Zeťák nás neosloví - pouze zájmenem

Od: Datum: 03.04.13 17:33 odpovědí: 19 změna: 03.04.13 21:43

Když si bral před 15ti lety mou dceru, tak jsem ho požádal aby mi tykal a říkal jménem. Tykání zvládl, ale mne ani manželku absolutně nijak nepojmenuje. Manželce Vy, mně Ty a to je vše co za 15 let zvládl. Když manželce zavolá a chce k telefonu mne, tak se zeptá jestli je doma manžel nebo Váš protějšek - no prostě hrozný. Ani Pepo nebo dědo no prostě nic. K manželce to samé. Je mezi námi pořád takový nepopsatelný napětí . Vím že má nějaký sociální problém, těžko snáší neznámé lidi obecně, má strach se seznamování, prostě takový bázlivý člověk. Co se týče nás, jsme velice vtřícní o to víc nás to mrzí. Už by snad téměř v 50ti letech měl vědět, co je dobře a co ne. No nic, alespoň jste pro mne vrba.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 03.04.13 17:48
avatar

Tak mu reknete, ze chcete at vam rika jmeny :-D

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 03.04.13 17:48
avatar

Myslím, že jste zbytečně přecitlivělý. Vím, že pro vás je to nepříjemné, ale pro zetě to taky není jednoduché. Mně tchyně druhý den po svatbě prostě rozkázala, že je mám oslovovat mami a tati. Tak moc jsem chtěla zapadnout do jejich rodiny a tak moc mi záleželo na tom, aby mě přijali, že jsem ty strašlivé rozpaky překousla a pak už to nebylo nijak těžké. A teď jsem v opačné pozici, syn se chce ženit a my jsme jeho přítelkyni nabídli, aby nám tykala a oslovovala nás jmény. Asi jsme toho po ní chtěli moc - sice nám tyká, ale oslovení ze sebe nevydoluje. A já se necítím dotčená, spíš je mi jí líto, že jsme ji přivedli do rozpaků, které zřejmě nedokáže překonat. Přitom se známe už 8 let.

Můžete zkusit, až s ním budete příště mluvit, mu říci: "Já jsem Pepa. Zkus to: Pepo," a přimějte ho k tomu, aby Vás oslovil jménem. Možná jde jenom o ten první pokus a pak to půjde. Nemějte mu to za zlé, pro některé lidi je to fakt nepřekonatelné.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 03.04.13 18:48
avatar

Přesně takhle to mám taky, naprosto zoufalá jsem, když třeba vidím tchýni, nebo tchána někde dál od sebe a měla bych na ně zavolat. Nevím jak, tak to s lítostí vzdám. *nevi*

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 03.04.13 17:56
avatar

Netušíte jak vám rozumím, sice mám zetě pouze 4 roky ale tykat nám nechce, že to u nich není zvykem, aspoň co je na světě vnučka začal nám pozvolna (ne vždy) říkat babičko a dědo ale stále vyká. Také mám pocit, že jsme si vzdálení, zvláště na chalupě u nějaké práce nebo když se naleje štamrdle. Švagr mé máti říká vy paní a příjmení už 26 let, zbylí dva zeťové říkají mamko a tykají bez problémů. Holt si zvykneme, hlavně, že se mladí mají rádi.

doplněno 03.04.13 17:59:

"inženýrka" ještě když žil můj otec tak když ho u házení cihel švagr oslovil pozor pane xx, můj otec řekl kur...pi...tykej mi, nebo jak hodíš tu cihlu než se vykecáš je po mně, nepomohlo to, vykal a příjmením mu říkal až do smrti i když 2 zeťové mu tykali a říkali Milane.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: wamp®
Datum: 03.04.13 18:03
avatar

