Jak od sebe odpoutat matku?

Od: Datum: 02.04.13 15:27 odpovědí: 3 změna: 03.04.13 10:11

Nevím, jestli jsem otázku nazvala úplně výstižně, ale jiná formulace mě nenapadla. Předem se omlouvám, ze dlouhé povídání...Jsem už dospělá (27 let), samostatná - bydlím s přítelem, mám práci, vydělávám si ...Ale i přesto cítím takovu zničující závislost na rodičích. Spíš tedy jich na mě. Nebo lépe řečeno hlavně matky. Dá se říct, že jsem jedináček, mám sice ještě staršího bratra z otcova prvního manželství, ale je o hodně starší a v podstatě s námi nikdy nežil, takže pro rodiče jsem ten jediný střed světa byla vždy já. Což je samozřejmě pochopitelné, vůbec jim to nezazlívám. Ale přece jen mi poslední dobou ta fixace připadá až moc velká. U otce je to celkem OK, má svou práci, která ho nesmírně baví, přátele a koníčky, můj odchod z domova ho jistě tolik nepoznamenal. I když taky má stále rád přehled o tom, co děláme, kde jsme atd. a rád nám do toho kecá, což mě vytáčí. U matky je to ale horší. Časem se její upnutí na mě asi vystupňovalo, asi i tím, že je to trochu problémová osoba. Skoro s nikým nevyjde, na každém najde nějakou chybu, díky tomu nemá dnes v podstatě žádnou kamarádku, protože není schopna ji tolerovat. V každém slově vydí chlubení nebo rýpání, napadání. Sem tam se ještě s nějakou známou sejde, jen velmi zřídka, ale vždy se vrátí akorát naštvaná a rozladěná a týden se rýpe v každé větě, co na schůzce padla. Pak to samozřejmě musím vyslechnout já, buď po telefonu, nebo naživo, když jsme u našich, všechny ty její nářky a pomluvy o těch známých. Díky tomu taky už řadu let nechodí do práce, zpočátku odešla z práce s tím, že bude podnikat a opravdu nějakou dobu cosi takového dělala, ale teď už neprovozuje ani to a je jen doma, i když do důchodu má ještě skoro 3/4 roku. V podstatě je pořád jen zalezlá doma, sama, taťka vzhledem k vytíženosti doma moc není. A stejně by to k ničemu nebylo, jelikož ani s ním nevychází, tváří se na vše, co on řekně, chytá ho za každé slovíčko, pomlouvá mu jeho známé a příbuzné. A popravdě on po těch letech už ji asi taky nemůže vystát.

Se mnou si vždy rozumněla dobře. Nedávno jsem odhalila, proč tomu tak asi bylo. Mrzí mě, že musím něco takového napsat o své mámě, ale myslím, že se mnou docela slušně manipulovala celý život. Nikdy si s nikým pořádně nerozuměla, ani v mládí neměla moc přátel, s otcem začaly hádky už docela brzo po mém narození, a já myslím, že prostě chtěla přítele, absolutního, který ji nikdy nezradí, který bude mít vždy stejný názor jako ona. Tak si ho vypěstovala ve mě. Uvědomila jsem si to v momentě, kdy jsem se trápila, že nemám přátele, že mi všichni ubližují, že mi škodí...Pochopila jsem, že jsem úplně jako ona! Vychovala mě jako svůj zrcadlový obraz! Pořád mě od všech odrazovala, pořád mě jen varovala, jak jsou lidi zlí, jak za vším, co řeknou je třeba hledat útok atd. Jsem moc ráda, že jsem si to uvědomila, protože od té doby jsem se začala chovat jinak a mám přátel daleko více. Jsem ráda, že nejsem jako ona.

