vdávala jsem se z lásky a neměla jsem jedinou pochybnost a to samé jsem cítila z manžela. Manžel je stejně starý jako já. Manžel je velice inteligentní (což jsem na něm nezřízeně zpočátku obdivovala), což zastínilo i to, že jsem neviděla jeho chyby (egoismus, výraznou dominanci, hodně jsem se přizpůsobovala apod..). Největší problém je v tom, že se mnou nespí. Má erektilní dysfunkci kvůli psychickým problémům (tlak ze strany rodiny na vzdělání atd..), je to problém zřejmě řešitelný u psychiatra hypnozou, ale on ho řešit nehodlá a nikdy se o to nepokusil. Než jsem si ho vzala, chtěla jsem, aby ho vyřešil, slíbil mi, že to udělá. Já si ho vzala ze své zamilovanosti a víry, že to bude dobré. Tou dobou jsme praktikovali pouze něžnosti a orální sex. Pak jsem dlouhé tři roky činila svou nezměrnou vůlí tisíce pokusů o to, abych si "konečně" užila. Nechtěla jsem to řešit žádnými jinými možnostmi jako je milenec apod. Když miluji, nespím s nikým jiným a moje životní vize byla, že budu mít svého muže celý život a budu mu věrná. Moje pokusy byly k ničemu, akorát jsem se ponižovala, manžel si ho honí u porna celý život a myslím, že to asi už jiné nebude. Já jsem typ ženy, která může mít sex každý den. Nechápu dodneška, jak jsem tohle mohla vydržet. Měla jsem období nadrženosti, že jsem to nemohla vydržet. Stále se to stupňuje. Manžel chce děti už nějakou dobu (místo, aby děti vznikly přirozeně milováním, chce sperma přelévat, což se mi hnusí a proto to dělat nechci a úmyslně mateřství odkládám). Jsem z toho zoufalá, dítě bych chtěla, ale copak můžu takhle? Manžela pořád miluji, má i spoustu dobrých vlastností, zabezpečí rodinu, je docela hodný, podporuje mě v mé kariéře. Připadám si, že žijeme jako dva nejlepší kámoši, co žijí vedle sebe. Je to moc chtít, aby mě můj muž "chtěl"? Asi nedokážu žít bez milování, sexu atd.. Pouze mazlení mi nedá pocit spojení a uspokojení. Sakra, já jsem normální ženská.. Už nevím, jak z toho. Dusím to v sobě tolik let. Přitom jsem mu to první roky říkala a byla jsem pořád ta špatná. Už mě napadlo, že je na chlapy, což není. Ženskou jinou nemá. Asi bych jen chtěla slyšet pravdu, jak to je, ať mi klidně řekne, že ho nepřitahuji nebo něco jiného..Já už si snad ani nedovedu představit, že bych se zase měla snažit od začátku..došla mi pára. Manžel se tváří, že máme spokojené manželství. Je doktor a řekl mi, že z biologického hlediska žena potřebuje orgasmus a je jedno, jak ho dosáhne. Už mě nebaví si to dělat sama 
. Já už nemám chuť něco podnikat, to mě dávno přešlo, bylo by to jednostranné. Asi mi i vadí to, že neudělal všechno, co mohl, nezazlívala bych mu, kdyby to bylo neléčitelné. Krom toho jsem mu přišla na to, že si posílá nahé fotky se ženskýma z netu, což mě naštvalo. Už si to neberu osobně. Když vyjdu ven, pořád mě někdo někam zve. Nejsem typ, co si najde milence a vede paraelní vztah, na to bych neměla, nechci žít ve lži. Už prostě jen nevím, kam dál.. Panebože, copak by mi někdo uvěřil, že jsem si nikdy nevrzla s vlastním manželem? Poraďte mi, prosím.., díky moc.. Eli.