Milý Pepo:)Nic si z toho nedělejte,i když je to opravdu velice nepříjemná záležitost!Ale,jak už zde bylo vyřčeno,sedněte si spolu,dejte třeba pivko,a až se trošinku uvolní,povězte mu to,že Vás i Vaši paní to nesmírně trápí,že ho v podstatě za ta léta berete jako syna,a jak by se cítil on v té samé situaci...Pozvedněte sklenku a řekněte:"Tak na zdraví,já jsem Pepík!"Myslím,že to zabere:DA když se potkáte příště,tak mu to zkrátka připomeňte!Co se týče Vaší paní,nezapomeňte ji také přidat do seznamu...Hodně štěstí,vyjde to,uvidíte.Někteří lidé jsou slušně řečeno,tak nějak natvrdlí,tzn.,že je musíme malinko popostrčit:D

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 03.04.13 18:11

a jak víte vy , že je dobře tohle? Někdo to tak má , já taky

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 03.04.13 18:13
avatar

Když jsme se s manželem vzali, moje mamka mu nabídla, ať jí tyká a říká jménem. Tykat začal, i když mu to nešlo dlouho kloudně z pusy, ale jméno nikdy nepoužil. Říká jí dodnes mami, mamko nebo babi.

Já jsem se po svatbě přistěhovala k manželovým rodičům. Tchán byl přísný, takový akurátní, do ničeho si nedal mluvit. Tykali mi bez problémů už dlouho, co jsme s manželem chodili. Já jim vykala. A tak manžel jednou jim navrhl, že bych jim mohla taky tykat. To byla reakce: tchán vyvalil oči /dělal to pokaždé, když byl rozzlobený/ a vyštěkl. V žádném případě. To tak! Tchyně by proti nebyla, ale byla zvyklá svého muže na slovo poslechnout a kývat na všechno, co on řekl. Tak jsem léta musela říkat: Maminko Vy a tatínku Vy. Trochu se to zkrátilo, až když přišly děti, pak to bylo babi Vy a dědo Vy. Mrzelo mě to, ale respektovala jsem jejich přání.

Se svým zetěm jsem si taky hned netykala. I když je jen o 7 let mladší než já, byl tam pořád nějaký ostych. S manželem si padli do tykání okamžitě.

Pak jednou u nich byla nějaká veliká zahradní slavnost, kulaté narozeniny či co. Bylo tam hodně lidí, z nich jsme velkou část už znali. Jedna známá, vždy slušná a decentní starší paní, se tam ožrala děsným způsobem. Takhle jsem ji neznala. A protože ožralí mluvívají pravdu, začala na nás křičet. A proč vy dva si netykáte, to je hrozný pořád to Vy. Uznali jsme, že i když byla na šrot, kus pravdy měla a tak jsme si se zetěm potykali.

Je to prostě v lidech - jak si navzájem sednou, jaký k sobě mají vztah, nakolik jsou otevření, přátelští. A myslím, že se to moc nedá lámat přes koleno. Když nechce, asi ho v padesáti už nepředěláte. Jaga.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 03.04.13 18:14
avatar

Neřekla bych, že zeťák neví, co je "dobře" a co "špatně". Ony dobré a špatné zvyky si formujeme my, ještě nedávno bylo zcela absurdní doma tykat rodičům, a hleďte, jak to vypadá dnes.

Některé rodiny jsou holt duševně propojené a každý si tyká s každým, někdo ze strachu nebo ostýchavosti volí raději odstup. Je to jistě kapku nemilé, zvlášť, při rodiných posezeních... ale co Vy víte, co zažil a co má v sobě za blok, že mu to křestní oslovení prostě nejde přes rty. Nenuťte ho, a pokud Vám na něm záleží, buďte vstřícní i nadále.

Btw - jak se chová jinak? Pomůže, poradí...?

doplněno 03.04.13 18:16:

A jak píše Jaga k té chlastačce*smich* Budoucí tchán se taky občas pěkně zařízne a už mi nabízel tykání asi třikrát. Posledně s tím, že mi to nabízí naposledy, a je na mně, kdy s tím tykáním začnu - zda před svatbou, nebo po svatbě*smich*

Ohodnoceno: 0x
 
Od: york*
Datum: 03.04.13 18:31

Já to vidím bohužel na celkovou sociální fobii, protože se nejedná jen o to tykání- to bych zde musel psát a psát. Sleduji i jeho tátu - vdovce, který sice semnou problém nemá ale manželku také neosloví, kdyby ho zabil. Prostě spíše pro psychologa, ale jak mu to navrhnout nebo naznačit ... s tím si lámu hlavu léta.

