Partnersky život... s kym?

Dobrý den. Důvěra je ve vztahu hodně důležitá. A pokud v tom vašem chybí kromě důvěry i tolerance a vstřícnost, pak svůj vztah pomalu ale jistě bouráte.Sama píšete, že nemáte náladu, ani chuť s ním spát. Tak co si od takového vztahu slibujete? Když to mezi vámi nefunguje již nyní, nebude to zřejmě dobré ani později. Nejste - li spokojená, pak se rozejděte a najděte si jiného partnera. Pokud jeden z vás žije s pocitem viny a ten druhý s pocitem křivdy, nemá smysl spolu být. Sama cítíte, že takovýto vztah nechcete. Tak není proč ho udržovat...

Ano, možná je to těžké, ale je to především takové, jaké si to sami děláte. Již mockrát jsem zde psala - jaké si to člověk udělá, takové to prostě má. A každý si k Vám dovolí jen tolik, kolik mu sama dovolíte...Nikdo jiný, než Vy sama to za Vás nevyřeší. Nemá smysl ztěžovat si na nespokojený vztah a neudělat s tím prostě nic a setrvávat v něm. On si člověk vždycky najde důvod, proč věci nakonec neřešit, když doopravdy nechce. Je to pohodlnější. Hledejte způsob, jak to řešit. Ne důvod, proč to nejde...A to nemyslím ve zlém. Je to jen můj názor, Váš je to život a postoj...

No to je fakt divný že když jsi mu zahla a teď je na prášky z toho, že jdeš pařit s kámošema. A ještě k tomu, že ti to vyčítá. To je úroveň.

Proč si to od přítele necháte líbit? Jasně, udělala jste chybu, ale 5 let je podle mne dostatečná doba na to, aby měl přítel jasno.

Každý máte trochu jiné zájmy a odlišný způsob života. Nemůžete-li trávit čas společnými zájmy, nedivím se, že za svými jdete sama (bez přítele). On má přece stejnou možnost - buď může trávit čas s Vámi neb o si jít za svými zájmy sám.

Ve vztahu je potřeba důvěra a tolerance. Jestli Vy berete svého partnera takového, jaký je, a tolerujete-li jeho zájmy, byť nejsou shodné s Vašimi, měl by se on k Vám chovat stejně.

___ Já bych nastavila jasná pravidla, tohle ano (až sem můžeš), tohle ne (to už ti nedovolím). Buď by je přítel bude akceptoval, nebo bych vztah ukončila. Vztah bez důvěry, plný podezírání a bez tolerance je jen trápením obou partnerů.

Všechno má svá pro i proti.

Život se žárlivcem je peklo. Neznám to naštěstí z vlastní zkušenosti, ale známou dovedla manželova žárlivost až k rozvodu. Navíc to bylo bezdůvodné. Sledoval ji po městě, když šla nakoupit a běda, zda prohodila cestou slovo s jakýmkoliv mužem. I když se jen s nějakým pozdravila, byl oheň na střeše. A to přesto, že mu byla věrná. Už se to prý nedalo snést.

Ale - Vy si s tím ohněm i sama zahráváte. Byli jste spolu jenom 2 roky, takže ještě dá se říct v období větší zamilovanosti a Vy jste ho podvedla. Kde má záruku, že mu to neuděláte zase? Takže jste tu žárlivost v něm nejspíš spustila sama svým nevhodným chováním. A tak si za to hodně můžete sama.

Práce zedníka je fyzicky velice náročná. Proto se nesmíte divit, když přijde domů strhaný, unavený, sedne a usne. A Vy jdete pařit. I já se ptám, jak by to bylo, kdyby přišlo malé? Nechala byste ho unavenému zedníkovi a šla za zábavou?

Představujete si všechno dost jednoduše a chtěla byste všechno jen pro sebe. Občas si zahnout, mít ale manželství, děti, ale nechat to občas na krku chlapovi a jít pařit jako zamlada. A to všechno se dohromady skloubit nedá, věřte mi.

Musíte se rozhodnout buď pro svobodný a volný život s pařbami, zábavou a občasnými partnery, nebo pro spořádanou rodinu, kdy se postaráte o manžela i děti. A věřte, že když pak dáte občas děcko třeba k babičce, také se budete moci spolu jít pobavit, abyste o nic nepřišla.

Nechci Vám prorokovat nic zlého, ale myslím si, že se k sobě se svými odlišnými názory a prioritami moc nehodíte. Když už teď jsou problémy, co by bylo třeba 10 let po svatbě?

Věřte mi, mám tu svatbu za sebou už 38 let /s jediným mužem/. Společný život - to je obrovský kus porozumění, tolerance a občas i sebezapření. Jaga.

A pokud si budete žít podle svého a půjdete si za svými zájmy a radovánkami a on také, to bývá začátek konce.

Zdravím, s chorobným žárlivcem se nedá žít. Jak říká mediálně známý dr. Šmolka, žárlivec a alkoholik jsou pro manželství naprosto nevhodní partneři a je lepší vzít před nimi nohy na ramena...

Pochybuji, že by se Váš přítel v manželství "polepšil" - pokud to v něm je, lepší to nebude, spíš naopak...

Když je pro Vás neúnosná představa od něj odejít teď, jak by se Vám odcházelo třeba za 5 let s malým dítětem? Toto si představte...

"Muj partner totiz az chorobne žárlí, podezrívá v neveru, skládá si vlastní scénář kde jsem kdy co s kym mohla dělat,kdyz nejsme spolu."

Tím bylo vyřčeno vše, od takového nemocného člověka utíkejte co nejdál. Lepší to nebude nikdy, chorobný žárlivec je navíc nebezpečný tím, že jeho útoky a vymýšlení si scénářů se leckdy stupňují, následuje sem tam facka, domácí vězení apod. Chcete takový vztah? Chcete v takovém duchu vychovávat děti?