Ale abych se vrátila. Myslím, že se mnou dost manipulovala, jak se jí líbilo. Dlouhou dobu jsem byla zaujatá proti otci, protože mi vsugerovala, že je špatný. Dlouhou dobu jsem hodnotila bratra podle jejího povrchního odsouzení, až poslední dobou jsem se nad ním začala zamýšlet a zcela ho přehodnotila. Dlouhou dobu jsem se jí se vším svěřovala a ona to pak používala proti mě. To všechno už vím, už se nedám. ale i přesto cítím, jak na mě pořád visí. Pokaždé, když nyvštívíme moje rodiče, odhcázím od nich úplně vyčerpaná, jakoby ze mě vysála všechnu sílu. Buď stále lamentuje, proč nejezdíme častěji a pořád dokola to opakuje a pak začne s tím, že ona je tam pořád sama a já za ní ani nepřijedu...Hraje na city a ví, že budu za její samotu cítit odpovědnost. Stejně je to s jejím zdravím, argumentuje tím, že je nemocná, pořád kašle atd...(ale kouřit nepřestane a když jí na to upozorním, urazí se nebo se mi vysměje). Nebo se přede mnou a mým přítelem začne do krve hádat s taťkou a dělat scény, asi aby se předvedla, nebo tátu před náma ponížila a my s ním nebavili, nebo co, nevím. Nebo ho pomlouvá, když u toho táta není. Mě je pak líto jeho a zase cítím odpovědnost, říkám si, že ho v tom nemůžu nechat samotného. Zvažovala jsem vůbec k rodičům nejezdit. Jenže to asi nedokážu. Tátu vídám ráda, a celkově se nechci s rodiči úplně odcizit, už z praktických důvodů-plánujeme dítě a budeme jistě potřebovat hlídání (a přítelovi rodiče jsou přes půl ČR od nás), navíc se cítím zavázaná, protože nám moji rodiče (či spíše táta) dali byt. A prostě bych to ani nechtěla hrotit do takového extrému se s nimi vůbec nestýkat. Ale už nesnesu, aby mnou manipulovala jak se jí chce, volala mi, kdy se jí zlíbí, když mám v práci frmol a ona začne skuhrat do telefonu...jak to udělat, abych vůči tomu byla splachovací?


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 02.04.13 15:39
avatar

Zdravím, napadá mne k tomu jediná věta - Vaše matka si dovolí tolik, co jí dovolíte Vy. Když třeba volá a Vy máte v práci frmol, proč to zvedáte? Prostě nezvedat, jak to dělají téměř všichni, když opravdu nestíhají.

Pokud by před přítelem začala dělat scény a předvádět se, zvedám se odcházím. Tím, že jí to tiše trpíte, ji v tom v podstatě podporuje a podněcujete k dalším scénám, protože vidí, jak to na Vás zabírá. Naši se také někdy hádají, taktéž rodiče přítele, ale nikdy před námi. To je jejich věc. A pokud začne matka otce pomlouvat - při první větě ji zarazte, že tohle prostě poslouchat nebudete, a pokud nepřestane, odejděte. Když odejdete potřetí, popáté, matce by mělo docvaknout, že tímto pomlouváním a vydíráním u Vás ničeho nedosáhne.

Pokud kouří a snaží se ve Vás vzbudit falešný soucit, jak je nemocná, naučte se na tyto provokace nereagovat. Mamka je také hypochondr, a některé její stížnosti jedním uchem tam, druhým ven.

Proč nejezdíte častěji? Co kdybyste řekla poněkud tvrdou, ale pravdivou odpověď? Že máte vlastní život a nebaví Vás poslouchat, jak neustále všechny pomlouvá, ponižuje? Že Vám vadí, jak otce komanduje před přítelem, jak se předvádí?

Někdy je třeba říct tu tvrdou pravdu do očí, aby se člověk chytil za nos. Nenechte se využívat a vysávat!

doplněno 03.04.13 13:16:

Ládine, razantněji bych to řešila u sebe, protože s mojí mámou by to třeba po dobrém nešlo*smich*, to mám vyzkoušené.