Datum: 03.04.13 18:21

Já jsem s přítelkyní jen 2 roky a jsme poměrně mladí a její mámě už tykám a nějak extra divné mi to nepříjde, jde o zvyk, ale někdo s tím má třeba problém, ale nepochopím proč prostě nemůže za těch 15 let pochopit, jak chcete aby vás oslovoval...po 15 letech to přeci nemůže být takový problém a pokud ano, tak já bych si z toho moc hlavu nedělal...koneckonců nežije s vámi, ale s vaší dcerou, ikdyž dokážu pochopit vaši situaci a že je to nepříjemné když je např. na návštěve nebo jak píšete: když volá...a oslovuje vás "Ty" místo jménem

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 03.04.13 18:30
avatar

Někomu prostě dělá problémy ze sebe dostat některá slova. Nedělá to naschvál, ani to není žádný šprajc. Prostě to tak cítí. Vy si třeba myslíte, že si drží od Vás odstup, ale opak může být pravdou. Jen je to maximum, co ze sebe vydoluje. Má to zažité, spoustu let to funguje, jemu to tak vyhovuje a nepřijde mu to divné... Vás to mrzí, ale když na tom nezměnil nic 15 let, nezmění to třeba vůbec. On je přesvědčený o tom, že je to tak dobře, Vy to cítíte jinak...Zřejmě má v sobě určitý psychický blok, přes který se nedokáže přenést. Respektujte to, nic jiného s tím dělat nemůžete. Zvykl si na to, zvykněte si též. Nemá smysl lámat to přes koleno a přesvědčovat ho, aby Vás oslovoval, když to do nynější doby neudělal. Vím, že vám to přijde třeba hloupé, ale víte, ono je všechno zlé pro něco dobré...Třeba k Vám takto cítí daleko větší respekt a úctu, než kdyby Vás bral jako kamarády sobě rovné a podle toho s vámi jednal...Je to jeho volba, smiřte se s ní a vyrovnejte. Vůbec to nemusí znamenat, že by Vás neměl rád, nebo si Vás nevážil. Je to prostě povahou...Důležité je, jaký je manžel a že má rád Vaši dceru. Zeťáka holt musíte brát se vším všudy takového, jaký je...Třeba si ještě zvykne vás oslovovat, vyloučeno to není. Ale nemá smysl si to na něm vynucovat, či k vůli tomu do něho zbytečně rýpat. Mohlo by se stát, že mu to bude natolik nepříjemné, že se vám začne vyhýbat a zbytečně by se mezi vámi vztah mohl hodně pokazit. To je můj názor, Vám přeji, abyste to překousl a neřešil...

doplněno 03.04.13 19:36:

Pokud se k vám jinak chová slušně, jak jsem psala - respektujte to, že se chová dle svého uvážení. Vy s tím máte problém, on ale evidentně ne.Vy si s tím léta lámete hlavu - proč? To Vám opravdu dělá takový problém brát ho takového, jaký je? Nechtějte řešit tuto věc za něj. Mohlo by to nadělat víc škody, než užitku. Já chápu vás, ale i jeho. Manželství uzavřel s Vaší dcerou a ta je s ním již 15 let. Vás 15 let nijak neoslovuje, ale určitě jsou i horší věci na světě...Já se řídím heslem - žít a nechat žít.

Pokud hledáte však radu, jak to zeťákovi říct za každou cenu, pak v tom zase takový problém nevidím. Přestaňte si lámat hlavu a když vás to tolik trápí, zeptejte se ho narovinu při nejbližší příležitosti. Jestli nechce alespoň zkusit nějaký čas přidat k zájmenu i oslovování vás. jestli by mu to nedělalo problémy, že byste to uvítali a byli rádi...Dál už to nechte zase na něm...