3x
Normálně ultimáta ráda nemám, ale tady to asi nepůjde jinak. Podej mu dva papíry - jedny rozvodové druhé nějaké doporučení k návštěvě lékaře. Řekněte mu, ať si vybere - buď se bude léčit nebo je konec. Promiňte, ale tohle není život a to "přelévání"... to snad nemyslí vážně. Zároveň zjistíte, jestli má raději sebe nebo vás. Pokud odmítne oboje, tak mu řekněte, že už 7 let trpíte, že jste ženská a máte potřeby. Pak se odstěhujte (třeba k rodičům) a čekejte na reakci. Buď se vzpamatuje a půjde se léčit (pak ho 100% podporujte) nebo se léčit nepůjde a to běžte rovnou k rozvodu, protože lepší už to opravdu nebude. A až budou děti? To je taky ani nepohladí? A na vás už se třeba ani nepodívá. Buďte ráda, že je s ním ještě nemáte.
Hlavně si neříkejte "zahodím těch 8 let, co jsme spolu", ale "přece nezahodím těch dalších 40 a víc let, co mám před sebou".
2x
Nedá
Váš manžel je evidentní egoista,a Vy s prominutím submisivní manželka,která mu vše toleruje,odpouští,podřizuje se,a to se vším všudy.On je pro Vás zkrátka ten "Bůh,"kterého obduvujete,a jemu to dělá dobře,také,proč ne,kde by sehnal takovou ženu,asi nikde!Proč se nejde léčit,když je to léčitelné?!A jeho argumenty,že orgasmus žena potřebuje ,a je jedno,jak toho dosáhne,jsou hodny člověka na velice nízké intelektuální úrovni,nikoliv vysokoškoláka
Žena přece krom sexu potřebuje také právě ten chybějící fyzický dotek,něžná pohlazení,líbání,laskání,bez toho všeho není sex,ale pouhá potřeba,prázdná,bez duše!On si to dělá sám,Vy také,šmarjá panno,to je nějaký normální život?!Abych pravdu řekla,smekám před Vámi,jak jen Jste to mohla celá ta léta vydržet,a jak si to představujete dál?!Jste mladá,a zřejmě i velmi pěkná,když se Vám hrnou permanentní nabídky,tak proč je nevyužijete?!Teď nemyslím pouze sex,myslím to,aby Jste už konečně začala žít,a ne přežívat,co Vá u něho ještě drží?Postavení,blahobyt,materiální hodnoty?Asi ano,možná se mýlím,a pokud ne,zeptejte se sama sebe,co je pro Vás důležitější...Normální chlap,třeba s řemeslem,který by Vás miloval se vším všudy,dával Vám lásku celou svou duší,srdcem i tělem,dítě,které by jste počali jako normální zdraví lidé,úsměvy,radosti,zkrátka slunce v duši,tak jak to má být u dvou lidí,kteří se doopravdy milují...Ani sám od sebe není schopen Vám vysvětlit co se děje!Běžte od něho pryč,nebo chcete být do smrti nešťastná?!Váš příběh je totálně šílený,ještě nikdy jsem se s takovým nesetkala,a znovu opakuji,v manželství se nedá žít bez sexuCopak Vy se necítíte jakoby degradovaná,ponížená?!Vy nemáte svou hrdost?!
Čím dříve odejdete,tím dříve zjistíte,že život je také o něčem jiném,krásném,a smysluplném!Hodně štěstí Vám přeji,a jednejte rychle,život Vám propluje mezi prsty ani nebudete vědět jak...
to Vlasatec: my jsme o tom mluvili hodněkrát, ale je to ješitný chlap (chlapi obecně o tomto neradi mluví a neradi si to připouští 
, jemu to nepřijde jako velký problém, mám si prostě říci, když chci orgasmus a on mi ho udělá, tak by to mělo z medicinského hlediska stačit..
