Partnersky život... s kym?

Dobrý den. Důvěra je ve vztahu hodně důležitá. A pokud v tom vašem chybí kromě důvěry i tolerance a vstřícnost, pak svůj vztah pomalu ale jistě bouráte.Sama píšete, že nemáte náladu, ani chuť s ním spát. Tak co si od takového vztahu slibujete? Když to mezi vámi nefunguje již nyní, nebude to zřejmě dobré ani později. Nejste - li spokojená, pak se rozejděte a najděte si jiného partnera. Pokud jeden z vás žije s pocitem viny a ten druhý s pocitem křivdy, nemá smysl spolu být. Sama cítíte, že takovýto vztah nechcete. Tak není proč ho udržovat...

Ano, možná je to těžké, ale je to především takové, jaké si to sami děláte. Již mockrát jsem zde psala - jaké si to člověk udělá, takové to prostě má. A každý si k Vám dovolí jen tolik, kolik mu sama dovolíte...Nikdo jiný, než Vy sama to za Vás nevyřeší. Nemá smysl ztěžovat si na nespokojený vztah a neudělat s tím prostě nic a setrvávat v něm. On si člověk vždycky najde důvod, proč věci nakonec neřešit, když doopravdy nechce. Je to pohodlnější. Hledejte způsob, jak to řešit. Ne důvod, proč to nejde...A to nemyslím ve zlém. Je to jen můj názor, Váš je to život a postoj...

Všechno má svá pro i proti.

Život se žárlivcem je peklo. Neznám to naštěstí z vlastní zkušenosti, ale známou dovedla manželova žárlivost až k rozvodu. Navíc to bylo bezdůvodné. Sledoval ji po městě, když šla nakoupit a běda, zda prohodila cestou slovo s jakýmkoliv mužem. I když se jen s nějakým pozdravila, byl oheň na střeše. A to přesto, že mu byla věrná. Už se to prý nedalo snést.

Ale - Vy si s tím ohněm i sama zahráváte. Byli jste spolu jenom 2 roky, takže ještě dá se říct v období větší zamilovanosti a Vy jste ho podvedla. Kde má záruku, že mu to neuděláte zase? Takže jste tu žárlivost v něm nejspíš spustila sama svým nevhodným chováním. A tak si za to hodně můžete sama.

Práce zedníka je fyzicky velice náročná. Proto se nesmíte divit, když přijde domů strhaný, unavený, sedne a usne. A Vy jdete pařit. I já se ptám, jak by to bylo, kdyby přišlo malé? Nechala byste ho unavenému zedníkovi a šla za zábavou?

Představujete si všechno dost jednoduše a chtěla byste všechno jen pro sebe. Občas si zahnout, mít ale manželství, děti, ale nechat to občas na krku chlapovi a jít pařit jako zamlada. A to všechno se dohromady skloubit nedá, věřte mi.

Musíte se rozhodnout buď pro svobodný a volný život s pařbami, zábavou a občasnými partnery, nebo pro spořádanou rodinu, kdy se postaráte o manžela i děti. A věřte, že když pak dáte občas děcko třeba k babičce, také se budete moci spolu jít pobavit, abyste o nic nepřišla.

Nechci Vám prorokovat nic zlého, ale myslím si, že se k sobě se svými odlišnými názory a prioritami moc nehodíte. Když už teď jsou problémy, co by bylo třeba 10 let po svatbě?

Věřte mi, mám tu svatbu za sebou už 38 let /s jediným mužem/. Společný život - to je obrovský kus porozumění, tolerance a občas i sebezapření. Jaga.

A pokud si budete žít podle svého a půjdete si za svými zájmy a radovánkami a on také, to bývá začátek konce.

"Muj partner totiz az chorobne žárlí, podezrívá v neveru, skládá si vlastní scénář kde jsem kdy co s kym mohla dělat,kdyz nejsme spolu."

Tím bylo vyřčeno vše, od takového nemocného člověka utíkejte co nejdál. Lepší to nebude nikdy, chorobný žárlivec je navíc nebezpečný tím, že jeho útoky a vymýšlení si scénářů se leckdy stupňují, následuje sem tam facka, domácí vězení apod. Chcete takový vztah? Chcete v takovém duchu vychovávat děti?