Ohodnoceno: 0x
 
Od: york*
Datum: 03.04.13 18:36

Jak píšu - vidím bohužel na celkovou sociální fobii, protože se nejedná jen o to tykání- to bych zde musel psát a psát. Sleduji i jeho tátu - vdovce, který sice semnou problém nemá ale manželku také neosloví, kdyby ho zabil. Prostě spíše pro psychologa, ale jak mu to navrhnout nebo naznačit ... s tím si lámu hlavu léta.

Datum: 03.04.13 19:04
avatar

Byl jsem ženatý 18 let. Tchán mi tykal a oslovoval mě křestním jménem, tchýně mi vikala, oslovovala mě taky křestním jménem. Já oběma vykal a oslovení jsem se vždycky snažil vyhnout. Náž vzájemný vztah byl jinak zcela normální. Takže Vašeho zetě zcela chápu. Snažte se ho pochopit i Vy, nic s tím stejně nenaděláte. Určitě v tom nehledejte nějakou neúctu, či něco podobného.

doplněno 03.04.13 19:08:

*hi*ech... za to "vikala" se omlouvám.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: york*
Datum: 03.04.13 19:43

magdon. Můžete mi vysvětlit "tu brzdu" co vám bránila oslovovat své blízké?. I to by mne zajímalo.

Datum: 03.04.13 21:27
avatar

Vysvětlit to nemůžu. Jsou prostě lidi, u kterých mi tykání jde samo a pak jiní lidé, u kterých mi to prostě z huby nevyleze. Proč? - to nevím. Například se ženou kamaráda jsme si na tykání dokonce několikrát připili, známe se pár let, vycházíme spolu naprosto v pohodě. Přesto po pár "tyknutí" zase sklouznu k vykání. Prostě to nejde. Při tom je o dost mladší. Ona to respektuje a rovněž mi vyká.

A to oslovování jménem... je to podobné. Prostě mi to u někoho problém nedělá, u někoho jo. A nemá to nic společného s city a pocity, které k oné osobě cítím (mimochodem jsem s tím měl problém i u tehdejší manželky).

Ohodnoceno: 0x
 

 

Datum: 03.04.13 21:43
avatar

To mě zaujalo. Už jsem se tady v poradně o tom zmiňovala - můj muž má problém oslovit mě jménem. Mrzí mě to, zlobí mě to, ale to je asi tak jediné, co s tím můžu dělat. Jednu dobu jsem se demonstrativně urážela a "neslyšela", dokud na mě nezavolal jménem, ale to nemělo trvalý účinek a mě nebaví být uražená. Jsme spolu 28 let, nechápu, že si nezvykl. A moje jméno je úplně obyčejné, jmenuju se Zuzana, takže zavolat na mě Zuzi, Zuzko, nevím, proč mu to nejde. (Ostatní věci mu jdou, jenom pro pořádek.)

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 03.04.13 20:08
avatar

Všude je něco, já bych to až tak neřešila. Chápu, že vás to mrzí,ale pokud to není nic horšího, zkuste nad tím mávnout rukou. Má holt takovou povahu, kdoví, v čem vyrůstal, když mu oslovení neleze přes pusu, musel mít nějaký traumatický zážitek*nevi*

Ohodnoceno: 0x
 
Od: koukolik
Datum: 03.04.13 20:29

Vy chcete po padesátiletém chlapovi aby ze dne na den změnil svoje zažité zvyky? *smich*

Sory, ale když jste ho k tomu nedokázali za 15 let přimět, lepší už to nebude. Prostě se s tím smiřte a bu´dte rádi, že je s ním alespoň vaše dcera spokojená. Bral si ji a ne vás.

A hlavně nepozorujte a nehodnoťte. Nevytváříte si to napětí sám?

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 03.04.13 21:01

já myslím že to je čistě individualní a taky otázka zvyku... někdo oslovuje pomalu v každé větě.. já taky nejsem moc zvyklý často oslovovat jmenem.. a žiju a socialni fobii snad nemam

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.