Zdravím. Váš dotaz zní _ dá se žít v manželství bez sexu? Ano, dá. Tam, kde je třeba jeden z partnerů nemocen, postižený atd. Ojediněle jsou i případy manželství, kde se dva dohodnou v této věci a žijí si každý podle svého. Jsou spolu, fungují, ale sex si řeší každý podle svého. A tolerují si to, vyhovuje jim to tak a nemají potřebu se kvůli tomu rozvádět a rozcházet. Tady je těžké poradit, protože je to věcí jen vás dvou a záleží tudíž na vás, zda spolu chcete i přesto být, či se dohodnete na ukončení manželství a půjdete si každý svojí cestou. Váš manžel žádný problém nevidí, Vy ano. V tom je zásadní chyba. Pokud nic řešit nechce, řešte to Vy, dle svého uvážení. Jste mladá, zdravá ženská, máte právo žít život se vším všudy a být spokojená. Váš manžel by se měl zamyslet sám nad sebou ... Jak by se postavil k tomu, kdybyste chtěla mít dítě? Spoléhal by se na čápa, nebo spermobanku? Zvažte, zda o takové manželství stojíte a zda v něm chcete setrvávat dál...Je to na Vaší volbě..
1x
Přiklánim se k názorům ohledně rozchodu. Lepší už to nebude, naopak, bude se to zhoršovat. Neumím si takový život představit. Pokud ty ano, budeš jedna z mála, která v takto nefunkčním vztahu setrvá. Nutno myslet taky na to, že v budoucnu přijdou i kryze, hádky a tak podobně, jak už to bývá. Ovšem u mnoha párů se to vyřeší nejdiplomatičtěji právě v posteli. On sice sex není na prvním místě, ale když není vůbec, tak to je jako jíst chleba s marmeládou a nedat si pod ní máslo. Je to dobrý, ale něco tomu chybí.
1x
Je jen docela hodný? A ještě s Vámi nespí? Promiňte, ale Vaše manželství a Váš život mi vůbec nepřipadá normální... V zájmu Vašeho duševního zdraví doporučuji vzít nohy na ramena...
P.S. Váš příběh mi připomíná problémy Charlotte ze Sexu ve městě... Také se s manželem rozvedla, protože on se svými problémy nic nechtěl dělat...
Pět let jsem žila/nežila, nyní již zaplať bůh ex manželem.Měl obdobný problém, velikost mini a díky alkoholu funkčnost nula.
Před ostatními vždy plná pusa řečí, hlavně když byl posilněn alkoholem, že by mu mohl Rosenberg závidět, realita :skutek utek.
Vy sama jste se doposud snažila všemožně i nemožně problém řešit, prosila jste ho téměř na kolenou.Jak píšete, je chytrý a vzdělaný člověk, jistě není slepý aby neviděl, jak moc vás to trápí a nehodlá na tom nic měnit, nemá ani snahu.Víc v tuto chvíli vy sama udělat nemůžete.Moje rada zní, jít ze vztahu-manželství a nebránit se jinému vztahu.
0x
Zajímavé, mám naprosto stejný problém, ale opačně. Já, 31 let narozen pro mr**ní jsem 10 let z holkou 27 let a ta prostě sex nějak moc nemusí. Všechno ostatní nám ale naprosto vyhovuje. A teď babo raď. Už jsem se tedy ptal všude možně a zatím vede řešení "milenka". A to mi poradili i osoby nám blízké. Taky to tak nechci, ale ... Co jiného s tím. Je to na prdlačku Sice jsem se hodně vybouřil v mládí, ale i tak mi to dost chybí a masturbovat už mě nebaví. Nesejdeme se a nevyměníme si názor a nezkušenosti? 
0x
hmmmmm. Četl jsem cosi o mužské frigiditě. Je to divné, ale skutečně prý existuje.
Vaši situaci vidím tak, že on má těžký blok a vy taky. On nemůže mít normální sex a vy kvůli špatnému svědomí nemůžete mít normální sex s někým jiným. Což bych já osobně považoval ve vaší situaci za úplně přirozené chování.
Radím : najděte si někoho, odstěhujte se k němu a na bývalého co nejrychleji zapomeňte.
0x
Vyměnit za někoho jiného. Na jiné stránce této porady píše holka, kterou kvůli dysfunkci sex bolí. Má nick "nosex"
Bude to dobrá dvojka, oba se budou sexu vyhýbat...Zkuste je dát dohromady.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
I v přírodě je to tak, samička jde se samečkem který se páří, má pud sebezáchovy rodu...nepřemýšlí a nic v sobě nedusí...
