Jak se zbavit stesku

Tohle znám a při čtení příspěvku se mi to vybavilo, jako by to bylo nedávno. Babička mě vychovávala do 4 let, pak jsem šla k tátovi, když se oženil. Ale víkendy mi u ní zůstaly. Skoro cítím slzy na tváři, když si vzpomenu na neděle. Přišla jsem od babičky domů, první po zakřičení ahoj rodičům jsem zaplula do koupelny, stoupla si před zrcadlo a začala brečet. Dívala jsem se na svoje slzy a rvalo mi srdce, proč nemůžu být s babičkou. Třeba doma, normální dítě, nádobí mě nebavilo, úklid vůbec, jen jsem chtěla ven. U babičky? Myla jsem s ní nádobí, těšilo mě, když jsem jí mohla pomoct, ven jsem nechtěla. Chtěla jsem být jen a jen s ní. Kokosko, není v tom žádné asi cosi. Je to prostě Babička.

Jo a stesku se zbavíš tím, že budeš plánovat a snít o dalších chvílích s babičkou. Co budete dělat, kam půjdete, co si dáte dobrého.

Ahoj Kokosko, asi máš babičku ráda, rozumíš si s ní a bylo Ti u ní fajn. Není na tom nic špatného, nestyď se za to, že se Ti stýská! Zítra půjdeš do školy, budeš se muset soustředit na jiné problémy, přijdeš na jiné myšlenky. A budeš se těšit na další volno nebo prázdniny, kdy za babičkou pojedeš, o to rychleji Ti ten čas bude utíkat.

Neboj, nejsi rozmazlená. Tyhle city a pocity jsou úplně normální. Jednak jsi v citlivém věku a jednak máš prostě babičku ráda, to je moc dobře! Než tam zase pojedeš, tak babičce volej nebo piš. Jestli je babička moderní a má počítač, tak jí stáhni Skype a můžete si povídat každý den! A jestli počítač nemá, určitě ji moc potěší, když jí pošleš třeba dopis nebo pohlednici - jen tak, z lásky Můžeš si taky třeba na stolku vystavit babiččinu fotku.

Zkus se nějak zabavit, přečíst si knížku, jít cvičit nebo se učit, abys nemusela pořád myslet na stesk. A hlavně, to nejdůležitější, ale opravdu nejdůležitější je, že musíš babičce hned příště říct, jak moc ji máš ráda (i když jsi jí to už říkala). Bude mít velikou radost a Ty taky

Nejsi rozmazlená, jsi prostě citlivá. Máš babičku ráda a to je dobře. Když se Ti po ní stýská, můžeš k ní přece občas zajet i na víkendy. Nevím, jak je to daleko, ale v Tvých letech jízdu vlakem či autobusem tak do 40 km jistě zvládneš. A brzy budou velké letní prázdniny, to si jistě babičky užiješ dosyta.

Je to od Tebe hezké, někdo na prarodiče nadává, hádá se s nimi a Ty máš babičku tolik ráda. To je dobře.

Měla jsem také 2 babičky, jako každý. Mamčina mamka byla spoustu let vdovou a žila s naší rodinou. Byla výborná kuchařka a na pořádek. Proto jsem se s ní občas hádala a byla hubatá, když chtěla, abych si uklízela. Navíc, když s námi byla pořád, byla pro mě taková "okoukaná".

Taťkovi rodiče žili daleko, v Orlických horách. jezdívali jsme k nim vlakem jen 2 x do roka. Babička byla strašně hodná, snesla by nám první poslední, jen jsme se se sestrou zmínily, že máme něco rády, už nám to běžela do krámu koupit. Vždycky jsem říkala, že je daleko hodnejší, než ta druhá, co s námi žila.

A teprve teď, když už jsem sama stará, vidím, že ani ta, co bydlela u nás, nebyla vůbec zlá a taky nás měla ráda. Jen nás chtěla vychovat, aby z nás něco bylo. Jenže právě to se mladým nelíbí.

Přeji Ti hezké chvíle s babičkou. Jaga.