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 02.04.13 16:05
avatar

Je třeba brát Vaši mámu takovou, jaká prostě je. Nesoudit ji a naučit se řídit se svým vlastním rozumem. Být nad věcí, ale tolerantní. Jednou sama budete mámou a nevíte, jak se budete chovat ke svým dětem Vy. Píšete, že se nechcete s rodiči odcizit, už z praktických důvodů - plánujete rodinu a budete potřebovat hlídání...Já bych se s rodiči nechtěla odcizit v první řadě proto, že jsou to moji rodiče a mám k nim jako dcera vazbu, samozřejmě i povinnost...Nedávejte za vinu Vaší matce to, co se Vám v životě nepovedlo třeba, nebo to, jaká jste. Věřím, že to mohlo ovlivnit leccos ve Vašem životě, ale jste již dávno dospělá a svéprávná. Máma má své názory, Vy též. Vyposlechněte si je, souhlasit s nimi nemusíte a na ty své máte také právo. S mámou bych jednala v klidu a bez emocí. Buďte prostě nad věcí, kdoví, jací budeme jednou my...Nikdo do druhého člověka nevidí, lehce odsoudí a než mu některé věci třeba dojdou, může být pozdě...Již si dokážete utvořit vlastní náhled i názor, tak si nedejte od mámy vnucovat nic, co nechcete a s čím nesouhlasíte. Pokud lamentuje, proč nejezdíte častěji, řekněte jí, že máte také svůj život, zájmy, povinnosti, plány...Že se musí smířit s tím, že jezdíte, jak Vám to vychází a čas dovoluje. Pokud si ztěžuje na samotu, nebojte se jí říci - cítíš se tak proto, že nejdeš mezi lidi. Najdi si koníčka, něco, co tě bude bavit atd...Pokud říká, že je nemocná, zeptejte se jí, co dělá tedy pro své zdraví, proč se nesnaží si ho udržovat a více o něj dbát...Pokud se před Vámi hádá s tátou, slušně jí řekněte - mami nehádejte se před námi, nebo pojedeme domů. Přijeli jsme na návštěvu, ne poslouchat vaše hádky...Prostě na všechno mějte svůj argument, svoji odpověď. Nenechte se utloukat nářky. Je to zbytečné neprospívá to ani jedné z vás. Až budete mít rodinu, třeba ji to změní...Mějte s ní trpělivost, zase tak špatná máma to určitě není a jinou mít nebudete. Píšete, že s Vámi manipuluje...A proč jí to dovolujete? Proč sebou necháváte manipulovat? Dovolí si to k Vám jen proto, že jí to dovolujete Vy sama. Popřemýšlejte o tom, jste rodina a není nad to, vycházet spolu v dobrém. A každý může mít na věci úplně jiný názor...Vše jde řešit v klidu a bez emocí. Návštěva u rodičů se dá vždycky podle potřeby zkrátit. Telef. hovor v nevhodnou chvíli se dá slušně ukončit atd...Vše je o přístupu, slušnosti, úctě a komunikaci. Jen můj názor, Vám přeji hezčí vztahy v rodině.

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 03.04.13 10:11
avatar

Martina i Kapka napsaly vše. Já se svojí povahou se přikláním spíš k Martině a řeším věci razantněji. Kapka má pravdu v tom, že s rodinou by se měl člověk snažit vycházet a udělat pro to maximum. Nikdy nevíš, kdo koho bude v budoucnu potřebovat. Ale nikdo kromě tebe nemůže posoudit, co je v dané situaci lepší a co bude fungovat. Ty sama si musíš nastavit hranice, ve kterých ještě budeš ochotna poslouchat, diskutovat a kdy nastane ten okamžik, kdy si řekneš dost a odcházím. Pokud nasadíš razantnější řešení, tak si tvá matka třeba uvědomí, že ztrácí i tebe a pokusí se s tím něco udělat. Třeba. Nebo taky ne. Ale to nikdo neví.

Ohodnoceno: 2x
 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.