Kdyby přemýšlely, některé druhy by vyhynuli...Ať vyhyne jeho rod, Váš bude zachován.
Dokud jste ve věklu, kdy jste nabita životní energií , můžete si VYBÍRAT...sice někam zvou, myslí si že loví balí, ale vybírá si žena.
VYBERTE si někoho jiného. Pokud se Vám zdají mé věty cynické, váš problém. Dívám se na to s nadhledem cizího člověka a nic v sobě nedusím.
Správně fungovat může jen to co je VYROVNANÉ. I pokud jde o sex či milování...co je nevyrovnané, to správně nefunguje..
0x
Ano dá, jsem toho příkladem ovšem to není o tom, že bych nechtěla ale jak píše "kapka" mé tělo dík nemoci toto zcela vyřadilo. Pak ovšem musíte být velmi tolerantní jelikož nevidím důvod proč ten druhý, zdravý by se měl sexu vzávat. Ve vašem případě to dost dobře nechápu a manžela bych vyměnila bez mrknutí oka, myslím, že už jste trpěla dost dlouho.
odpovědi: říkám si, co mi pomůže to s ním naposledy probrat. Naštve se, urazí a nebude se mnou mluvit týden až dva. Ví totiž moc dobře, jak mě to dusí a jak to nesnáším. Někoho jiného by mi netoleroval a navíc já nevím, zda bych to vůbec dala.
Když mu dál ultimátum, bude tichá domácnost.
On nabízí orgasmus a sex ve svém podání a diví se, že mi to nevyhovuje. Na co prý ho potřebuji cítit v sobě, je to orgasmus jako orgasmus.
Co se týče něžností a doteků, to je jediné, co mi nechybí, on mi je dává, právě TY mi dopřává dost.., ale jinak dál nic. Nehne s ním cokoli, co jsem zkusila a věřte, že to bylo dost, myslím, že předvést deset procent, tak mám v posteli x chlapů .
Jinak na porno se dívá na klasiku, holka x kluk, dvě holky a kluk. Když mu řeknu, že se chci dívat taky, tak řekne že ne, že by se cítil trapně.
Máte pravdu, že to hraničí s lidskou důstojností.
Je mi líto opustit člověka, kterého miluji, máme spoustu společného atd. O zajištění ani tak nejde (spíše o pocit jistoty, že v případě, že bych neměla peníze, je tu ten druhý), mám svoji rozjíždějící firmu a chlapa pro prachy jsem si nikdy nehledala, to mi přijde nechutné. Vždy jsem byla soběstačná.Opustili byste člověka, kterého milujete?
Víte, je zajímavé, jak mi to ubralo sebevědomí, já dříve zdravě sebevědomá a úspěšná, ztratila jsem víru díky jeho genialitě a to, že je chytřejší a tím pádem lepší.. (jak hloupá jsem byla).
Jinak opravdu netrpím nedostatkem pozvání od mužů, vidí ve mně hezkou, úspěšnou a sebevědomou ženu, ha ha, kdyby jen tušili, co se ve mně skutečně odehrává..
Nejhorší je, že nebudu-li to řešit, bude to asi dalších x let stejné..
Možná že někoho má a na vás se už pak nedostane. Nebo /promiňte/ ho po této stránce opravdu nepřitahujete. Nejsem sice odborník, ale laickým rozumem...pokud si ho dokáže honit u porna aposílá si s babama fotky tak by měl být schopen normálního sexu. Je před vámi ještě hodně let života. Nezbývá než to rozetnout. Co mu říct na rovinu že si někoho na ten sex tedy seženete?
0x
s tím sebevědomím máte asi pravdu, starověký číňan poukazuje na to jak se v těle v některých situacích hromadí negativní energie, jak se jednotlivé propusti - čakry často uzavírají a jak se to projevuje navenek
Jinak platí ýe opakovaně neuspokojená žena se časem stane neuspokojitelnou, pokud se ho nechcete vzdát máte možnsot praktikovat sex s využitím různých pomůcek, které budete cítit...
v kaqždm případě doporučuji návštěvu odborníka, není to žádná ostuda
Naopak já mám negativní zkušenosti, pokud šlo o ženu která žila předtím s podobným člověkem, sex chtěla ale dostat jí na vrchol trvalo i celé hodiny, byla hezké ale vůbec si nevěřila a šlo to s ní z kopce...po všechn stránkách...
NEVYROVNANÝ vztah každého člověka NIČÍ
0x
Tvůj problém má dvě roviny. Vidím tu spoustu sobeckých rad, tak typických pro dnešní dobu všeobecné krize hodnot: Když něco (byť podstatného) ve vztahu nefunguje, okamžitě z něj vycouvej... Jako by člověk nebyl odpovědný za své rozhodnutí ke společnému životu, které jednou sám a dobrovolně udělal - a to nejspíš z nějakého důvodu. Máš snad jistotu, že v novém vztahu budeš trvale a po všech stránkách šťastná? Co když za pár let například zjistíš, že sis s někým jiným sice užila báječného sexu, ale to ostatní se postupně jaksi vytratilo... a pak znovu zákonitě dojde i na ten sex... Obtíže prostě k životu patří a buď si jistá, že přijdou - dříve či později, a třeba i mnohem vážnější. Dysfunkce tvého muže je formou neurózy, na kterou má vliv jeho osobnost. Na druhé straně je ale víc než jasné, že jste na to dva a on sám musí chtít problém řešit. Naprosto nelze akceptovat, že místo slíbené léčby (na které byste se podíleli oba a byl by to možná běh na dlouhou trať) dává přednost masturbaci u porna a tobě v podstatě doporučuje totéž. Pokud se ti s ním nepodaří otevřeně komunikovat a společně s vzájemným pochopením hledat řešení, pak váš vztah opravdu nemá perspektivu.
to triton61: z mého popisu problému asi jasně plyne, že já nejsem ta, která utíká z boje. Myslím, že ty roky snažení jsou jasným důkazem toho, že slib, který jsem dala o svatbě, nebyl jen planý. Také se mi nelíbí dnešní rozvodovost a nejsem ta, co by utíkala jen tak kvůli problému pryč. Jsem realista, je mi jasné, že to nemusí být s dalším ideální. Já nehledám ideál. Každý má asi své hodnoty a za ty by si měl kopat. Jenže jak mám vědět, jak něco dopadne? Prostě uděláš rozhodnutí a stojíš si za ním. Já teď po skoro osmi letech zjišťuji, že mé rozhodnutí je třeba přehodnotit. Že jsem byla sama, která to chtěla řešit. Můj manžel šel jednou, dvakrát k doktorovi a vrátil se s tím, že by ho tam mohli poškodit, že to není sranda, psychika je křehká záležitost. Místo toho jsem se z toho sesypala já a byla jsem půl roku na antidepresivech. Nikdy jsem si nemyslela, že tohle se zrovna mně stane. Stalo se, dostala jsem se z toho. Psycholog mi řekl, že to mám ze své nezměrné vůle, že si nedokážu přiznat, že jsem sice jednu bitvu prohrála, ale ne celou válku. To si asi fakt nedokážu zatím přiznat. Protože já věřila, že s ním budu v dobrém i ve zlém celý život, to bylo moje krédo. Já už jen prostě nevím kudy kam. A ztrácí se i chuť v tom "tahnutí balvanu" pokračovat. Otázka zní, co je tedy ještě pořád únosné a kdy už by to měl člověk zabalit?
Asi jste toho udělala už dost. Osm let je dlouhá doba. A pořád se nic nezlepšilo. Asi se nedá očekávat, že se to zlepší. Stav vaší duše napovídá, že už toho bylo dost. Chápu, že máte strach s rozchodu. Každý má strach z neznáma. Rozumím tomu, že máte manžela jinak ráda, že si ho ceníte pro jiné věci a říkáte si, že je možná přemrštěné se s ním rozcházet "jen" kvůli sexu. Jenže trpíte vy a pokud s tím nic neuděláte, budete asi trpět dál. Jste mladá žena, máte právo na pěkný život, můžete mít děti a ty mohou být plodem toho nejkrásnějšího spojení mezi mužem a ženou a ne nějakého nechutného "přelévání". Myslím, že tady nejde jen o sex, ten je jen oblastí, kde se to nejvíce projevuje, ale myslím, že váš manžel je asi sobec. Dovedu pochopit jeho problémy i to, že není příjemné se s nimi svěřovat někomu jinému, hovořit o nejintimnějších detailech s nějakým lékařem..Na druhou stranu je také lékař, měl by mít trochu nadhled... A zdá se mi divné, že mladý muž plný síly, který by měl myslet na sex několikrát denně, který má doma pěknou ženu, co mu ještě dělá pomyšlení, si nechá zkazit možnost si toho do sytosti užít jen proto, že se bojí o svou psychiku..? Myslím, že to prostě řešit nechce a nechce proto, že mu z nějakého důvodu vyhovuje stav tak, jak je. Trpět tím budete jen vy. Jak jsem psala, možná teď máte strach, co bude, když se rozejdete, ale možná pak se vám nesmírně uleví. Abyste si nemusela nic vyčítat, zkuste mu dát ještě jednu šanci. Dejte mu nůž na krk, řekněte mu, že se vám to nelíbí, že vám to ubližuje, jak se cítíte a to všechno. Že s tím musí něco udělat nebo o vás přijde. Nebojte se sakra nějaké tiché domácnosti nebo toho, že se naštve! Vždyť nemáte co ztratit! Myslím, že si je vámi moc jistý, že si proti němu nedovolíte prosazovat příliš svoje zájmy a když tak se stejně brzy zaleknete a ucouvnete.Tentokrát musíte být neoblomná. Ať se naštve nebo rozbrečí a začne vás dojímat, nesmíte podlehnout. Vyčkejte, jak se k té situaci postaví. Třeba ho to konečně vyburcuje, třeba to blízké riziko ztáty milované osoby mu teprve dodá kuráž s tím něco udělat. A nebo ne, třeba neudělá nic. A vy budete mít jistotu, že za to nestojí
Rád bych tě povzbudil. Sám dlouhá léta prožívám tak nepředstavitelně kompaktní řetěz neštěstí, že i renomovaní psychologové a faráři jsou z toho na větvi. Dnes moc dobře vím, že vždycky ještě může být hůř... nebýt víry, už dávno tu nejsem. Tvá otázka možná není úplně správně položená. Pokud se ptáš, zda se v manželství dá žít bez sexu, pak je odpověď "ano". Pokud by ses ptala, zda se dá žít v manželství s nenapravitelným sobcem, pak říkám "ne, to není vztah". Sama máš zkušenost, že ve věcech sexu je k nám pánům tvorstva příroda docela nespravedlivá. Citlivému a spíš intelektuálně laděnému muži stačí vlastně docela málo, aby se ten křehký, komplikovaný a dodnes vědci zcela nezmapovaný mechanismus sexuálních reakcí složil jako domeček z karet. Každý odborník ti ovšem řekne, že tady je problém v jeho povaze. Přijde mi to smutné, protože ve vašem věku je víc než pravděpodobný čistě psychický původ jeho obtíží - a s tím by se při jeho vůli dalo pracovat.
0x
Upřímně - já bych to asi nevydržela a utekla. Nejde jen o ten deficit sexu jako takový, ale o podstatu toho všeho - připadala bych si asi podvedená, zneužitá, ponížená...Jistě má manžel i dobré stránky, ale myslím, že si zasloužíte někoho lepšího, kdo bude brát ohledy také na vás a ne jen na sebe
To emm:
Rozumím ti, ale jak jsem napsal, problém má dvě stránky. Před utrpením v životě se nedá jen tak jednoduše utéct. Ono si své cesty stejně najde. Faktem ale je, že způsob, jakým se k tomu staví manžel, není udržitelný, pokud nebude spolupracovat a hledat čestnější a namáhavější řešení než onanii před počítačem.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.